Opilci, falešní hráči a mlsní žrouti, aneb, Ze života našich předků hodnocení

Také naši předkové holdovali všelijakým radovánkám, nad kterými doboví mravokárci lomili rukama a psali o nich odsuzující texty. Svědčí o tom zápisky z knihy pijáckého bratrstva Petra Voka z Rožmberka, ale i četné záznamy v dávných kronikách o bohatýrských pitkách v šlechtických kruzích i mezi prostými lidmi. Především konec 16. a začátek 17. století přinesl učiněný rozkvět hodování, nazývaného mravokárci vzhledem k množství jídla i počtu porcí zcela výstižně obžerstvím (k čemu asi sloužily kamenné žlábky pod okny hodovních síní?). K hojnosti jídla patřila i hojnost pití. Už za časů knížete sv. Václava se v Čechách popíjela medovina, kterou však z hodovních síní, hostinců, krčem i nuzných putyk brzy vytlačilo víno a pivo. Z jižních krajů pak přišla do Čech i pálenka. Přemíra alkoholu podněcovala nejen vášně, ale také touhu po zbohatnutí, takže nastávaly učiněné žně podvodníkům falešným hrám s kostkami i kartami, které se rozmohly tak, že bývaly zakazovány městskými právy i samotným panovníkem. Výlet do dávné minulosti zcela jistě vyvolá na našich tvářích chápavý úsměv, protože popisované hříchy přečkaly celá staletí až do dneška. ... celý text