2004: Český horor

01.01.2011

Antologie 2004: Český horor si bezesporu zaslouží pochvalu již pouze za svou samotnou existenci. Vždyť kolik existuje čistě českých (československých) antologií věnujících se hororovému žánru? Tohle je za nějakých 18 let, co se brouzdám krvavými a strašidelnými příběhy zatím jediná, co se mi dostala do ruky.
Je však třeba říct, že ačkoliv úctyhodný počin, naneštěstí kvalitativně nedopadl až moc dobře. V úvodu editor Antonín Kudláč píše, že se: "traduje [...] , že český horor vlastně neexistuje, že to, co bývá u českých autorů někdy označováno za horor, jsou ve skutečnosti příběhy s tajemstvím, u nichž není hlavním cílem vzbudit ve čtenáři hrůzu, ale řešit různé sociální nebo filosofické otázky. A že pokud se někdo někdy ojediněle u nás o horor pokusil, dopadlo to špatně a výsledkem byl jen nepůvodní kýč." 2004: Český horor toto tvrzení jak vyvrací, tak i potvrzuje. Stránky jednotlivých povídek zpravidla odhalují a odvíjejí klasická hororová témata (duch, pomsta, překvapivé odhalení vraha, uzavření a vysvětlení kdysi v minulosti prožitého strašidelného zážitku) a to v různé kvalitě zpracování. Některé profláklé příběhy jsou napsány hodně dobře a čtivě, naopak, některé neotřelé náměty to odnášejí zpracováním, zdlouhavostí a vtírající se nudou.
Ze všech spisovatelů a spisovatelek, které zde mají po jedné povídce, jsem se zatím setkal jen s tvorbou Svatopluka Doseděla a tento člověk horor umí a chápe ho. Ostaní pro mě tak napůl byli/y milým či nemilým překvapením.
Snídaně Ondřeje Neffa je zrovna právě onen nepůvodní kýč. Rádoby psychologický horor, jedno velké klišé, jedna velká nuda. Někde jsem četl, že u knih je nejdůležitějších prvních 10 stránek, které buď zaujmou nebo ne. Proto umístit tuto povídku jako první v antologii, která by měla být něčím jako reprezentativním výběrem českého hororu, považuji za obrovskou chybu a omyl. Neff by asi měl zůstat u sci-fi. Jde o příběh muže vnitřně psychologicky se trápícího u snídaně se svou ženou. 0%
Říkali mi dědečku Filipa Gotfrida je naprostý opak. Vynikající duchařina, hodně dobře a napínavě napsaná, u níž nejlíp funguje to, že se odehrává ve známém prostředí. Asi každý/á z nás jednou navštívil/a Prahu, procházel/a se kolem Hlavního nádraží, nebo zavítal/a do zmiňovaných čtvrtí. 100%
Hádes 2020 Jaroslava A. Poláka je opět duchařina, z blízké budoucnosti. Krátká, úderná, určitě jste už podobný příběh četli/y nebo viděli/y zfilmovaný, ale Polák to dokázal podat inovativně a zajímavě. Že to není nic extra originálního při čtení vůbec nevadí a ani to nepřijde na mysl. 70%
Bezejmenný rukopis Jaroslava Jirana je divná povídka. Jistého spisovatele něco nutí po nocích psát děsivý příběh. Během psaní se přenáší zhruba o století zpět do Londýna... Zpočátku je povídka zajímavá, člověk čeká co se z toho vyvine. Jenže je strašně zdlouhavá a ke konci již začíná nudit, a to natolik, že ho závěr povídky ani nijak nezasáhne a nepřekvapí. Ostatně i onen samotný konec se dost přičiňuje o nízké hodnocení. 40%
Křivoklátská bestie Otomara Dvořáka operuje s klasickým tématem neznámého zabijáka. Problémem jinak dobře napsané, tak akorát krátké (přesně vystihující anglický výraz short-story) povídky je, že pointa vás trkne už na třetí straně z celkových deseti, které povídka zabírá. A to není moc dobré renomé. 60%
Karneval Miroslava W. Štěpánka je dobrá povídka, ale špatný horor. Obsah a děj povídky, odehrávající se za protektorátu, je hodně zajímavé čtení, místy ale dost zmatené a nepřehledné. Nevěděl jsem, jestli to co zrovna čtu je realita, nějaká představa, sen, či vidina. A to se občas měnilo takřka z věty na větu. Taky mi trochu utekl smysl toho hororového na povídce... 50%
Sagor Jaroslava Velinského považuji za klenot celé sbírky. Velice krátká, přesto jako dobře sednoucí facka úderná povídka o nečekaném lesním objevu. Žádné dlouhé okecávání, nemilosrdně a bez ohlížení kupředu. Na pouhých sedmi stranách směstnány všechny ingredience, které tvoří dobrý horor - humor, překvapení, napětí, strach, bezmoc.... 100%
Nezavěšuj! Volá ti tvůj kat Jany Moravcové je dobře rozjetá povídka o záhadných pohřebních partech, které dostávají dva sousedi. Napínavé, částečně detektivní povídce však podrazí nohy hodně slabá pointa, která by byla schopna celý příběh vyřadit z žánrových mantinelů hororu. Přesto dobré čtení. 80%
Na jejich straně je čas... Svatopluka Doseděla je takřka rutinní práce. O kvalitách Dosedělova hororu jsem se přesvědčil již v jeho sbírce Krvavá hostina, tady předvedl svým způsobem zajímavou věc - hodně dobrým způsobem dokázal napsat a odvyprávět naprosto klišovitou zápletku. Zde mu evidentně dalo více práce samotný příběh napsat, než ho vymyslet. 90%
Starý hřbitov Anny Šochové je zvláštní duchařská povídka. Zvláštní v tom, že se to ani jako horor (přes jeho klasické propriety, které obsahuje) netváří, ale přesto jím je. Povídka je zajímavá, čtivá, se svébytným smyslem pro humor a hlavně - má zajímavý styl vyprávění. 80%
Přijdu k vám dnes v noci Tomáše Němce je poměrně nudná a zbytečně zdlouhavá jakoby duchařina. Místy i dost předvídatelná. Noc strávená ve starém rodném domě, která vyvolá vzpomínky na minulost, jejíž kruh se zrovna v tuto danou noc uzavře. Již mnohokrát ztvárněno. Nečte se to špatně a má to trošku překvapivý konec. 50%
Vypočítám-li průměr z hodnocení jednotlivých povídek, vychází 65%, dle pravidel matematiky bych měl zaokrouhlit nahoru (tedy na 70%), já jsem však, s ohledem na celkový dojem z přečtení knihy, nucen zaokrouhlit dolů, tedy na 60%.