27 čiže smrť robí umelca
Alexandra Salmela
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183482/bmid_27-cize-smrt-robi-umelca-183482.jpg
3
45
45
27 rokov je pre jednu z postáv smelého, veľmi súčasného literárneho diela osudovou magickou hranicou, na ktorej striehne smrť a s ňou aj sláva a teda vlastne nesmrteľnosť. Aspoň podľa toho, koľko rockových hviezd najrozmanitejším spôsobom, vrátane samovrážd, odišlo v tom veku zo života. Ich výpočtom sa kniha vlastne začína a predznačuje, že vonkoncom to nie je tradičný román – ani obsahom ani formou. Dej sa rozvíja, splieta a zase rozplieta v štyroch líniách veľmi odlišných rozprávačov vrátane onej hľadačky uznania a slávy ako literátky a imaginárneho šťastia ako ľudskej bytosti ženského rodu. Autorka je Slovenka žijúca vo Fínsku a uvedený román napísala po fínsky. Dostala zaň v minulom roku cenu za debut a bola nominovaná aj na najvyššiu fínsku literárnu cenu. Jej román je mimoriadne dielo tak obsahom, ako i formou, kde hlavnými protagonistami sú rodina žijúca zo sociálnych dávok a mladá nedoštudovaná žena, ktorá prichádza do Fínska, aby tam študovala tamojší život a uplatnila svoje literárne ambície. Dej prebieha v štyroch rozprávačských líniách. Nie je to nenáročné čítanie, ale navzdory tomu vtipné, pútavé a čítavé.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , Q111Originální název:
27 Eli kuolema tekee taiteilijan, 2011
více info...
Přidat komentář
Na můj vkus trochu chaotické, pro běžného čtenáře neuchopitelné. Možná se jen mýlím, možná jsem jen špatně hledala smysl v textu, možná jsem jen četla příliš rychle na to, abych dokázala v textu plout srozumitelnou cestou.
Za pár dní přežiju Cobaina, což je trochu smutné, protože jsem měla naplánovanou brokovnici na 21 let. Na druhou stranu je pozitivní, že jsem se již (jakžtakž) smířila se svou existencí.
Hlavní hrdinka se také potřebuje smířit, v čemž mi byla blízká, a to i přesto, že byla často na facku. Nicméně já jsem také často na facku, tudíž jsem jí mohla s klidným svědomím odpustit.
Tímto končím své myšlenkové pochody, protože v tomto směru ani žádné další moc nemám. Jako celek mě knížka nijak nepřiměla k zamyšlení ani lásce.
Mými oblíbenými vypravěči byli - plyšové prasátko a zcela živoucí kočička.
Lidské existence patřily do kategorie - velké zlo a bohužel jich tam byla převaha.
Nejhorší bylo auto. Nikdy si nenechte nic vyprávět od auta. NIKDY.
Nemáte zač za přínosný a hodnotný názor.
Model různých vypravěčů je tady skvěle využitý a moc mě bavil. Pokud je román aspoň zčásti autobiografický a Alexandra Salmela v něm vzpomíná na své vlastní období zrání, pak obdivuju její upřímnost. Sebestředná, ufňukaná "pseudoumělkyně" Angie je často opravdu na ránu, ale zároveň jí nechybí ozdravná sebeironie. Ona a její finští hostitelé - rodina snažící se žít v lesích přísně ekologickým stylem - jsou pak nasvěcováni ze tří dalších vypravěčských úhlů, jejichž kombinace je stejně pronikavá a relativizující, jako zábavná. Roztomilá vyprávění hračky Pana Prasátka zastupující pohled přes růžové brýle dětské naivity, reportážně nezúčastněná, a tím pádem pravý stav věcí odhalující hlášení automobilu Opel Astra, sarkasticky jedovaté poznámky kočky Kassandry. Úhel pohledu si můžete vybrat, ale úplně nejlepší je jejich součet. Při čtení i v životě.
Tak hlavní hrdinka by potřebovala na holou, bez ohledu na to, kam by to knihu žánrově posunulo :-), a poslat šupem do práce... Naštěstí kouzelná ztřeštěnost vedlejších postav provázejících ji skrz ty nekonečné prázdniny (achjo), to vyrovnává a díky nim je z příběhu originální a často roztomilá míchanice. Jak říká nejmladší z postav: Musíte se seznámit s Panem Prasátkem - pamplasá! :-)
Příběh posouvaný vpřed vyprávěním kočky, dětské hračky a auta (krom hlavní hrdinky, ta do něj bohužel také zasahuje) byl naštěstí tak roztomilý, že mne s existencí otravné, rozervané a neukázněné hlavní hrdinky tak nějak smířil.
Podľa textu na zadnej strane som očakávala od knihy viac. Ale úplne sklamaná som nebola, lebo som sa pri čítaní dobre bavila. Ak aj išlo o vážnu tému a hľadanie zmyslu života, vôbec sa pri čítaní nedala vnímať vážne. Páčili sa mi rôzne formy rozprávania, hlavne rozdiely medzi rozprávaním Pána Prasiatka a mačky. Kniha mi spríjemnila pobyt na pláži, takže pre mňa skvelé dovolenkové čítanie :)
Musím říct, že tohle fakt ne. Hlavní hrdinka je dostatečně protivná na to, aby se do ní nikdo nevcítil, vyprávění ostatních postav je dostatečně unylé a o ničem. Jedinou zajímavou je kočka, která do toho šveho přida alespoň trochu vtipu. Jinak, jak je příběh vykládán různými postavami, člověk se v tom občas i dost ztrácí. bohužel jsem nenašla ani pointu a vyvrcholení knihy.
Když je mi hlavní hrdina, v tomto případě hrdinka protivná a nesympatická, tak mám s knížkou prostě problém. Moc nechápu nadšení Finů, mě to moc nebavilo. Jedině když promlouvala kočka :-).
Existencialistický experiment, erudovane exkrementný, energický. Fajnový na depkové stavy a celkovo ma bavilo prehodnocovať názory na dej. Ak určitá pasáž pôsobí nehorázne klišé, o chvíľu je to klišé zosmiešnené, aby sa s neho stalo ešte väčšie klišé a tak sa strieda jedno klišé za druhým dookola, až to pôsobí normálne a reálne - ani sám život. Táto hranica je veľmi tenká skoro až priesvitná, preto pri neopatrnosti bude pôsobiť násilne, no pri hlbšom zhodnotení sa sila absurdity ukáže v celej svojej kráse. I keď to konečné vyhodnotenie obviňujúce dospelosť za strašiaka, ktorý neľútostne rúca kvázi plodné ideály je až akosi veľmi emocionálne zafarbené, na celkový výsledok nepôsobí (možno preto, že som ešte nevyrástol a drží ma optimizmus pána prasiatka :p ). To množstvo pohľadov (z príbehov rozprávačov deja, z dopisov a úvah) si zaslúži značnú pozornosť. Pozn. Salmelu pozorne sledovať
Po formální stránce je kniha pojata zajímavě. V knize se prolíná spousta literárních stylu. Bohužel mě kniha příliš nezaujala. Příběh začal být zajímavý až v druhé polovině knihy, ale na konci nebylo nic překvapujícího.
Na obálke knihy sa píše, že je výnimočná po formálnej aj obsahovej stránke. O originalite obsahu sa dá prinajmenšom polemizovať, formálne je však kniha skutočne netradičná, aj keď tiež nie úplne originálna. Na slovenské pomery (aj keď bola napísaná vo Fínsku po fínsky, avšak písala ju Slovenka) je však kniha určite ojedinelým úkazom. Musím však skritizovať množstvo preklepov, ktoré sa vyskytli v slovenskom preklade. Prekladateľky sa síce obhajovali, že mali málo času, ale toľko preklepov sa aj tak nedá ospravedlniť.
Zprvu mi připadala knížka skvělá, pak jsem ale zjistila, že to dělá hlavně forma, kdy se střídá několik vypravěčů a to dost netradičních. Kromě hlavní hrdinky Angie vypráví příběh plyšové prasátko, kočka či auto. Navíc Angie se pokouší o psaní a to různých forem, takže příběh samotný doplňují její výplody, které evidentně vycházejí z prožitého, ale zase není zcela jasné, zda v nich i krapet nefabuluje. Knížka je velice čtivá, ale už samotná zápletka, od které se odráží - tedy to, že hlavní hrdinka by ráda následovala slavné osobnosti, které se nedožily více než 27 let, je trošku obehraná. Zvlášť když je jasné, jak to dopadne. Celý příběh je také malinko tuctový, Angie, ještě než by umřela, potřebuje světu dát nějaké veledílo, aby zůstala zachována v pamětech lidí. Proto odjede do Finska, kde se toto dílo pokouší vytvořit. Nic moc z toho nevyplývá a že prozře, je jasné snad už od první stránky. Bojím se, že u této knihy si za čas vzpomenu jen na zajímavě podanou formální stránku, ale o čem byla, si nezapamatuju.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2013 |  Mimi & Líza |
| 2017 |  Antihrdina |
| 2012 | 27 čiže smrť robí umelca |
| 2015 | Žirafí máma a jiné příšery |
| 2019 | Nástup Východu?: Eseje |
Ve svém věku už holt hodnotím knihy ne podle supr dupr originální formy, ale podle toho, co mi daly do života. Přes pokus o rozvernou formu mi takhle předala jen depku a vnitřní rozháranost, a o to tak nějak nestojím, díky.