4.48 psychóza
Sarah Kane
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56041/bmid_4-48-psychoza-ebq-56041.jpg
4
45
45
Formálně velmi rozvolněná experimentální hra, v níž vystupují tři zcela neurčené postavy. Je to pokus Sarah Kane zobrazit vnitřní stavy člověka trpícího maniodepresivní psychózou těsně před sebevraždou. K tomu odkazuje i název hry: v brzkých ranních hodinách totiž páchá sebevraždu největší část takto nemocných lidí. Sama Kane prý se právě ve 4.48 nejčastěji probouzela do silně depresivních stavů. Sarah Kane po dokončení této hry spáchala sebevraždu.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2002 , Institut umění - Divadelní ústavOriginální název:
4.48 Psychosis, 1999
více info...
Přidat komentář
Jedno z nejsilnějších děl, jaké jsem kdy četla.
Skoro vždycky, když vidím na hodinách 4. 48, si na něj vzpomenu.
Určitě ve mně zůstalo jako ´osobní zpověď´ autorky, ale myslím, že má určitě větší přesah.
Jako memento, výzva; popis jednoho zápasu...
A také jako vyjádření svobody - byť v "omezených rozměrech" (ať už jakéhokoli ´ústavu´ nebo vlastní mysli, v tomto případě omezované duševní chorobou), přesto tak bytostně lidskou.
Je to už delší doba, co jsem knihu četla, ale mám dojem, že složitost nebo možná až nesrozumitelnost textu je daná také snahou o nemožné - totiž o popis vnitřních stavů,
jimiž autorka trpěla. Rozhodně bych byla chudší, kdyby se mi tato (útlá) knížečka nedostala do ruky.
Mám poměrně zásadní problém s tím, jak toto zhodnotit. Není to v zásadě umění ani řemeslo, jen zuřivý a zoufalý výlev. Ty se dnes za umění vydávají často, což je odsouzení hodné a já bych i tuto hru byl býval považoval za zbytečnost a nesmyslnou.
Kdyby ovšem nebylo Nuckollsovy inscenace v brněnském HaDivadle, která mi ji představila ve zcela novém světle. Jako promlouvající dekadentní báseň. Bylo to do velké míry zásluhou inscenátorů a jejich neuvěřitelné invence. Ale cosi z toho dojmu se přeneslo i na původní text.
Je to paradox, ale literatura asi skutečně nabývá mnohých hodnot až tím, jak ožívá ve svých interpretech. Ať jsou to čtenáři nebo divadelníci.
4.48 psychóza
\"Budou mě milovat za to, co mě ničí
meč v mých snech
prach mých myšlenek
nevolnost, která se množí v záhybech mé duše\"
Kniha naléhavě zachycuje utrpení a marnost života.
/"Pokoj plný bezvýrazných tváří sleduje prázdným pohledem moji bolest, tak zbavenou smyslu, že v tom musí být zlý záměr. Dr. Ten a Dr. Onen a Dr. Copakje, který jde jen tak kolem a přitom ho napadlo, že zaskočí a taky si užije srandy. Hořím v rozpáleném tunelu hrůzy a mé ponížení je úplné, když se bezdůvodně začnu třást a klopýtat o slova a když nemám, co bych řekla ke své „chorobě“, která stejně spočívá jen v tom, že vím, že nic nemá smysl, protože já umřu."/