Zbytečnost hodnocení

Po románu I smrt se zahojí a novele Tramvaj do stanice, vydaných naráz v roce 2007, se prozaik Jan Pavel (1973) navrací k žánru komornějšímu, a totiž k povídce. Ve své útlé novince, uvozené tajnosnubně podvratným titulem Zbytečnost, splétá – s brilancí postmoderně hravého, filmem i literaturou poučeného narátora – v jediný, a sice průvodní příběh několikero existenciálně určujících lidských situací. Aktéři jeho povídek vstupují dvakrát do téže řeky: formativní, nikdy zcela vytěsněné citové úrazy z dětství se jim jako bumerang prudce vracejí v letech zdánlivé dospělosti; někdejší lásky i nenávisti se znovu otvírají, aby rozsvítily věčné téma naplněného, resp. nenaplněného života. Aby poukázaly na neuralgický bod dnešní doby a nadhodily možné klíče k otázce, kterou před nedávnem položil dánský filmař von Trier: Kdo je tady ředitel? Čili: Kdo je tu sám sebou? A není to jen tenhle moment, pro nějž Pavlova Zbytečnost rozhodně není zbytečnou knihou…... celý text