12 pravidel pro život: Protilátka proti chaosu
Jordan B. Peterson
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448323/bmid_12-pravidel-pro-zivot-protilatka-pr-645d690cd7444.jpg
4
349
349
Co by měl znát každý člověk v moderním světě? ptá se renomovaný psycholog Jordan B. Peterson a jeho odpověď na tuto nesnadnou otázku v sobě jedinečně propojuje odvěké pravdy a ohromující objevy nejsoučasnějšího vědeckého výzkumu. Peterson dokáže být vtipný a překvapivý a vždy objevný. Vysvětluje nám, proč nebránit dětem v nebezpečných kouscích na skateboardu, jaký hrozný osud čeká člověka, který příliš rychle kritizuje, který je pomstychtivý, nenávistný a arogantní; a proč bychom měli pohladit každou kočku, kterou potkáme na ulici. Peterson rozebírá (sebe)kázeň a svobodu, dobrodružství a zodpovědnost, smysl života i víru v Boha; pouští se do překvapivých odboček a zase se vrací a destiluje poznání o lidském charakteru a osudu do dvanácti navenek jednoduchých pouček, za kterými se skrývají hluboké poznatky a dalekosáhlá poučení o tom, jak vést správný život. Rozbíjí otřepané poučky týkající se vědy, víry a lidské přirozenosti a proměňuje a povznáší mysl i ducha svých čtenářů. Autor bývá vnímán jako protivník soudobé genderové agendy, ale mnohem spíš než něčí odpůrce je Peterson obhájcem: zastáncem těch nejtradičnějších hodnot – zodpovědnosti za vlastní život i svět kolem sebe, víry v lidské společenství, zodpovědnosti vůči nadosobním hodnotám a vůči Bohu. Jordan B. Peterson vyrostl a dospěl v muže v promrzlých pustinách severní Alberty; létal s akrobatickým letadlem; zkoumal s astronauty meteorický kráter v Arizoně; vyučoval mytologii právníky, lékaře a obchodníky; byl konzultantem generálního tajemníka OSN; pomáhal svým pacientům zvládat deprese, obsesivně-kompulzivní poruchu, úzkost či schizofrenii; byl poradcem v nejvyšším vedení velkých kanadských firem a hojně přednášel po celé severní Americe i Evropě. Působil na Harvardu a v současnosti na Torontské univerzitě, je autorem či spoluautorem více než stovky odborných článků, které proměnily moderní chápání osobnosti; jeho kniha Maps of Meaning: The Architecture of Belief od základu proměnila psychologii náboženství. Ohlasy ze zahraničních médií: „Nekompromisní kniha, která vám bez servítků křičí do obličeje, abyste se nechovali jako malí, ale především je to pokus dovést nás zpět k tomu, co Peterson považuje za pravdivé, krásné a dobré – tj. k Bohu.“ Bryan Appleyard, The Times „Autorovi není vlastní jen lidskost a humor, ale taky skutečná hloubka a závažnost. Petersonův intelekt je skutečně kosmopolitní a všežravý, ale je si vědom toho, že věci musí být ukotveny ve známé půdě, aby se daly smysluplně uchopit. Krom toho, že je zábavný, má v sobě i vroucí upřímnost, kterou by zpochybňoval jen ten nejokoralejší cynik.“ The Spectator. „Nebuď jako malé dítě, postav se na vlastní nohy, vzkazuje nám Peterson. V tom, jak zdůrazňuje potřebu soběstačnosti, slušného chování, sebezdokonalování a individualismu se možná odráží jeho dětství prožité na kanadském venkově v 60. letech. Autor si uchovává stopu této kovbojské filozofie, i když byl profesorem na Harvardu a nyní působí na Torontské univerzitě.“ Melanie Reid, The Times Pokud by svět psychologie měl svoje rockové hvězdy, byl by Jordan B. Peterson bezpochyby jednou z nich. Jeho youtubový kanál Jordan Peterson Videos má téměř dva miliony sledujících, a milionové publikum mají i záznamy Petersonových veřejných vystoupení.... celý text
Literatura naučná Osobní rozvoj a styl Psychologie a pedagogika
Vydáno:
2019
,
Argo
Originální název:
12 Rules For Life: An Antidote to Chaos, 2018
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejlepších knih tohoto žánru za poslední 3 roky! Poslouchala jsem jako audioknihu a zhruba u třetího pravidla mě poprvé napadlo, že si ji budu muset pořídit i tištěnou, abych se k některým pasážím mohla snadno vracet. Ještě jsem neposlouchala pravidlo osmé a už jsem ji měla doma. Asi budu s autorem ze stejného těsta, ve většině názorů se shodneme. Proto je pro mě kniha poučná, hodně věcí jsem si ujasnila, v mnoha ohledech se mi ulevilo, ledacos jsem tušila, ale neuměla vyjádřit. Kniha je napsána poutavě a svižně, nechybí ani přiměřená dávka humoru.
Tusila jsem, ze to nebude muj salek kavy, ale chtela jsem knize dat sanci - nepresvedcila me.
Nerikam, ze tam obcas nebyla fajn myslenka, podnet k zamysleni.
A souhlasim s nazorem, ze zivot je tezky a neni vzdy prochazka ruzovym sadem, ale tohle pro me byla spis neprijemna depka a chaos (rozhodne ne protilatka).
Předmluvou jsem se složitě prokousávala, samotná pravidla byla o něco stravitelnější. "Protilátka proti chaosu" u mě chaos spíš vyvolávala, to když autor něco zajímavého nakousl, ale vzápětí se jeho myšlenky odebraly totálně jinam. Což působí nejen chaoticky, ale i komplikovaně a můj zájem postupně opadal.
Ano, uznávám, každý si tu může najít zajímavou myšlenku, inspiraci... otázkou je, zda se přes (již jinde napsaná) moudra a nudnou vatu na "to svoje" pročte. A když už, bude to jen drobnost, nic velkolepého. To je na 424 stran poněkud malý úspěch, nebo ne?
Znám některé Petersonovi přednášky, které mě zaujaly, takže jsem si chtěl přečíst i tuto knihu. Základní princip, kterým Peterson přistupuje k životu mi je sympatický. Jeho text vychází z určité hloubky a historického porozumění západní civilizaci. Právě tyto základy, na kterých Peterson staví, a které jsou nyní na Západě pod frontálním útokem, jsou dobrým zdrojem poznání sebe sama i naší společnosti. Peterson se však vozí pouze po povrchu, převypravuje obecně známé pravdy a z mého pohledu nepřidává nic svého, nic originálního. Pro člověka bez širšího literárního a společensko-vědního základu může jít o zajímavou a nenáročnou knihu. Mě to však popravdě začalo poměrně rychle nudit a knihu jsem nakonec ani nedočetl.
Chaotická slátanina převzatých mouder, mnohdy bez uvedení autora myšlenky.
Jestli takhle vypadá nejvlivnější intelektuál, tak naše civilizace spěje ke konci. Z textu čiší netolerance. Je spíše jedem, než protilátkou.
Ako som postupovala stranu za stranou, kniha sa stávala nudnou a nudnejšou. Autor sa tu pokúša dať viac pohľadov na jednu vec až tak komplikovane, že som strácala záujem to dočítať a nestotožňujem sa s jeho popisom dobra a zla.
Velice mě překvapilo, že se nejednalo pouze o výpis 12 pravidel, které prolouskáte a máte si z nich něco odnést. U této knihy byla lahodná omáčka příběhů nejen z autorova života, ale historie, fakta, zajímavosti. Takže jsem se u čtení vůbec nenudila (možná až na jisté pasáže). Autor je velice svůj a má své názory, se kterými ne vždy budete souhlasit - tak jsem to měla alespoň já.
Díky názvu jsem ke knížce přistupoval s despektem ("XY bodů jak za jeden víkend najít trvalé štěstí" takových knih je mraky a často nulové kvality). Nicméně začetl jsem se do seriozního díla, které je částečně i autorovou zpovědí. Řekl bych, že leitmotivem celé knihy je zlo v nás a jak s ním žít a vidět budoucnost lidstva pozitivně. Za mě dost dobrý!
Četl jsem v anglickém originále a vřele doporučuji.
Rozhodně nečekejte, že objevíte nějaký zázračný a zaručený recept na život. Peterson zde (alespoň pro mě) neobjevuje Ameriku. V knížce popsané principy najdeme v určité formě i v ústní lidové slovesnosti. A o to právě jde. Peterson oprášil staré pravdy a upravil je pro potřeby naší hektické doby. Pokusil se nám čtenářům vysvětlit, že nás těchto 12 "pravidel" provází odjakživa. Lze je nalézt v bibli, i ve starověké mytologii.
Kniha se za mě (oproti Petersonovým přednáškám) pohybuje spíš v teoretické rovině. Jednotlivá "pravidla" definuje a vysvětluje, proč fungují.
Dále pro mě byla kniha zajímavá, protože ji lze (dle mého) považovat za takovou sondu do Petersonova stylu myšlení. A myslím, že i když se s ním třeba člověk nemusí ve všem shodnout, tak je zajímavé "nakouknout do hlavy" někomu tak chytrému jako je on.
Další z řady new age self-help slátanin. Ze začátku to vypadá poměrně zajímavě, člověk se nadchne a od půlky je to jen nuda a onanie autora. Opravdu netuším, co je na něm tak kontroverzního či objevného, nic nového totiž nepřináší. Možná žije v nějaké deziluzi z nadměrné konzumace barbiturátů, že má snad právo rozdávat rady do života. Jednu hvězdu dávám za připomenutí (protilátku), abych se takovým titulům vyhýbal. Možná pokud máte fyzickou kopii, tak si přidejte hvězdu ještě jednu, třeba s tímhle brakem půjde aspoň v zimě zatopit.
výborné, mělo by být součástí povinné četby dospělých každé 3 roky. Každý si v tom najde to své.
Čekala jsem více. Místy rozvláčné. Pár zajímavých námětů na přemýšlení. Hodně oitací a paralel k Bibli, to nesedne každému.
Další díl, který se chystá si již nekoupím.
Někdo '12 Pravidel pro život' odsoudí, jakožto další seberozvojovou příručku plnou zbytečných "rad", z nichž některé jsou zcestné a druhé obecně známé. Já sám nenávidím motivační řečníky a ezoterismus 'Čtyři dohody' je mi odporný. Peterson na mě ale dělá jiný dojem:
Kdysi mi kamarád řekl, že nemá smysl opakovat to, co bylo řečeno. Možná jsme oba mysleli na něco jiného, avšak já věřím, že určité věci je nutné opakovat a variovat, protože jakmile se s tím přestane, lidé začnou zapomínat. Vidím dnes a denně jak lidé propadají sebeklamu a nosí lež jako deštník. K tomu se však uchýlit nechci. Věřím v jisté univerzálie. Věřím, že jistá jednání budou směřovat k dobru a jiná ke zlu. Zkrátka na tom záleží a nutné je najít tu správnou perspektivu, ten správný způsob smýšlení, z něhož to dobré jednání bude vycházet.
Jordan Peterson je jeden z těch, co s tím může pomoci a mělo pro mě smysl věnovat mu pozornost. Současně to bylo intelektuálně stimulující, protože Peterson krouží kolem 12 témat skrze psychologii, náboženství, literaturu, filosofii, historii i osobní život. Bez toho by to pro mě nebylo ani zdaleka tak působivé. Sedla mi tedy i forma, kterou mi autor zprostředkoval svá sdělení, které se snoubí pod tezí:
"Život je utrpení, tak se dej dohromady."
Něco podobného psal si Descrates princezně Falcké, kterou tížily rány osudu. Tvrdil, že náležitý člověk ponese své trápení statečně a pak mu útěchou může být odbiv k sobě samému.
Zdá se mi, že lidé se mnohdy příliš snadno vzdávají i nechávají se zmáhat negacemi, páč nemají zformované správné způsoby smýšlení, načež se upínají k vadným perspektivám. Kritický rozum mě však neupozornil na to, že by se v této knize Peterson snažil vnutit čtenáři nějaký klam, nebo se mu vlichotit. Působil na mě spíš jako otcovská figura, která to myslí dobře, která ti řekne, co potřebuješ slyšet a ještě to podloží, aby ti to dávalo smysl.
Dobře nejsem skupina, pro která je tato skupina namířená sice (18-19letý kluk,co doma 24/7 paří na kompu), ale když už chce Peterson něco říkat a poučovat lidi o tom jak mají žít vlastní život, co kdyby si začal uvědomovat, že některé jeho věci by mohl říkat korektněji, když už dbá tolik na pravdomluvnosti. Např.: nazačátku 2. kapitoly uvádí rozdíly mezi dobrem a zlem, říká jak princip yin yan funguje, chaos, pořádek aka mužský a ženský princip, který je odlišný, ale zároveň se doplňuje. Souhlasila jsem se vším do té doby než začal kritizovat protipóly krása vs. ošklivost nebo síla vs. slabost. Je to něco, co se doplňuje, jestli Peterson opravdu rozumí principu Taoistického yin-yan, pak by také uvedl, že jedno beze druhého neexistuje neboť beze ošklivosti nevíme, co je krásné. Jenže dále tam Peterson popisuje vztah mezi Adamem, Evou a Bohem. Peterson jako křesťan tvrdí, že kdokoliv je křesťan, jestliže se chová morálně, dále, že ateista je ten, kdo se chová nemorálně (Můj mozek tohle nepobírá). Podle Petersona je Bůh vlastně úplně všechno a zároveň nic, nepředstavuje si ho tedy jako roztomilého starouška, co hraje na housle někde ve stratosféře. A v této knize říká, že bůh je patriarchální tyrant. Jeho interpretace biblického příběhu se mi strašně nelíbila, považuji to za zcela nelogické vzít nějaký zkorumpovaný text, který je pln kontradikcí a udělat z toho nějaký morální obraz mezi ženou a mužem. Další věc, co bych podotkla je, že Peterson tady tzv. zabrušuje do různých filozofických/religiózních témat, ale vezme si z toho vždy to nejpovrchovější a jakoby ta důležitá šťáva vynechává (nevím, netroufám si tvrdit, že to dělá, protože tomu nerozumí, koneckonců je to profesor psychologie s více než třicetiletou klinickou praxí), dále do toho zamotá nějaké pseudořeči, které zní naprosto fatálně. Např.: “Bůh ví, že bylo vše snažší, když jsme neměli self-consciousness, právě proto nás vyhodil z ráje, protože jsme neodolali svodům.” (?) Bez sebe uvědomění jsme jako zvířata. Zabije-li zvíře jiné zvíře, je vinen? Proč ve stavu beze sebe bylo něco vůbec zakázané. (kontradikce v biblickém příběhu). Sem tam místy mám dokonce pocit, že Peterson snad někdy schválně dehonestuje ženské pohlaví. Nicméně, aby tady nepadla jenom pořád negativní kritika na druhou kapitolu této knihy, líbí se mi, že Peterson využívá archetypy.
Přiznám se, že mě ta druhá kapitola rozhořčila natolik, že zbytek knížky jsem sjížděla očima jako děvka, co svléká chlapy pohledem, aby se ji dostalo něco záživného. Nic záživného se nedostalo.
Je to dobrá kniha, kdyby byla populární 15-20 let zpátky. Ne dnes, ne této generaci zvrhlíků, extrémních pravičáků/levičáků, lidí, co demonstrující každou blbost. A rozhodně ne mládeži, která prokrastinuje na TikToku (neříkám, že to nedělám taky). V mnohém s Petersonem souhlasím, ale jakmile mě v nějakém pointu zklame kniha, je téměr nemožné rozjiskřit tu prvotní vášeň.
Když v malé skupince dobrý kamarád před časem přečetl kousíček z knihy, v duchu jsem si pomyslel; Fajn, ale číst bych ji nechtěl…
O několik týdnů mi od něj přistála k narozeninám, jako dárek. Sic jsem mu poděkoval, ale taky jsem mu připomněl, že dobře ví, jak jsem na tom bídně se světovou literaturou a on mi věnuje právě tuhle knihu…:-). Navíc jsem měl chuť se začíst do úplně něčeho jiného…
Abych však udělal radost kamarádovi, tak jsem knížku začal louskat a nelituji. Ještě sic nevím, jak zasáhne svými rady do mého života, ale autor knihy je velmi chytrý a bystrý a píše čtivě, srozumitelně a tak jsem nakonec rád, že jsem knihu zvládl. Zda-li zvládnu i svůj život, dle autorových 12-ti rad v knize popsaných, není tak jisté…:-).
Štítky knihy
psychologie rozvoj osobnosti, osobní rozvoj motivační knihy populárně-naučné publikace
Autorovy další knížky
| 2019 |  12 pravidel pro život: Protilátka proti chaosu |
| 2023 |  Mapy smyslu: Architektura přesvědčení |
| 2021 | Řád není všechno: 12 dalších pravidel pro život |
Vezmete-li do rukou tuto knihu, ihned vás upoutá předmluva, jejíž autorem je kamarád Jordana Petersona. Tato předmluva, či spíše řečeno óda, nám popisuje toho nejgeniálnějšího myslitele všech dob. Tak otevřený, chytrý, charismatický a skromný není nikdo jiný na světě!
Já nevím jak to vnímáte vy, ale na mě předmluva podobného typu působí alarmujícím dojmem.
S postupující četbou jsem si poznamenal následující charakteristiku Petersona: vzdělaný youtuber prodávající evidentní a reakcionářské konzervativní kecy, hrající si na objevitele lidské moudrosti v kabátku absolutní skromnosti.
Po dočtení celé knihy se mi má slova jen utvrdila.
Už jen styl, v němž je napsána mě irituje. Celá kniha je typicky stylizována do toho, že půjde na trh a bude prodávána. Sám JP na začátku přiznává, že knihu psal takřka na zakázku jeho agentky, která viděla příležitost, že by z jeho videí na youtube měl udělat
knihu-produkt, protože bylo jasný, že si to všichni jeho diváci koupí. A tomu je následně přizpůsoben celý jazyk. Výsledkem je typická self-help kniha tvářící se seriózně.
Zjednodušeně řečeno tu postrádám upřímnost, s níž by autor knihu psal. Místo aby sdělil nějaké zajímavé postřehy a ideje (jak to ostatně dělal třeba Sartre, jehož JP vysloveně vykrádá, aniž by ho zmínil; jedna z kapitol-pravidel se jmenuje Převezměte zodpovědnost za svůj život), tak jen prodává a prodává.
Navíc vychází z evoluční teorie, z níž si bere to, co se mu hodí (příklady ze zvířecí říše, které zrovna podporují tezi) a k tomu ji navíc bagatelizuje až hrůza. JP tady vlastně hájí nerovnost s tím, že v přírodě je evolučně běžná.
Nejvíce absurdní na celé knize je fakt, že autor sám není schopen žít podle jeho „pravidel“ a nedávno se psychicky zhroutil a musel se léčit. A k tomu navrch napsat dalších 12 pravidel.
Nevím, zdali lze brát vážně rady do života od člověka, jemuž samotnému nebyly nic platné. Avšak to přenechám, drazí čtenáři, na vás.
Mně nezbývá, nežli souhlasit se Žižekovým prohlášením:„ Opovrhuji knihou, která vám řekne, jak máte žít, jak být šťastní! Filosofové pro vás v tomto ohledu nemají dobré zprávy. Věřím, že první povinností filosofie je pomoci vám pochopit, v jakých sračkách se nacházíte!“