Mnichov 1938 a česká společnost hodnocení

Sborník z mezinárodního sympozia k 70. výročí mnichovské dohody. Na podzim roku 2008 si nejen česká společnost připomněla 70. výročí podepsání mnichovské dohody, na jejímž základě se na sklonku září roku 1938 čtyři evropské mocnosti (Velká Británie, Francie, Německo a Itálie) dohodly na postoupení pohraničních oblastí Československa ve prospěch nacistického Německa. Pro českou společnost de facto začala druhá světová válka právě Mnichovem. Představovala pro ni jedinou šanci, jak obnovit svrchovanost státu v „předmnichovské“ podobě. Zde současně započalo její pět desetiletí trvající potýkání se s dvěma totalitními režimy. Zajímavé je sledovat osudy vojáků, kteří se nesmířili s mnichovskou kapitulací. Někteří z nich spáchali sebevraždu, mnozí pak byli činnými v odboji. Národ v těchto osudných dnech „objevil“ i svoji šlechtu, která deklarovala věrnost státu v jeho historických hranicích. Jak je patrné, „Mnichov“ vzbuzuje stále mnoho námětů a otázek k přemýšlení. Odpovědi na ně – zvláště pak v oné morální rovině – se ovšem různí. Právě na tato nejrůznější hlediska „mnichovského“ dění roku 1938 se zaměřilo mezinárodní vědecké sympozium, jež se odehrálo o čtvrtečním odpoledni 18. září 2008 na půdě Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze. Sborník z tohoto sympozia přináší sedm příspěvků předních českých a německých historiků – Roberta Kvačka (Mnichovské desatero), Václava Kurala (Hitlerova odložená válka za zničení ČSR), Hanse Henninga Hahna (Oldenburský projekt Sudetoněmecké dějiny - Základní otázky a oblasti výzkumu), Evy Hahnové („Mnichov“ v kontextu (sudeto)německých dějin), Miloše Trapla (Český politický katolicismus a Mnichov), Ladislava Kudrny (Padlí vojáci československé armády v době branné hotovosti státu v roce 1938) a Zdeňka Hazdry (Mnichovské dny jako milník ve vztahu šlechty a novodobé české společnosti).... celý text