3 minúty do súdneho dňa
Joe Navarro
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423768/bmid_3-minuty-do-sudneho-dna-GxG-423768.jpg
4
97
97
Každý človek skrýva tajomstvá. U dvojitých špiónov kontrarozviedky však môžu tieto tajomstvá v nesprávnych rukách rozpútať jadrovú vojnu. Je možné vypočúvať človeka, ktorý vás ďaleko prevyšuje intelektom a napriek tomu v boji s ním zvíťaziť? Na tento tenký ľad vstupuje agent, ktorý je známy umením čítania myšlienok. Keď Joe Navarro v roku 1988 nastúpil k FBI, bol jedným z najmladších agentov. Vyznačoval sa však jedinečnou schopnosťou "čítať" reč tela. Pri bežnom rozhovore s bývalým americkým vojakom menom Rod Ramsay si Navarro všimol, že pri zmienke o inom vojakovi, ktorý bol nedávno zadržaný v Nemecku pre podozrenie zo špionáže, sa mu zachvela ruka. Nasledovalo vyšetrovanie, ktoré nemá obdobu - dvojročný súboj medzi Navarrom a zradcom USA. Všetko sťažovala Ramsayova brilantnosť. Nielenže mal výnimočnú fotografickú pamäť, ale aj mimoriadne vysoké IQ. ..... celý text
Literatura světová Thrillery Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2019 , GradaOriginální název:
Three Minutes to Doomsday: An Agent, a Traitor, and the Worst Espionage Breach in U.S. History, 2017
více info...
Přidat komentář
O knize jsem se dozvedela z rozhovoru s Joe Navarrem v Hyde Park na CT. Rozhovor me naprosto nadchnul.
Kniha za me byla o trosicku mene zajimava, nez byl rozhovor, kde prave Joe Navarro vypravel o teto knize. Nevim, jestli to bylo tim, ze jsem v podstate kostru knihy jiz znala.
Tohle se mi nějak nezdá. Agent placený Ruskem, s nejvyšším IQ v americké armádě, ten co měl ve své moci zkázu světa, živoří na Floridě jako vychrtlý bezdomovec a vyšetřování FBI spočívá v nekonečných, měsíce se táhnoucích schůzkách, kde vypravěč Navarro rozpráví s věčně hladovým podezřelým, kterému jde hlavně o jídlo, o možnost vytahovat se, a o zírání na hezké agentky. Pokud jde opravdu o skutečný případ, dost to mění můj pohled na práci FBI. Proamerická horlivost až fanatismus Joea Navarra, to je pochopitelné, utekl s rodinou z Kuby, na druhé straně diletantismus vojáků, úředníků a agentů ve službách supervelmoci je pochopitelný pouze s neradostným připuštěním skutečnosti, že nejlepší léta má tato společnost už za sebou. Četba divná a nezábavná.
55 % (73 hodnotících je nadšeno v průměru mnohem víc, na 81 %).
Natrefil jsem na tuto knihu prakticky omylem a musím přiznat, že mě dostala, a to hned z několika pohledů.
Především z pohledu přípravy a vedení rozhovorů, kdy Navarro musel vážit různá slova a podle různých nonverbálních projevů a odpovědí, které ovšem byly často jen mezi řádky, směrovat další rozhovor. I když mi furt vrtá hlavou, že při své genialitě Rod Ramsay celkem dost dlouho a opakovaně strkal hlavu do oprátky a věděl, že mluví s agentem FBI a že za prodej nejtajnějších dokumentů rusákům ho může čekat jen sakramentsky dlouhý trest. Dokonce ani žádným způsobem nevyjednával.
Z druhého pohledu je až neuvěřitelné, že celá akce nakonec skončila úspěchem a Rod byl zatčen. Místy jsem se chytal za hlavu, když vyšetřování v podstatě záměrně brzdily různé americké tajné služby, které místo vzájemné dohody a maximální spolupráce vedoucí k zastavení prodeje tajných dokumentů, řešily kompetence, různé osobní antipatie, dávná bebíčka, uraženou ješitnost a všechny další blbosti a trvalo to dva roky, než problém nabral směr a prioritu. Dva roky v období studené války? To je sakra hodně. Moc by mě zajímalo, zda na americké straně za tuto kolosální neschopnost a ohrožení celého NATO nesl odpovědnost anebo se to byrokraticky zametlo pod koberec.
Neméně zajímavý je však i šlendrián při nakládání s tajnými dokumenty, v podstatě nehlídaný proces nahlížení do nejtajnějších strategických válečných dokumentů a kompletně proces jejich skartace, doplněná partou mimořádně neschopných strážných, kteří snad podlehli pocitu, že jsou v práci na ozdobu. Možná všichni podlehli vlastní propagandě, že rus a východní blok je technologicky a vojensky sto let za opicemi, takže kdyby přišlo na válku, stačilo by trochu zadupat a hliněný obr by se rozpadl, ať už o plánech NATO ví cokoli.
Takhle, v celém případu se z pohledu zločinců "šťastně" potkalo všechno, co se potkat mělo. Klika byla, že se východní blok rozpadal a že Andropov, Gorbačov nebo kdo nebyl úplný psychopat a nerozpoutal válku, protože jak by to dopadlo, ví jen čert. 36 let v base je pro Ramseye je pořádný flastr a lítost není na místě. Nicméně tajně doufám, že došlo od té doby k poučení a ke zlepšení zabezpečení...
Velmi zajímavé nahlédnutí do fungování FBI a dalších agentur a vyšetřování špionážních kauz. Zároveň je děsivé, co se kvůli touze pár lidí po penězích mohlo stát. Tentokrát jsme všichni měli štěstí.
Zaujímavé čítanie, pre mňa nová téma, ešte som o nej nepočul. Stále mi nejde do hlavy, prečo sa vlastne Ramsay Navarrovi vlastne priznal, či to bola súhra rôznych okolností, alebo aj niečo iné, to sa už asi nedozvieme. Tento prípad dal Navarrovi riadne zabrať, čo sa odzrkadlilo na jeho zdraví.
Souboj dvou geniálních mozků a svědectví z přímé linie o jednom netradičním způsobu vyšetřování největší špionážní aféry historie. Aneb jak lze lidským přístupem, charismatem a bedlivým pozorováním dosáhnout v profesi životního úspěchu, a to všem možným překážkám a nezdarům navzdory.
Pobavily jak vtipné, hodnotící komentáře na adresu pozorovaného subjektu, tak i situace v prostředí FBI.
Trochu zklamala absence zmínky v Poděkování Lucianě, bývalé manželce, která byla v oné době pro autora tou největší oporou.
Neuvěřitelný příběh o tom, jak američtí vojáci v Německu předávali sovětům asi 15 let přísně tajné vojenské plány včetně jaderných zbraní. Neuvěřitelný v tom, že se něco takového skutečně stalo a za druhé, že to poté jeden z hlavních strůjců komplet všechno pověděl agentovi FBI, sám od sebe jen tak. Údajně pro to, že neměl žádné známé. I když teda agent používal lstí. Např. neustále tvrdil, že voják nebude nikdy stíhán. Voják dostal u soudu 36 let. Takže přiznání vynucené zradou. Tomuto přiznání se mi nechce věřit, že se stalo tak, jak je popsáno v knize. Pravděpodobně to Američanům prozradil někdo jiný, koho ovšem autor knihy nesměl prozradit a proto si vymyslel tento příběh.
Silný příběh nejenom tím, co bylo hlavní linkou knihy, ale i závěrem, kdy měl Joe jisté potíže. Kniha mě velmi zaujala.
Kniha dle mého gusta. Detaily špionážních kauz, které se běžně neválejí v novinách jako standardní novinky dne. K tomu specifický a unikátní přístup vyšetřovatelů, jež knihu žene závratným tempem dál a dál.
Skvěle napsané. Celou tu dobu je to jako byste vlastně četli obyčejný příběh se špionážním dějem. Až vlastně na konci Vám dojde, že to je asi pravda. Že i strejda Google zná jak Joea tak i Roda... děsivé, mrazivé, čtivé ale přesto čtivé a strhující!
Vcelku zajímavá historická kniha o odhalování špionáže. Celkově velmi lehce stravitelné čtení s jen málo zvraty a vysloveně zajímavými pasážemi. I přes ten historický rozměr mi stále nejde do hlavy, proč tak “geniální” agent tak lehce skočí na lep agentu Navarrovi. Jinak ale velmi zajímavé čtení.
Nebýt to skutečný příběh, byla by to skvělá detektivka. Předchozí knihy autora, které jsem četl byly spíše učebnicové, tato je více literární. O prolomení bezpečnostních opatření Západu během studené války si může čtenář přečíst velmi podrobně. Bývalému východnímu bloku slouží ke cti, že toho nevyužil k rozpoutání války.
Díky odbornosti a stylu psaní Joe Navarro dále stoupá v mém žebříčku oblíbených autorů nahoru.
Slušně napsaný skutečný příběh jedné špionážní aféry, který Vás rozhodně nenechá v klidu. Budete se divit, co je všechno možné a můžete se jen utěšovat, že teď už to tak jistě mezi agenty nechodí :-).
Obdiv! Joe Navarro má veškerý můj obdiv. Jeho příběh je příběhem abnormálně bystrého a všímavého agenta, který z naprosto neznatelných lidských zaškobrtnutí dokázal rozlousknout aféru světového měřítka.
Byla jsem ohromená tím, jak dokázal vést výslechy, jak přesně s člověkem jednal a mluvil, jak se ptal a vždy byl ve všem o několik kroků dál, vidím všechny ty důvody proč mu Rod Ramsay ve všem vyhověl a proč ho i po následném zatčení a při pobytu ve vězení obdivoval.
Závěr však ukázal, že přestože byl dokonalý agent, byl to také v první řadě člověk. Pro někoho natolik empatického to, co se stalo poté, bylo téměř nevyhnutelné. Takových lidí by si na podobných místech měli opravdu vážit.
Ač literatura faktu, pro mě čtivé, obohacující, super!
nehodnotím knihu jako takovou, protože se jedná o memorálie (a podle mě velmi slušně sepsané a ne, opravdu, toto není thriller, ale literatura faktu), ale spíš sílu, vytrvalost a píli autora, zanícení, s nímž pracoval pro správnou věc navzdory všem a všemu - včetně toho, že za to málem zaplatil životem....
a k tomu, co se událo na sklonku konce studené války.... je až neuvěřitelné, jak to kluci v němcích zpackali a totálně podcenili ochranu tak citlivých informací, už se ani nedivím hlavounům z fbi, že s tím nechtěli na světlo, průser jak mraky....
Když si přečtete tuto knihu, bude vám jasné, proč „špatní hoši“ většinou zvítězí nad těmi „dobrými“. „Špatné“ kluky nezdržují žádné byrokratické kraviny, žádné předpisy, rozpisy, přípisy, žádné strachy o kariérní postupy. Žádné normy, pravidla, nařízení velitele jedné složky a jiná nařízení jiného vedoucího jiné složky. „Špatní“ kluci jdou a dělají špatnosti. „Špatní“ kluci totiž ví, že najít mezi těmi „dobrými“ skutečně „dobrého“, který má opravdu zájem tyhle špatnosti pojmenovat a dovést pachatele k potrestání je jako hledání jehly v kupce sena.
A když už se náhodou najde, pak to nemá zrovna jednoduché. Protože jeho nadřízení řeší, zda tato jeho činnost vlastně není jen pokus o to je připravit o místo. Lidé z vedení se bojí, jestli ten dobrý chlapec není dobrý jen proto, že chce v žebříčku státní agentury postupovat rychle a přes mrtvoly svých nečinných nadřízených. Stejně tak štve své kolegy, protože jim takzvaně „kazí normy“. On pracuje moc, takže oni vypadají, že pracují málo. A „špatní“ chlapi se jenom chechtají, mnou si ruce a vesele páchají špatnosti. Protože si také čtou tuhle knihu. O tom, jak funguje organizace, která je má chytit a potrestat.
Přesný a detailní popis práce agenta FBI z pera Joe Navarry je neuvěřitelně čtivý. Je zajímavý. Je depresivní. Vidět, jak špatně státní moloch bojuje se špatnostmi, vás naplní beznadějí. Ovšem vidět, že se naštěstí vždy najdou i skutečně „dobří“ hoši (či dívky), kteří svou práci dělají dobře a rádi, je špetkou naděje na konci temného Vesmíru. Výborná kniha.
Jste-li „špatní“ chlapci přidejte si hvězdičku za tu úlevu vědět, že represivní orgány páchají represi zejména uvnitř svých úřadů.
Jste-li „dobří“ chlapci (či děvčata), přidejte si hvězdičku za tu úlevu, že nejste na světě sami…
Tato kniha určitě není literární majstrštika. Nemá klasicky stupňované tempo děje, nevyznačuje se žádnými zásadními dějovými zvraty, strhujícími scénami nebo nezapomenutelnými dialogy, člověku chvíli trvá, než se zorientuje ve jménech, jednotlivých vládních úřadech, smyslu a významu mocenských konfliktů mezi nimi, a v neposlední řadě může být odrazující také autorovo lehké chvástání. Nižší hodnocení zdejších uživatelů tedy zcela chápu.
Proč tedy dávám plný počet?
Protože Joe Navarro důvod chvástat se má. Protože před sebou máme dílo od člověka, který bez nadsázky odhalil zárodek Třetí světové války. Odhalil korupci, diletantství a lenost, díky které dalo několik bezskrupulózních zrádců za pár dolarů nepříteli všechny trumfy přímo do ruky. Přišel na to, jak moc špatné bylo zabezpečení vojenských informací a jak snadno, prakticky bez práce, se Sověti dostali ve vojenské iniciativě napřed. Tento člověk výše uvedené odhalil za použití výjimečně náročných špionážních a psychologických metod, inteligence, empatie a totálního osobního nasazení, kvůli kterému málem skončil na prkně. A dokázal celý postup případem popsat způsobem, z něhož to všechno přímo sálá. Dvě hodiny spánku, kafe, prášky na žlučník, výslech, papírování, výjezd, papírování, cesta domů, budík na 3:55, další den, kafe, kubánský sendvič, prášky. Nezájem nadřízených i podřízených, otevřené nepřátelství a nekompetentnost úřadů, kterým narušuje jurisdikci, problémy doma, problémy se zdravím, další den, další kafe a další výslech. Spousta výsledků, žádná pochvala, řádná reakce odpovědných, marnost, vztek a zase marnost. Možná proto kniha zdejším čtenářům tolik nevoní - je přesně taková jako samotný případ Svět vs Ramsay - vysilující, bezútěšná a bez jakýchkoliv příkras, dějových kliček nebo významných zvratů, které se na nás ostatní autoři snaží ušít a ohromit nás. Mě ohromuje něco úplně jiného. Skutečnost, že Joseph Navarro nemá pomník v každém městě od Gibraltaru po Istanbul.
Na knihu jsem si musel dlouho zvykat a přečíst si ji dvakrát.
Z mého pohledu:
1. Recenze na začátku knihy ve mě vyvolaly dojem, že kniha bude nabitá akcí od začátku do konce, ale marně. Bylo to, jako by skupina osob sbírajíchc použitý toaletní papír vyprávěla s gustem o knize vyprávějící o sběrači použitého toaletního papíru. A tak se i linul příběh : člověka, který sbírá použitý toaletní papír.
2. Ty krátké momenty, kdy Navarro vidí, že si Ramsay pohnul prstem, zakoulel očima, nebo si prdl a z toho usoudil, že je vinen mohou u někoho vyvolat dojem akce, ale já se do toho prostě nevcítil a i když rád pozoruji lidské reakce občas se prostě člověk poškrábe na zadku, protože ho svědí a ne proto, že je vinen. Pro mě to je stejné, jako situace, kdy se bavíte o vších a blechách a najednou si člověk uvědomí, že ho kouše celé tělo - a tady by to byl příznak toho, že mám vi a blechy.
3. Snaha nachytat člověka na jakémkoli slově - sám jsem zažil komunikaci s policií, kdy jedna věta může vyjadřovat mnoho rozdílných postojů díky intonaci, rychlosti přednesu, síly hlasu, ... V té chvíli jsem si připadal, že si čtu Črnou Zmiji - je to čaroděj, ty vlasy ho prozradily.
Tedy pokud se chcete poučit, jak to funguje v FBI (asi???), tak doporučuji, protože pokud Vás chytí, tak by jste si měl lehnout, zavřít oči a přestat dýchat, protože cokoli jiného vás definitvně odsoudí.
Štítky knihy
psychologie Německo USA (Spojené státy americké) špionáž politické thrillery FBI studená válka podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2010 |  Jak prokouknout druhé lidi |
| 2017 | Tři minuty do soudného dne |
| 2013 |  Jak poznat, když vám někdo lže |
| 2019 | Tajemství řeči těla |
| 2015 | Nebezpečné osobnosti |
Čte se to velmi svižně a má to spád.
Až se mi nechce věřit, že by v armádě byli až takoví amatéři a když už se jim stane takový únik, že jim to ani nestojí za vyšetřování? Respektive, dělají vše proto, aby tomu provalení průseru zabránili?
Každopádně, když si člověk představí, jaké mohli být důsledky, z toho člověku až mrazí.
Docela by mne zajímalo, jestli se od té doby od ukončení vyšetřování tohoto případu něco nového objevilo.