120 dnů Sodomy
Donatien Alphonse François de Sade
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/79629/bmid_120-dnu-sodomy-MSU-79629.jpg
3
673
673
Románové vyprávění proslulého markýze o hrůzných děních na zámku Silling. Detailně popisuje všemožné sexuální úchylky a anomálie, líčí bezmeznou lidskou krutost a morální zvrácenost. Slavný markýz měl život plný peripetií a dlouhá léta strávil v různých žalářích. V tom nejznámějším, v Bastile, vznikla tato kniha. Ve vězení neustále hrozilo zabavení popsaných papírů, proto de Sade z listů slepil přes dvanáct metrů dlouhý pás, který pak z obou stran popsal. Knížka vychází česky poprvé v nezkrácené verzi, v novém překladu Jiřího Žáka s předmluvou Radima Uzla.... celý text
Literatura světová Romány Filozofie
Vydáno: 2009 , XYZ (ČR)Originální název:
Les Cent Vingt Journées de Sodome, 1785
více info...
Přidat komentář
Sadeho 120 dnů Sodomy je pro mě především kritika neomezené moci a dvojí morálky.
Sade popisuje společnost, která prosazuje dvojí morálku a rozděluje společnost na ty, kteří mohou páchat prakticky cokoliv, bez špatného svědomí a beze strachu, a na ty, kteří jsou využíváni a nuceni jen bezmocně přihlížet. Zároveň je 120 dnů tak trochu parodie manýry dobrého a morálně silného, asexuálního hrdiny. Sade naopak uvádí na scénu hrdiny, kteří jsou morálně a sexuálně skrz naskrz zkažení a kteří, ač zastávají posty, jež by je měly opravňovat k morální bezúhonosti, tuto morálku neustále překračují. Hlavní protagonisté tak využívají své moci k prosazování vlastní "morálky", ve které se brutalita a krutost, prosazovaná až s úzkostlivou pečlivostí a přesností, stává jakousi anti-transcendencí a anti-spiritualitou. Tradiční pohled na křesťanskou duchovnost a spirituální rozměr člověka, který se omezoval na duchovní prožitek s výrazným potlačením sexuality, je tak ve 120 dnech nahrazen rozměrem ryze utilitárním, ve kterém je naopak tělesnot, sexualita a destrukce, a s tím spojené uspokojování slastí, povýšeno na trancendentní a spirituální zážitek pro hlavní protagonisty z řad mučitelů. Neustálé překračování zákazů se tak stává nejvyšší svátostí.
Jedná se tak o studii, kam až lze ve společenské sebedestrukci zajít, jak lze uplatnit moc, a že každá moc má v sobě jistou dávku "sadismu", který se ale nemusí nutně prosazovat tak, jak píše Sade; tj. v obskurních uchylkách. Už jen samo prosazování moci poskytuje duševní ale mnohdy i fyzické uspokojení. Každé prosazování moci má v sobě skrytý sexuální podtext a určitou dávku destrukce. Jedná se vlastně jen o to, jakým způsobem a čím je člověk schopen těmto svým démonům čelit. Společnost zbavená jakýchkoliv morálních pravidel a zásad je společnost 120 dnů Sodomy, kde každý každého využívá jen ke svému vlastnímu uspokojení.
Jinak se ale jedná vcelku o dost schematické dílo, ve kterém není vlastně jediná postava, která by nějak zásadně vzdorovala praktikám, které se v zámku odehrávají. Ale na druhé straně snaha přežít za každou cenu a v každé situaci je vlastnost většiny živých organismů, člověka nevyjímaje. Sadeho trpící postavy jsou ale jen bezduché loutky neschopné jakéhokoliv vzdoru a bez možnosti se domoci jakékoliv pomoci a práva (zvlášť když vrcholní představitelé těchto institucí jsou jejich trýzniteli), a to je asi ta nejděsivější Sadeho vize a odkaz společnosti.
reakce na poznámku od uživatele nokid:
Mnohdy to tak určitě vypadá, že se dobro prosazuje pasivitou, ale nemyslím si, že Sademu šlo o nějaké dobro a zlo, ta kniha, stejně jako celé jeho psaní stojí mimo tyhle kategorie a spíš bych to nazval popisem „stavu věcí“. Ta „děsivost“ 120 dnů je v tom, že tam není žádný vzdor vůči jakékoliv kategorii typu dobro a zlo; on tam totiž není vůbec žádný vzdor. Proto ten někdy až úřední tón, distancovanost, takřka nulová psychologie ve smyslu hlubšího vykreslení postav, pohnutky ryze utilitární a rozdělení jako z formulářů na daňové přiznání. To samozřejmě trochu zlehčuji, ale ani na úřadě nepomůže, když se operuje termíny jako dobro, zlo, morálka, soucit atd. Člověk si tam může klidně kleknout (což většinou nikdo nedělá) a stejně pak musí udělat, co udělat - podle úřadu či jiné instituce - má, protože ví, že úřad vládne represivními mechanismy, takže je pak většinou namístě jen odevzdanost a pasivita k úřadu, který za to mimo jiné dává jakous takous jistotu řádu, a o to, jestli je to řád dobrý nebo zlý tu nejde, tyhle kategorie totiž ztrácí význam vstříc vlastním očekáváním a obsesím; každý takzvaný řád může být pro jednoho dobrý a pro druhého zlý. A proto jsou tu vždycky ti, co vzdorují, a vždy vzdorují aspoň latentně, když ne aktivně, a tím podrývají stávající řád a nutí ho se neustále přizpůsobovat nebo obměňovat. Ale právě absence jakéhokoliv, a tím myslím opravdu jakéhokoliv, byť i psychického a verbálního vzdoru, činí (mimo jiné) ze 120 dnů tak skandální čtení.
Ty popisy jsou jinak strašně komisní a jednání postav je schematické až na nejvyšší možnou míru. Ale to je jen z povahy Sadeho psaní, které k žádnému moralizování a kategorizaci (mimo kategorizaci nejrůznějších sexuálních deviací) dobra a zla nesměřuje. On byl buřič a ničitel a tepal do všeho a do všech a měl z toho potěchu. Ty morální kategorie se tam dostávají víceméně přes čtenáře a vykladače Sadeho díla.
vydání od nakl.XYZ (2009), překlad Jiří Žák
Nemám v úmyslu opravovat autora recenze (eraserhead), naopak, v zásadě se s jeho recenzí ztotožňuji. Chci jen doplnit svůj názor na výše uvedené vydání... Překladatel totiž v doslovu kritizuje předchozí vydání v Levné Knihy, KMa a vytýká mu neúplnost, nedbalost etc. Vidím to ale naopak: tento herec Vinohradského divadla nestvořil zdaleka tak rafinovaný, šroubovaným jazykem vyplněný text, navíc se nevyvaroval častého opakování slov, vynechávání písmen uvnitř slov a knize jako celku lze vytknout i ilustrace. Zjevně šlo totiž v originále o barevné (olejomalby?), jejichž černobílé reprodukce ne ideálně doplňují psaný text.
Jinak i mně se dělalo u některých scén šoufl, ale jiné svojí nápaditostí docela i vzrušují, no ne?
Upřímně, nedočetla jsem ji dokonce. Z některých kapitol mi bylo krapet šoufl. Nepovažuji se za prudérního puritána, ale čeho je moc, toho je příliš. Zvrhlosti nejvyššího kalibru, které už jsou dávno za hranicí čehosi vzrušujícího. Začátek je přijatelný, ale konec finišuje do nechutných rozměrů, které je lepší snad ani si nepředstavovat, tudíž nečíst. Přesto Sada jinak snášim dobře, ale 120 dnů Sodomy je prostě až moc hard-core.
Rozhodně to není erotická kniha, alespoň pro většinu normálních lidí představuje erotično něco dost odlišného (doufám:). Sled hromady úchyláren, kdy jedna je horší než druhá. Na knihu jsem byla hodně zvědavá, ale nečetla se mi zrovna nejlépe. Každopádně výzva splněna a podruhé si knihu nejspíš nepřectu...
Je to příručka pro psychology a sexuology - vývoj sexuálních úchylek. Příběh žádný, erotické to také moc není (pro normálně založeného člověka) a není to dokončené - možná naštěstí.
Tahle kniha mě nadchla stejně jako ostatní....sice to není čtení pro každého,ale mě se líbí....vždycky hlavně pomyslím na to,že je psaná v úplně jiné době a hned mě napadne,že klidně zapadne i do dnešní doby....
Přečíst tuhle knihu byla pro mě velká výzva. Byla to taková soutěž se sebou samotnou, co všechno vydržím. Zpočátku to ještě šlo, ale ke konci už to bylo hodně náročné. Nevím, jak mám knihu hodnotit. Psalo se to asi snadno, četlo však už mnohem hůř.
Ani se mi nechce věřit, že kniha patří k vysoce hodnoceným dílům. Je to přeplácané tolika úchylárnami, že to po chvíli přestane bavit. Měl jsem velký problém to dočíst až do konce, ale když už jsem za tuto knihu tenkrát vyplázl 450 kč, tak mě bylo líto mít to založené v knihovně nedočtené. Literatura vhodná spíše pro úchyláky nebo snad ke studiu. Markýz de Sade není moje parketa. Koupil jsem to ze zvědavosti a pak toho litoval. Po revoluci jsem vlastně kupoval kdejakou knihu, když byl po nich takový hlad. Ale fantasii měl Sade velice dobrou i když zvrácenou.
Hodně drsná kniha, ale pan markýz už byl takový.......V jeho knihách se sex skoňuje ve všech pádech.
Jedná se o velmi silnou knihu, která čtenáře fascinuje svou extrémní otevřeností a mrazivou chladnokrevností. Osobně s sexuálními úchylkami žádný problém nemám, ať jsou jakékoli, pokud s tím všichni zúčastnění souhlasí. Osobně jsem velký experimentátor nicméně praktiky popsané ve 120 dnů Sodomy jsou maximálně pro dost šílenou sexuální fantasii, realizace se mi zdá nemožná i pro velmi otrlé. Dílo se dle mého názoru nedá moc brát jako studie sexuálních odchylek, protože popis sadismu a maximální dominance by se dal dostatečně vystihnout na čtvrtině stránek. Rozhodně doporučuji přečíst, ale pouze silným povahám.
Co člověk vymyslí, to je schopen uskutečnit. Nemá cenu toto dílo rozpytvávat. Sex, moc, násilí a peníze kráčejí světem ruku v ruce. Je to klišé. A kdo je upřímný sám k sobě musí uznat, že je to brak a sdělení, které by chtěl doopravdy říci by stačilo na krátký dvacetistránkový článek a ne na 400 onanistických úchyláren. Sade musel být nutně úchyl, jelikož jenom úchyla baví tyto věci donekončna psát. Místama jsem už téměř musel přeskakovat a to hlavně na konci.
Od určitého momentu je to neustálé opakování již sděleného. I tak velmi vtipné a provokativní. Nutno nevnímat povrchně.
Nemohu si pomoc ale mě to přišlo strašně vtipné. Super kniha na nějaký večírek. Stačí jen nalistovat libovolnou pasáž a skoro vždy objevíte něco nového:-) Ovšem citlivým a romantickým duším bych tohle opravdu nedoporučoval. Mohlo by se to jmenovat 50 odstínů hnědi. Domyslete si proč.
Naprosto ojedinělá kniha v celé (známé) historii lidstva. Přečetl jsem mnohokrát a stále se u toho dobře bavím a jsem fascinován popisem postav, výstředností, kterých se dopouštějí i filozofickými úvahami.
Neznám žádné dílo, které by bylo alespoň trochu podobné tomuto.
A ta kombince vznešeného a vytříbeného jazyka s vulgaritou a odporností je geniální, navíc to celé působí absurdně a značně šíleně, když se tam běžně popisují záležitosti a činnosti, které jsou i dnes po takové době od napsání tohoto díla stále naprosté tabu, že se tomu prostě musím smát. Lze to brát vážně jako sexulogické a filozofické dílo a také s nadsázkou jako zvrácený fekální humor. :) Kdekoliv knihu otevřu, najdu nějakou šílenou hlášku, která ve mně vyvolá salvu smíchu. A to se cení! Škoda, že nikdo v současné době nemá žaludek a koule na to, aby něco podobného napsal a vydal. A velká škoda, že dílo není dokončené.
Také bych se rád zeptal Jusa jaká díla "na téma zvrácené lidské morálky, sexuálních úchylek či překračování hranic" byla napsána?
Rád bych si něco takového přečetl, ale na nic takového nemůžu narazit.
Chápu kritiku i oblibu tohoto díla, je to kniha naplněná nechutností, zvráceností a tím největším hnusem, který si dovedeme představit. Zajímavé, že se skvěle čte. Stálo by za to, se k ní zase někdy vrátit.
Nevím proč, ale velice mě baví poslepu zapíchnout prst na libovolnou stránku a přečíst si větu na kterou právě ukazuji.
„Přistupne ke mně, řekl ji abbé, a ukažte mi vaši prdelku.“
Škoda, že tahle kniha nikdy nebyla dopsána a cca od poloviny je to jen původní autorův nástin... ale i tak. Zhltla jsem to během dvou dnů a ráda se k tomu vracím.
Porno neporno, žaludek mám silný, sexuální úchylky a odchylky považuji za zajímavé a s některými filosofickými myšlenkami, jež de Sade šikovně zakomponoval mezi množství zadků a násilí, jsem se dokonce i docela dobře ztotožnila.
Jak už napsal JP, tahle kniha chce čtenáře s vlastním názorem a možností trochu hlouběji popřemýšlet. Markýz se uměl trefit přesně do bolavých míst tehdejší společnosti (nestačí už jen to, že jedním z oněch zvrhlíků byl vysoký církevní hodnostář..? Co nám to i dnes připomíná..?), že ukazoval jak si šlechta bez ohledu na následky bere co chce a ukájí se nad pohledy trpících chudých..? Že rodina je přítěží v cestě za kariérou..?
Když si odmyslíte praktickou studii úchylek, nepřipadá vám ta kniha stále tak trochu aktuální..? Mně ano. A i to je důvod, proč jí rozhodně nemohu opovrhovat...
Štítky knihy
sex sexuální úchylky sexuální násilí sadismus BDSM markýz de Sade masochismus sexuální deviace
Autorovy další knížky
| 2006 |  120 dnů Sodomy |
| 2002 |  Justina aneb Prokletí ctnosti |
| 2010 | Justina a Julietta |
| 1991 | Julietta čili Slasti neřesti |
| 2008 | Zoloe a její dvě pomocnice neboli Několik týdnů života tří hezkých žen |
Opravdu nicmoc,ani jsem ji nedočetla.