1 + 1 = 1: Rovnice života a symbiotická ®evoluce
John Archibald
Kniha jednoduše, stručně a především čtivě seznamuje čtenáře-neodborníka s tím, co to vlastně znamená žít ve století biotechnologií a v čem spočívá ono „kouzlení“ vědců s DNA. Vypráví příběh největšího, a přitom dosti nenápadného objevu biologie, že buňka je vlastně konglomerátem mnoha různých „organismů“, které se v evoluci naučily spolupracovat. Čtenář se dozví, co je v biologii dneška důležité a proč, jak funguje symbióza, co si představit pod poněkud zprofanovaným pojmem molekulární biologie, jak obrovský význam mají v evoluci bakterie nebo jak si vlastně představit buňky, co jsou tyto entity zač a kde se v průběhu evoluce vzaly. Závěr knihy patří úvahám nad smyslem tohoto progresivního odvětví biologie. Nejde jen o hledání teoretické odpovědi na otázku, kdo jsme a kde jsme se tu vzali, ale také o zcela praktické využití biotechnologií v oblasti medicíny, průmyslu či kriminalistiky.... celý text
Literatura naučná Věda Přírodní vědy
Vydáno: 2017 , VyšehradOriginální název:
One Plus One Equals One: Symbiosis and the evolution of complex life, 2016
více info...
Přidat komentář
Dosud mě snad nikdy nenapadlo, o něčem tak fundamentálním jako je buňka (o níž se vlastně každý něco dozvěděl již na základní škole), uvažovat v souvislosti s evolucí. O to víc mě fascinovalo poznat něco tak zajímavého, jako je evoluce symbiotická.
Samotná kniha je srozumitelná i pro neodborníky. Sice je pravda, že s přibývajícími stránkami značně stoupá i počet odborných termínů, ale autorovi se podařilo zasadit fakta do historického pozadí velkých biologických objevů dvacátého století tak, že vytvořil vcelku čtivý příběh, který mimochodem trvá už čtyři miliardy let.
Ideální kniha pro zopakování si informací z biologie, které jsme už možná ze školy zapomněli. Autor píše velmi přístupnou formou a nezaměřuje se jen na fakta, ale popisuje i průběh toho, jak vědci na určité objevy přišli.
(SPOILER)
Vydařená knížka vhodná pro každého zájemce o buněčnou a molekulární biologii, autor nezapomíná zmínit ani něco z historie, ale i nejnovější poznatky. Z knížky budou těžit spíše laici nebo zájemci o studium příbuzných oborů - já jako člověk, co už má něco z biologie a chemie za sebou, jsem se zase toho tolik extra nového nedozvěděla., ale objektivně je to jako knížka super; buňka, organely, mitochondrie aj. + symbióza, endosymbiotická teorie a její varianty, jako proč ne?
Autorovi se to ale podařilo nějak skloubit, kombinuje takový ten populárně-naučný styl spolu s tím vědeckým, jak už tu psal kolega, takže ten styl psaní může místy působit lehce nevyváženě. Každopádně je super, že jsou takové knihy a takoví autoři, protože přírodní vědy jsou fakt důležitý, minimálně se v týhle oblasti vzdělávat - protože příroda je všude kolem nás. Ale to zase odbočuju :)
místy výrazně kolísá styl mezi popularizačním vyprávěním a odborným výkladem, ale začetl jsem se s velkou chutí a dozvěděl se o endosymbióze, o níž jsem doposavad neměl vůbec tušení, doporučuji všem
Stručná, ale velmi vydařená knížečka, která velmi přístupnou formou představuje vznik eukaryotické buňky, bez které by svět nikdy nebyl takový, jak jej známe. Autor navíc srozumitelně přibližuje různé molekulárně biologické metody i obecnější fenomény (evoluce, symbióza), takže nelze než doporučit, i přestože servírování jednotlivých témat působí občas trochu zmatečně.
Vydarená a nerozvláčna kniha o vzniku eukaryotickej bunky, čiže o procese tzv. endosymbiózy. O čo sa v stručnosti jedná? V podstate ide o to, ako sa z baktérie postupne vyvinuli zložitejšie organizmy a v konečnom dôsledku i človek. Na začiatku jedna baktéria pohltila inú baktériu, nestrávila ju a vznikla mitochondria, potažmo prvá moderná (eukaryotická) bunka a vlastne prvý "živočích". Táto bunka o niečo neskôr pohltila ďalšiu baktériu, tentokrát fotosyntetizujúcu sinicu a pretvorila si ju na chloroplast. Tým sa otvorila cesta ku vzniku rastlín. Ale to nie je všetko! Uvedené príklady sú tzv. primárnou endosymbiózou. Existuje i sekundárna endosymbióza - pri ktorej jedna eukaryotická bunka pohltila INÚ eukaryotickú bunku (so sinicovým chloroplastom vo vnútri). Výsledkom je bunka vo vnútri bunky a to celé vo vnútri ďalšej bunky! Primárna endosymbióza - vznik mitochondrie a chloroplastu bola (možno) unikátnou udalosťou. Sekundárna endosymbióza vznikala opakovane a zrejme sa odohráva i v súčasnosti.
Uvedenú knihu by som porovnal z tromi inými titulmi. Prvým je Symbiotická planéta od Lynn Margulisovej- priekopníčky endosymbiotického pôvodu bunkových organel. V tejto knihe sa autor striktnejšie drží dokázaných faktov a koriguje Margulisovej prehnané nadšenie z endosymbiózy- napríklad v prípade vzniku cytoskeletu a eukaryotických bičíkov nikdy nebol preukázaný bakteriálny pôvod. Ďalšími podobnými titulmi sú knihy Vývoj života a Síla, sexualita a sebevražda - obidve od Nicka Lanea. Tieto knihy sa venujú problému raného bunkového života a mitochondrií podrobnejšie. Každopádne ako úvod do problematiky môžem knihu Johna Archibalda určite doporučiť.
Plný počet hvězdiček nedávám jen z pocitu vlastní méněcennosti. Protože pro mě to byla hodně těžká (odborná) knížka. Přestože jsem spoustě věcí nerozuměl, neustále listoval dozadu, abych si připomněl co už jsem jednou pochopil a po pár stránkách zase zapomněl :)) Do knihobudky ale určitě nedám a vrátím se k ní ...