16-03-20
Veronika Pekárková
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448416/bmid_16-03-20-Hyr-448416.png
4
51
51
"Eddie žije v době, kdy se lidstvu konečně podařilo zničit si matičku Zemi pod nohama. Není to tak vzdálená budoucnost, jak si možná myslíš. Ty si dnes užíváš přírodní jídlo a v zimě řádíš v kupách sněhu, ale Eddie se musí ze Země odstěhovat, aby vůbec přežila. Jako jedna z mála dostane šanci začít nový život na té malé červené planetě za Zemí. Má štěstí, protože naprostá většina lidí bude prostě ponechána napospas pomalé a bolestivé smrti. To není příliš spravedlivé, že? Některé lidi na palubě evakuační lodi, která míří k Marsu, to opravdu hodně naštve. Tak moc, že jsou schopni zabít."... celý text
Přidat komentář
Trochu promarněný potenciál příběhu řekla bych. Ale zase na druhou stranu tam byla spousta vtipných a zároveň neokoukaných momentů! Konec se mi zdál trochu urychlený a nezakončený, ale na to, že to napsala tak mladá autorka klobouk dolů. Škoda, že nepíše další knihy, od ní bych si koupila i další její tvorbu.
Bylo to příjemné a klidné čtení, doporučuji!
Na příběhu je znát, že původně šlo o povídku, která byla přepsána na román. Ne, že by se Veronika Pekárková rovnou vrhla na space operu, spíš se drží při zemi pomocí žánru young adult, okořeněném nezbytnou dávkou ekologické uvědomělosti. Spisovatelka nemá věkem k hrdince daleko, takže hezky vystihuje způsob chování a uvažování. Stejně šlapou i slovní přestřelky, ironie v hlase a odhodlanost mladých svými činy něčeho dosáhnout.
Naneštěstí je tu ale také spousta věcí, jež nefungují. Když opomeneme nedostatečnou propracovanost vize budoucnosti, kde se upřednostňuje řešení některých problémů na úkor jiných, je to především koncepce zápletky, která pokulhává. Jádro dějové osy se sice určí záhy, ale jako by nebylo příliš podstatné, protože většinu příběhu zabírá seznamování protagonistky se stejně starými kamarády. Teprve v samotném závěru přicházejí klíčové zvraty. Jenže co v povídce zazní jako výtečná tečka, v románu působí řemeslně unáhleně, protože spousta důležitého nestihne být vyřčeno.
Repost hodnocení z mého instagramového účtu:
Eddie Caston, protagonistka a vypravěčka většiny knihy, jednoduše přetéká osobností. Její humor nemusí sedět každému, nicméně mě bavil. Jen na některých místech jsem se pozastavovala - chvílemi jdou totiž její průpovídky až příliš na sílu a v zájmu vtipnosti říká věci, které by člověka z 23. století nenapadly. Podobný styl humoru měl zůstat Sushimu, který je podobně střelený, ale navíc se zajímá o naši dobu.
Když už jsem nakousla Sushiho (hehe), musím též pochválit scény s Eddiinými přáteli. Jako parta mají úžasnou chemii! Jen je škoda, že se spousta jejich vývoje odehrává "off-screen" a je jen dodatečně shrnutá. Neškodilo by přidat více konverzací mezi Eddie a Raphaelem či názorněji ukázat Emminy psychické problémy.
Vůbec na mě kniha působí dojmem, že by jí neublížila ještě jedna oprava. Nejde jen o občasný překlep či opakování slov, ale jak už jsem zmínila, vypadá to, jako by některé scény chyběly. Když se pak objeví nějaký zvrat, často působí, jako by si ho autorka vymyslela zrovna v tu chvilku, aby příběh ozvláštnila. A jakékoli vysvětlování, které by jinak svět obohatilo, působí jako zalepování trhlin v zápletce.
Musím ale vyzdvihnout jednu věc, a to tajení záporákovy identity. Až do poslední chvíle jsem byla na pochybách, což dodalo spoustu napětí!
A závěr toho všeho mě rozbrečel málem i při druhém čtení.
Celkově jde poznat, že se jedná o prvotinu; kniha se snaží být o příliš mnoho věcech najednou a někdy to vychází, jindy ne. Například témata ekologie a rasismu dopadla všelijak, zatímco význam víry a motiv ovládání osudů druhých zvládla autorka dle mého názoru skvěle.
16-03-20 doporučuji, pokud si chcete přečíst humornou YA sci-fi s tunou reprezentace, s milým začátkem a srdceryvným koncem, okořeněnou trochou tajemství a trochou akce, nevadí vám občasná nelogičnost a zasmějete se rádi nad schválně absurdními přirovnáními.
Tak to mě v chlastu vyválej! Můj syn se narodil 16 03 20, takže pro mě povinnost mít tuto knihu v knihovně! Navíc prvotina české autorky v tomto žánru.
Palec nahoru.
Jen tak dál!
Forma knihy je pro mě veledůležitá. Když jsem poprvé uviděla 16-03-20, pomyslela jsem si: sakra, ta je hezká! Neotřelá, nevtíravá - klobouk dolů před grafikem. Jenže... chyb v textu je škoda, vůbec mám pocit, že korektoři v naší zemi vymřeli. Rovněž nelogičností je dost (voda je na příděl, ale klidně živíme domácí mazlíčky?!). Nastavený systém snad měl působit absurdně, ale na to ty nesmysly nejsou dostatečně bláznivé (Stopařova průvodce připomíná jediná narážka v textu). Posun ve vztahu v 6. kapitole mě poněkud zmátl. Postavy mizí (Edwardina máma, Wasp na začátku nezavře pusu, pak na několik kapitol úplně ztichne). Nechci být nespravedlivá - kniha je z Pointy, s péčí běžného nakladatelství to nelze srovnávat. Námět je dobrý. Text místy vtipný. Stylistika celkem fajn. Zajímavý pokus z českých luhů a hájů - škoda, že nedotažený. Knihu jsem prozatím nedočetla a tuším, že se to nezmění.
Musím téměř do puntíku podepsat to, co napsal @puczmeloun. Jen bych dodala, že Spát v moři hvězd není tak nelogické a mnohem lehčeji napsané než 16-03-20. Co mě irituje nejvíc, tak autorka tam na začátku vychválí svého redaktora a korektora do nebes a tento pán tam pak nechá školácké chyby a na nelogičnosti by ji také měl upozornit… Nicméně kniha má nápad a škoda těch víceméně formálních nedostatků, ale od toho je tam redaktor, aby autorku upozornil a usměrnil… Autorka má podle mě velký potenciál, tak jí pro příště přeji šťastnější ruku na redaktora… A ten konec? Jakože… cože? Já chci vědět, jak to dopadlo :D
Za mě super sci-fi s fajn spádem a zajímavým dějem. Co mě osobně nadchlo, bylo množství zajímavých konceptů na možné budoucí technologie. A moc jsem ocenil hlavní myšlenku celého příběhu, tedy Zemi zničenou lidmi. Protože ať kdokoli říká cokoli, tento scénář na nás čeká přímo za dveřmi i mimo knižní svět. Takže dodatečný palec nahoru za ukázku budoucích ekologických problémů :)
Nic moc tedy. Nekdy se to tahlo,nekdy to slo rychle,hlavne na konci,ale celkovy dojem je prumer..
Super knížka. Čtivá, chytrá a dobře napsaná. Originální. Bavila mne a těším se na další dílo autorky.
(SPOILER)
Jak moc rád bych byl, kdyby se mi kniha líbila stejně jako mnoha zdejším čtenářům a čtenářkám. Rozumím, jak vznikla i kdo je její autorkou. Ovšem pokud je volně na trhu mezi dalšími tituly, nemůžu ji subjektivně hodnotit pouze podle okolností vydání. Zvláště ve chvíli, kdy je její děj bohužel podivuhodně nedokončený, jazyk nezralý a člověk narazí na nemalé množství podivuhodností. Mezi jinými mě především zaráží, že se hlavní postavy stěhují na Mars ve vesmírné lodi s „klasickým pohonem“, uvnitř se pohybují s pomocí nepohodlných levitačních kabin a „minibusů“, přitom se ale v servisních a všeobecně nepřístupných částech skrývají jakési portály (červí díry) velmi vysoké technické úrovně. A člověka napadá spousta otázek, zda by tyto pokročilé technologie nevyřešily třeba ono stěhování tvořící ústřední část děje a s ním spojené množství komplikací…
Když jsem se do knihy poprvé začetl, už první stránky na mne působily mírně uměle – množstvím přídavných jmen a přirovnání, střídáním velmi spisovné a hovorové češtiny, korekturou, která neodhalila chybku hned v prvním odstavci... V tu chvíli jsem se podíval po okolnostech vzniku knihy a... ono přepsání povídky na knihu mi prostě přijde jako nekoncepční nafukování (a velmi by mě proto zajímal originál pro srovnání)… Postupně se to s přibývajícími stránkami zlepšuje, například 15. kapitola je parádní (byla by to skvělá povídka sama o sobě), ale stále člověk naráží na střídání velmi podrobného textu s kraťoučkým popisem, přeskakující děj zaměřující pozornost na stále nová témata a nakonec i na závěr, za jehož podobu by se nestyděl Steven Moffat s Markem Gatissem (v podobě jejich posledních děl, kde se natolik snaží šokovat, že už jim to divák prostě nežere). Mimochodem, proč se tam najednou objeví postava dříve nepředstavená? A proč se jedné říká nějak, a pak najednou jinak (a jedna má jen přezdívku, ale jméno se nedozvíme)? Připomíná mi to tak dost čtení poslední Paoliniho knihy Spát v moři hvězd. Není to špatné, ale něco tomu (příběhu i psanému textu) chybí. Nemůžu proto souhlasit se zdejšími komentáři o geniálním jazyku a textu, který nejde přestat číst.
A teď doplnění výše zmíněné červí díry o výběr dalších otázek, které mě během čtení napadaly (bylo jich víc, ale celek ať každý čtenář posoudí sám):
- Na jednu stranu není lidstvo schopné zlepšit podmínky na Zemi a/nebo vyřešit populační explozi, na tu druhou má tak vyspělou technologii, že dokáže odhalit nanotechnologií sklony k psychickým poruchám (sestaví psychologický profil) a "na počkání" člověka buněčně proměnit v "sukulent, který přežije na Marsu". Zároveň ale není schopno vyřešit výběr lidí do posádky, aniž by myslelo, třeba na náhradníky, nebo možnost výměny. Něco, na co myslí i dystopie typu Hunger Games.
- Na celém světě se už několik staletí mluví anglicky, jen v Rusku mají pořád přízvuk a Česko je pořád Česká republika. A jí se tam pribináček, dostupný i v době děje knihy na mezinárodní vesmírné lodi! Všechno jídlo je mimochodem z náhražek a všichni jsou povinně vegetariáni.
- Některé detaily se kniha snaží vysvětlit, například existenci zbraní na palubě, nebo množství vlasových přípravků v době krize. I tak se ale člověk zamýšlí na tím, že lidstvu dochází voda, policie ale rozhání protestující dav vodními děly. Nebo, že je zvláštní knihy stále ručně třídit pomocí kódu EAN a proces vrácení do knihovny je na horší než současné úrovni. RFID čip? Nějaké spárování? Ne! A to jsme v době, kdy má každý svou osobní umělou inteligenci (na takové úrovni, že by prošla Turingův test).
Páni, knížka byla super. Vtipná, nápaditá, nepříliš zdlouhavá, přečtená jedním dechem. Ale. Co. Ten. Konec?? Jdu se vybrečet do polštáře
Tento žánr běžně nečtu, ale zajímala mě knížka od autorky ze Znojemska. A smekám. Knihu jsem přečetla jedním dechem. Poutavý příběh, který dokáže vtáhnout do děje a nemohla jsem se od něj odtrhnout. Už se těším na další knížku od této autorky.
Zajímavý nápad, skvělé jazykové schopnosti a nádherný obal knihy. Vzhledem k věku autorky považuji za úspěch už to, že knihu dopsala. Umím si představit že za tím stálo mnoho hodin práce a trpělivosti. Kniha je velice subjektivní a přítomnost autorky i její promluvy ke čtenáři mě bavily asi ze všeho nejvíc, to se opravdu povedlo! Kniha má samozřejmě pár nedostatků, což je naprosto pochopitelné. Začátek je dobrý, vlastně hodně dobrý. Hlavní postava je zajímavá, ale kromě pár informací na začátku se o ní toho moc nedozvíte, není moc dobře popsaný její charakter a tak vám nějak nestihne na ní začít záležet. To platí i pro ostatní postavy, které jakoby měli jen jeden povahový rys a řídili se podle jeho vzorce. Další problém vidím v množství témat, která kniha obsahuje. Ty myšlenky jsou dobré, ale dohromady je jich prostě moc. (s ohledem na počet stran). Že je konec nedokončený mi nevadilo, kde je ale prostředek? :DD
Shrnula bych to: neurazí, nenadchne, ale potenciál to má:)
Skvěla dějová linka a velmi zajímavý nápad. Líbí se mi autorčin osobitý styl a jazyková stránka knihy. Hvězdičku dolů dávám za možná zbytečně rychlý a nedotažený konec...vše se odehraje během posledních pár stranek a rozhodně mi chybí pár vysvětlení. Jinak ale super záležitost.
Tak moc jsem si přál, aby knížka byla dobrá.... Abych to upřesnil tak první polovina je super tak za 4/5, ale pak to jde rychle dolů a ten konec je tak 2/5 max. Konec byl nelogický a zmatený... Knížka obsahovala také poměrně dost nelogičností, a celkově to nezapadalo. Například to vypadá cca do 70% knížky, že je vypravena retrospektivně, ale neřekl bych podle konce.
Ano styl psaní autorky je na dobré úrovni, ale zase ta druhá půlka to kazí. Líbilo se mi vystihnutí myslí mladého člověka, jde poznat, že to nepíše "dospělák". Zajímalo by mě jestli bude druhý díl? Je to vůbec v plánu?
*SPOILER*
Na konci se vlastně nedovíme, jak to s lodí dopadlo. Pořád tam bylo hodně náboženských fanatiků. Co otec Traylor? Dostal kulku jak si zasloužil? Co Sushi a ta jeho holka? A co ten Cormac, to by byl opravdu tak malicherný? Přišlo mi to velmi nepravděpodobné, nevím asi autorka neměla větší prostor pohrát si se zakončením. Tak cca ještě 100 stran by tomu pomohlo
Prostě tohle se nepovedlo a je mi to opravdu líto, mělo to potenciál. Každopádně se těším sčím dalším Veronika Pekárková příjde.
16-03-20
Kniha se mi moc líbila i když tam bylo pár nesrovnalostí které by asi vyžadovaly hlubší rešerši tématu. Konec mi vyložene vadil a zavírala jsem knihu rozhořčená a neuspokojená.