Moje mladá teta neužila světa aneb žáci tvrdí muziku hodnocení
Václav Richter
V písničce, z níž povstal brept a z breptu pak titul této knížky, se ovšem zpívá Moje mladá léta neužila světa. Ale šlo vůbec o náhodné přeřeknutí málo pozorného žáčka, není ten žáček přesvědčen, že ta teta tam patří? Svědčí to snad o tom, že lidová píseň se vytrácí z dětského obzoru? A co vůbec upachtěné dítě věku favorizujícího technické a exaktní disciplíny stihne zahrnout do svého obzoru z hudebních realit a co v něm může utkvět ze sdělení pedagogů na školách základních či v LŠU? Moravan Václav Richter už řadu let tlumočí pod společným jmenovatelem humoru čtenářům Gramorevue i jiných listů žákovské výroky, tvrzení, zjištění, objevy i "poznatky", ale i překvapivě svěží nechtěné pravdy a paradoxy v nich ztajené. Nyní předkládá výběr z nich pěkně pohromadě, korektně učleněný do devatenácti kapitolek či čeledí: Erben i Linné bezděčného humoru dětí a ovšem i učitelů. Jestliže snad suroviny nekalkulovaných výroků vstoupilo tu a tam pero sběratelovo a tlumočitelovo, počínalo si citlivě a kmitalo v daném stylu - a ten styl určily děti malé, větší i ty z prahu puberty. Ten humor pojmenovává skutečnosti hudby a dětí v nich většinou dosti přímočaře ( byť si leckde žádá od čtenáře nějakou tu vědomost o hudbě a divadle), ale současně v řadě jednotlivostí sděluje cosi o postavení hudby v myslích i skutcích dětí ( a s nimi i společnosti) let osmdesátých. A v pozadí toho probleskuje otázka Quo vadis, musica? s generacemi, jež jsou odsuzovány být amúzické - dospělými. Prvním a hlavním autorovým záměrem (vzdor tomu, že se pohybuje po křehké půdě nezáměrnosti) je však vyvolat čtenářův úsměv a snad mu i občas umožnit trochu toho zasmání. K čemuž mu dopomáhej i Jiří Slíva. Folklór je, když se někdo do něčeho oblékne a jde s tím ven. Teta je pianistka a strýc pesimista. Napsat hudbu je umění, ale stát na hlavě také. Skladatele jsme se ptali, jak píše, co skládá a proč to dělá. Amatér je člověk, který něco dělá ze záliby, nebo je k tomu přinucený. Děd Vševěd je záporná postava, protože hodně věděl. Zabil jsi hudbu, o které jsem si myslel, že je nesmrtelná. Miluj hudbu, Jindřichu. Jinak se zblázníš!... celý text
Zatím zde nejsou žádná hvězdičková hodnocení. Knihu můžete ohodnotit hvězdičkami nad její obálkou.
Autorovy další knížky
1984 | Žákovské perličky |
1992 | Kantorská zrcadélka aneb Hlaste se hlasitěji |
1995 | Brepty aneb Perličky z říše hudby |
2003 | Detektiv Louskáček louská lesní záhady |
1988 | Moje mladá teta neužila světa aneb žáci tvrdí muziku |