30 prípadov alebo Malé, biele, guľaté
Jaroslav Maxmilián Kašparů
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Určitě pěkné historky ze zajímavé praxe, ale mě to bohužel nebavilo. Ve svých, skoro čtyřiceti, letech jsem si na tu knihu přišla mladá. Takže vlastně převládá perfektní pocit
Maxove knihy mám rád. Táto je krátka, čtivá, možno ju dávkovať postupne aj zhltnúť za pár hodín a neomrzí ani pri opakovanom čítaní. Pri mnohých "prípadoch" som sa chytal za hlavu, aké absurdity sú ľudia schopní urobiť.
Moc pěkná malá knížečka, která se dobře četla při procházkách s kočárkem. Pan Max Kašparů je obdivuhodný člověk a jsem ráda, že jsem ho mohla sama slyšet na jedné z jeho přednášek, má zdravý selský rozum a v jeho podání vypadá vše tak jednoduše a nekomplikovaně. Více takových lékařů.
Moc pěkně napsaná knížka. Velice ji doporučuji na odreagování, na dovolenou.....a kniha má krásnou ilustraci, která mě celé čtení bavila.
Zajímavá vyprávění z psychiatrické ordinace jak s humorným nádechem, tak občas i trochu pochmurným.
Veselé (i když něktéré spíše smutné) kratké příběhy se svérázným humorem, vhodné jako čtivo např. při cestování v MHD.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Do výšky volím pád |
| 2015 | O zemi beze studu |
| 2020 | Deset kroků k radosti |
| 2007 | Třicet případů aneb Malé, bílé, kulaté |
| 2006 | Hypnóza, pastorální kauza |
S panem Kašparů jsem se seznámil relativně nedávno v jednom diskusním pořadu v TV. Rozhodl jsem se, že zkusím nějakou jeho knihu. Pan rekordman ve sběru titulů mne nijak nepřekvapil. Jeho vzdělanostní rozměr je sice obdivuhodně široký, nikoli však hluboký. Bohužel jde o standardizovaně včleněného člověka do stávajících struktur společnosti, jež - zdůrazňuji - zachází ve svém vzdělání do šířky, ne do hloubky. Tento pán v podstatě není schopen překročit obzory svých vystudovaných oborů mimo jejich etablovaný rámec, a stává se tak dobrým sluhou stávajícího režimu. Nad jeho postoji jsem se musel nejednou s nevolí pozastavovat. Nejde jenom o to, že je pan Kašparů dobrým církevním působkem, ale ve vědecké rovině, dá-li se to tak vůbec nazvat, působí ještě o poznání tumpachověji. Nerespektuje paradoxii reality, neví si rady s intrapsychizací nejhlubších problémů vědy, nevyřešené záhady se vší jejich numinozitou, stejně jako spiritualita a východní filozofie jsou mu zjevně cizí, moralizuje tam, kde to není na místě (je-li to vůbec někde na místě). A to je na multititulovaného učence opravdu málo. Tato útlá knížečka mi přinesla trochu té zábavy, trochu poučení, a trochu znechucení. Přes všechnu tu kritičnost, kterou k panu Kašparů cítím, jsem se, až na řídké výjimky, docela dobře bavil, a proto uděluji docela přínosné tři hvězdičky, jak je ostatně mým zvykem při mé obecné úctě k literatuře. Ale to bylo od pana autora asi všechno, co jsem si přečetl. Jeho pohled na svět s radostí opouštím, před jeho profesionální šíří záběru smekám. Je třeba jeho postavení respektovat. Vždyť přece pomáhá lidem, že?