40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262550/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-BvC-262550.png
4
2984
2984
Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, puchýřů a opruzenin. Těšte se na vyprávění cynického kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
Využila jsem audio verzi a musím přiznat, že nápad, aby vyprávění tehdy dvaadvacetiletého mladíka četl muž o půlstoletí starší, neshledávám nejšťastnějším. Miloně Čepelku mám moc ráda, čte báječně, ale pro posluchače je těžké si Ládíka představit. Mozek v tom má chaos ;) Ale právě to byl zřejmě záměr.
Vyprávění je zajímavé, vtipné a ráda si přečtu další. Tentokrát však už raději sama.
Hmm smekám..musím říct naročná cesta a to jako pro posluchače (měla jsem možnost poslouchat v audio verzi), který sedí pěkně doma v bezpečí a pohodlí... někdy to musely být opravdu krušné chvilky.. obdivuji takovou pouť a sám.. ano často sám nebyl, jak by řekl Ládík :-) jsem nějak pochytila jeho vtipné vsuvky... Krásně se mi s ním cestovalo .. doporučuji..kniha vtipná, plná zajímavých lidí postřehů informací a dobrodružství
Tak jsem s "princem Ládíkem" doputovala až k Mrtvému moři a musím říct, že se mi cestovalo skvěle. Bez bolestí zad z těžkého batohu, puchýřů a parného slunce. Obdivuju jeho nadšení i schopnost se družit a domluvit - někdy i beze slov - s úplně cizími lidmi. Ale hlavně odhodlání splnit si sen i tam, kde by to mnohý z nás stokrát vzdal. Líbí se mi jeho náhled na svět, kde hledá to společné a stmelující. Člověk je to možná trochu naivní v dnešní době, ale rozhodně inspirující a odvážný. A obdiv i jeho mamince... 4,8*
"Pocit štěstí podle mě není výsledek okolností, ale především vlastního rozhodnutí.... I lidé žijící v úplně stejném prostředí svět kolem sebe často vnímají naprosto odlišně... Náš život přitom neovlivňuje to, jaký svět skutečně je, ale jen to, jak k němu přistupujeme. "
(11/22)
Vůbec se nedivím, že tenhle kluk je takový fenomén. Kromě toho, že dělá bláznivé věci (že se vypravil na pěší pouť do Jeruzaléma, ještě chápu, ale že šel v SRPNU!? a chodil i po DÁLNICÍCH?!), dokáže o nich i zajímavě a poutavě psát (a asi i vyprávět, zatím jsem neměla tu čest). Obdivuji jeho nadhled, smysl pro humor a to, že si žádným problémem nenechá zkazit náladu. A taky že si dokáže dělat legraci i sám ze sebe. Je pravda, že občas se v knize vyskytují i "pubertální" řeči, ale celkově je kniha na 22letého mladíka překvapivě vyzrálá. Navíc je super, že Láďa dokáže oslovit (a třeba i inspirovat?) široké čtenářské publikum.
40 dní pěšky do Jeruzaléma od Ládi Zibury je moje první kniha od tohoto autora a určitě není poslední :) Četla jsem ji delší dobu, někdy jsem si vychutnávala, co autor napsal. Kniha mě pobavila, rozesmála, donutila mě se i zamyslet, ale co je pro mě ze všeho nejdůležitější, nebyl to strohý popis cestování. Cestopisy se mi děsně těžko čtou a tak jsem ráda za autora, který to umí uchopit tak, aby to lidi jako já bavilo a knihu dočetli až do konce.
40 dní pěšky do Jeruzaléma od Ládi Zibury je moje první kniha a musím říct , že ne poslední. Mám plánu s ním ještě cestovat :) Každý den jsem přečetla jednu kapitolu a vychutnávala si vyprávění o zemi, do které se nikdy nepodívám. Takže jsem opravdu cestovala 40 dní jako autor. I když kapitoly ( dny) byly vesměs stejné, bavilo mě to. Líbilo se mi, že u každé kapitoly byly Infoboxy, které obsahovaly vždy nějakou zajímavost, poučení. A také mapa, kde je vyznačena trasa , kterou poutník zchodil. Několik jsem u čtení vybuchla smíchy. Musím také pochválit audioverzi, která je skvěle zpracovaná a načtena samotným panem Ziburou. Knihu bych nenazvala, že je to cestopis, spíš takový deník se zážitky z cest. Kdo nečetl, doporučuji
Tato kniha nebyla zrovna to nejlepší, co jsem kdy četla. Situace se opakují, slovní výroky také. Sice jsem se někdy pousmála, ale knihu jsem dočetla jen proto, že většinou dočtu vše. Na cesty se také vypravuji, mám hodně zážitků někdy více, někdy méně úsměvných , ale rozhodně bych se divila, kdyby bylo vše jak je napsáno, 100% pravdivé.
Knihy pana Zibury baví. Jsou plné sebeironie, pobaví, poučí, ale zároveň upoutají svou formou i ilustracemi. Myslím, že o autorovi ještě hodně uslyšíme.
Kniha mě opět neskutečně bavila.. :-) Je druhou knihou, co jsem od autora četla a musím uznat, že budou následovat další, jinak to prostě nejde :-D Je skvělý, originální, vtipný a také trochu blázen :-D Čtenář se dozví mnoho zajímavého a občas se od srdce zasměje.. :-) Je to taková oddechovka, která jemně a nenásilně plyne :-) Kromě toho, kdy se občas pod autorem podlomí větev.. kdo četl, pochopí :-D a ostatním to doporučuji ;-)
S Ládikom mám jediný problém. Po dočítaní každej jeho knihy, či po účasti na niektorej jeho zábavnej cestovateľskej prednáške mám vždy chuť zbaliť batoh a tiež sa vydať po svojich len tak niekam za nosom, kam ma nohy ponesú. Z jeho rozprávania mám vždy pocit, že svet je prekrásne miesto plné iba dobrých, usmievavých ľudí ochotných hocikedy z lásky k blížnemu pomôcť okoloidúcemu neznámemu pútnikovi. Hoci samu seba považujem za pozitívneho a dobrosrdečného človeka, úprimne, nie som si istá, či by som radostne otvorila svoj domov dokorán cudziemu chlapíkovi, ktorý by mi večer zabúchal na dvere s otázkou, či by smel u mňa prespať. A vidíte, predsa sa to deje… ak Ládik nekecá :). A v čomže mám ten problém? V tom, že viem, že by som skončila ako tie spomínané dievčence, čo svoju cestu do Santiaga vzdali už po troch dňoch kvôli obyčajnému smútku po domove.
Moc se mi líbí v předmluvě ta poznámka o tom, že by některé věci takto znovu neudělal, ale bere to jako záznam dané doby a svého věku. Jinak výborné po Ziburovsku, jako vždy
Ladislav má můj obdiv. Nejen za to, že má odvahu vydat se pěšky a bez mapy na tak dlouhou cestu, ale i za to, jak dokáže celou cestu vtipně popsat. Člověk se při čtení opravdu nenudí.
Nějakou chvilku ve mně přetrvává představa cesty po světě. Vždy jsem však viděl spíše nějaký dopravní prostředek a střechu nad hlavou. Upřímně mně ani nenapadlo vyrazit pěšky jen s batůžkem. Netušil jsem, že je to vůbec možné. Po přečtení první knihy od Ladislava (určitě ne poslední) a poslechu pár rozhovorů ve mně začalo hlodat něco nového. Pokud se tedy někdy odhodlám vyrazit jako poutník do světa… věřte že počátek nápadu začal první kapitolou
O Ladislavovi Ziburovi jsem hodně slyšela, viděla s ním i nějaké pořady v televizi..., ale nic od něj nečetla. Až doteď. Po dočtení této cestopisné knihy, 40 dní pěšky do Jeruzaléma jsem zjistila, že to byla velká chyba, se čtením tak dlouho otálet.
Tento mladý dobrodruh, píše opravdu velice poutavě, zábavně, ale i poučně...
Jistě se stal inspirací pro mnohé čtenáře - cestovatele, kteří si dodali kuráže a třeba se aspoň na kousek cesty, kterou Ladislav Zibura tak barvitě popisuje, rozhodli vydat. A kdo ví?! Možná jim bylo za odměnu cestou nabídnuto, i trochu toho chutného, osvěžujícího tureckého čaje. ; )
No, už teď mi je jasné, že u jedné knížky od tohoto mladého autora nezůstanu. Co nevidět se porozhlédnu po dalších knihách, pro pobavení a inspiraci...
40 dní pěšky do Jeruzaléma doporučuji. Tedy alespoň v písemné formě. ; )
Zase fajn a pohodové čtení od Ládi Zibury. Sice první kniha, kterou jsem od Ládi četl, Prázdniny v Evropě, mě bavila více, ale i tato je moc bezva. Už teď se těším na další, kterou si od tohoto mladého spisovatele seženu.
Tahle kniha mě tak nadchla, že jsem měla včera co dělat, abych vůbec stihla přijít včas do práce. Mohlo by se zdát, že Ladislav řeší jen, kde a s kým pil čaj, kolik kilometrů za den ušel a jak sháněl místo na spaní, přesto mě ta knížka úplně dostala a to nejen kvůli nádherným ilustracím, ale také proto, že jsem se z ní dozvěděla mnoho zajímavého, jako například jsem si ujasnila kdo jsou vlastně Kurdové, jakou mají v Turecku nádhernou architekturu, aspoň trochu pochopila, jak je to s Izraelem a Palestinou a spoustu dalších věcí, které mi rozšíří všeobecný přehled a navíc jsem si přidala Turecko na seznam míst, kam se chci podívat. K tomu klukovi mě to táhne, protože tuším, že i ostatní jeho knihy budou super, těším se, najaké místa díky němu zase podívám, chci si přečíst postupně všechny jeho knihy, hlavě se už teď nemůžu dočkat na Prázdniny v Česku, kde doufám najdu spoustu tipů, které s manželem využijeme. Navíc jsem ráda, že jsem díky téhle knize mohla aspoň trochu poznat nová místa, protože my jsme si letos dovolenou museli odpustit.
Cestování s Láďou bylo z pohodlí gauče naprosto super. Měla jsem možnost nahlédnout do míst, která pravděpodobně nenavštívím a poznat mnoho přátelských lidí. Humorné vyprávění o strastech i radostech putování dokazuje, že téměř každý, komu slouží zdraví, má dobrou vyřídilku, kuráž a chuť vyrazit do neznáma, může podniknout dlouhou pouť a vrátit se bohatší o jedinečné zážitky. Těším se, až budu spolu s autorem putovat do dalších destinací.
Přečetla jsem Evropu a Česko a byla jsem okouzlená. Humorem, nadhledem, osobitým stylem, vlídností, skromností a mohla bych takto pokračovat dál. Vše jsem našla i v této knize, avšak kouzlo se nekonalo. Nebylo to jen tím, že jsem měla audio a tím pádem mně hodně chyběla typická grafická stránka knihy, ale i tím, že mám k těmto zemím vlažný vztah a ani kniha to nedokázala změnit. Ztrácela jsem se v ději, některé úseky si byly podobné jako vejce vejci, při poslechu jsem chvílemi váhala, zda už jsem kapitolu neposlouchala. No, trošku víc mě to zklamalo.
Právě jsem dočetla a jsem moc ráda, že jsem tohoto autora objevila. Pro mě moc zajímavé vyprávění. Tolik jsem se toho od tohoto člověka, který by mohl být mým vnukem, naučila! Kéž bych dokázala aspoň něco z toho použít ve vlastním životě. Ten kluk je prostě úžasný, má tak vyzrálé názory a přesto zůstává klukem. A je tak vtipný. Zpočátku jsem si říkala, to se mu to jde, mladý, nic ho nebolí...a on o pár stránek dál píše, jaké má problémy s koleny, s bolavou lopatkou, se strachem ze tmy. A přes to všechno dokázal ujít takový kus cesty. Kdybychom se dokazali divat na svět a věci kolem sebe podobně jako on, to by se nam žilo krásně! Hned jdu na další knížku.
P.S.: Musím ještě dodat, že naše generace žila za plotem a něco takového, jako vydat se do světa a jít, kam mě nohy zanesou, o tom jsme mohli akorát tak snít.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Popravdě asi nejvtipnější kniha od Zibury. Poslouchal jsem audio a musel jsem se prorpět prvními kapitolami, než se dostal na cestu. Pak už jsem se skoro pořád jen usmíval, smál a řáchal, až mi tekly slzy. Jeho volání na infolinku cestovního pojištění mě odrovnalo na 5 minut. Vážně povedená kniha......" A všimli jste si někdy, jak jsou písničky od Madonny dlouhé"? :-D