Povídky tenorsaxofonisty hodnocení

Poslední vydaná kniha exilového nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v kanadském Torontu, která završuje dvaadvacet let jeho existence. Počínaje Škvoreckého románem Tankový prapor, jenž vyšel v roce 1971 jako vůbec první publikace, nakladatelství umožnilo vydání více než 220 knih, které byly komunistickým režimem zařazeny na seznam zakázané literatury a musely být šířeny samizdatově. V roce 1993 nakladatelství slavnostně ukončilo své působení. Pro nejvěrnější čtenáře ‘68 Publishers byla sestavena neprodejná prémie, Povídky tenorsaxofonisty. Sám Škvorecký o knize řekl následující: „Povídky jsem psal mezi lety 1950–55. Byla to nejhorší doba mého života. Neodvážil jsem se je propašovat na Západ, navíc poslední povídka bylo ryzí zaštítění pro případ, že by rukopis padl do rukou StB. Padl pouze do rukou jedné dámě, a místo trampot politických měl jsem jiné, horší.“ Osudy lidí, které Škvorecký tehdy potkal v Praze a napsal o nich Povídky tenorsaxofonisty, sám již v devadesátých letech zpracoval do scénáře televizního filmu Malá pražská matahára. Obálku s použitím kresby Jiřího Šlitra navrhla Barbora Munzarová v srpnu 1993.... celý text