40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262550/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-BvC-262550.png
4
2984
2984
Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, puchýřů a opruzenin. Těšte se na vyprávění cynického kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
Takový průměrný cestopis uvítala bych více popisu míst a krajiny, je to spíše o lidech co potkal kde spal ap.
Krasny cestopis, vtipne psany. Na knize jsem obdivovala obalku a celkove grafickou stranku. Dva dny jsem se pouze kochala knihou. Co mi v knize chybelo, jsou fotografie. Sice jsem si je pak dohledala ale chybely tam. Bez nich mi to Turecko prislo dost nebezpecne, kdybych u textu videla smejici se lidi, tak by to bylo veselejsi????. Co me totalne dostalo byl prvni odstavec 8. den. Tak krasne recene....
Ackoli to muselo byt velke dobrodruzstvi (mistama mi to prislo jako putovani od benzinky k benzince), tak ja bych denne 50km nedala. A navic vydat se do valcici zeme, mi nepripada moc zodpovedne. Nastesti to vsechno dobre dopadne. Rict to snad mohu a neni to spoiler, jelikoz pote vysly dalsi dily, takze putovani pokracuje.
Tak sice jsem dala 4*, cestopisy mám ráda, ale tento mě jinak trochu zklamal, možná tím,že jsem čekala trošku víc cestopis, víc ukázky jak se tam žije...než jen co jedl a kde si našel kavárnu na internet...
Né že by se po cestě dělo moc věcí, Ládík spíš jen jí, spí a navštěvuje místní. Nicméně je to příjemné čtení.
Můj první cestopis a tak do půlky jsem byla vyloženě nadšená, pak se začal děj trochu opakovat, ale i tak mě knížka udržela a bavila až do konce. Líbí se mi, ze si autor ze sebe dokáže udělat srandu, proklada dej typy jak zvládnout úskalí poutě a nenasilně seznamuje s realiemy cesty.
Cestopisy čtu celkem rád a tento patří k těm, které se hezky čtou. Postupem času se sice opakuje stále to samé, ale taková už asi cesta byla. Líbí se mi první odstavce kapitol, které pojednávají o cestování a pocitech z cestování obecněji. I ty krátké vsuvky, které nesouvisí s právě čteným dějem, jsou obohacením knihy. Doporučuji milovníkům cestopisů.
Jeden z najlepších cestopisov. Toľko som sa dlho nezasmiala. Až dovtedy než som absolvovala autorovu prednášku, kde popisoval tieto zážitky :D
Kniha, která se čte sama. :) Ladislav má smysl pro humor a také nadání Vás nadchnout - jakmile knihu dočtete, máte chuť sbalit si věci do batohu, vyžádat od maminky buchty a vyrazit objevit i ty nejzapadlejší vesničky v Turecku. :)
Četla jsem všechny Laďovi cestopisy a tato kniha se mi líbila nejvíce . Užila jsem si ji , zasmála se a získala jsem inspiraci . Nakoplo mě to k dalšímu cestování .
Zatím nejlepší Ládíkovo knížka, dost jsem se při čtení i zasmála. Vyprávění o Turecku a Israeli se mi moc líbilo a žádná část mě nenudila. Doufám, že Zibura nepřestane cestovat a psát.
Na cestopisy příliš nejsem, ale toto jsem si fakt užil. Připadal jsem si, jako bych tu cestu šel já. Tak moc umí Zibura vtáhnout do vyprávění.
Tak toto mi opravdu sedlo. Autorův humor je mi velice blízký a takhle nějak si představuji oddychovou a vtipnou knihu, ze které se člověk i něco dozví. Líbí se mi s jakou lehkostí a nenuceností vypráví autor své zážitky a moc ráda si přečtu i další knihy od pana Zibury.
Ziburove knihy majú na mňa rovnaký účinok ako čokoláda - zlepšujú mi náladu. Oddychové, vtipné (niekedy na hrane) a obzory rozširujúce čítanie. Dúfam, že Ladík toho ešte veľa precestuje.
Jednoduše skvělé! Nejenom, že je kniha velmi vtipná, ale je i edukativní a člověk se toho spoustu dozví. Celkový zážitek ještě zesilují nádherné ilustrace!
Má druhá přečtená knížka Ládika, opět dávám plný počet, protože mě strašně baví jeho humor a styl psaní. Po jeho tour de alkohol v Gruzii a Arménii mi přišla tour de čaj v této knize o mnoho lepší (myslím, že jeho játrům určitě taky). I když na začátku upozorňuje na svůj "žurnalistický" styl psaní, mně právě tento vyhovuje - žádná omáčka kolem, a přestože je to cestopis, popisu krajiny je tu tak akorát, aby si člověk zvládl představit prostředí, ve kterém se nachází, ale zároveň žádné nudné rádoby romantické pasáže. Málokterá kniha mě dokáže nahlas se rozesmát, obě jeho knihy to zatím dokázaly. Jediné, z čeho jsem smutná, že jsem knihu měla opět za dva dny přečtenou, naštěstí mi zbývají ještě další dvě k přečtení:)
Jo, tak tahle kniha za přečtení stojí! Zajímavé postřehy, osobitý styl autora. Jen tak dále!
Zajímavé psané zážitky z cest, ale nečekejte klasicky cestopis, kde se dozvíte něco v širších souvislostech.
Knížka splnila má neočekávání a podmanila si mě svou čtivostí, sarkastickým humorem a absurdními situacemi, které Zibi na pouti zažíval. (Kdo četl, tak se doufám směje!) Oproti vyprávění o cestě po Gruzii s nekonečným množstvím stakanů vodky mi příběhy tentokrát přirostly k srdci tak nějak víc.
Ideální kniha do dob, kdy cestování je ohroženo. Děkuji za chvíle plné smíchu, kniho!
Knihu jsem začala číst na jaře, když začala karanténa a já měla před maturitou. Říkala jsem si, že to bude super, že když zrovna nemůžeme vycestovat, že si přečtu Ziburu a budu se cítit, jako kdybych cestovala s ním. Zpočátku jsem byla z knihy nadšená. To jak popisoval ochotu lidí, co dělal, na jakých různých místech spal, jaké potkal lidi atd.
Postupně mě to ale začalo nudit, to jak se dny neustále opakovaly - pořád šel, spal tam a tam, nezajímavé rozhovory s lidmi atd.
Začala jsem přeskakovat tyto nezajímavé úseky, hlavně abych to dočetla, protože i když mě to přestávalo bavit, měla jsem takové nutkání to prostě dočíst. Ke konci knihy se to tak nějak zlepšilo a já na chvíli se zaujetím začala číst dál. Pak ale přišel den D, kdy došel do svého cíle a já najednou byla docela zklamaná.
Závěrem chci říct, že jsem ráda, že jsem se k Ziburovi dostala, že jsem měla možnost si přečíst jednu z jeho knih, ale myslím, že to asi stačilo. Tyto knihy budou důležité hlavně pro Ziburu, který si tímto bude připomínat chvíle na cestách, na které už nezapomene. Nám to možná tak přiblíží kulturu, lidi, přírodu atd. daného prostředí.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Od knihy jsem toho moc neočekával, ale nakonec mě docela bavila. Zibura umí být v některých momentech opravdu vtipný, a jindy uvědomělý a moudrý. Kniha je hodně čtivá, ale hodně repetetivní. Je zde popsána pohostinnost lidí, které autor při svém putování potkal, a jiné záležitosti patřící k dálkovým pochodům. Za mě tuto knihu hodnotím jako nadprůměrný cestopis, který stojí za přečtení.