11 tisíc prutů aneb Rychtářovy lásky

Nejzvrhlejší kniha jakou jsem kdy četl. V popisech různých úchylek, morbidností a slizkých sexuálních praktik nemá konkurenci, budiž ji přiznáno, že text je psán zajímavým jazykem a kolikrát dojde na nějaký ten krutě vtipný obrat. Zdráhám se hodnotit, protože pro někoho může jít o prachsprostý odpad a žumpu literatury, pro jiné o dost možná nejlépe napsanou pornografii s jejími všemožnými zvrácenými podobami. Osobně jsem k textu přistupoval hlavně ze zvědavosti, co za zvrácenost to ten Apollinaire vlastně napsal, a ať už se mi některé části nečetli zrovna nejlépe, pravdou zůstává, že místami překračuje všechny psané meze, a i to občas dělá knihy nezapomenutelnými. Vážně doporučuji pouze otrlým čtenářům.

02.02.2021

Jen pro velmi otrlé čtenáře. Ale kdo to zvládne, dokáže najít poezii ve všem.

28.04.2016

Já mám prostě takovouhle literaturu ráda. Slouhlasím se zlovlkem ohledně obohacení slovníku, skvělé! No a co, kníže Vibescu bude asi můj oblíbený knižní hrdina. "Jeslti to nezvládnu dvacetkrát pohlavně, ať si mě jedenáct tisíc panen podá, či na mne jedenáct tisíc prutů dopadne." Doufám že tuto knihu seženu někde v bazaru, protože tohle musím mít v knihovně!

Čtenářská výzva 2016: Kniha s číslem v názvu.

13.01.2014

Erotická literatura se (pravděpodobně, moc se v ní nevyznám) dělí do dvou hlavních proudů. Ten první, pornografický, si chce chce čtenáře omotat kolem prsu (sic!) a přivést ho k malé smrti. Vzhledem ke konkurenci audiovizuálních děl a skutečného milostného života je dosti ubitý, pošlapaný, zneuctěný a mrtvý. Druhý proud nechce ani tak vzrušit, jako spíše podráždit, znechutit a fascinovat. To je případ slavného pana markýze a je to i případ Jedenácti tisíc prutů.

Tam, kde je de Sade drsný a důmyslně krutý, překvapují Apollinairovy fantazie vynalézavostí v oblasti slizu. Našlapuj zlehka, čtenáři, neboť zde je rozprostřena bažina. Tu a tam se z tohoto mokřadu slizkosti a odpudivě hnilobných praktik vynoří jakási krutá hadí hlava, která kousne - občasný záblesk vražedného sadismu je stejně efektivní jako markýzova spirála zrůdnosti; celé to pak působí poněkud literárněji a méně encyklopedicky.

Oslizlé linie se přidržuje i podařený překlad, který obohatil můj slovník o takové poklady jako například "kejklovat sedínkou". To jsou věci, které je dobré znát, neboť pak můžete snadno ohromovat vyšší společnost. Jakkoliv se to může zdát jako klišé, jsou i nechutné romány docela zásadní výpovědí o určitých aspektech světa. Takže... ať žijí prdící koně!