40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262550/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-BvC-262550.png
4
2984
2984
Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, puchýřů a opruzenin. Těšte se na vyprávění cynického kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
O Ládíkovi jsem dlouhou dobu věděla, ale nikdy jsem si od něj nic nepřečetla. Po spontánním nápadu vydat se na jeho přednášku jsem odcházela se smíchem a nadšením. Bylo načase dohnat resty a pěkně od začátku.
Na prvotině prince Ládíka jde poznat jeho věk. Už píši trochu s předstihem, jelikož mám vše přečteno, ale každým dílem autor roste. Jeruzalém je milé a příjemné čtení o cestě někam hodně daleko, kde je to podle většiny zpráv nebezpečné, ale Zibi ukazuje, že i v takových zemích ve skutečnosti žijí úplně obyčejní lidé, kteří jsou hlavně laskaví.
Kniha mě velice bavila a zhltla jsem si během pár dní. Ziburův humor může někomu přijít infantilní, ale já se bavila od začátku do konce. Vše podáno typicky ziburovsky, s pořádnou dávkou sarkasmu, černého humoru, nadsázky a především vtipkování na vlastní účet. Mimo to na něj navíc autor s opravdu širokým rozhledem vysype soustu zajímavých poznatků a já osobně mám ráda, když se navíc dovím něco nového. Zároveň ráda sleduji autorovo postupní prozření a proměnu v myšlení. Moudry, na která si sám přijde, něco zanechává i ve mně, takže mimo informace o zemi a zvycích zasáhne i do mého vlastního myšlení a já se mohu na spoustu věcí podívat i z jiné perspektivy. Ládík mě tedy svou knihou neobohatil jen fakticky, ale také osobnostně. :)
Druhá knížka, kterou od Zibiho čtu. Oproti jeho cestě mezi buddhisty a komunisty mi přišla o něco slabší, nicméně stále velice pozitivní a vtipná. Děkuji za přísun lidskosti a příjemnosti a především důvěry v dobrotu lidí.
Protože mám také něco nachozeno tak jsem se bavil. Velmi příjemné počteníčko.
Ládík Zibura je velmi sugestivní. Při čtení se opravdu cítíte jako byste s ním šlapali celou cestu. Lidi živě vidíte a zážitky máte málem stejné jako autor včetně všech puchýřů, bolestí i radostí tělesných. Já osobně jsem trochu bojovala s tím, jak na mě z každého dne vyskakovaly nejen Ládíkovy zážitky, ale jak zároveň neustále ukazoval lehounkou intelektuální převahu. Převahu nad čtenářem a ze začátku i nad lidmi, které potkal. Až jsem si říkala, že je prostě o tak velký kus mladší, že už jeho smyslu pro humor nerozumím, nakonec jsem ale došla k tomu, že právě v tom je kouzlo té knihy. Tím zpočátku až intelektuálním pozérstvím a pozdější pokorou i jakýmsi až smířením vlastně Láďa Zibura ukazuje přerod, ke kterému došlo během jeho cesty. Patří to k tomu: navíc je to i velmi vtipné, protože Zibura sice ukazuje jaký je intelektuál a vytahuje na čtenáře všechny své znalosti, zároveň si ale tropí největší legraci sám ze sebe. A musím přiznat, že i já mám po přečtečtení tohohle cestopisu hodit na záda krosnu a jít jen tak cestou necestou na pouť. A o to přece šlo?
On to vlastně ani cestopis není. Je to spíše kniha o lidech. O tom, že snad všude na světě se najdou dobří lidé ochotní vám pomoci. A pokud je člověk pokorný a přátelský, věřím, že tomu tak opravdu všude bude. Kniha si po celou dobu drží svižné tempo a je plná autorova typického humoru, kdy se před jeho ostrovtipem neschová nikdo, dokonce ani on sám. Příběh je plný zajímavých setkání, která Ladislav umí skvěle vypointovat. Opravdu dlouho jsem se u knížky takhle nenasmál nahlas. Kdo Ladislava zná a je mu blízky jeho humor, tomu se určitě kniha bude líbit.
... "Stejně je zvláštní, jak často hodnotíme chování ostatních lidí jen podle toho, jaký výsledek přineslo nám - ale už nepřemýšlíme nad tím, jaké úsilí znamenalo pro ně." ...
Četla jsem knihu o Amundsenovi, kde je poznávání a cestování pojato z úplně jiného pohledu. U Zibury se nejedná o klasický cestopis, v knize je spousta vtípků - vlastně několik na každé stránce. Kniha se čte příjemně, jednoduše, a proto je lidem tak sympatická. Autor má sice specifický humor, ale právě tím je lidem blízký. Čtenář ho hned pochopí, je ze života. Ke konci cesty, kdy už nepřichází každý den něco nového, člověku dochází síly, bych čekala i trochu napětí a krize, přijde ale nadsázka a zase sranda a jde se dál. Líbilo se mi to, ale trochu té negace, kritiky a vážnosti, je podle mě u takové cesty na místě. Vždy v závěru se může autor vrátit k nadsázce a čtenář si oddychne - uf, dopadlo to dobře. Ale celkově jsem byla moc spokojená a jdu si objednat zbylé knihy :-)
Lado,odslapala som to s tebou.. a az na tie pavuky, (som stara arachnofobicka) to bola fasa "jizda". Skor nez s tebou pojdem znova "na prechadzku" musim si dat oddych,predsalen mam o par (hm 10 je parne cislo) rockov viac.. kazdopadne sa ma to moc tesim...
Tak přesně takhle si představuji parádní dobrodrůžo. Láďa má můj nehynoucí obdiv!
Skvělé, vtipné. Nečekejte typický cestopis ve smyslu popisu památek. To ale autor ani neslibuje. Kniha je cestovním deníkem, den za den, prošpikovaná tím, co autor skutečně zažil. V některých kapitolách nabízí také vysvětlení některých souvislostí, které mohou čtenáři vyvstat na mysl při čtení. Například komplikovanost vztahu Izrael - Palestina.
Ziburu už pravidelně louskám jako audioknihu při úklidu, venčení, běhání... A je to skvělý parťák. Dílo je nenáročné a vtipné, takže přesně to, co chce člověk poslouchat při monotónní činnosti.
Pěkně se četlo, do určité míry i vcelku zajímavé, ovšem druhá polovina už byla docela nuda. Popravdě mi moc nesedí autorův humor. Obdivuji ho, coby cestovatele, já bych se bála, jen tak vyrazit, navíc by mi bylo žinantní čekat, kdo mi co dá, na to člověk musí mít náturu, což nemám, tak bylo zajímavé si jeho prostřednictvím takovou cestu představit.
Nemyslím si ale, že bych nutně měla potřebu se k jeho dalším knihám vracet. Zkrátka ne všechno sedí všem, i když je to takový trhák, jako právě LZ.
A co se týká vydání, tak se mi daleko více zamlouvá původní, vkusnější vydání z roku 2015.
Od L. Z. je to má první knížka, tak se mi hodí i do čtenářské výzvy, ale už mám rozečtenou i tu jeho poslední Prázdniny v Evropě. Občas se ráda pobavím a tady jsem se fakt bavila, ale i pár zajímavostí dozvěděla.
Milé vtipné čtení. Asi to není kniha pro každého, protože Ládík má specifický humor, ale já jsem se smála a často i nahlas. Knihu jsem přečetla během dvou nočních směn v práci. Je to můj druhý cestopis - oba od stejného autora, takže nemám srovnání, jak obvykle takový cestopis vypadá. Na této knize se mi líbilo, že tam nebylo obšírné popisování krajiny, měst nebo dokonce historie. Bylo toho tak akorát, aby mě začalo zajímat Turecko, Jeruzalém a lidé, kteří v těchto zemích žijí.
Ladislava Ziburu jsem prvně zaznamenal před několika lety, když se rozhodl, že společně s druhým soutěžícím budou naprosto nesmyslně zvolenou strategií bojkotovat soutěžní pořad AZ kvíz. Od té doby jsem Ladislava začal sledovat na sociálních sítích, neboť jsem mezitím ještě zjistil, že podniká velice zajímavé (nejen) pěší výpravy po nejrůznějších končinách naší planety. Protože se u Ladislavových komentářů na facebooku vždy zasměji, rozhodl jsem se, že si s chutí přečtu i jeho knižní cestopisnou prvotinu a nebyl jsem zklamaný. Ze všeho musím nejvíce vypíchnout autorův postřeh nad pohostinností a lidskostí lidí, které na cestě potkával a u kterých mnohdy hodoval a nocoval. Lidé, kteří žijí peciválským životem v naší zemi, nikdy nedojeli dál než za Beroun a na celý svět si udělali názor díky televiznímu zpravodajství na Nově a na Primě, jsou přesvědčeni, že lidé jinde jsou přinejlepším lidojedi a že nás všechny chtějí vyvraždit. Obzvlášť pokud se jedná o muslimské země, jejíž obyvatelé jsou u nás v dnešní době velice oblíbení. Jsem rád, že toto autor vyvrací. Lidé jsou různí, ale rozhodně neplatí, že někde jsou výhradně dobří a jinde pouze výhradně špatní.
Miluji autorova skvělá slovní spojení, obraty a obecně jeho styl psaní. U knihy jsem se hodně nasmála, některé situace jsou opravdu vtipné, mnoho z nich mi připomíná sebe samu, protože někdy jsem vážně docela nemehlo. Autor má docela specifický humor, který nemusí každému vyhovovat. Ilustrace od dua Tomski&Polanski jsou pomyslnou třešničkou na dortu. Kniha rozhodně stojí za to, a docela vás i naláká k tomu, podniknout nějakou pouť nebo se jít jen tak projít a objevovat.
Autorův humor je dost specifický a ne vždy mi seděl. Přesto je to velmi pěkně napsaný cestopis. Už se těším na přednášku a další knihy.
Byla jsem zatím na všech přednáškách prince Ládíka a musím uznat, že za mě jsou to ty nejlepší a nejvtipnější cestovatelské přednášky, na kterých jsem byla ever :). Knihy jsou taky super, lehké a odpočinkové čtivo..
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Již z toho čtení mě bolí nohy. Pan Zibura má můj obdiv.