21 lekcí pro 21. století
Yuval Noah Harari
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409427/bmid_21-lekci-pro-21-stoleti-9ac-409427.jpg
4
234
234
Po mimořádně úspěšných knihách Sapiens a Homo deus, ve kterých přinesl zprávu o minulosti a budoucnosti lidstva, se Yuval Noah Harari obrací k přítomnosti a nabízí nám pomocnou ruku, abychom se vyznali v dnešním často popleteném světě.
Literatura světová Literatura naučná Věda
Vydáno: 2019 , LedaOriginální název:
21 Lessons for the 21st Century
více info...
Přidat komentář
Neviem, či sa to zdá len mne, ale usudzujúc podľa tejto knihy sa nemôžem vzdať pocitu, že Harari pojedol všetku múdrosť sveta. Názor na všetko a na nič. Keby niekto u nás, kto má vyštudovanú históriu/archeológiu, napíše knihu podobného rangu, tak by bol za to (právom) posielaný kadeľahšie.
Homo Deus jsem přeskočila, asi se k němu ještě vrátím, ale po skvělém "Sapiensovi" mi tato kniha připadá o ničem. Občas zajímavá myšlenka, na kterou hned zapomenu, jako celek mi to ani nic moc nedalo.
Pro mě byl po famózím Homo Deus tento třetí díl trochu zklamáním. Chápu motivaci napsat tuto knihu a po popsání minulosti v prvním a přítomnosti ve druhém díle zakončit poselství dílem třetím o budoucnosti. Ale jsou to prostě až příliš moc osobní autorovy spekulace a navíc mi nepřišly ani zase tak objevné nebo zajímavé. Co mi naopak zajímavé přijde, jsou negativní reakce především od nábožensky smýšlejících a věřících lidí, kteří knihu hrozně strhávají. Naprosté nepochopení Harariho myšlenek a neporozumění psanému textu.
Jedno pravidlo pro člověka. pro mne, pro 21.století - oddejte se meditaci, poznejte se.
Řekl bych, že pan Harari chtěl z předchozích knih ještě vytěžit co se dá a tak napsal 21 lekcí pro 21.století. Jiný smysl v této knize nevidím. Častokrát se opakuje, častokrát cituje sám sebe, kniha skáče, někdy bez jakékoli logiky, z tématu na téma. Smysl některých myšlenek se zřejmě zasekl někde na cestě mezi Izraelem a ČR.
Pokud jste četli předchozí dvě knihy, nebo alespoň jednu z nich, tuhle klidně odložte a věnujte svůj čas něčemu jinému.
Kniha do jisté míry vychází z obsahu autorova jiného díla, Homo deus, a to zejména ve věcech takzvané technicko-biologické revoluce a jejích důsledků. Harari se letmo dotýká i vyprázdněného prostoru po ideologii, který stále čeká na zaplnění novým světonázorem lépe reagujícím na realitu současnosti.
V každém případě autor v knize mistrně spojuje jednotlivá témata. Pokud se jimi ale člověk již dříve trochu zabýval, zjistí, že jde vždy z velké části „pouze“ o jakýsi úvod do problematiky. Ostatně to je s ohledem na šíři záběru očekávatelné. Přidanou hodnotou konečně není hloubka analýzy, ale právě šíře záběru, nadhled, komplexnost, souvislosti a čtivost.
Kniha k zamyšlení. Ze všech tří dílů jeho prace je toto dle mého nejslabší ale pořád si drží vysokou úroveň.
Autor pokládá otazky k zamysleni a drží si vysokou laťku čtivosti i obsahu informací.
Má třetí knížka od autora a po té době musím říct, že se na jeho dílo dívám víc a víc skepticky.
První věc je jeho posedlost algoritmy, jako zkratkou, která reprezentuje celou matematiku, biologii a informační technologie, které se za něčím tak komplexním skrývají a je zde vidět, jak zjednodušeně se na tuto problematiku dívá.
Další má výtka je Yuvalova vize budoucnosti, kterou prezentuje de facto v každé své knížce – člověk je v první řadě uvědomělá inteligence, nezávislá na tělu. Co si myslím, že je hluboké pohrdání lidskostí, které je spjato s pojmem lidství. A i když je možné, že nás nahradí „homo virtualis“, tak rozhodně to už nebudou lidé – nedokonalí, smrtelní, s fyzickými těly, součástí přírody. Neříkám, že se to jednou nestane, ale je otázka, zdali se jako druh rozhodneme pro sebevraždu, abychom se stali druhem jiným. A to si nemyslím, že se stane v brzké době.
V předchozí knížce autor více rozpracoval, jak se máme nechat ovládat chladnou logikou strojů, i zde se této problematice okrajově dotýká. Pokládá za zcela „přirozený vývoj“ propojení každého aspektu života s velkými korporacemi. I on, jak mnoho dalších zapomíná na možnost „být zapomenut“, kterou google, facebook i další musejí podporovat. A i dnes je možné si u google nastavit mazaní „všech“ dat v intervalu, např. co 3 měsíce. Nějak opět opomíjí tu svobodnou nesvobodnou vůli, jakýsi biologický imperativ, který hodně z nás říká, abychom zůstali jednoduše lidmi a sami si řekli, kde bude hranice. Je jasné, že další a další generace budou jiné a jiné, no je to další ukázka autorova plochého pohledu, který si myslím, že v knížce rozhodně mohl alespoň vzpomenout.
Další, zdá se, nevyřešený autorův problém je s náboženstvím. Stereotypní pohled na velká náboženství, argumentace, která se tradičně opírá o to, že křesťanská víra je nesmysl a křesťané páchají zlo. :D Jo, protože ve světě, kde člověk nemůže být nic jiného, než křesťan je křesťan jednoduše každý. A lidé se nebudou chovat jinak jen pro to, že jsou formálně vyznavači nějakého náboženství. Yuval však místo toho jenom demonstruje, jak náboženství prakticky nemá co nabídnout, protože, i když ve středověku lidé byly křesťany, tak jim to nezabránilo v tom páchat zvěrstva. Samozřejmě ne jenom křesťanství, problém má s každým náboženstvím, i s judaismem. :) V celé problematice náboženství zde čpí nevyřešený citový problém a neochota o smířlivější výklad, nebo o snahu pochopit, co věřícím víra přináší a proč je pro ně důležitá. Závěrem, však dodává, že ji respektuje, pokud nezasahuje do osvíceného světa vědy. S čím se nedá, nežli souhlasit – jen ten podtext v kontextu celkové narace knihy vyznívá trošku blahosklonně.
Docela mě bavil jeho pohled na „Evropu“, jako jakýsi homogenní cele. :D Je vidět, že to není Evropan. Odchod Británie, nejasnost v kompetencích, ochota brát všechny členy jako sobě rovné – co je mimo jiné Yuvalův předpoklad pro novodobou formu lidstva. Myslím, že jsme hodně daleko od toho, abychom se k něčemu tak utopistickému dostali. Čekají nás hodně velké výzvy. Když se klima stane extrémnějším a půjde o život, tak každý půjde za sebe, za rodinu, za město a za národ. Myslím, že v kontextu Evropy, popřípadě západní liberální společnosti, nebo celého světa, budeme nakonec hodně sobečtí.
V knížce se samozřejmě zaměřuje i na foby. Homofobi, xenofobi, gendrofobi, rasofobi, a jakákoliskupinafobi. :D Zde se jeho myšlenkové konstrukce asi nejmíň potulovali. :) I když i zde bylo cítit, jak sklouzává k stereotypní interpretaci, zevšeobecňování a diskurzu, který připouští jenom dvě polohy. Co je asi můj největší problém s knížkou. Je příliš málo relativistická, příliš razantní, příliš utilitární.
V závěru mě dostalo, jak Yuval své tvrzení změkčuje a sám otevírá diskusi. Kdy si je sám vědom, že člověk je v první řadě jedinec a až pak příslušník nějaké skupiny. A že statistické tvrzení, že daná skupina je nějaká, neznamená, že je takový konkrétní jedinec.
Tím zachraňuje celou knížku a přichází s nejsilnějším poselstvím. Nenechte se zlákat krabičkami a škatulaty, které říkají, že příslušnost ke krabičce definuje, jací jste. Co myslím, platí pro obě pomyslné tábory „sluníčkářů“ a „fobů“. Konec konců spravedlivý a čestný člověk by se neměl bát říct svůj názor, stejně, jak by na něm neměl zarytě lpít. Že pro ospravedlnění zla si můžeme vzít jakoukoli výmluvu a otázka pak stojí, jestli jsme pak pořád spravedliví a čestní. Tím částečně pálí do „vlastních řad“ a otevírá prostor pro přívětivější přístup. Když Brňák nadává na Pražáka, nemusíme ho hned škatulkovat do kolonky fob. Když maminka říká, že Romové jsou hloupější, než „bílí“ lidé, tak nejspíš bude fob. :D I když je otázka, zdali je to něco, co je jejím niterním přesvěcením, za které je ochotna zemřít, nebo ji to tatínek vykládal, když byla malá holčička a dnes, když se vrací z práce a stará se o domácnost je to něco, co vybafne, aniž by nad tím přemýšlela. A kde je hranice mezi fobstvím a stereotypním chováním? Yuval říká – a není sám – že většinu života jednáme jako automaty. U věcí, nad kterými nemusíme přemýšlet jednoduše nepřemýšlíme. A ani to není v našich možnostech.
A tedy si nakonec tak zkomplikujeme svět, že se člověk stane kyborgem, a kyborg UI a lidstvo bude jen zapomenutou vzpomínkou, která žádné UI nebude zajímat. Jak nadějné vyhlídky! :D
Tak a závěrem – malinko mi ujeli prsty po klávesnici – 3 hvězdičky. První jde dolů za malou originalitu – autor až nechutně vykrádá sám sebe – druhá za přílišnou jednoduchost a zobecňování.
Po částečném zklamání z druhé knihy, jsem si tuto naprosto užila, stejně jako první Sapiens. Nejvíce mne zaujaly kapitoly ohledně terorismu a války. Skoro v každé kapitole však najdete nějaké "aha" co Vás donutí se zamyslet a možná na dané téma nahlížet jinak, než jste dosud nahlíželi. Těším se, co si pro nás autor připraví příště.
Otevřené otázky... Kniha k zamyšlení. Připomnělo mi to knihu "Budoucnost - 50 myšlenek, které musíte znát".
Velmi inspirativní kniha, která rozhodně nenechá žádného čtenáře lhostejným. Autor předkládá svou vizi budoucnosti, a to na základě vyhodnocení vývoje lidské společnosti od jejího formování až do žhavé současnosti. Některé predikce vyznívají značně pesimisticky například ty, které se týkají využití (nebo snad zneužití) biotechnologií a umělé inteligence.
Přiznám se, že k jakýmkoliv prognózám vztahujícím se k relativně daleké budoucnosti (např. rok 2050) jsem dost skeptický. Pamatuji totiž doby, kdy se zcela optimisticky mluvilo o tom, že na začátku 21. století se bude běžně létat na jiné planety, najde se lék na rakovinu AIDS a další nevyléčitelné nemoci. Přehnaná očekávání se tedy nenaplnila. Takže i autorovy závěry v tomto ohledu beru s rezervou.
Velmi se mi líbily kapitoly zabývající se náboženstvím, imigrací, terorismem a dezinformacemi. Autor v sobě rozhodně nezapřel historika a jednotlivé aktuální problémy globálního charakteru analyzuje právě z historického hlediska.
Největší přínos knihy vidím v tom, že srozumitelně artikuluje rizika a hrozby, kterým může lidstvo v budoucnu čelit. Ne vždy však Harari nachází odpovědi a nechává na čtenáři, aby je hledal spolu s ním.
Někdy totiž bývá důležitější formulovat ty správné otázky...
Zajímavé názory a pohledy. Dle mého názoru je autor velký realista ačkoliv budoucnost těžko předvídat. Autor mne zaujal mě myšlenkou o algoritmech. V některých názorech souhlasím v jiných vůbec. Kniha jako celek je otázkou osobního vkusu a vlastních mínění i tématech.
Tato kniha vyžaduje jediné - nečekat od ní odpovědi, ale jen a pouze provokativní náměty k zamyšlení. Osobně mi přišlo jako poměrně příjemné zakončení předchozích dvou knih, které předkládaly známá i neznáma fakta z minulosti a "Jolandiny" vize budoucnosti v neotřelých souvislostech.
Já si ji užil, byla zábavná a především - nedává odpovědi, provokuje k úvahám. Možná zbytečným, možná chybným a možná zcela absurdním.
Ale úvahy o budoucnosti lidstva odjakživa patřily k těm nejzábavnějším, nejzneužívanějším a nejnesmyslnějším. Věštírna v Delfách by mohla vyprávět (kdyby mohla) a Kassandra by určitě u táboráku nezůstala stranou. A dopadla by stejně jako tehdy.
Tak směle do toho, jak moc jsme se mýlili se už nejspíše nedozvíme. Zůstane jen pár jistot, třeba ty citované:
"Lidská blbost je jednou z nejdůležitějších dějinných sil, a přesto ji tak často podceňujeme."
"Svět je ale mnohem složitější než šachy a lidský rozum je mnohdy příliš krátký – a tak i docela racionální lidé často provádějí neuvěřitelné hlouposti."
"Mnohá náboženství hlásají pokoru, ale považují se za nejdůležitější věc ve vesmíru."
"Jednoho moudrého starce se zeptali, jestli odhalil smysl života. Víte, co odpověděl? „Zjistil jsem, že jsem na světě, abych pomáhal druhým. Ale proč jsou tady oni, na to jsem ještě nepřišel."
Jedná se opravdu o změť názorů na budoucnost. I když se kniha četla celkem dobře, často jsem se nad tématem zamýšlela a dospěla jsem k jinému názoru než autor. Přijde mi, že hodně témat prostě nevíme jak se budou vyvíjet a přijde mi trochu zbytečné nad tím teď filozofovat.
V knize je zahrnuta spousta důležitých témat a i když má téměř 400 stran, četla se velmi dobře a s lehkostí. Nabízí témata často skloňovaná v mnoha diskuzích, ale i ta méně probíraná. Věřím, že si v ní každý čtenář najde to svoje, svou pravdu a s některými autorovy myšlenkami nebude mít problém se ztotožnit.
Jelikož nejsem na poli politologie žádný odborník, jsem ráda, že autor napsal tuto knihu pro lidi jako jsem já :D Je to čitelný, srozumitelný a především přínosný! Donutí vás se nad spoustou věcí zamyslet :)
Už v knize Sapiens byly autorovy závěry často dost subjektivní. 21 lekcí je ještě více třeba číst s velkým nadhledem.
Jedná se spíše o polemiku s vlastním pohledem na svět, jako se bavit s kamarádem, kterého dnešní svět zajímá, ale má trochu jiný pohled na svět. Rozšiřuje to obzory, ale odpověď vám nedá.
Pro mě o stupeň horší než první kniha.
V Sapiens se autor zabýval minulostí, v Homo Deus budoucností a v této knize se obě časové roviny střetávají v přítomnosti a velmi blízké budoucnosti. Pokud jste četli předchozí dvě knihy, počítejte s recyklací myšlenek, ale asi se tomu nedalo úplně vyhnout. V jednu chvíli jsem to viděl, i kvůli tomu, na tři hvězdičky z pěti, nakonec mne ale Harari zas dostal. Některé kapitoly jsou tak brilantně provokativní a vypointované, že mu hvězdičku nakonec přidám i s vědomím, že čtu to samé vlastně už potřetí.
Knihu nedoporučuji číst na jeden zátah, ale spíše po kapitolách/lekcích. Dát si jednu lekci, nechat myšlenky vstřebat a další den pokračovat. Číst to najednou by u takto myšlenkově hutné knihy byla vysloveně škoda. Dokáži si představit, že je na světě plno autorů (hlavně amerických :)), kteří by z této knihy dokázali napsat 21 knih s dostatkem omáčky kolem. I za to autora chválím, že jde k věci a neokecává to zbytečně.
Harari toho mnoho ví, ve své nové knize se s Vámi o tom zase podělí. Minulost i budoucnost nám již vykreslil, teď už zbývá o 21. století poučit. Každá lekce ukazuje novou temnou tvář společnosti, hypotetické předpoklady, které se snad v realitu promění. Odhaluje nám tak blízké obavy, že se zjeví diktatura digitální. Ač se to zdá být příliš extrémní, i přesto se tyto kroky pomalu stávají. Smartové aplikace nahrazují vědomosti, a nám už ponechávají jen iluzivní znalosti. Místo memorování do pamětí se raději věnujme kritickému myšlení. Informací je už příliš mnoho, cenzurou by to neprošlo, a proto raději vznikají dezinformační kanály. Terorismus je dalším problémem, na kterým je třeba pohledět, zabijí málo a strachů vyvolává mnoho, autonehody se pak stávají proti tomu jen neopodstatněností. Tato kniha právem zaslouží každé té pozornosti, aby lidem ukázala nový náhled světa.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Sapiens: Stručné dějiny lidstva |
| 2017 |  Homo Deus: Stručné dějiny zítřka |
| 2019 | 21 lekcí pro 21. století |
| 2019 | 3x Harari v dárkovém boxu (Sapiens, Homo deus, 21 lekcí pro 21. století) |
| 2022 | Sapiens: Zrod ľudstva |
Není to vůbec špatná kniha, ale Harariho předchozí kusy, hlavně Sapiens - Stručné dějiny lidstva, mě oslovily daleko více.