10 rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr
Hallgrímur Helgason
https://www.databazeknih.cz/img/books/74_/74458/mid_10-rad-najemneho-vraha-jak-vycistit-zfK-74458.jpg
4
95
95
aneb Jak přestat zabíjet lidi a pustit se do mytí nádobí Tomislav Bokšić alias Toxic, profesionální zabiják chorvatské mafie v New Yorku, má problém. Pro vraždu policisty je mu v patách celá FBI a Toxic musí opustit zemi. Nic však nejde podle plánu a on místo v Záhřebu končí převlečen za pastora na studeném Islandu. V zemi, kde je člověk podezřelý, i pokud jde sám po chodníku nebo jede autobusem městské hromadné dopravy, v zemi, kde téměř neexistuje zločin a není možné sehnat zbraň, a kde se navíc zoufale nedostává tmavých zákoutí, protože v létě slunce vůbec nezapadá. Navíc v zemi ochotných křesťanských kazatelů, kteří se svého amerického kolegy rádi ujmou. A mají krásné dcery. Přidejte k tomu probouzející se svědomí, a je jasné, že Tomislav Bokšić má problém.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2011 , PlusOriginální název:
10 ráð til að hætta að drepa fólk og byrja að vaska upp, 2008
více info...
Přidat komentář
Nemohla jsem si na začátku zvyknout na autorův způsob psaní, příliš mnoho jmen, to byl můj základní pocit. Pak se děj rozběhne, jmen je podstatně méně a hlavního hrdinu jsem začala mít ráda. Některá místa jsou vtipná a originální, bylo zajímavé si ji přečíst, ale podobné knihy asi vyhledám jen občas.
Nevím proč je kniha označována jako thriller, kromě jedné scénky na konci tam nic napínavého není, navíc u thrilleru by se asi čtenář neměl smát téměř na každé třetí stránce, pokud očekáváte thriller - tak je to totální propadák, pokud humoristický román, tak se vám budete knížka líbit, já jsem se už dlouho u nějaké knihy tolik nenasmál, naposledy u Vyhlídky... kdybny šli dávat půlhvězdičky,..
Tak si říkám, koho napadlo dát "10 radám" škatulku islandský thriller; nebo že by to byl další aurorův fórek? Každopádně smích přecházel v údiv a upřímně jsem se bavila tím, jak autor střílí do vlastních řad. A co teprve Toxikovy komoleniny, za všechny jeden příklad: o NP Þingvellir hovoří jako o "Cink velín". Živě si dokážu představit islandskou slotu, kterou přehlušuje Helgasonův smích, když toto píše. __ komentář pod čarou: osobně bych byla radši za překlad přímo z originálu než za překlad překladu; na druhou stranu si myslím, že český překlad je velice energický a barvitý.
Helgason šrouboval humoristický kult a bohužel strhl závit. Toxicův příběh má řadu senzačních, vtipných momentů a když jej v několika větách převyprávíte známému, pravděpodobně se hrdelně zasměje a knihu si koupí. Jenomže Helgason neumí pracovat s motivacemi postav a tak jen s humorem popisuje genius loci Reykjavíku a nedokáže obhájit chování ústředních hrdinů. Autorovo srovnávání kultur, typické chování Islanďanů či Toxicovy neohrabané mravy jsou k popukání, samotné zápletky jsou ale jemně rozpačité. O několik světelných roků před Laurieho žalostným Obchodníkem se smrtí, o stupeň níže než žánrově podobný film V Bruggách.
Přečetla jsem to jedním dechem. Nejdřív to vypadalo hodně zábavně - takový černý humor, sarkasmus, ironie - právě to, co mám ráda, ale pak jsem z některých pasáží byla docela mimo. Pořád se za břicho nebudete popadat. Nejsou tam žádné hluboké myšlenky, ale z vyprávění nájemného vraha někdy dost mrazí. Tuto knihu jsem si vybrala z důvodu, že se odehrává na Islandu a v tomto mě nezklamala. Asi nejvtipnější mě připadala pasáž, kdy hlavní postava pocházející z Chorvatska popisuje léto na Islandu :) - Doporučuji k četbě.
Vtipné a zábavné, taková variace na gangsterské thrillery trošku ve stylu Pulp Fiction nebo Jackie Brown, hodiny smíchu zaručeny ;) Více v recenzi
Štítky knihy
Island vraždy humor útěk islandská literatura severské krimi severská literatura nájemní vraziAutorovy další knížky
| 2011 |  10 rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr |
| 2021 |  Ženská na 1000° |
No, co říct. Knihu mi doporučil můj nejlepší přítel, který z ní byl nadšen, takže jsem po ní sáhla. Však píšou v anotacích thriller, tudíž by mi měla sednout. Tehdy jsem si nevzpomněla, že můj přítel má dosti obskurní vkus a jeho nejoblíbenější knihou je Basket Flora :)
Bod číslo jedna:
Pokud jste křehká dívka, která má ráda hezké knížky, tato kniha rozhodně není pro vás :D Podle mne se jedná se spíše o pánské čtivo.
Bod číslo dvě:
Pokud k ní přistupujete jako k thrilleru, tak rozhodně spokojeni nebudete. O žádný thriller se nejedná.
Bod číslo tři:
Pokud nejste seznámeni s drsností severských spisovatelů, tak teď s ní seznámeni rozhodně budete :D
Bod číslo čtyři:
Pokud nemáte rádi černý humor, knihu raději neberte ani do ruky.
Kdybych tyto čtyři body znala již předtím, asi by se mi kniha líbila i více. Takto jsem byla ob stránku šokována Toxikovým humorem, mluvou, myšlenkami a stále vyhlížela ten slibovaný thriller.
Styl psaní mi jaksi nesedl, asi jsem konzerva, ale díla psaná pouliční řečí mne prostě nepřitahují. Zvládla jsem to maximálně u Mládí v hajzlu (což bylo dáno asi též tím, že jsem byla při čtení těchto knih mladší), teď se s tím peru u Adriana Molea. Je to pro mne rušivý element. Já vím, jsem hrozná :D
Ale i přes všechny tyto výtky jsem se do knihy postupně začetla. Musím ji pochválit, že od poloviny se tam začalo téměř i něco dít, to předchozí přešlapování na místě bylo pro mne utrpením. Pokud bych si odmyslela všechny rušivé elementy, je kniha zajímavým cestopisem, díky kterému jsem se dozvěděla mnoho o Islandu a lidech v něm žijícím, za což jí dávám plus.
Podtrženo, sečteno: Postupem času jsem si na její styl zvykla a ke konci jsem byla schopna se i některým Toxikovým hláškám zasmát. Asi se má nechuť k černému humoru otupila :) Jak se mi nelíbil začátek, tak konec byl o trochu lepší. Knihu bych řadila mezi zlatý střed. Nelituji, že jsem u ní ztratila část svého života, místy byla dobrá, ale netoužím si její přečtení zopakovat. Takže za 3* :)
Prosím pokud se vám kniha líbila, tak mne nebijte. Jsem prostě jen cíťa a tohle nebyl můj šálek kávy :)