141 soudniček českých autorů
kolektiv autorů
První pokus o širší výběr z českých soudniček, jehož cílem je ukázat, jak se na tomto uměleckém žánru - kritiky často přehlíženém - podíleli a podílejí naši beletristé; včerejší i dnešní, významní i polozapomenutí. Zastoupeni jsou: J. Neruda, F. Šimeček, J. Arbes, I. Herrmann, R. Těsnohlídek, E. Valenta, K.L. Kukla, J. Hašek, K. Vaněk, E. Bass, K. Schulz, K. Poláček, J. Drda, F. Němec, I. Suk, K. Konrád, J. Trojan, Z. Jirotka, F. Janura, I. Kučera, z nichž každý vtiskuje soudničkám svou osobitost. uspořádal Miroslav Heřman... celý text
Přidat komentář
Sto čtyřicet jedna literárních útvarů od dvaceti soudničkářů dal dohromady editor tohoto výběru dr. Miroslav Heřman, a nutno hned na úvod podotknout, že je to na „jedno čtení“ pořádná nálož. Od Nerudových „Porotních myšlenek a návrhů“, které jako vůbec první zakládají myšlenku fejetonů ze soudního prostředí, přes průkopníky Františka Šimečka, Jakuba Arbesa a Ignáta Hermanna, slavné etalonisty Rudolfa Těsnohlídka a Edvarda Valentu, kteří soudní referáty povýšily na slovesné umění, až ke kovaným profesionálům Karlu Poláčkovi a Janu Drdovi, nebo soudním povídkářům Ivanu Sukovi, Karlu Konrádovi či Josefu Trojanovi. Řeší se všechno možné: loupežné vraždy, majetkové podvody, krádeže, nevěry, ale nejčastěji ze všeho urážky na cti (možná proto, že toto téma nabízí nejvíce prostoru pro humorný přístup autorův). Košilaté historky bohužel nikdy nebyly můj šálek kávy, a hospodské prostonárodní povídačky s ozvami papučí, tepláků a pivního půllitru mě nedokáží očarovat, i kdyby byly národním literárním pokladem. Vlastně jediný, s kým jsem v tomto souboru dokázal držet krok, byl Josef Trojan. Ostatní autoři mě minuli velikým obloukem.
dost jsem se pobavil , psáno většinou starou češtinou, krátké příběhy k zasmání i zamyšlení