22 dĺžok
Caroline Wahl
Tildine dni sú presne načasované: škola, práca, starostlivosť o mladšiu sestru Idu.. Bývajú v malom meste, ktoré Tilda neznáša. Jej kamaráti dávno odišli, len Tilda ostala. Niekto totiž musí ostať s Idou. Otcov, ktorí by stáli za zmienku, niet, matka je alkoholička. Jedného dňa však Tilde ponúknu doktorandské miesto na univerzite v Berlíne. Navyše sa objaví Viktor, ktorý – presne ako ona – vždy odpláva v bazéne dvadsaťdva dĺžok. No potom sa veci domai vymknú spod kontroly.... celý text
Přidat komentář
Audiokniha :
Je to příběh dvou sester a jejich matkou alkoholičkou. Z knihy nezískáte takový ten wow efekt, ale je to kniha k zamyšlení.
Jak už bylo níže napsáno, taky mi při poslechu dost vadilo - Já: ... Ida: ... Já: ...Ida: ...
Tento poslech audioknihy byl balzám.
Hlavní holčina žije s mladší sestrou a matkou v Německu v současnosti. Je chytrá a má možnost zdrhnout na univerzitu do Berlína. Půjde? Když je matka alkoholička, troska a pro pohlavek nejde daleko? Nechá s ní samotnou malou sestru?
Ano, ten poslech je balzám, ale bolí. Co bys udělal ty čtenáři?
Je to strohé, docela odsekávané a tím to u mě dosáhlo na 4 hvězdy, tuhle formu miluju. Pro pátou bych potřebovala více stran (docela útlá kniha), velký zvrat nebo výraznější konec.
Takto to moc nezčeřilo vody letošních knih. Jako byla to krásná jízda očima cca dvacetileté holčiny. Není tam moc žhavých scén -YA to není. Pro starší čtenáře to zase nejde moc do hloubky. Za mě si to užijou čtenářky 25-35 let, co vypravěčku nejvíc pochopí a naladí se na její vlnu. Pro zbytek ubydou hvězdičky a to je škoda, radši ji nečtěte.
Když pominu styl psaní, kdy mě při poslechu iritovalo Já:... Ida:... Já:..., tak se mi příběh líbil. Je to opravdu syrový příběh o dospívání dvou sester s matkou alkoholičkou, kdy ta starší musí převzít její roli. Rozhodně jsem si nemyslela na happy end, ale tak nějak si to Tilda s Idou udělaly po svém a držela jsem jim až do samého konce palce. Při poslechu jsem přemýšlela kolik takových teenagerů si tím prochází.
Autorka před čtenářem poměrně strohým a odosobněným stylem předestírá každodenní rutinu vysokoškolačky Tildy, která žije na maloměstě jenom s výrazně mladší sestrou Idou a matkou. Skutečnost, že matka je silná, avšak nepřiznaná, depresivní alkoholička bez vůle situaci jakkoliv řešit, vnáší do jejich života hlubokou úzkost a nejistotu. Bere holkám bezstarostnost dětství a studentských let a vede k nucenýmu osamostatnění a předčasnýmu dospění obou dívek. Obzvlášť patrný, až nepřirozený, je to u desetiletý Idy.
Vypravěčka Tilda už před lety převzala roli hlavy rodiny, stará se jak o mladší sestru, tak i o matku. Kromě školy pracuje jako pokladní v supermarketu, aby utáhly rodinnej rozpočet, a jediným únikem z nabitýho denního programu jsou pro ni občasný pařby s kámoškou a pravidelný plavání. V momentě, kdy dostane nabídku ucházet se o doktorandský studium v Berlíně, staví před ni život těžkou otázku. Zatímco její spolužáci se rozhodujou, jestli pojedou na rok do Amsterdamu nebo s batohem do Thajska, Tilda stojí před rozhodnutím, zda odejít za svým snem a studovat matematiku nebo zůstat na maloměstě za kasou a chránit malou sestřičku před matčiným zhoubným vlivem. Oproti mýmu očekávání v tom má Tilda překvapivě jasno.
Události popisuje bez sentimentu a nesnaží se ve čtenáři vzbudit lítost. Tím víc je text autentickej, protože reflektuje skutečnost, že člověk (a obzvlášť mladej člověk nebo dítě) se dokáže vyrovnat s lecčíms, zvlášť když nezná alternativu. Avšak mě ostrej kontrast s rodinným životem kamarádky, kterou Tilda navštěvovala doma, strašně bolel.
Ze začátku jsem příběh vnímala jako německýho sourozence novinky Ani minuta ticha od Emy Labudový (ta je mimochodem naprosto vynikající v audiu). Jako hlavní téma jsem viděla především bezcílnej život mladý generace prostej jakýchkoliv ambicí, snů a motivací, o to však bohatší na pervitin a extázi coby běžnou součást života. Tenhle motiv mě začíná silně znepokojovat, přiznám se. Postupně však získala navrch plíživá úzkost z pekla s alkomatkou, který musej holky snášet. A nutno říct, že v tomhle ohledu patří román 22 bazénů spíš k těm optimističtějším, protože se přirozeně nabízí spousta horších scénářů, jak se mohly sestry s matčiným alkoholismem vyrovnat.
Chvíli jsem si musela zvykat na neobvyklou formu dialogů, který jsou zpracovaný podobně jako v dramatu. Zkoušela jsem příběh i poslouchat, protože na Audiotéce je v rámci členství zdarma. Ale neosobní přednes mi nevyhovoval a myslím si, že právě dialogy jsou v tomhle případě díky formě zpracování pro audioknihu nešťastný. Nejednou to u mě vedlo k neporozumění textu. Takže jsem si knihu radši přečetla a zážitek byl mnohem intenzivnější. Dlouho se mi nepovedlo přečíst dvousetstránkovou knihu za dva dny, tak moc si mě tenhle příběh držel. Opravdu moc doporučuju.
Fun fact? Hra, kterou Tilda v duchu hraje u pokladního pásu, je inspirovaná autorčinou sestrou, která v supermarketu pracuje, a občas si podobnou hrou krátí čas. Matematický zaměření hlavní hrdinky zase pochází od autorčina bratra, kterej je profesorem matematiky. Ve skutečnosti jsem pátrala po informaci, jestli i matčin alkoholismus je autobiografickým prvkem, ale o tom v rozhovoru, kterej jsem na YouTube poslouchala, nemluvili. A moje němčina není zas tak dobrá, abych si takových půlhodinových rozhovorů chtěla dát víc. Takže tohle pátrání nechám na někom jiným.
Tato kniha si mě absolutně získala svou anotací a obálkou. A jelikož je počasí za okny, jaké je, rozhodla jsem se pro čtení něčeho náročnějšího.
Příběh dvou sester a matky mě zpočátku zaujal. Je zde tolik sounáležitosti, odpovědnosti a sourozenecké lásky. A také nelehký osud, který pronásleduje celou rodinu. Matka alkoholička a sestra, která vlastně nahrazuje matku v domácnosti.
Rozhodně nečekejte vyprávění alá červená knihovna, jedná se spíše, dle mého názoru, o surovější popis. Který si ale určitě najde své čtenáře.
Ačkoliv mě příběh zaujal, znova si jej nepřečtu. Nevím proč, ale asi jsem v něm nedokázala najít potřebnou hloubku a čtivost, kterou u knih zkrátka vyžaduji. Něco, co mě u čtení drží a nepustí do poslední věty. To jsem tady zkrátka neměla a bohužel jsem se k přečtení posledních kapitol nutila.
Jak jsem psala výše, kniha si určitě svoje čtenáře najde, ale já ji hodnotím spíše průměrně.
Audiokniha
Příběh dvou sester, ta starší se stará od malička o tu mladší, která je zvláštní, introvertní. Matka alkoholička, pořád se opakující návraty k alkoholu. Příběh není zrovna veselý. Docela se mi to líbilo, ale zvláštní způsob přímé řeči mě štval, těžko se mi v tu chvíli orientovalo kdo co říká, protože vypravěč se měnil. Vzhledem k tomu, že se jedná o krátkou knihu, bylo to OK. Kdyby se autorka snažila tu agónii protahovat, asi by mě to hodilo do depky. Jinak je to spíš k zamyšlení než aby to mělo nějakou výraznou dějovou linku.
Poslech. Péče sestry, která byla od dětství postavená do role hlavy rodiny a zvládala povinnosti místo své matky, kterou ovládá démon alkohol. Moc mě to nebavilo a spíš je to takové amatérské psaní.
Kniha je příběhem dvou sester, jejich sesterské sounáležitosti, odpovědnosti a hlavně jejich soužití s matkou alkoholičkou. Žádná matka by neměla svým dětem nabídnout takový život, to je jasné a při představě jejich trápení mi obou bylo hodně líto. Kniha je psána takovým tím téměř strohým a rychlým stylem, který já moc ráda nemám, ale k této knize patří.
Tilda se s ničím nemaže a předkládá čtenáři pravdu o jejich životě bez zbytečného patosu, nechce vzbudit lítost (ale samozřejmě ji s holkami cítit budete, to snad ani nejde jinak). Sledovat, jak se s tím vším perou, jak vždy na chvíli, když matka aspoň trochu funguje, pocítí naději, i když ví, že stejně zase sklouzne zpět do chlastu, ale co kdyby náhodou to vyšlo, to vám rve srdce.
Bylo mi ctí poznat tyto dvě úžasné slečny a přeji jim již jen vše dobré a splnění všech jejich snů. Holky, byly jste úžasné.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Laskavý, i když ve své podstatě smutný příběh sesterské soudržnosti a obětavosti v okamžiku, kdy křídla rodičovské lásky mávnou naopak.
Dojemné, citlivé, chvílemi nemilosrdné a zároveň opravdu krásné, plné bohaté fantazie a snů, které přináší naději i nám čtenářům, že tento neobvykle, pro mě i originálně napsaný příběh není jen další pohádkou z mnoha...
Příběh k zamyšlení.
P.S.: ,,Realitu lze porazit dostatečnou fantazií.“ (Mark Twain)
P.P.S.: Opravdu...? Snad... Jistě! (evelyny)
Audiokniha: minimalisticky, striktně, přesto poutavě čte Kristýna Skružná
22 dĺžok
Vydržela jsem zhruba do poloviny. Víc po mně nikdo nemůže chtít. Zdá se, že i mistr Host se občas utne.