3.7.1866 - Bitva u Hradce Králové: „Válka Němců s Němci“ v české paměti
Josef Šrámek , Vojtěch Kessler
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537477/bmid_3-7-1866-bitva-u-hradce-kralove-val-6630d56462a05.jpg
5
2
2
Bitva u Hradce Králové (nebo také u Sadové či na Chlumu) ze dne 3. července 1866 zaujímá v českém dějepisectví poněkud rozporuplné postavení. Na jedné straně bývá označována za druhou největší bitvu 19. století, resp. největší bitvu, která se odehrála na českém území, je v ní též spatřován začátek cesty, která dovedla Evropu k hrůzám první a druhé světové války. Na druhou stranu bývá válka z roku 1866 rámována jako „válka Němců s Němci“, válka, která se prohnala českými zeměmi a v níž Češi krváceli a umírali za cizí zájmy, aniž by se jim dostalo vděku, jehož se v podobě rakousko- -uherského vyrovnání dočkali Maďaři. Oficiálně se tak bitva u Hradce Králové nestala součástí českého dějinného příběhu, jak byl od sklonku 19. století vyprávěn. S tím však kontrastuje neutuchající zájem širokých občanských vrstev o dějiny válečného roku 1866 a památky tyto dějiny připomínající, který ve východních Čechách vyústil snad až ve formování jisté lokální identity. Autoři se pokusili pře vyprávět příběh královohradecké bitvy z 3. července 1866, a to v úzké vazbě na její reflexi a komemoraci v 19. až 21. století, aby tak doložili, že i toto datum náleží mezi dny, které tvořily české dějiny.... celý text
Přidat komentář
Knížku jsem nedávno pořídil ve svém oblíbeném knihkupectví v Litomyšli na náměstí a rozhodl se ji přečíst příhodně v den výročí této druhé největší bitvy 19. století a historicky největšího vojenského střetu na našem území.
Autoři Kessler a Šrámek téma zpracovali zdatně a přístupně, je zjevné, že jsou velkými nadšenci a angažují se i v komitétu pro údržbu památek na válku 1866, což ovšem textu nijak neškodí (jedině snad, že snad až příliš často zdůrazňují zásluhy této organizace, ale koneckonců právem a třeba některého z čtenářstva navnadí, aby se k nim připojil). Podařilo se jim docílit toho, že je stravitelný i pro laiky, tzn. čtenáře, které vojenské dějiny zajímají jen málo. K těm se totiž počítám i já, byť k válčišti kolem Chlumu mám osobní vztah, několikrát jsem jej navštívil jako pěší turista, nespočetně tamější malebnou krajinou projížděl osobákem či autem po „hořické silnici“, navíc z Královéhradecka pochází jedna větev mých předků, je tedy dost možné, že někteří mí vzdálení příbuzní byli svědky nebo dokonce přímými účastníky oné bitevní vřavy. Mimoto mám už delší dobu rozečten skvělý Rudišův román Winterbergova poslední cesta, v níž hraje tato bitva významnou roli a týká se jí nejeden působivý popis. Nicméně válečná historie mě nikdy příliš nezajímala, proto jsem ocenil, že autoři udrželi relativní čtivost i u líčení průběhu bojů, postupů, strategií a následných půtek. Povedlo se jim to mj. i díky tomu, že se hodně zaměřují na druhý život bitvy a její reflexe v odborné i vzpomínkové literatuře. Přesto vřele doporučuju mít během četby při ruce podrobnou turistickou mapu chlumského bojiště, ideálně papírovou, ať to člověk vidí v detailech i celku.
Jako určité úskalí lze vnímat rozhodnutí pojmout události retrospektivně, tzn. kniha začíná popisem následků bitvy s přesahem do současnosti, pokračuje se ztrátami, ústupem vojsk atp. A až v závěru se dospívá k počátkům bitvy a jejím historicko-politickým prapříčinám. Takový přístup je jistě legitimní a už jsem se s ním v některých publikacích setkal (pro mě osobně měla tu výhodu, že se mi to četlo trochu jako detektivka – až postupně jsem odkrýval zlomové momenty, problémy a příčiny rakouského neúspěchu), nicméně některé čtenáře může mást a autoři vlastně ani uspokojivě nevyargumentovali, proč zvolili právě takovou perspektivu. Škoda, že do závěru nezařadili alespoň nějaký standardně chronologický přehled významných události onoho osudného 3. července (třeba po hodinách) a případně i několika předcházejících a následných dní.
Druhým drobným minusem je, že navzdory pečlivé redakci (objevil jsem jen jeden či dva překlepy) se v textu poměrně často opakují různé přívlastky a charakteristiky např. osobností či míst. To může být výhodou, pokud by si některý zájemce četl jen pár kapitol výběrově. Pro čtenáře, který knihu zhltne od začátku do konce víceméně najednou, to ale spíš než jako vítané připomenutí působí jako stylistická neobratnost či zbytečná vycpávka. Naopak u řady jiných osobností, faktů či reálií by nějaký charakterizační přívlastek či doplňující poznámka nebyly na škodu (kupř. zda měl něco společného hrdinný velitel rakouské „baterie mrtvých“ August von der Groeben a velitel 3. lehké jezdecké brigády pruského vojska generálmajor von der Groeben?). Mimoto je škoda, že u četných vzpomínek obyčejných vojáků není uveden zdroj (kniha coby popularizační dílo nemá poznámkový aparát). Tam si myslím, že by neškodilo uvádět původce důsledně třeba i v textu – „vojín Jan Novotný vzpomínal…“ apod. To vše jsou arciť jenom mírné vady na kráse, obecně vzato jde o počin zdařilý a doporučeníhodný.