22 dĺžok
Caroline Wahl
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540960/bmid_22-dlzok.jpg
4
76
76
Tildine dni sú presne načasované: škola, práca, starostlivosť o mladšiu sestru Idu.. Bývajú v malom meste, ktoré Tilda neznáša. Jej kamaráti dávno odišli, len Tilda ostala. Niekto totiž musí ostať s Idou. Otcov, ktorí by stáli za zmienku, niet, matka je alkoholička. Jedného dňa však Tilde ponúknu doktorandské miesto na univerzite v Berlíne. Navyše sa objaví Viktor, ktorý – presne ako ona – vždy odpláva v bazéne dvadsaťdva dĺžok. No potom sa veci domai vymknú spod kontroly.... celý text
Přidat komentář
Tilda je nadaná studentka matematiky, má desetiletou introvertní sestru Idu a matku alkoholičku, která není schopna dlouhodobě jako rodič fungovat, a proto se Tilda o Idu stará... Peněz nemají nazbyt, není ani prostor na nějaký veselý studentský život či udržování kamarádských vztahů... A teď přichází nabídka na doktorandské stipendium v Berlíně... Tilda přirozeně váhá, není si jistá, zda může Idu opustit... Nechybí samozřejmě ani problémy milostného rázu...
Musím říct, že jsem od téhle knížky čekala něco trochu jiného, respektive domnívala jsem se, že bude dost temná a beznadějná a hlavní hrdinka se ve všem bude tak trochu plácat a nevědět si rady... Tilda je ale nesmírně silná a vyrovnaná a dokáže si poradit jak se svým životem, tak s nedobrovolně získanou rodičovskou rolí... Já mám takové hrdinky moc ráda, ale tady mi nějak chyběl jakýsi větší existenciální konflikt, všechno se dělo a řešilo poměrně snadno, bez větších dramatických událostí, což mi nakonec vlastně tak nějak chybělo, aby to bylo úplně uvěřitelné... Na druhou stranu je to tedy knížka, která vás do žádné velké deprese neuvrhne, takže toho se bát nemusíte... Jsem i ráda, že ten konec nebyl úplně a naprosto sluníčkový, nějaký temný mráček tam přece jen zůstal...
Celkově jsem vlastně víceméně spokojená, ale na plný počet hvězd to za mě tentokrát nebylo...
Hodnocení: 4 * z 5 *
Čítalo sa to dobre, dej pekne plynul. Autorka sa vyjadruje stručne, priamo, ale pritom to nevyznieva povrchne, práve naopak - pocity a myšlienky zachytila autenticky. Aspoň ja som sa teda do Tildinej situácie dokázala vžiť.
Čo sa romantickej linky týka, tá bola príjemná, nenásilná. Páčilo sa mi, ako sa k sebe Viktor a Tilda pomaličky približovali. Nekonalo sa nijaké BUM a celé to vyznievalo o to uveriteľnejšie.
Čo by som knihe vytkla, je divadelná forma dialógov. Tá na mňa pôsobila trochu rušivo. Ale inak kniha určite stojí za prečítanie.
přečteno jedním dechem. Citlivé, poutavé, dojemné
Zaujalo mě i použití číslovek ve větách ,,,např, Nechci vždycky dělat 1. krok------zajímavé.
Určitě doporučuji k přečtení
Tak 22 bazénů mi sedlo neskutečně. Čtivé, nelehké, ale zároveň i s nadějí, nemáchá to čtenářstvo v depce skrz naskrz. Každodennost, ty obyčejnosti vztahu se sestrou, které ale vykreslují nesmírně plastický obraz života obou dívek. Skvěle zachycená je i nejednoznačnost jejich vztahu k matce, která sice v mateřské roli naprosto selhává, přesto ji dcery dokážou vnímat s určitým soucitem.
Text samotný plyne, půjčuje si jen pár drobných formálních zvláštnůstek, které ho oživují. Divadelně zapsané dialogy mi vůbec nevadily, na číslovky jsem si musela nějakou dobu zvykat, ale i ty mají svůj smysl a jemně doplňují charakter Tildy.
No a konec? Pro mě byl naprosto perfektní právě takový, jaký byl.
Z knihy jsem malinko zklamaná, možná jsem měla větší očekávání, ale nebyla vůbec špatná. Nicméně pokud si přečtete anotaci, víte všechno.
Takovou matku bych nikomu nepřála a je hrozné, když se děti musí starat o rodiče v takto mladém věku. Knihu jsem poslouchala a neseděl mi zápis přímé řeči jako divadelní hry.
Já: „Řekla tohle."
Ida: „Řekla tamto."
Matka: „Nějaký blábol."
Přišlo mi to rušivé a možná proto jsem se do hlavních hrdinek nemohla tolik vcítit.
Dějová linka s Viktorem se mi líbila. Jen ten konec mi přišel takový. No dost mě překvapilo, když kniha skončila v takovém okamžiku. Ale možná jsem jen blbě poslouchala :D
Příběhy, jejichž hlavními postavami jsou nešťastné děti mě vždycky hodně zasáhnou. V tomto příběhu hrají hlavní roli Tilda a Ida, jejichž matka je alkoholička a svou roli nezvládá.
Celou knihu provází ponurá atmosféra a tak trochu beznaděj. Tilda chodí na vysokou a dostane skvělou studijní příležitost. Nedokáže ale nechat svou malou sestru napospas "péči" jejich matky a svádí svůj vnitřní boj, co dělat se svým životem.
Celou knížku na vás z jejich stránek dýchá deprese a beznaděj. Několikrát mi bylo během čtení úzko a nutila mě přemýšlet, jak je možné, že se takové věci dějí. Hlavně proto, že text působí velmi autenticky.
Kniha si celou dobu drží tak trochu odstup a autorka nás nepustí úplně do nitra duše hlavní hrdinky. Já mám radši, když jsou knihy přímější a jdou víc do hloubky, tohle ale mělo taky něco do sebe.
Kniha je napsaná stroze, bez příkras, ne všechno je vyřčeno.
A to já mám fakt ráda. Takže i když jsem zaregistrovala, že právě strohost je knize vytýkána, mně to neuvěřitelně sedlo a myslím, že se to k povaze příběhu i skvěle hodilo.
Uvěřitelně zachycený vývoj postav, tíživá atmosféra, žádná hluchá místa, příběh bez příkras, co netlačí na emoce a nechá si je čtenáře prožít po svém. Co víc si přát? Doporučuju!
Skvělá ukázka toho, jak v životě nemáme všichni stejnou startovací čáru. Tilda studuje VŠ, pracuje v supermarketu a stará se o malou sestru, o kterou se nestará matka, která je závislá na alkoholu a na nových vztazích, obě tyto závislosti přinášejí do rodiny těchto dívek jen neklid. O otcích víme málo, prostě zmizeli. Příklad i toho,že se může obviňovat žena, zde matka, ale jednala by tak, kdyby otec neodešel, ano spravedlnosti se opět nedočkáme. Tyto sociální dramata jsou pořád s námi a řešení nikde, jen nezdolná vůle jít dál, kterou zde podává hlavní hrdinka. Ale otázka, která mě napadá, po přečtení, kde by Tilda byla, kdyby měla fungující a podporující rodinu, asi šéfka NASY nebo GOOGLU, takhle bude ráda, když dostuduje a najde práci v okolí rodného města. Moc se mi líbilo, jak se snažila motivovat svoji sestru do dalších zájmů a aktivit, skvělá sesterská láska, asi největší, co jsem za poslední dobu viděla respektivě četla. Děkuji autorce a i překladatelce, za skvělý literární zážitek.
Tilda studuje vysokou školu a je fakt hodně chytrá. Ale v životě to má dost těžké. Stará se o svou desetiletou sestru Idu a alkoholičku matku. A pravidelně plave 22 bazénů. Když je jí nabídnuto studium v Berlíně, musí se rozhodnout, jestli to Ida zvládne sama s matkou. Rozhodnutí jí
zkomplikuje taky počínající vztah se zvláštním Viktorem. Knížka, při které vám bude běhat mráz po zádech, jak některé děti musí žít…
Po přečtení jsem dala tři hvězdy, po měsíci jednu ubírám.
Divnej příběh. Divně psanej, divně podanej.
Vydržela jsem zhruba do poloviny. Víc po mně nikdo nemůže chtít. Zdá se, že i mistr Host se občas utne.
Audiokniha :
Je to příběh dvou sester a jejich matkou alkoholičkou. Z knihy nezískáte takový ten wow efekt, ale je to kniha k zamyšlení.
Jak už bylo níže napsáno, taky mi při poslechu dost vadilo - Já: ... Ida: ... Já: ...Ida: ...
Tento poslech audioknihy byl balzám.
Hlavní holčina žije s mladší sestrou a matkou v Německu v současnosti. Je chytrá a má možnost zdrhnout na univerzitu do Berlína. Půjde? Když je matka alkoholička, troska a pro pohlavek nejde daleko? Nechá s ní samotnou malou sestru?
Ano, ten poslech je balzám, ale bolí. Co bys udělal ty čtenáři?
Je to strohé, docela odsekávané a tím to u mě dosáhlo na 4 hvězdy, tuhle formu miluju. Pro pátou bych potřebovala více stran (docela útlá kniha), velký zvrat nebo výraznější konec.
Takto to moc nezčeřilo vody letošních knih. Jako byla to krásná jízda očima cca dvacetileté holčiny. Není tam moc žhavých scén -YA to není. Pro starší čtenáře to zase nejde moc do hloubky. Za mě si to užijou čtenářky 25-35 let, co vypravěčku nejvíc pochopí a naladí se na její vlnu. Pro zbytek ubydou hvězdičky a to je škoda, radši ji nečtěte.
Když pominu styl psaní, kdy mě při poslechu iritovalo Já:... Ida:... Já:..., tak se mi příběh líbil. Je to opravdu syrový příběh o dospívání dvou sester s matkou alkoholičkou, kdy ta starší musí převzít její roli. Rozhodně jsem si nemyslela na happy end, ale tak nějak si to Tilda s Idou udělaly po svém a držela jsem jim až do samého konce palce. Při poslechu jsem přemýšlela kolik takových teenagerů si tím prochází.
Autorka před čtenářem poměrně strohým a odosobněným stylem předestírá každodenní rutinu vysokoškolačky Tildy, která žije na maloměstě jenom s výrazně mladší sestrou Idou a matkou. Skutečnost, že matka je silná, avšak nepřiznaná, depresivní alkoholička bez vůle situaci jakkoliv řešit, vnáší do jejich života hlubokou úzkost a nejistotu. Bere holkám bezstarostnost dětství a studentských let a vede k nucenýmu osamostatnění a předčasnýmu dospění obou dívek. Obzvlášť patrný, až nepřirozený, je to u desetiletý Idy.
Vypravěčka Tilda už před lety převzala roli hlavy rodiny, stará se jak o mladší sestru, tak i o matku. Kromě školy pracuje jako pokladní v supermarketu, aby utáhly rodinnej rozpočet, a jediným únikem z nabitýho denního programu jsou pro ni občasný pařby s kámoškou a pravidelný plavání. V momentě, kdy dostane nabídku ucházet se o doktorandský studium v Berlíně, staví před ni život těžkou otázku. Zatímco její spolužáci se rozhodujou, jestli pojedou na rok do Amsterdamu nebo s batohem do Thajska, Tilda stojí před rozhodnutím, zda odejít za svým snem a studovat matematiku nebo zůstat na maloměstě za kasou a chránit malou sestřičku před matčiným zhoubným vlivem. Oproti mýmu očekávání v tom má Tilda překvapivě jasno.
Události popisuje bez sentimentu a nesnaží se ve čtenáři vzbudit lítost. Tím víc je text autentickej, protože reflektuje skutečnost, že člověk (a obzvlášť mladej člověk nebo dítě) se dokáže vyrovnat s lecčíms, zvlášť když nezná alternativu. Avšak mě ostrej kontrast s rodinným životem kamarádky, kterou Tilda navštěvovala doma, strašně bolel.
Ze začátku jsem příběh vnímala jako německýho sourozence novinky Ani minuta ticha od Emy Labudový (ta je mimochodem naprosto vynikající v audiu). Jako hlavní téma jsem viděla především bezcílnej život mladý generace prostej jakýchkoliv ambicí, snů a motivací, o to však bohatší na pervitin a extázi coby běžnou součást života. Tenhle motiv mě začíná silně znepokojovat, přiznám se. Postupně však získala navrch plíživá úzkost z pekla s alkomatkou, který musej holky snášet. A nutno říct, že v tomhle ohledu patří román 22 bazénů spíš k těm optimističtějším, protože se přirozeně nabízí spousta horších scénářů, jak se mohly sestry s matčiným alkoholismem vyrovnat.
Chvíli jsem si musela zvykat na neobvyklou formu dialogů, který jsou zpracovaný podobně jako v dramatu. Zkoušela jsem příběh i poslouchat, protože na Audiotéce je v rámci členství zdarma. Ale neosobní přednes mi nevyhovoval a myslím si, že právě dialogy jsou v tomhle případě díky formě zpracování pro audioknihu nešťastný. Nejednou to u mě vedlo k neporozumění textu. Takže jsem si knihu radši přečetla a zážitek byl mnohem intenzivnější. Dlouho se mi nepovedlo přečíst dvousetstránkovou knihu za dva dny, tak moc si mě tenhle příběh držel. Opravdu moc doporučuju.
Fun fact? Hra, kterou Tilda v duchu hraje u pokladního pásu, je inspirovaná autorčinou sestrou, která v supermarketu pracuje, a občas si podobnou hrou krátí čas. Matematický zaměření hlavní hrdinky zase pochází od autorčina bratra, kterej je profesorem matematiky. Ve skutečnosti jsem pátrala po informaci, jestli i matčin alkoholismus je autobiografickým prvkem, ale o tom v rozhovoru, kterej jsem na YouTube poslouchala, nemluvili. A moje němčina není zas tak dobrá, abych si takových půlhodinových rozhovorů chtěla dát víc. Takže tohle pátrání nechám na někom jiným.
Tato kniha si mě absolutně získala svou anotací a obálkou. A jelikož je počasí za okny, jaké je, rozhodla jsem se pro čtení něčeho náročnějšího.
Příběh dvou sester a matky mě zpočátku zaujal. Je zde tolik sounáležitosti, odpovědnosti a sourozenecké lásky. A také nelehký osud, který pronásleduje celou rodinu. Matka alkoholička a sestra, která vlastně nahrazuje matku v domácnosti.
Rozhodně nečekejte vyprávění alá červená knihovna, jedná se spíše, dle mého názoru, o surovější popis. Který si ale určitě najde své čtenáře.
Ačkoliv mě příběh zaujal, znova si jej nepřečtu. Nevím proč, ale asi jsem v něm nedokázala najít potřebnou hloubku a čtivost, kterou u knih zkrátka vyžaduji. Něco, co mě u čtení drží a nepustí do poslední věty. To jsem tady zkrátka neměla a bohužel jsem se k přečtení posledních kapitol nutila.
Jak jsem psala výše, kniha si určitě svoje čtenáře najde, ale já ji hodnotím spíše průměrně.
Audiokniha
Příběh dvou sester, ta starší se stará od malička o tu mladší, která je zvláštní, introvertní. Matka alkoholička, pořád se opakující návraty k alkoholu. Příběh není zrovna veselý. Docela se mi to líbilo, ale zvláštní způsob přímé řeči mě štval, těžko se mi v tu chvíli orientovalo kdo co říká, protože vypravěč se měnil. Vzhledem k tomu, že se jedná o krátkou knihu, bylo to OK. Kdyby se autorka snažila tu agónii protahovat, asi by mě to hodilo do depky. Jinak je to spíš k zamyšlení než aby to mělo nějakou výraznou dějovou linku.
Poslech. Péče sestry, která byla od dětství postavená do role hlavy rodiny a zvládala povinnosti místo své matky, kterou ovládá démon alkohol. Moc mě to nebavilo a spíš je to takové amatérské psaní.
Již dospělá vysokoškolačka vědoma si své odpovědnosti vůči své mladší sestře, kdy rozpadlou rodinu ovládl chaos, si kromě lásky sesterské může nacvičovat i péči mateřskou - náhradou za jejich matku - vypadávající ze své role. Autorka nenápadně nastoluje dilema: dát přednost vlastní možné budoucí kariéře nebo ochraňovat svou mladší sestru?