16-03-20
Veronika Pekárková
"Eddie žije v době, kdy se lidstvu konečně podařilo zničit si matičku Zemi pod nohama. Není to tak vzdálená budoucnost, jak si možná myslíš. Ty si dnes užíváš přírodní jídlo a v zimě řádíš v kupách sněhu, ale Eddie se musí ze Země odstěhovat, aby vůbec přežila. Jako jedna z mála dostane šanci začít nový život na té malé červené planetě za Zemí. Má štěstí, protože naprostá většina lidí bude prostě ponechána napospas pomalé a bolestivé smrti. To není příliš spravedlivé, že? Některé lidi na palubě evakuační lodi, která míří k Marsu, to opravdu hodně naštve. Tak moc, že jsou schopni zabít."... celý text
Přidat komentář
No, já nemám slov!
Nemůžu uvěřit, že tohle je autorčina první kniha, obzvlášť v tak mladém věku.
Nejsem žádný velký nadšenec knih, ročně přečtu možná tak obsah cerealií u snídaně, ale tuto knihu jsem měla dočtenou do 2 dnů.
V první řadě bych chtěla vytyčit bohatost jazyka, kterou autorka používá. Mile mě to překvapilo a fascinovalo, v jejím mladém věku bych to neočekávala.
Důvod proč vyhrála tato kniha plné hodnocení je za mě dějová linka. Krásná propletenost několika žánrů - scifi se špetkou detektivních prvků a s pořádnou dávkou humoru.
Autorka si s Vámi vyloženě hraje. Celou knihu Vás utvrzuje ve vašem názoru, kdo je vrah a následně do toho všeho vhodí bombu a všechny jistoty jsou ty tam. Tolikrát mě zmátla, že jsem jen ležela a proklínala ji. A ten konec! Byl sice trošku zbrklejší, ale to se mi upřímně líbilo. Mělo to akci, spád a člověk prostě nemohl přestat číst. A hlavně to bylo nečekané.
Jediné co bych vytkla, byly občasné chyby, ale to se u prvního vydání může stát. Já se vsadím, že v této recenzi se chyba taky někde najde.
Doufám, že další kniha bude taky tak dobrá. Ráda bych tuto autorku podporovala dál.
Planeta země je na svém úplném konci. Lidé, ti kteří jí měli opatrovat a hýčkat, ji absolutně a nenávratně zničily. Několik generací už neví, jak vypadá sníh nebo co je maso. Hlavní hrdinka příběhu mlada Eddie žije v době, kdy je uzavřena klimatizovaná místnost, nejlepší kamarád a sprcha je časově omezena, což je fakt o nervy. Jediná naděje pro lidstvo je kolonizace Marsu, ale tady bohužel dochází ke střetu. Jelikož do vesmíru může omezený počet lidí. Eddi má to štěstí, že její matka je pilotkou na jedné z lodí, a to ji umožní cestovat na Mars. Bohužel valná většina lidi to štěstí nemá a člověk je tvor pomstychtivý a krutý.
Nikdy nevěř že nová šance na nový začátek je to nejlepší.
Nikdy nevíš, kdo ti tvou novou šanci ¨zabije¨.
Kniha je autorčina prvotina, musím před ní smeknout klobouk, před její slovní zásobou a celkovým složením vět. Text se čte naprosto plynule, nikde sem neměl pocit, že je tu něco zbytečně nebo navíc.
Autorka někdy používá velmi specifické výrazy a slova, a to se mi líbí. Zajímavostí je občas použitá přímá řeč hlavní hrdinky k čtenářovi. Většinou mi to vadí ale v tomto případě to k hlavní postavě sedí. Celkově je to velký svéráz a její charakter je propracovaný. Začátek knihy je pomalejší ale ukazuje nám svět a seznamuje nás nejen ze situací na něm ale i s Eddie, hlavní hrdinkou. Prostředek knihy nám naservíruje vesmírnou odyseu a vrchol lidských technických možností v podobě obří soběstačné vesmírné lodi. Jediná moje výtka je konec knihy, příběhově a zvratově je to na jedničku s hvězdičkou. Bohužel se to za mě odehraje všechno moc rychle a nad schopností a možností hlavních postav, hlavně psychických. Jako celek je kniha úchvatná a vřele doporučuji. Sám si určitě chci přečíst, někdy v budoucnu něco dalšího od téhle velmi nadané autorky.
Pokud tato dívenka takto píše v 18-19 letech. Tak jak bude psát za 10, 20, 30......let? Neskutečná slovní zásoba, slohově úžasné. Poněkud drsný příběh, člověku až mrazí, ale nemůžete přestat číst. Rozhodně doporučuji!
(SPOILER) Dovolím si říct, že slečna má skvěle našlápnuto, aby se stala úspěšnou a známou českou spisovatelkou. To, jak dokázala popsat část děje, kde Emma vyhledává informace na internetu, považuji za neskutečný majstrštyk a jazykový talent. Jiný spisovatel by tuto činnost popsal patrně slovy "Emma seděla u notebooku a vyhledávala v databázi špínu na jiný lidi." Naproti tomu Veronika popsala na celou stránku barvitě až étericky jakým způsobem kmitají Emminy prsty po klávesách, přirovnává to až k tanci, a jak žádná informace, ani to nejmenší zrnko špíny, není uchráněno před Emminým "baletem". Obdiv. Neskonalý obdiv.
Slečna má zajímavou až děsivě vystihující schopnost popsat stav duše nebo událost - Dali si záležet, aby mě to bolelo co nejvíc. Stalo se to během obědové pauzy, kdy se všichni vyhrnou na školní dvůr natěsnaní v tak těsném chumlu, že na okamžik tvoří tělo jediného obrovského tvora. Hladového, nezastavitelného a nemilosrdně porážejícího vše, co mu stojí v cestě. - Co se tedy slovní zásoby týče, nemám nejmenších výhrad.
Černé stránky, na kterých se odehrává děj okolo Církve, mi i týden po přečtení připadají jak z jiného světa. Jak kdyby je nepsala devatenáctiletá žena, ale postarší členka Církve, Světlo. Nádherně to doplňuje děj, přestože to není obsaženo přímo v ději, ale na vyhraněných černých stránkách, nerušilo to celou kompozici, naopak příjemně oživilo.
Kladně hodnotím způsob, jakým hlavní postava promlouvá ke čtenáři, jedná se o geniální gagy, které specifikují tuto knihu. Malou výtku bych měla ke korektuře, přes kterou proklouzlo pár chybek. Ale není to nic tragického.
Těším se na další tvorbu. Až se z Veroniky stane slavná a uznávaná spisovatelka (věřím tomu, že to nebude dlouho trvat) s nesmírnou radostí opackuju všechny její knihy, stejně jako kotě, kterému někdo hodil klubíčko vlny. (Ti co četli, vědí.)