40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262550/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-BvC-262550.png
4
3015
3015
Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, puchýřů a opruzenin. Těšte se na vyprávění cynického kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
Přečetla jsem Evropu a Česko a byla jsem okouzlená. Humorem, nadhledem, osobitým stylem, vlídností, skromností a mohla bych takto pokračovat dál. Vše jsem našla i v této knize, avšak kouzlo se nekonalo. Nebylo to jen tím, že jsem měla audio a tím pádem mně hodně chyběla typická grafická stránka knihy, ale i tím, že mám k těmto zemím vlažný vztah a ani kniha to nedokázala změnit. Ztrácela jsem se v ději, některé úseky si byly podobné jako vejce vejci, při poslechu jsem chvílemi váhala, zda už jsem kapitolu neposlouchala. No, trošku víc mě to zklamalo.
Právě jsem dočetla a jsem moc ráda, že jsem tohoto autora objevila. Pro mě moc zajímavé vyprávění. Tolik jsem se toho od tohoto člověka, který by mohl být mým vnukem, naučila! Kéž bych dokázala aspoň něco z toho použít ve vlastním životě. Ten kluk je prostě úžasný, má tak vyzrálé názory a přesto zůstává klukem. A je tak vtipný. Zpočátku jsem si říkala, to se mu to jde, mladý, nic ho nebolí...a on o pár stránek dál píše, jaké má problémy s koleny, s bolavou lopatkou, se strachem ze tmy. A přes to všechno dokázal ujít takový kus cesty. Kdybychom se dokazali divat na svět a věci kolem sebe podobně jako on, to by se nam žilo krásně! Hned jdu na další knížku.
P.S.: Musím ještě dodat, že naše generace žila za plotem a něco takového, jako vydat se do světa a jít, kam mě nohy zanesou, o tom jsme mohli akorát tak snít.
Často jsem se smála nahlas. Některé pasáže byly nudnější, kniha vychází z deníkových zápisků a ne každý den se pochopitelně dělo něco zajímavého. Líbila se mi autorova upřímnost a otevřenost.
Během čtení jsem skoro pořád měla chuť na sladký turecký čaj servírovaný v malých šálcích :)
První kniha od Zibury a nezklamala!
Smála jsem si, někdy jsem se skoro pohoršeně mračila.
To že není mapa a kvůli tomu sklízí horší hodnocení? nebo kvůli ilustracím? To mi příjde absurdní.
Účelem byla pouť jako zážitek, ne jako příručka jak si trasu zajít a racionální sledování kilometrů. Ani sám autor nesledoval kudy šel po mapě...
Můj první přečtený cestopis vůbec a nelituji, že jsem se rozhodla začít právě se Ziburou. Tento mladý poutník s lehce prořízlou pusou se totiž nesnaží ze svých cest psát bůhvíjaké spisy pro budoucí generace. Nýbrž velmi upřímnou a poutavou formou popisuje den za dnem klidně i v podobě, jak nudný zrovna byl. Přesto na své cestě Tureckem a Izraelem potkává hlavně spoustu zajímavých lidí. Zde jsem až nemohla uvěřit tomu, jak velkorysá je pohostinnost místních. Navíc nikdy neuškodí dozvědět se více informací o různých náboženstvích. Také vzhledem k jeho poměrně nízkému věku mě zaskočil styl vyjadřování, rozhodně však v dobrém slova smyslu. Nepochybně má velký přehled o celém dění světa, a hlavně používá spousty postarších přirovnání či pojmů. Faktor, který mě ovšem zklamal, jsou ilustrované obrázky. Dle mého názoru se jedná o zbytečné a někdy až příliš abstraktní doplnění textu. Mnohem více bych stála o pořádnou spoustu fotografií nebo map s vyznačenou trasou.
„Aby se člověk mohl rozhodnout, čemu svůj vzácný čas věnuje, měl by znát celou nabídku. Jinak by život představoval stejné riziko jako nákup v hypermarketu bez prostudování slevového letáku.“
Moje druhá kniha od Ladislava Zibury a opět velmi pěkná! Takový cestopis o lidech, vtipný, poutavý, mnohdy s vyzrálými myšlenkami, což vzhledem k věku autora oceňuji dvojnásob. v poličce mám připravení další jeho 3 knihy, tak už se na ně těším.
Nedávno jsem byl na přednášce Ladislava Zibury a ta se mi tak zalíbila, že jsem dostal chuť si od něj něco přečíst. Cestopis o putování autora pěšky přes Turecko až do izraelského Jeruzaléma. Moc hezky a hlavně vtipně napsaná kniha, kdy zde najdete nejen popsanou cestu mezi městy a vesnicemi, ale i o setkávání s místními obyvateli, střetu rozdílných kultur, kdy je zde poznat to, že nezáleží na náboženství, ale na každém jednotlivém člověku. Líbí se mi styl jakým je kniha napsaná a že Ladislav dokáže vtipně komentovat i sám sebe. Velký kompliment za to, že tuto cestu zvládnul.
Libi se mi Ladislavuv humor a ocenuju odvahu udelat si legraci sam ze sebe a psat i o choulostivych tematech. Tim u me ziskava plusove body. Jedine co mi v knize chybelo byla mapa trasy (tu jsem si vyhledavala na internetu) a nejake fotky mist, kterymi prochazel. Urcite si prectu dalsi pokracovani.
Asi jsem udělala chybu, že jsem Ladislavovy knihy nečetla/nečtu v pořadí, ve kterém je napsal... Prázdniny v Evropě jsem doslova zhltala na jeden zátah....bylo to poučné a vtipné... a první kniha, kterou jsem od něj četla.
Cesta do Jeruzaléma je myslím Ladislavova první kniha.... a je to znát...(Pan Zibura zraje jako víno :-), co se psaní týče)
Jeho humor se mi zamlouvá....Co mě ale štve, vadí...., že tam nejsou třeba nějaké mapky, kudy putoval, nebo aspoň nějaké přiblížení.....
Když čtete knihu a nemáte po ruce internet, nemůžete si vygůglit místa, o kterých píše.....a tak pro mě je to celkem o ničem....KDYŽ NEVÍM/NEVIDÍM o čem autor vypráví.
Obrázky v knize se mi VŮBEC nelíbí..... :-( Přála bych si, aby v jeho knihách byly fotky...spooooousta fotek....To bych si to hned vše mnohem více užila.... Vím, že někde říkal, že nechce aby se jeho tvář proflákla, ale vždyť tam fotky svého obličeje vůbec nemusí dávat.....mě by stejně více zajímala krajina, kterou šel...
Ládíkova první napsaná, u mě v pořadí čtvrtá přečtená a asi nejlepší. K Turecku mám hodně blízko tak možná i proto se mi kniha líbila a hlavně tam alkohol netekl proudem jako na jiných cestách. Dost jsem se nasmála.
Já myslím, že každá jeho kniha si zaslouží čtenáře a pozitivní hodnocení. Už jen to, že takovou cestu absolvuje, že žije svůj život na plno.
Kniha mě pobavila, je to oddychovka. Není to cestopis, nepopisuje památky, ale spíše přístup zdejších obyvatel k různým situacím. Splnila mé očekávání , těším se na další.
Já se bohužel musím přidat k té ne úplně nadšené menšině. Jo, Ladislav píše vtipně a několikrát jsem se jeho popisu situací docela zasmála, ale jinak mě to moc neoslovilo. Možná jsem čekala víc, třeba trochu košatější popisování cesty, krajiny, měst a vesnic, kultuře a tak. Sice bylo fajn jeho vyprávění o lidech, se kterými se potkával a seznamoval, ale jinak mi to připadalo, že jenom putuje po silnicích, které jsou většinou nebezpečné kvůli provozu, nebo u někoho pije čaj či večeří anebo spí. Trochu se to rozjelo až v Jeruzalémě, ale to už byl na konci. Popravdě se mi nejvíc líbila poslední kapitola, kde je schováno takové milé vyznání. Nicméně nevím, jestli si od chlapce ještě něco přečtu.
Z nějakého důvodu (možná protože je Zibura tak oblíbený a já přeci nepojedu na mainstreamové vlně) jsem jeho knihy dlouhou dobu přehlížela. A že na mě vyskakovaly dost často... Nakonec jsem ale dala šanci audioverzi a jediné čeho lituji je, že jsem to neudělala dřív. Pravda, o pamětihodnostech Turecka a Izraele se toho moc nedozvíte. Ale o životě obyčejných lidí v těchto oblastech naopak spoustu. "Zibi" zároveň dokáže i ty nejobyčejnější či nejotravnější situace na cestě podat tak, že má člověk chuť hodit si krosnu na záda a jít.
Kniha je plna zazitku, ktere clovek doma jen tak nezazije. Dovede cloveka dovest na mista, kde nikdy nebyl. Vypravi se svizne a velice vtipne. Ke konci ale trosku ztraci dech.. Jako oddechovka je tato kniha skvela.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Cestování s Láďou bylo z pohodlí gauče naprosto super. Měla jsem možnost nahlédnout do míst, která pravděpodobně nenavštívím a poznat mnoho přátelských lidí. Humorné vyprávění o strastech i radostech putování dokazuje, že téměř každý, komu slouží zdraví, má dobrou vyřídilku, kuráž a chuť vyrazit do neznáma, může podniknout dlouhou pouť a vrátit se bohatší o jedinečné zážitky. Těším se, až budu spolu s autorem putovat do dalších destinací.