15 pátračů
Jan Zábrana , * antologie
Předčasná smrt v roce 1984 zabránila Janu Zábranovi, aby napsal předmluvu k této antologii z anglické a americké detektivní povídky středního a delšího rozsahu, kterou pro nakladatelství Odeon připravil a která původně měla být výhradně jeho dílem. Pokusme se tedy vymezit záměr antologie a kritéria výběru alespoň na základě Zábranova edičního návrhu. V roce 1967 a znovu v roce 1970 vydal Odeon průkopnickou antologii anglické a americké detektivní povídky, sestavenou manželi Outratovými a nazvanou Jedenadvacet detektivů. Jan Zábrana měl v úmyslu na tuto antologii navázat — a to i volnou parafrázi jejího názvu — a vytvořit k ní jakousi analogii. Soustředil se však nikoli na krátké povídky (short stories) tak jako Outratovi, kteří jen výjimečně zařadili povídku delší než dvacet strojopisných stran, ale na to, čemu Američané říkají long stories (dlouhé povídky) nebo též novelettes (novely). V praxi to konkrétně znamená povídky, jejichž rozsah se pohybuje mezi zhruba třiceti až sedmdesáti stránkami textu. O rozdílu mezi short story a long story Zábrana v jednom ze svých doslovů ke sbírce detektivních povídek kdysi napsal: „Výtky tomuto útvaru [tj. krátké povídce] — ze strany těch, kdo preferují detektivní romány — spočívají především v tom, že hubenému jsou příliš vidět žebra', že na malém rozsahu je autor nucen rozvinout, exploatovat a uzavřít zápletku ,příliš tryskově', takže často zbývá jen holá kostra příběhu, bez onoho nutného stupně beletrizace, který je nezbytným předpokladem dobrého počtení. Nuže — tato výtka u long stories většinou odpadá, protože právě jejich rozsah si beletrizaci už přímo vynucuje." Zábranův výbor je výsledkem téměř celoživotní intenzívní četby detektivní literatury všeho druhu. „Pořizoval jsem si jakousi privátní dokumentaci, sledoval jsem proměny žánru, návratnost motivů z klasického období detektivky v ,moderním provedení' a podobně. K tomu přistoupila četba několika desítek anglických a amerických detektivních antologií — čili seznámeni s dalšími texty, které už prošly výběrem. Jde tedy o jakýsi výběr z výběru."... celý text
Přidat komentář
Skvělá antologie, každá povídka unikát. Našla jsem tu známé a osvědčené autory i inspiraci na další čtení. Škoda jen, že u některých povídek snad ani neproběhla korektura z hlediska dělení slov na koncích řádků...
Bylo zajímavé přečíst si detektivní povídky od různých autorů. Je ale fakt, že některé už v dnešní době byly trochu vyčpělé. Agatha je nadčasová a McBain se mi líbil. Byla to první jeho detektivka- či povídka, kterou jsem četla.
Část díla
Bez motivu
1952
Boty mrtvého muže
1954
Dobrodružství s pěticentem od presidenta
Dvakrát vás pověsit nemůžou
1946
Gumová trumpetka
1949
Výborný ediční počin, ale ze čtenářského hlediska už to taková sláva není. S výjimkou povídek od Agathy Christie, Daphne du Maurier a Eda McBaina, které hodně vyčnívají, se jedná o nepříliš dobře napsané kousky.