101 minut
Štěpán Kopřiva
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491118/bmid_101-minut-S9M-491118.jpg
4
335
335
Co se stane, když během výpadku proudu uvíznete v metru? K čemu dojde, když se ocitnete v naprosté tmě v hlubokém podzemí? A když jde samotným záchranářům o holý život? Co všechno musí podstoupit, aby vás dostali ven… a co všechno musí obětovat v případě, kdy všechno nejde tak úplně podle plánu? A podle plánu nejde v tomhle případě absolutně nic. Populární autor fantastických i kriminálních thrillerů Štěpán Kopřiva spojil drtivé napětí s fascinujícími zákulisními informacemi – a přináší děsivě realistický příběh ze světa, kterým často projíždíme, ale vlastně ho vůbec neznáme.... celý text
Přidat komentář
„Když jste vystaveni
potencionálnímu ohrožení života,
máte tendenci být
trochu pověrčivější než lidé
v usedlejších zaměstnáních.“
„Den, kdy zemřete, začne úplně běžně.“
Sice jsem tento příběh nepřečetl za hodinu čtyřicet jedna minut, ale tak mi to připadalo. Abych se přiznal pár stránek jsem přečetl v jedoucím metru, a nevyvaroval jsem se jistým pochybám. Taky, když čtete katastrofický příběh z Pražského metra a ještě ke všemu ty stanice znáte, začnete nad tím víc přemýšlet. Rozhodně ve vás jistá pochybnost zůstane.
Citát: Můžete si dovolit ignorovat, když se vám během zásahu odmlčí člen jednotky?
Mistr Štěpán Kopřiva přišel s jednoduchou zápletkou, kterou dokázal neustále dramatizovat, vkládat nové a nové překážky a rozhodně to chlapům z HZS DPP * nezlehčoval. Velmi věrohodné dobrodružství mezi stanicemi Anděl a Karlovo náměstí, které by se ve své podstatě prostě jednou mohlo i stát. Příběh plný napětí, emocí, odvahy a rozhodování.
Malá ochutnávka:
Do hlubin stanice metra Křižíkova sjíždíte podél zarámovaných reklam. Téměř polovina z nich inzeruje nové knihy a vás mimoděk napadne, jak vlastně nakladatelé dospěli k závěru, že metrem se přepravují převážně knihomolové.
„Z důvodu hojného výskytu odborných termínů a zkratek je na konci knihy stručný slovníček, který v případě potřeby neváhejte konzultovat“. A pozor, nejsou psané podle stránky, ale všechny výrazy jsou zapsány abecedně. Musím přiznat, že ačkoliv mám s Dopravním podnikem něco společného, pár výrazů mi vůbec nic neříkala. A proto ty vysvětlivky. Kdo například ví, co znamená HOVNO**.
Citát: A teď se modli, vole, ať ses s tím sem netáhnul zbytečně.
* Hasičský záchranný sbor Dopravního podniku Praha.
** Hlavní odpojovač vysokonapěťových obvodů.
Štěpán Kopřiva si získal moju pozornosť už dielom Zabíjení, ktoré bolo skvelé. Keď som zistila, že vychádza jeho novinka, dokonca iný žáner, nezaváhala som. Ak vezmem v úvahu príbeh, štýl písania, obsah a podrobnosti, nemám knihe čo vytknúť. No i napriek tomu, že je kniha krátka, som sa nevedela dokopať a knihu dočítať. Bolo to asi tým, že som si k žiadnej postave nevytvorila vzťah, aký si čitateľ vytvára s knižnými hrdinami. Zlievali sa mi dokopy a vadilo mi snáď i to, že hneď od začiatku sa diali tie najhoršie scenáre. Keď sa mohla nejaká ťažkosť vyriešiť, prišlo niečo, čo ju ešte viac skomplikovalo. Uvedomujem si, že námet bol skvelý, ale klamala by som, ak by som tvrdila, že ma kniha nevyčerpala.
České autory moc nemusím, takže jsem nic moc neočekávala. Jaké však bylo překvapení - napínavé, místy vtipné, nakonec mi i slza ukápla. A jméno Břéťa Vacenďák mi navždy zůstane vypálené v mysli :-)
Moje první setkání se Štěpánem Kopřivou a určitě ne poslední. Koho by napadlo, jak rychle se věci mohou zvrtnout
Štěpán Kopřiva umí, jeho Asfalt, Rychlopalba i Křížová palba byly z mého pohledu stoprocentně pětihvězdičkové záležitosti.
V případě 101 minut to ovšem tak jasně nevidím.
Klady: Jak už napsali mnozí přede mnou, knížka jednoznačně vzdává hold záchranným složkám a za tohle si pochvalu určitě zaslouží. Smekám před rozsahem rešerší, které musel autor nashromáždit, než se pustil do práce. Navíc vás Štěpán Kopřiva (a tohle on umí na výbornou) doslova přiková k textu, nenechá vás ani nadechnout. Což ale na druhou stranu nemusí vždycky znamenat vyloženě klad.
Zápory: Knížka je víc reportáží, respektive „hraným dokumentem“, než románem – takhle to aspoň vidím já. Skvěle napsanou reportáží – ale pořád jen reportáží. Oč víc se autor snažil co nejdetailněji a věcně co nejpřesněji popsat práci záchranářů (profesní slang, postupy jednotlivých fází záchrany ap.), tím více se z mého pohledu vzdaloval, zpronevěřoval některým dominantním rysům románu coby žánru – jeden příklad za všechny: např. zcela rezignoval na „střet charakterů“, jakož i na psychologii jednotlivých hrdinů a na její „proměnu v průběhu děje“. Mně ti stateční chlapíci zkrátka tak trochu splývali do podoby jediného neměnného monolitu univerzálního hrdiny.
Kniha je postavena na popisu akce, dialog se vyskytuje zřídka – a i ten se skládá převážně z povelů, provozních pokynů, příkazů a potvrzení přijetí příkazů.
A ještě něco mi vadilo. Každý ví, že kontrast je důležitý prvek v jakémkoli uměleckém díle. Kontrast a tempo. Už ve škole jsme se učili, že třívětá symfonie má vždycky druhou větu pomalou (omlouvám se hudebníkům za nejspíš trochu zkomolené zobecnění). Ale na tohle pan Kopřiva nějak pozapomněl – příběh pádí od začátku do konce ve strhujícím, neumdlévajícím tempu (ani nemůže jinak, když tam jde o životy), jenže to zároveň znamená, že je celý napsán jen v šestnáctinkách a dvaatřicetinkách – ale kam zmizely „pomalejší tóny“ a pauzy?
Přes všechny výtky a výhrady si myslím, že knížka si 4* zaslouží.
Skvělý román. Štěpán Kopřiva je opravdu nadžánrový spisovatel. Tentokrát se vrhnul na velice realistický román z prostředí metra, při němž vás bude mrazit a už nikdy nebude vaše jízda tímto dopravním prostředkem jako dřív.
Sešup jak se patří. Úžasná (a dobře zpracovaná) sonda do života zejména hasičů. Na počátku je takřka banální nehoda. Vždyť proud občas vypadne… a do příběhu vstoupí hlavní aktéři. Zarputile a hodně profesionálně zápasí s nelehkou situací, permanentně řeší dilemata. Na rozhodnutí mají často sekundy. Mírně stádovitě působí ostatní postavy, ale nevadí. Vysoce hodnotím absenci jakéhokoli patosu. Troufnu si říct, pro všechny, kdo tohle přečtou, cesta metrem bude navždy jiná.
...český Prometheus v plamenech. Takové knihy čtu na jeden zátah.... to hovoří samo za sebe
100%
Štěpán Kopřiva je chameleon. Po Kulhánkovsky laděné fantastice a kriminálních románech opět mění barvy a přináší atmosfericky hutný thriller.
101 minut potvrzuje některé známé pravdy. Například, že jakýkoliv, byť sebelepší plán, většinou vezme za své v prvních minutách akce. Že pokud se něco podělat může, tak se to zákonitě podělá a v neposlední řadě i to, že největším nepřítelem člověka je opět člověk.
Ze začátku jsem měl problém se začíst. Jakmile se však začnou věci v příběhu kazit a jakmile jsem pro plynulejší zážitek přestal každou chvíli listovat ve slovníčku pojmů, tak čtenářský komfort stoupl o vysoké desítky procent. Kopřiva na malou plochu dvou set stránek vměstnal nejen vysoce realistický náhled na fungování IZS během krize, ale i několik osobních tragédií. Mezi nejsilnější momenty knihy patří především náhledy do myšlenek jednotlivých hasičů, kteří se leckdy v drtivém časovém presu a v prostředí, kde se chladné přemýšlení provádí jen velmi ztěžka, musí na ploše několika vteřin rozhodnout mezi dvěma či více řešeními, přičemž není jasné, jestli je v nabídce vůbec nějaké správné.
SPOILEROIDNÍ ZÁVĚR. Při tomto zásahu nešlo dle mustru téměř nic. Technika zrazuje, lidské zdroje je potřeba několikrát přerozdělit až do bodu, kdy ani v jednom místě není dostatek kvalifikovaných osob pro účinné řešení všech nastalých trablů a dokonce se potýkáme s lidskou přirozeností kašlat na pracovní rutinu, což se může později někomu jinému šeredně vymstít. Toto vše je tak dle mého názoru vysoce podobné tomu, jak se asi podobné zásahy ve velice komplikovaných podmínkách odehrávají. Co mé přirozeně pesimistické dušičce přišlo trochu mimo realitu, bylo chování evakuovaných cestujících. Až moc ovcí a prakticky žádní berani, jestli rozumíte. Jedno zpanikařené dítě a jedna rádoby hrdinka, toť vše. Z více než stovky cestujících. Jedno z geniálnějších Kopřivových rozhodnutí bylo pasování čtenáře právě do osoby oné "hrdinky". Vzhledem k tomu, že se jedná o jednu ze dvou příběhových mrtvol, si člověk lépe uvědomí, že během krize je nutné poslouchat rozkazy lidí lépe vybavených ke zvládnutí oné krize a nevyvíjet vlastní aktivitu. Jelikož ta může nakonec stát víc než jen náš vlastní život.
Střízlivá,akční,realistická pocta záchranným složkám.Čest práci lidem,jejichž nasazení a riziko bereme jako samozřejmost.
Tak, cesta metrem už nikdy nebude taková!
Štepán Kopřiva ušel další pomyslný krok na schodišti své kariéry. Oprostil se od českého policejního prohnilého prostředí, ušel další vratký krok a nyní nám v drsném zběsilém katastrofickém thrilleru nabízí pohled do tmy tunelů metra. A do zásahu hasičů. Co se stane, když se souprava metra zastaví?
Jak název napovídá, záchranný sbor nemá zrovna moc času. Musí dostat cestující ze soupravy, protože co když se něco pokazí. Teda vlastně, ono se to pokazí!
Nečekejte žádné efekty, výbuchy, ale strhující napínavej příběh, kterej neskutečně odsejpá. Jediné výbuchy dostanem v odborných termínech. Ale to se dá zvládnout, navíc na konci knihy je odborný slovníček.
Občas probleskne černý břitký humor, ale je sním zde vlemi šetřeno. Především ale oceňuji, že se můžeme ponořit do práce těchto obdivuhodných lidí a zamyslet se, jak vlastně pracují, co všechno musí pro nás protrpět.
Jinak, všimli jste si z minulejch knih, že autor své hrdiny moc nemá rád a že jim dává co proto.......?
„Je to jejich práce.“
Strhující drama z hlubin pražského metra, oproštěné od fantastiky i sarkastického humoru, pro autora tolik příznačného. Ne, že by se člověk nezasmál vynalézavým slovním obratům, ale pod tlakem ubíhajícího času a gradující katastrofy nemá jeden čas na nějaký smích, byť třeba i ten způsobený panickou atakou. A že Štěpán Kopřiva umí šponovat čtenářovy nervy na maximum. Na dvou stech stránkách dokáže udržovat gradaci příběhu v neustálé předtuše dalších komplikací, jež budou stát životy nejen obyčejných lidí, ale také těch, kteří je přišli zachraňovat. Zároveň však ani jednou v románu nepřekročí pomyslnou čáru filmařského bludu, kdy by pro monumentální exploze nezbyl prostor na realitu. 101 minut je až děsivě striktních co se možného a nemožného týče, stejně jako ohledně faktického jednání pražských záchranných složek. Jestli jsme doteď neměli vlastní dílo srovnatelné se Skleněným peklem, tak už jej máme.
Jen tím metrem už se mi nikdy nebude jezdit tak lehce jako dřív.
Trochu jiný Kopřiva, není to taková řachanda, jako třeba Asfalt, ale nářez je to pořádný...
Nejsem si jistý, jestli to bylo tak krátké, nebo dobré, ale přečetl jsem to jedním dechem za asi dvě hodiny.
Pro milovníky metra, hasičů, katastrofických knih a filmů bude kniha lahůdkou. Pro běžného čtenáře? Těžko říct...
Jak to mívá Štěpán Kopřiva ve zvyku, vše je dopodrobna popsané, na konci najdete i seznam zkratek v ději uvedených. Celá kniha se odehrává během 101 minut a je to teda neskutečný tlak. Zatímco čtete dvě tři strany, uplynula jen minuta, nářez...
Čest záchranným složkám! A do metra mě už nikdo nedostane!
Autorovy další knížky
| 2009 |  Asfalt |
| 2015 | Rychlopalba |
| 2019 | Křížová palba |
| 2014 |  Aktivní kovy |
| 2010 | Holomráz |
Jízda. Pořádná jízda. Skoro by člověk věřil, že tam Kopřiva byl. Pro mě největší mínus knihy a vlastně mínus skoro všech knih od pana Kopřivy je, že končí a že člověk musí zas x let čekat na další pořádnou jízdu. 5*