Městská knihovna Kolín

• O knihovně
• V oblíbených 29

O knihovně

Historie knihovny Budova knihovny, foto Jaroslav Kronus, 16.10.1972 V roce 1872 vzniká v Kolíně Řemeslnická beseda, která si vytkla za úkol založit knihovnu. Spolek věnoval na její zřízení 70 zlatých a také se obrátil s výzvou k veřejnosti s žádostí o dary, především knihy. Provoz knihovny byl slavnostně zahájen 9. března 1873 ve spolkové místnosti besedy v hostinci Eduarda Antonína Morstadta vedle radnice . První knihu si tehdy vypůjčil purkmistr královského města Kolína Josef Formánek (1831 - 1895). Jednalo se o knihovnu spolkovou, do níž měli přístup i nečlenové, ale za dvojnásobný půjčovní poplatek. Kromě knih byly získány téměř všechny české časopisy. Řemeslnická beseda si část z nich předplatila a ostatní byly knihovně věnovány zdarma. Knihovna se stala jedním ze středisek místní české kultury. Plnila úkoly osvětové a vlastenecké, když širší veřejnosti zpřístupňovala česky psané knihy a časopisy. Podporovala rozvoj národního uvědomění, neboť čtenáři se v novinách a časopisech seznamovali se zkušenostmi českého národního a politického hnutí, které mohly být aplikovány na místní podmínky. Knihovna obsahovala i knihy odborné, jež umožňovaly zvyšování odborné kvalifikace a širšího kulturního rozhledu. V neposlední řadě se její návštěva stávala součástí životní stylu obyvatel města a stále více plnila funkce oddechové. Půjčovalo se v neděli od 16 hodin, postupně jak přibývali čtenáři se půjčovní doba prodlužovala, až dosáhla rozmezí 14 - 19 hod. V době otevření měla knihovna 400 svazků, roku 1875 již 1100 a 1. března tohoto roku byl vydán první tištěný seznam fondu knihovny. Když v roce 1875 Řemeslnická beseda získala větší prostory v nové sokolovně, rozhodla se tam umístit také knihovnu s čítárnou. O čítárně se však již neuvažovalo jako o spolkové, ale veřejné. Čítárna byla otevřena pro veřejnost 22. října 1896. Současně bylo oznámeno, že čítárna je přístupná každému zcela zdarma, a že je zde vyloženo 150 časopisů a 3000 svazků knih. Otevírací doba byla stanovena na dva dny v týdnu a to v neděli od 15 do 22 hodin a ve čtvrtek od 19 do 22 hodin. Zřízení české veřejné čítárny v Kolíně vzbudilo zájem i v jiných městech. Již dva měsíce po jejím otevření docházely z mnoha českých měst dotazy, týkající se jejího uspořádání a vydržování. Čítárna působila vedle knihovny relativně samostatně s vlastním správcem a odlišnou dobou provozu. Půjčovalo se v ní na rozdíl od knihovny bez legitimace, pouze prezenčně a zdarma (v knihovně se půjčovalo na legitimaci, domů a za poplatek). Později byla řízena vlastním kuratoriem a v letech před 1. světovou válkou ji převzalo do své správy město. Kvantitativní nárůst fondu knihovny Řemeslnické besedy, který začínal zaplňovat přidělené místnosti sokolovny, vyvolal okolo roku 1911 plány na výstavbu nové budovy. Uvažováno bylo např. o prostoru v proluce v Židovské ulici. V denním provozu se postupně spolková knihovna stávala v podstatě městskou, z 344 čtenářů v roce 1913 bylo jen 68 členů Řemeslnické besedy. V této době vlastnila 4 523 knih a časopisů. Po vypuknutí první světové války byla sokolovna zabrána vojskem a zřízen v ní lazaret. Knihovna musela být uzavřena.V roce 1916 se usnesla Řemeslnická beseda předat knihovnu obci s podmínkou, že do tří let sama zřídí veřejnou knihovnu.Obec s návrhem na převzetí vyslovila souhlas s výhradou, že knihovnu převezme pouze dočasně, na dobu války, ale po jejím skončení ji opět předá Řemeslnické besedě. Krátce po vzniku Československé republiky 22. července 1919 byl vydán 1. knihovnický zákon o veřejných knihovnách obecních. Budova knihovny v letech 1927-1937 Ukládal každé obci povinnost zřídit a udržovat veřejnou knihovnu. Obce měly možnost, aby tam, kde existují spolkové knihovny, tyto od nich odkoupily. Proto bylo v Kolíně zahájeno jednání s Řemeslnickou besedou a po vzájemné dohodě byla městem 25. září 1920 odkoupena její knihovna za 32 tisíc Kč. O rok později byl vypsán konkurz na místo profesionálního knihovníka, z něhož byl vybrán František Štork, abiturient kolínského gymnázia, který absolvoval knihovnickou školu v Praze a složil státní knihovnickou zkoušku. Z důvodu reorganizace byla knihovna na rok uzavřena a znovu otevřena v lednu 1923. Její provoz zajišťoval knihovník, dvě pomocné síly a někteří dobrovolní pracovníci. Poměrně strmě narůstal počet knih a časopisů v majetku knihovny. Zvláště roku 1924 vzrostl počet svazků z původních 8 011 na 12 272. Ke knihovně byla přičleněna rozsáhlá knihovna muzea, která podstatně rozšířila zastoupení naučné literatury v knihovním fondu. Dále knihovna získala knihovnu Družstva pro postavení lidového domu, knihovnu Klubu mladých a knihovnu po učiteli Josefu Březinovi, jenž byl dlouholetým členem Řemeslnické besedy. Kvantitativní růst knihovního fondu vyvolal akutní potřebu nových prostor. Řešení se naskytlo, když se na náměstí u pošty (dříve Mariánské nám., dnes Nám. Republiky) uprázdnila budova po škole pro ženská povolání. V období let 1924 až 1927 byla připravena a provedena adaptace této budovy na knihovnu. Náklady na přestavbu i nové vnitřní vybavení uhradila městská rada z půjčky o výši 250 tisíc Kč. večer na téma „Úpadek výchovy dospělých a nové cesty k nápravě“ Městská knihovna byla v nové budově slavnostně otevřena ve dnech 10. a 11. prosince 1927 za účasti zástupců ministerstva osvěty, knihovních rad z měst Čech a Moravy, Spolku knihovníků, žurnalistů a sousedních obcí. V přízemí budovy byla umístěna půjčovna knih, prostorné skladiště, knihovna a čítárna pro mládež. V prvním patře se nacházela čítárna novin, čítárna revuí, studovna s příruční knihovnou, kancelář knihovníka a zasedací síň knihovní rady. Kromě toho zde byla velká místnost pro výstavy a městskou obrazárnu. Tak se městská knihovna v Kolíně stala jednou z největších a nejlépe vybavených knihoven středních měst v ČSR. Šťastná doba knihovny však netrvala dlouho. Koncem roku 1936 bylo rozhodnuto městskou radou, že se knihovna musí z budovy vystěhovat a uvolnit místo pro velitelství vojenského útvaru. Jako provizorní náhradu dostala podstatně menší prostory v prvním patře Občanské záložny na rohu Kouřimské ulice (pozdější pojišťovna). Provoz na novém místě zahájila 19. ledna 1937. Velký knižní fond musel být rozdělen a jeho část byla umístěna v kapucínském klášteře. Naštěstí během německé okupace mohl knihovník využít tento nucený depozitář k úschově více než 3 500 knih antifašistické a nacismu nepohodlné literatury naší i cizí, která musela být úředně z fondu vyřazena. Pouze necelých 400 knih bylo odevzdáno policii. Počátkem roku 1943 umírá knihovník František Štork a jeho funkci dočasně přebírá Alois Klipec, toho času důstojník bývalé Československé armády mimo službu. Po jeho odchodu zpět do armády v roce 1946 se k 1. květnu tohoto roku stává knihovníkem Jaroslav Janík. Rok 1948 přinesl knihovně nové umístění. Byly jí přiděleny prostory po bývalé Živnostenské bance v Husově ulici, kde působí dodnes. Pozvánka na večer Otokara Fischera, kolínského rodákaPůjčovat se zde začalo 14. dubna 1949. Výnosem ministerstva informací a osvěty z 21. prosince 1950 se stala naše knihovna okresní. Zároveň byly zrušeny knihovní rady. Po převzetí moci komunisty se podstatně změnila pozice knihoven, které byly chápány jako důležitý prvek při utváření socialistické kultury a šíření marxisticko leninského světového názoru. Vývoj knihovnictví směřoval k omezení samostatnosti knihoven a zvýraznění jejich osvětové a ideologické funkce. V roce 1952 byly vydány Směrnice ministerstva informací a osvěty „O spolupráci knihoven všech typů“, které dočasně nahradily 1. knihovnický zákon. Ideový a odborně administrativní dozor nad knihovnami vykonávaly příslušné národní výbory. Legislativním základem činnosti knihoven se stal 2. knihovnický zákon („Zákon o jednotné soustavě knihoven“) přijatý 9. července 1959, který vytvářel centralizovanou síť knihoven. Současně získaly knihovny přednostní právo při akvizici (nákupu) knih, časopisů a jiných sbírkových materiálů. Na začátku 50. let byla velká pozornost věnována obsahu knihovny z hlediska politického (např. se likvidovala díla politických oponentů režimu, nemarxistického charakteru), vyřazována však byla i beletrie západních autorů (např. detektivky) nebo červená knihovna (např. Javořická) a jiná „braková“ literatura. Tato tendence se začíná projevovat od roku 1949, kontrola této činnosti probíhala v roce 1953, kdy došlo k prověrkám knihovních fondů ve všech typech knihoven. Takto bylo vyřazeno z tehdejšího kolínského okresu 30 345 „závadných knih“. Od roku 1950 probíhala soutěž Budujeme vzornou lidovou knihovnu (BVLK), ve které soutěžily knihovny okresu v příslušných kategoriích. Garantem byla okresní knihovna. V prvních soutěžních podmínkách v roce 1950 se vyhodnocovaly obsah, činnost, umístění a spolupráce knihovny s osvětovými besedami a masovými organizacemi. Podmínky soutěže se později měnily a probíhala až do roku 1990. I v poměrech tuhého stalinismu místní lidé hledali možnosti společného kulturního vyžití, které byly současně režimem kontrolovány a vítány, pokud nevybočovaly z hranic ideologické doktríny. V roce 1950 působil přípravný výbor klubu čtenářů, jenž organizoval některé besedy. Dlouhodobější činnost rozvíjel Kroužek přátel českého jazyka a umění při okresní knihovně, který svou činnost zahájil přednáškou prof. Vratislava Čermáka „Kolínsko v životě Jaroslava Vrchlického“ uskutečněné 11. 3. 1953. Zahájil tradici „Večerů v knihovně“, které probíhají do současnosti a dosáhly již počtu 595. V 60. letech byla opuštěna prvoplánová ideologicko – agitační linie rozvoje knihovnictví. Lidové knihovny byly nahrazeny knihovnami veřejnými, které svými fondy univerzálního charakteru lépe sloužily širokému okruhu čtenářů. Politicko výchovnou funkci knihoven doplňovaly plnohodnotně i další funkce, např. vzdělávací, kulturní a především knihovny uspokojovaly uživatelské informační potřeby. Knihovní fondy se rozrůstaly o díla naučná i beletrii, pocházející od autorů širšího myšlenkového spektra. V polovině 60. let vzniká koncepce profesionálních střediskových knihoven ve vybraných střediskových obcích. Jejich úkolem bylo zajistit zkvalitnění čtenářských služeb na vesnicích a vyrovnat rozdíl mezi městem a venkovem v této oblasti. Postupně tak byly zřízeny střediskové knihovny v Českém Brodě, Kostelci nad Černými lesy, Týnci nad Labem, Kouřimi, Zásmukách, Plaňanech, Velimi, Žiželicích, Červených Pečkách a Velkém Oseku. Na počátku normalizace byly vydány směrnice o vyřazování knih režimu nevhodných autorů z knihoven, postižena byla díla Jaroslava Foglara, Josefa Škvoreckého, Arnošta Lustiga, Ludvíka Aškenázyho apod. Koncert k výročí V republikovém měřítku se jednalo přibližně o 1 milion svazků, které však nebyly zničeny, nýbrž uschovány v depozitářích a podle počtu kusů vráceny zpět jednotlivým knihovnám po „sametové revoluci“. V Kolíně se jednalo o 1760 svazků. Již počátkem 70. let se v plánech výstavby kolínského sídliště ocitla pobočka tehdejší okresní knihovny. Určena byla pro děti a mládež a otevření se dočkala v roce 1975 v suterénu mateřské školy v dnešní Masarykově ulici. Roku 1987 zde došlo k vážné havárii kanalizace a pobočka musela být dočasně uzavřena. Po třech letech byly nalezeny náhradní prostory v budově bývalé výměníkové stanice v Benešově ulici. V roce 1992 se v knihovně objevily první počítače a s nimi databázový software MAKS-ISIS, jenž byl získán zdarma jako produkt OSN pro podporu rozvojových zemí. V roce 1993 knihovna zakoupila moderní program LANius, tj. automatizovaný knihovní systém, který později přispěl ke zkvalitnění knihovnických služeb Od počátku 90. let se díky novým administrativním, finančním i technickým podmínkám modifikuje činnost kolínské knihovny, která dále rozšiřuje nabídku svých služeb čtenářům. S delší perspektivou přebudovala svůj vnitřní organismus, aby byla schopna obstát v nastupujícím věku informačních technologií a všeobecném nárůstu poptávky po rychle dosažitelných informacích. K 1. lednu 1996 se změnil statut knihovny z okresní na městskou, následkem této skutečnosti byly všechny střediskové a místní lidové knihovny okresu převedeny do správy obecních úřadů a v kolínské knihovně bylo zrušeno metodické oddělení, určené k jejich řízení. V následujících letech získávala Městská knihovna od Okresního úřadu v Kolíně prostředky na regionální činnost. Ostatním knihovnám okresu na jejich vlastní žádost poskytovala pouze metodickou a konzultační činnost, výměnné soubory knih a vykazovala statistiku činnosti knihoven v rámci bývalého okresu. Knihovna v této době vlastnila dva databázové programy, MAKS a LANius. Paralelně vedle sebe se do MAKSu pokračovalo v ukládání dat starších knih (retrospektivní konverze) a do LANia se zapisovaly údaje z nově nakupovaných knih. Teprve když byla do MAKSu zanesena data všech dříve nakoupených knih, převedla se v roce 1996 tato databáze jednorázově do LANia. Jednalo se o cca 116 500 záznamů. Dále následovalo okódování jednotlivých knihovních jednotek (knih a časopisů), kdy na každý titul byl nalepen číselný kód, který se shodoval s kódem v počítačovém záznamu. Světelné pero pak přečte z kódu veškeré údaje o knize a počítač uloží potřebné informace o pohybu knihy či časopisu. Čtenářům pak byly současně pro jednotlivá výpůjční oddělení vystavovány kódové legitimace. 11. listopadu 1996 bylo zahájeno automatizované vypůjčování v dětském oddělení. Od ledna 2000 se spustil automatizovaný výpůjční proces v čítárně a od dubna téhož roku v oddělení pro dospělé, čímž přešla všechna výpůjční oddělení na hlavní budově v Husově ulici na automatizovaný provoz. Rozvoj nových informačních technologií umožnil, že od 1. září 1998 mohou návštěvníci knihovny využívat služby internetu. Od 1. července 2000 rozhodnutím Městského úřadu bylo Městské knihovně přiděleno Informační centrum, umístěné v ulici Na hradbách. Městská knihovna v Kolíně se může i v této době pochlubit výtečnými výsledky své práce, jež dosáhla ve srovnání s jinými knihovnami. 19. října 2000 byla na celostátním setkání uživatelů knihovního systému LANius oceněna titulem Knihovna roku 2000 za oblast Čechy. Tohoto prestižního ocenění se knihovně dostalo za to, že si na práci s převodem dat do automatizovaného systému nenajala žádnou dodavatelskou firmu a vše zvládla vlastními silami. Nahlédneme-li do výsledků činnosti veřejných knihoven Středočeského kraje za rok 2001, zjistíme například, že Městská knihovna v Kolíně dosáhla 2. místa v počtu výpůjček v dětských odděleních. Od července roku 2002 Městská knihovna pomocí oddělení regionálních služeb zabezpečuje poradenskou a konzultační činnost a vzdělávání zaměstnanců základních knihoven (knihoven obcí a měst) v regionu. Dále nákup knih a jejich katalogizaci do výměnných souborů nové literatury, oběh a distribuci těchto výměnných souborů, revizi stávajících fondů a další činnosti. K 1. lednu 2006 však získává statut pověřené knihovny pro region Kolínsko Městská knihovna v Kutné Hoře a z našeho oddělení regionálních služeb se od března 2006 stává pobočka oddělení pro dospělé. Již v průběhu roku 2005 byla připravována automatizace výpůjčního procesu dětského oddělení na pobočce, s nímž bylo započato od 2. ledna 2006. Tím bylo dokončeno převedení celé knihovny do automatizovaného půjčování

Zdroj textu: http://www.knihovnakolin.cz