Schůzky s ďáblem hodnocení

Příběh českého emigranta, který jako občan Austrálie žádá o vízum do Československa, kde chce navštívit umírajícího otce Při schůzkách s ďáblem člověk ztrácí svou tvář, začne směňovat duši za nedostupné věci, a když se konečně odhodlá vzepřít se ďáblovi, ztratí sám sebe. V komunitě českých emigrantů v Austrálii prošel nějakým ďábelským pokušením každý. Alkohol, nevěry, nesolidnost při vracení půjčených peněz, zlomyslnosti a podrazy, které se dají omlouvat těžkým životem. S tím se hrdinové knihy vyrovnali každý po svém a jinak. Například když jeden z kamarádů uvěřil, že do půl roku přijde konec světa, a pořídil na úvěr auto, karavan i přepychové zařízení domu. A jak se konec světa zvolna přibližoval, další z nich se s ďáblem opravdu scházel. Jako občan Austrálie zažádal o vízum do Československa, kde chce navštívit umírajícího otce. Kulturní atašé na ambasádě s nejasnými kompetencemi je ochotný mu pomoci, když bude spolupracovat. Našeptávač ani žadatel nemají v úmyslu své přísliby příliš dodržovat, ale přesto někdo musí v ďábelské partii prohrát, třeba i svůj život. Stanislav Moc ale píše také o tom, jak bludný úděl emigranta změnit. V druhé části knihy nazvané Český dvůr vylíčil v humorných i dobrodružných příbězích, jak vznikala převážně česká čtvrť v nové zástavbě, jaká se zde zrodila přátelství, jaké zkušenosti vedou k nalezení pozitivní filozofie, k poznání řádu přírody i lidského soužití... celý text