Výuka taktiky na plastickém stole hodnocení

To, čemu v češtině říkáme „plastický stůl“ (protože dokáže dokonale plasticky zobrazit skutečný terén), se v anglickém jazyce nazývá „Sandbox“ a v němčině „Sandkasten“, čili „pískoviště“. Historie tzv. „plastického stolu“ je velmi dlouhá. Prokazatelně se využíval již před naším letopočtem ve starém Řecku a Římě, kde sloužil nejenom pro vojenské účely, ale rovněž také pro výuku matematiky, fyziky a dalších věd. Byla to vlastně jakási „tabule naležato“, do které se zapisovalo dlouhou tenkou hůlkou. Využití plastického stolu ve vojenství je však mnohem rafinovanější. Zde stůl slouží jako jednoduchý, levný a snadno zhotovitelný prostředek k realistickému trojrozměrnému zobrazení skutečného terénu ve zmenšené podobě. Takto vytvořená 3D mapa pak funguje při obecném vysvětlování základů vojenské taktiky, ale stejně tak i při nácviku reálných akcí. V pískovišti se vybuduje věrný zmenšený model skutečného budoucího místa působení jednotky, vyznačí se důležité terénní body, význačné terénní překážky, rozmístění budov a bunkrů a samozřejmě pozice nepřátelských a vlastních jednotek. Potom je mužstvu podrobně vysvětlena taktika, která bude využita při útoku na toto místo anebo při jeho obraně. Vojáci tak získají dokonalou představu o svém budoucím poslání na místě, které v reálu třeba ani nikdy neviděli. Stavba takového „pískoviště“ nebo plastického stolu však není zcela snadnou záležitostí. Má svoje pravidla, podle kterých je třeba postupovat, aby vyobrazení terénu bylo reálné a odpovídalo skutečnému stavu, a má také své záludnosti, na které je třeba si dávat pozor. Jinak hrozí, že se muži v ostré akci setkají s řadou nemilých překvapení. Jakkoliv se konstrukce a využití plastického stolu zdá primitivní nebo zastaralé, přesto má stále své místo ve většině vojsk světa. Je využíván v armádách NATO, včetně AČR, stejně jako vojsky Ruské federace. Díky bývalým příslušníkům ozbrojených složek se znalost jeho využití dostala i k povstaleckým či teroristickým hnutím a organizacím, takže jej můžeme vidět na videích Islámského státu, čečenských teroristů, ale využívala jej při práci třeba i IRA atd. Plastický stůl hojně využívají např. preppeři ve Spojených státech a zejména v JAR, kde slouží jako vhodná forma přípravy na obranu vlastního domova a jeho okolí, neboť umožňuje i osobám bez vojenského vzdělání, tedy i laikům, nevojákům, ženám a nezletilým pochopit, kde jsou silná a slabá místa, komu bude při obraně patřit který sektor, kudy vedou ústupové cesty atp. A ještě jednu výhodu má plastický stůl oproti jiným metodám zobrazení terénu a plánování akcí. Nikdo jej nemůže zkopírovat, naskenovat či „hacknout“, dokonce ani vaše vláda. Může stát na místě a hrát svou roli po celé měsíce, ba i roky. A v případě nebezpečí je lehce převrácen na zem a tímto aktem zmizí i veškeré důkazy. Protože jde o zajímavou a hravou formu procesu vzdělávání, je oblíbený zejména při výuce dětí a mladistvých. Jak jinak předat teenagerovi důležité informace a znalosti, když jakákoliv jiná forma výuky jej po pěti minutách přestane bavit? U plastického stolu se i ti nejstarší z nás vrací do svých dětských let. Je tedy jednou z nejlepších teoretických metod pro výuku taktiky a přípravu přepadů či jiných útočných nebo obranných akcí. Pokud se zabýváte taktikou, neměli byste si tuto příručku nechat ujít. Proto jsem měl velikou radost, když se mi po dlouhém úsilí podařilo sehnat originální německý manuál s názvem „Sandkasten Fibel“ vydaný v roce 1935. Je jednou z mála, ne-li jedinou příručkou, která se tímto přehlíženým, avšak důležitým tématem zabývá. Ihned jak dorazila, jsem se s nadšením pustil do jejího překladu a zpracování. Výsledek mého konání právě držíte v rukách. Věřím, že příručka obohatí všechny z Vás, ať už jste preppery, survivalisty, militaristy, historiky anebo milovníky vojenských věd. Kniha není velká rozsahem, o to je ale zásadnější svým obsahem, neboť přináší mnoho zajímavých detailů a postřehů k této nepříliš známé problematice, jakož i k taktice samotné.... celý text