13 hororových povídek
A. Finnis , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/96_/96892/bmid_13-hororovych-povidek-6ov-96892.jpg
4
25
25
Těm, kteří se rádi bojí, je určen výběr třinácti mistrovsky napsaných strašidelných povídek, jejichž autory jsou vynikající tvůrci v tomto žánru. Společně s nimi se můžete vydat na cestu do říše děsu a fantazie. Skvělá četba pro podzimní a zimní večery, když doma je příjemně teplo, zatímco tam venku.... Všechny povídky jsou původní a byly poprvé publikovány v této antologii.... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 1996 , TalpressOriginální název:
13 More Tales of Horror, 1994
více info...
Přidat komentář
Mám ráda strašidelné antologie a ani tato mě nezklamala. 13 příběhů, z nichž mě některé oslovily více, jiné byly slabší, některé úplně zoufale trapné - ale tak už to u antologií bývá. Aspoň jsem si rozšířila obzory a díky výběru povídek vím, po kterých autorech se budu pídit dál a které už vyhledávat nebudu.
Tato knížka mi sice připadá o trochu slabší než "13 hororových povídek znovu", ale přesto jsem si v ní našla svoje favority, na prvním místě je pro mě ta, co se jmenuje "Kočkopsi"... (poněvadž mám takové podezření, že jednou jsem takové zvíře dokonce měla doma... z milého tvorečka se vyklubala šílená potvora, která terorizovala všechny kolem a nebyla to kočka a nebyl to ani pes, zkrátka kočkopes... ) I ostatní povídky stojí za přečtení, namátkou "Janeček a jeho domeček" nebo "Kostní moučka"... Chcete-li se trošku (ne moc) bát, směle do toho... :-)
Hodně slabá sbírka, z které mě alespoň trochu zaujali povídky Kostní moučka a J. R. E. Ponsford.
V této sbírce naleznete maximálně tři mistrovsky napsané povídky, zbytek jsou většinou podprůměrné povídky, které ztrácí veškerou atmosféru, protože hlavní postavy mají IQ 0... hlavně Kočkopsi, Kupci, Stanice beze jména... tyhle povídky spojuje naprostá debilita jednání postav, že jim tak akorát něco špatného vyloženě přejete... Konec povídky Kočkopsi mě tím pádem velmi uspokojil, ale i tak nezajímavé. Ty tři skvělé povídky jsou Kostní moučka, J. R. E. Ponstford a dle mého nejlepší povídka sbírky Mít někoho blízkého. Když mi bylo 13 let, sbírka mi přišla dost drsná, to se ale s odstupem času změnilo a po opětovném přečtení to zase taková sláva není.
Jak je zvykem, anotace trošku vodí za nos, antologie zcela určitě neobsahuje mistrovsky napsané povídky, k těm se přiblížily tak dvě. Potěšující ale je, že všech třináct povídek bylo napsáno speciálně pro tuto antologii, jsou to tedy předtím nikde nepublikované originály a nejde tedy jen o "tradiční" výběr. K těm mistrovským povídkám se přiblížili můj oblíbenec MAsterton povídkou J. R. E. PONSFORD a to ani ne tak originalitou (která se jeho povídce nedostává), jako spíše poutavým a ležérně strhujícím stylem, jakým ji napsal. Měl-li bych ozančit nejlépe napsanou a nejlépe čtivou povídku, byla by to právě jeho. Druhým adeptem na prvenství antologie je závěrečná KOSTNÍ MOUČKA Johna Gordona. Ač tušíte, o co asi jde a k čemu to vede, příběh napíná hrozně dlouho a prakticky po celou dobu vás drží v nepříjemně působícím atmosférickém napětí. K těm solidním lehoučce nadprůměrným, tedy velmi přijatelným a uspokojivým, leš ne nijak oslnivým, pak patří PIANO, PRSTEN a tak nějak zvláštní (a pro knihomoly svým způsobem s velmi nepříjemnou pointou) NĚCO KE ČTENÍ. Částečně neotřele působí JANEČEK A JEHO DOMEČEK. Zbývající povídky jsou čistým (nebo lehkým pod)průměrem, vyjma veskrze nemastné neslané a zcela bez chuti povídky KUPCI, která se hlavně svou formou a vyprávěním zcela bez života a zájmu, stává nejhorší povídkou antologie.
Štítky knihy
horory hororové povídky antologie hororu
Část díla
- Čas zabíjet 1994
- Ďáblovy stopy 1994
- J. R. E. Ponsford 1994
- Janeček a jeho domeček 1994
- Kočkopsi 1994
Spíš než k mistrovským povídkám mají příběhy blíž ke Stopám hrůzy, protože tady se žádná extratřída nekoná. Co se ovšem sbírce upřít nedá, je široký záběr, a schopnost udělat dojem. Prokleté předměty, mystické potvory, sociální fóbie, krimi thriller, tvorové ze záhrobí i gotický horor v novém hávu. Sbírka oplývá variabilitou a nápaditostí. Většinu povídek jsem si poctivě odžil a zapamatoval. Zejména strašidelné Ďáblovy stopy, uspojivou J.R.E. Ponsford, melancholickou Janeček a jeho domeček a nepřesvědčivou, ale syrovou Mít někoho blízkého.