1000 let ruské rozpínavosti - od počátku k Putinovi

1000 let ruské rozpínavosti - od počátku k Putinovi
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/261413/bmid_1000-let-ruske-rozpinavosti-od-poca-261413.jpg 4 19 19

Studená válka sice skončila pádem Berlínské zdi, ale v poslední době opět vzrůstají obavy z Ruska a jeho zahraniční politiky. Autor popisuje rozmach ruského impéria, nevynechává velké postavy ruských dějin ani rozšiřování moci Kremlu prostřednictvím satelitních států, studenou válku, vývoj na Ukrajině a okomentuje i to, jak putinovské Rusko znovu razantně dává najevo svou sílu.... celý text

Literatura světová Literatura naučná Historie
Vydáno: , Alpress
Originální název:

The Kremlin Conspiracy: 1,000 Years of Russian Invasions, 2014


více info...

Přidat komentář

tonysojka
23.08.2022 4 z 5

Velmi stručné tisícileté dějiny Ruska,jako úvod k podrobnějším knihám vhodné.
Pro mě zajímavé byly až poslední stránky o událostech na Ukrajině v roce 2014 ,které informují velmi zhruba o vlivu pravicových stran či uskupení a také chování a reakce zástupců Západu.
Stejně zajímavé byly informace o roli západních informačních služeb při přepadení Afghánistánu Ruskem.
Celkově zajímavá kniha.

Liska177
01.08.2022 5 z 5

Určitě stojí za přečtení, ale jen pro silné povahy.


Greenfingers
19.10.2019 5 z 5

Obecně vzato, snahy o teritoriální expanzi byly, jsou a pravděpodobně i budou vlastní všem imperiím a velmocem v dosavadní historii lidstva. Je však naprosto logické, že autor, který je považován za experta na Rusko, se ve svém historickém expozé věnuje právě této zemi. Kniha mi poskytla celou řadu zajímavých informací, čímž obohatila mě znalosti historie, a nejenom té novodobé. Především mě však utvrdila v mém přesvědčení, že z Ruska nelze ani v nejbližší budoucnosti očekávat nic dobrého. Doporučuji k přečtení hlavně těm, kteří si stále idealizují tuto zemi a její vůdce jako představitele pokroku, humanizmu, demokracie nebo čehokoliv, co je v zájmu lidstva.

MP17
02.01.2017 4 z 5

Těžko něco dodávat k woodwardovu komentáři, zcela se s ním ztotožňuji.
Osobně mi kniha pomohla lépe se zorientovat v carské éře. Autor není tendenční, cítím snahu podávat objektivní fakta, to ale v případě Ruska a jeho imperiální politiky i tak stačí k tomu, aby člověk jen kroutil hlavou.
Stalina jsem měl odjakživa za zrůdu, ale to, že i v takovém okamžiku, kdy mu bušil Wehrmacht prakticky na domovní dveře, byla jeho prioritou likvidace nějakých nešťastných kavkazských národů, to byla pro mě novinka, která mi dosavadní názor na něj ještě spolehlivě potvrdila.

Rusko je zvráceně fascinující země, ať má jakékoliv politické zřízení. Člověk zde vůbec nic neznamená, ať si klidně vymřeme, hlavně, že zabíráme další území a že utlačujeme (nebo aspoň strašíme) ty, kteří se mají lépe než my. A je tomu tak dodnes.

woodward
10.09.2016 5 z 5

Bývalý expert královského letectva na Rusko a rusky mluvící země, který v padesátých letech strávil dva roky ve východoněmeckém vězení, napsal knihu, kterou měl někdo napsat - a hlavně vydat - už dávno. Je to kniha o tom, že ruská zahraniční politika měla vždycky jen jediný cíl: expanzi. Příběh začíná v desátém století, za knížete Svjatoslava, možná potomka samotného Rurika, jehož skandinávští nájezdníci zakládali na území dnešního Ruska první trvalá sídliště, a táhne se až do dnešních dnů. Svjatoslavův syn Vladimír, Ivan Hrozný, Petr Veliký, Kateřina Veliká, Lenin, Stalin, Brežněv...je to dlouhé vyprávění a místy až trochu jednotvárné. Nejvýznamnější částí příběhu jsou samozřejmě obsáhlé pasáže věnované studené válce.

K tomu, že Zápaďané dnes o Putinově mocenské politice hovoří jako o nové studené válce autor podotýká:
Nejde o novou válku, ale o stále stejnou. A nezačala v roce 1945, jak udává obvyklé pojetí dějin, ale lze ji velice jasně vysledovat až do roku 1919, kdy Lenin založil Komunistickou internacionálu...
Vzápětí však dodává:
Kominterna představovala Leninův způsob, jak dát nový kabát rozpínavým choutkám carských předchůdců, jejichž vhodným následovníkem je Vladimir Putin a jeho klika...

Celou knihu pak uzavírá postřeh lorda Palmerstona, který samozřejmě studenou válku nezažil, ale očividně věděl již ve své době, co se dá od ruských vládců čekat:

Politikou i praxí ruské vlády odjakživa bylo rozšiřovat hranice tak rychle, jak apatie nebo bojácnost sousedních států dovolí, ale obvykle se taky tváří v tvář rozhodnému odporu zastavit či stáhnout A VYČKAT NA PŘÍŠTÍ VHODNOU PŘÍLEŽITOST KE SKOKU NA ZAMÝŠLENOU KOŘIST.

docela z toho mrazí, žejo?

Martin_Eli
31.01.2016 3 z 5

Zajímavé historické počtení, ze kterého vyplývá, že dějiny se prostě opakují. Je trochu děsivé, že Rusko po všechna ta staletí postupuje v zásadě stejně a snaží se silou rozšiřovat svoje území. Nejvíce mě ale bavilo, jak Evropa po celou dobu dějin shlíží lehce s arogancí na Turecko, nicméně je nucená opakovaně Turecku pomáhat, aby se nedostalo po ruskou nadvládu.

Autorovy další knížky

2015  84%1000 let ruské rozpínavosti - od počátku k Putinovi
2016  87%Přisluhovači KGB - Moskevští špioni, spící agenti a vrazi v době studené války