Příběhy Starého Antonia hodnocení

Texty Subcomandanta Marcose mají mnoho obdivovatelů a byly jim jednomyslně přiznány literární kvality, ať se jedná o komuniké, poezii nebo prózu mísící a překračující tzv. tradiční žánry. Marcos prostřednictvím svých textů vystupuje jako vizionářský politický analytik a současně jako „interpret“ domorodého myšlení a kultury. „První vesnice, do níž jsme v roce 1985 vstoupili jako zapatisté, je vesnice Starého Antonia. Zde působil svým způsobem jako překladatel, když nám vysvětloval, čím jsme byli a čím bychom měli být. Současně probíhal proces proměny vlastního nitra zapatismu. Starý Antonio je mostem, který umožňuje partyzánům z hor přijít k lidem. A konečně jeho zásadním přínosem je, že zapatistům zprostředkoval porozumění specifiku domorodé otázky v horách jihovýchodního Mexika… Později jsme se vídali čím dál častěji… vysvětlil nám, kde jsme: Pamatuj, že jsi zde a zde je to, co se děje,“ říká o Starém Antoniovi Marcos v závěru knihy Příběhy Starého Antonia, která vyšla v Chiapasu poprvé v roce 1998 a v podstatně rozšířeném vydání znovu v roce 2002. Teď jsme se dočkali i jejího vydání v češtině a po knize Nepohodlní mrtví, kterou Marcos napsal společně s Pacem Ignaciem Taibem II., je to konečně další zprostředkování zapatistického světa zdejším čtenářům. Subcomandante Insurgente Marcos byl mluvčím Zapatovy armády národního osvobození (EZLN) a poradcem zapatistů, domorodého povstaleckého hnutí, které vzniklo v mexickém státě Chiapas. Ke gerilové skupině, z níž později vzniklo zapatistické hnutí, se připojil počátkem 80. let. První vystoupení EZLN proběhlo na Nový rok 1994 a zapatisté bojují „za práci, půdu, jídlo, zdraví, vzdělání, nezávislost, svobodu, demokracii, spravedlnost a mír“. Boj zdaleka není u konce.... celý text