101 minut

18.03.2022

Moje první setkání se Štěpánem Kopřivou a určitě ne poslední. Koho by napadlo, jak rychle se věci mohou zvrtnout

17.03.2022

Štěpán Kopřiva umí, jeho Asfalt, Rychlopalba i Křížová palba byly z mého pohledu stoprocentně pětihvězdičkové záležitosti.
V případě 101 minut to ovšem tak jasně nevidím.
Klady: Jak už napsali mnozí přede mnou, knížka jednoznačně vzdává hold záchranným složkám a za tohle si pochvalu určitě zaslouží. Smekám před rozsahem rešerší, které musel autor nashromáždit, než se pustil do práce. Navíc vás Štěpán Kopřiva (a tohle on umí na výbornou) doslova přiková k textu, nenechá vás ani nadechnout. Což ale na druhou stranu nemusí vždycky znamenat vyloženě klad.
Zápory: Knížka je víc reportáží, respektive „hraným dokumentem“, než románem – takhle to aspoň vidím já. Skvěle napsanou reportáží – ale pořád jen reportáží. Oč víc se autor snažil co nejdetailněji a věcně co nejpřesněji popsat práci záchranářů (profesní slang, postupy jednotlivých fází záchrany ap.), tím více se z mého pohledu vzdaloval, zpronevěřoval některým dominantním rysům románu coby žánru – jeden příklad za všechny: např. zcela rezignoval na „střet charakterů“, jakož i na psychologii jednotlivých hrdinů a na její „proměnu v průběhu děje“. Mně ti stateční chlapíci zkrátka tak trochu splývali do podoby jediného neměnného monolitu univerzálního hrdiny.
Kniha je postavena na popisu akce, dialog se vyskytuje zřídka – a i ten se skládá převážně z povelů, provozních pokynů, příkazů a potvrzení přijetí příkazů.
A ještě něco mi vadilo. Každý ví, že kontrast je důležitý prvek v jakémkoli uměleckém díle. Kontrast a tempo. Už ve škole jsme se učili, že třívětá symfonie má vždycky druhou větu pomalou (omlouvám se hudebníkům za nejspíš trochu zkomolené zobecnění). Ale na tohle pan Kopřiva nějak pozapomněl – příběh pádí od začátku do konce ve strhujícím, neumdlévajícím tempu (ani nemůže jinak, když tam jde o životy), jenže to zároveň znamená, že je celý napsán jen v šestnáctinkách a dvaatřicetinkách – ale kam zmizely „pomalejší tóny“ a pauzy?
Přes všechny výtky a výhrady si myslím, že knížka si 4* zaslouží.

16.03.2022

Skvělý román. Štěpán Kopřiva je opravdu nadžánrový spisovatel. Tentokrát se vrhnul na velice realistický román z prostředí metra, při němž vás bude mrazit a už nikdy nebude vaše jízda tímto dopravním prostředkem jako dřív.

12.03.2022

Sešup jak se patří. Úžasná (a dobře zpracovaná) sonda do života zejména hasičů. Na počátku je takřka banální nehoda. Vždyť proud občas vypadne… a do příběhu vstoupí hlavní aktéři. Zarputile a hodně profesionálně zápasí s nelehkou situací, permanentně řeší dilemata. Na rozhodnutí mají často sekundy. Mírně stádovitě působí ostatní postavy, ale nevadí. Vysoce hodnotím absenci jakéhokoli patosu. Troufnu si říct, pro všechny, kdo tohle přečtou, cesta metrem bude navždy jiná.

09.03.2022

...český Prometheus v plamenech. Takové knihy čtu na jeden zátah.... to hovoří samo za sebe
100%

07.03.2022

Štěpán Kopřiva je chameleon. Po Kulhánkovsky laděné fantastice a kriminálních románech opět mění barvy a přináší atmosfericky hutný thriller.
101 minut potvrzuje některé známé pravdy. Například, že jakýkoliv, byť sebelepší plán, většinou vezme za své v prvních minutách akce. Že pokud se něco podělat může, tak se to zákonitě podělá a v neposlední řadě i to, že největším nepřítelem člověka je opět člověk.
Ze začátku jsem měl problém se začíst. Jakmile se však začnou věci v příběhu kazit a jakmile jsem pro plynulejší zážitek přestal každou chvíli listovat ve slovníčku pojmů, tak čtenářský komfort stoupl o vysoké desítky procent. Kopřiva na malou plochu dvou set stránek vměstnal nejen vysoce realistický náhled na fungování IZS během krize, ale i několik osobních tragédií. Mezi nejsilnější momenty knihy patří především náhledy do myšlenek jednotlivých hasičů, kteří se leckdy v drtivém časovém presu a v prostředí, kde se chladné přemýšlení provádí jen velmi ztěžka, musí na ploše několika vteřin rozhodnout mezi dvěma či více řešeními, přičemž není jasné, jestli je v nabídce vůbec nějaké správné.

SPOILEROIDNÍ ZÁVĚR. Při tomto zásahu nešlo dle mustru téměř nic. Technika zrazuje, lidské zdroje je potřeba několikrát přerozdělit až do bodu, kdy ani v jednom místě není dostatek kvalifikovaných osob pro účinné řešení všech nastalých trablů a dokonce se potýkáme s lidskou přirozeností kašlat na pracovní rutinu, což se může později někomu jinému šeredně vymstít. Toto vše je tak dle mého názoru vysoce podobné tomu, jak se asi podobné zásahy ve velice komplikovaných podmínkách odehrávají. Co mé přirozeně pesimistické dušičce přišlo trochu mimo realitu, bylo chování evakuovaných cestujících. Až moc ovcí a prakticky žádní berani, jestli rozumíte. Jedno zpanikařené dítě a jedna rádoby hrdinka, toť vše. Z více než stovky cestujících. Jedno z geniálnějších Kopřivových rozhodnutí bylo pasování čtenáře právě do osoby oné "hrdinky". Vzhledem k tomu, že se jedná o jednu ze dvou příběhových mrtvol, si člověk lépe uvědomí, že během krize je nutné poslouchat rozkazy lidí lépe vybavených ke zvládnutí oné krize a nevyvíjet vlastní aktivitu. Jelikož ta může nakonec stát víc než jen náš vlastní život.

05.03.2022

Střízlivá,akční,realistická pocta záchranným složkám.Čest práci lidem,jejichž nasazení a riziko bereme jako samozřejmost.

04.03.2022

Tak, cesta metrem už nikdy nebude taková!

Štepán Kopřiva ušel další pomyslný krok na schodišti své kariéry. Oprostil se od českého policejního prohnilého prostředí, ušel další vratký krok a nyní nám v drsném zběsilém katastrofickém thrilleru nabízí pohled do tmy tunelů metra. A do zásahu hasičů. Co se stane, když se souprava metra zastaví?
Jak název napovídá, záchranný sbor nemá zrovna moc času. Musí dostat cestující ze soupravy, protože co když se něco pokazí. Teda vlastně, ono se to pokazí!

Nečekejte žádné efekty, výbuchy, ale strhující napínavej příběh, kterej neskutečně odsejpá. Jediné výbuchy dostanem v odborných termínech. Ale to se dá zvládnout, navíc na konci knihy je odborný slovníček.
Občas probleskne černý břitký humor, ale je sním zde vlemi šetřeno. Především ale oceňuji, že se můžeme ponořit do práce těchto obdivuhodných lidí a zamyslet se, jak vlastně pracují, co všechno musí pro nás protrpět.

Jinak, všimli jste si z minulejch knih, že autor své hrdiny moc nemá rád a že jim dává co proto.......?

27.02.2022

„Je to jejich práce.“
Strhující drama z hlubin pražského metra, oproštěné od fantastiky i sarkastického humoru, pro autora tolik příznačného. Ne, že by se člověk nezasmál vynalézavým slovním obratům, ale pod tlakem ubíhajícího času a gradující katastrofy nemá jeden čas na nějaký smích, byť třeba i ten způsobený panickou atakou. A že Štěpán Kopřiva umí šponovat čtenářovy nervy na maximum. Na dvou stech stránkách dokáže udržovat gradaci příběhu v neustálé předtuše dalších komplikací, jež budou stát životy nejen obyčejných lidí, ale také těch, kteří je přišli zachraňovat. Zároveň však ani jednou v románu nepřekročí pomyslnou čáru filmařského bludu, kdy by pro monumentální exploze nezbyl prostor na realitu. 101 minut je až děsivě striktních co se možného a nemožného týče, stejně jako ohledně faktického jednání pražských záchranných složek. Jestli jsme doteď neměli vlastní dílo srovnatelné se Skleněným peklem, tak už jej máme.
Jen tím metrem už se mi nikdy nebude jezdit tak lehce jako dřív.

25.02.2022

Trochu jiný Kopřiva, není to taková řachanda, jako třeba Asfalt, ale nářez je to pořádný...

24.02.2022

Nejsem si jistý, jestli to bylo tak krátké, nebo dobré, ale přečetl jsem to jedním dechem za asi dvě hodiny.