22 dĺžok
Caroline Wahl
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540960/bmid_22-dlzok.jpg
4
14
14
Tildine dni sú presne načasované: škola, práca, starostlivosť o mladšiu sestru Idu.. Bývajú v malom meste, ktoré Tilda neznáša. Jej kamaráti dávno odišli, len Tilda ostala. Niekto totiž musí ostať s Idou. Otcov, ktorí by stáli za zmienku, niet, matka je alkoholička. Jedného dňa však Tilde ponúknu doktorandské miesto na univerzite v Berlíne. Navyše sa objaví Viktor, ktorý – presne ako ona – vždy odpláva v bazéne dvadsaťdva dĺžok. No potom sa veci domai vymknú spod kontroly.... celý text
Přidat komentář
Tato kniha si mě absolutně získala svou anotací a obálkou. A jelikož je počasí za okny, jaké je, rozhodla jsem se pro čtení něčeho náročnějšího.
Příběh dvou sester a matky mě zpočátku zaujal. Je zde tolik sounáležitosti, odpovědnosti a sourozenecké lásky. A také nelehký osud, který pronásleduje celou rodinu. Matka alkoholička a sestra, která vlastně nahrazuje matku v domácnosti.
Rozhodně nečekejte vyprávění alá červená knihovna, jedná se spíše, dle mého názoru, o surovější popis. Který si ale určitě najde své čtenáře.
Ačkoliv mě příběh zaujal, znova si jej nepřečtu. Nevím proč, ale asi jsem v něm nedokázala najít potřebnou hloubku a čtivost, kterou u knih zkrátka vyžaduji. Něco, co mě u čtení drží a nepustí do poslední věty. To jsem tady zkrátka neměla a bohužel jsem se k přečtení posledních kapitol nutila.
Jak jsem psala výše, kniha si určitě svoje čtenáře najde, ale já ji hodnotím spíše průměrně.
Audiokniha
Příběh dvou sester, ta starší se stará od malička o tu mladší, která je zvláštní, introvertní. Matka alkoholička, pořád se opakující návraty k alkoholu. Příběh není zrovna veselý. Docela se mi to líbilo, ale zvláštní způsob přímé řeči mě štval, těžko se mi v tu chvíli orientovalo kdo co říká, protože vypravěč se měnil. Vzhledem k tomu, že se jedná o krátkou knihu, bylo to OK. Kdyby se autorka snažila tu agónii protahovat, asi by mě to hodilo do depky. Jinak je to spíš k zamyšlení než aby to mělo nějakou výraznou dějovou linku.
Poslech. Péče sestry, která byla od dětství postavená do role hlavy rodiny a zvládala povinnosti místo své matky, kterou ovládá démon alkohol. Moc mě to nebavilo a spíš je to takové amatérské psaní.
Kniha je příběhem dvou sester, jejich sesterské sounáležitosti, odpovědnosti a hlavně jejich soužití s matkou alkoholičkou. Žádná matka by neměla svým dětem nabídnout takový život, to je jasné a při představě jejich trápení mi obou bylo hodně líto. Kniha je psána takovým tím téměř strohým a rychlým stylem, který já moc ráda nemám, ale k této knize patří.
Tilda se s ničím nemaže a předkládá čtenáři pravdu o jejich životě bez zbytečného patosu, nechce vzbudit lítost (ale samozřejmě ji s holkami cítit budete, to snad ani nejde jinak). Sledovat, jak se s tím vším perou, jak vždy na chvíli, když matka aspoň trochu funguje, pocítí naději, i když ví, že stejně zase sklouzne zpět do chlastu, ale co kdyby náhodou to vyšlo, to vám rve srdce.
Bylo mi ctí poznat tyto dvě úžasné slečny a přeji jim již jen vše dobré a splnění všech jejich snů. Holky, byly jste úžasné.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Laskavý, i když ve své podstatě smutný příběh sesterské soudržnosti a obětavosti v okamžiku, kdy křídla rodičovské lásky mávnou naopak.
Dojemné, citlivé, chvílemi nemilosrdné a zároveň opravdu krásné, plné bohaté fantazie a snů, které přináší naději i nám čtenářům, že tento neobvykle, pro mě i originálně napsaný příběh není jen další pohádkou z mnoha...
Příběh k zamyšlení.
P.S.: ,,Realitu lze porazit dostatečnou fantazií.“ (Mark Twain)
P.P.S.: Opravdu...? Snad... Jistě! (evelyny)
Audiokniha: minimalisticky, striktně, přesto poutavě čte Kristýna Skružná
22 dĺžok
Autorka před čtenářem poměrně strohým a odosobněným stylem předestírá každodenní rutinu vysokoškolačky Tildy, která žije na maloměstě jenom s výrazně mladší sestrou Idou a matkou. Skutečnost, že matka je silná, avšak nepřiznaná, depresivní alkoholička bez vůle situaci jakkoliv řešit, vnáší do jejich života hlubokou úzkost a nejistotu. Bere holkám bezstarostnost dětství a studentských let a vede k nucenýmu osamostatnění a předčasnýmu dospění obou dívek. Obzvlášť patrný, až nepřirozený, je to u desetiletý Idy.
Vypravěčka Tilda už před lety převzala roli hlavy rodiny, stará se jak o mladší sestru, tak i o matku. Kromě školy pracuje jako pokladní v supermarketu, aby utáhly rodinnej rozpočet, a jediným únikem z nabitýho denního programu jsou pro ni občasný pařby s kámoškou a pravidelný plavání. V momentě, kdy dostane nabídku ucházet se o doktorandský studium v Berlíně, staví před ni život těžkou otázku. Zatímco její spolužáci se rozhodujou, jestli pojedou na rok do Amsterdamu nebo s batohem do Thajska, Tilda stojí před rozhodnutím, zda odejít za svým snem a studovat matematiku nebo zůstat na maloměstě za kasou a chránit malou sestřičku před matčiným zhoubným vlivem. Oproti mýmu očekávání v tom má Tilda překvapivě jasno.
Události popisuje bez sentimentu a nesnaží se ve čtenáři vzbudit lítost. Tím víc je text autentickej, protože reflektuje skutečnost, že člověk (a obzvlášť mladej člověk nebo dítě) se dokáže vyrovnat s lecčíms, zvlášť když nezná alternativu. Avšak mě ostrej kontrast s rodinným životem kamarádky, kterou Tilda navštěvovala doma, strašně bolel.
Ze začátku jsem příběh vnímala jako německýho sourozence novinky Ani minuta ticha od Emy Labudový (ta je mimochodem naprosto vynikající v audiu). Jako hlavní téma jsem viděla především bezcílnej život mladý generace prostej jakýchkoliv ambicí, snů a motivací, o to však bohatší na pervitin a extázi coby běžnou součást života. Tenhle motiv mě začíná silně znepokojovat, přiznám se. Postupně však získala navrch plíživá úzkost z pekla s alkomatkou, který musej holky snášet. A nutno říct, že v tomhle ohledu patří román 22 bazénů spíš k těm optimističtějším, protože se přirozeně nabízí spousta horších scénářů, jak se mohly sestry s matčiným alkoholismem vyrovnat.
Chvíli jsem si musela zvykat na neobvyklou formu dialogů, který jsou zpracovaný podobně jako v dramatu. Zkoušela jsem příběh i poslouchat, protože na Audiotéce je v rámci členství zdarma. Ale neosobní přednes mi nevyhovoval a myslím si, že právě dialogy jsou v tomhle případě díky formě zpracování pro audioknihu nešťastný. Nejednou to u mě vedlo k neporozumění textu. Takže jsem si knihu radši přečetla a zážitek byl mnohem intenzivnější. Dlouho se mi nepovedlo přečíst dvousetstránkovou knihu za dva dny, tak moc si mě tenhle příběh držel. Opravdu moc doporučuju.
Fun fact? Hra, kterou Tilda v duchu hraje u pokladního pásu, je inspirovaná autorčinou sestrou, která v supermarketu pracuje, a občas si podobnou hrou krátí čas. Matematický zaměření hlavní hrdinky zase pochází od autorčina bratra, kterej je profesorem matematiky. Ve skutečnosti jsem pátrala po informaci, jestli i matčin alkoholismus je autobiografickým prvkem, ale o tom v rozhovoru, kterej jsem na YouTube poslouchala, nemluvili. A moje němčina není zas tak dobrá, abych si takových půlhodinových rozhovorů chtěla dát víc. Takže tohle pátrání nechám na někom jiným.