40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/336450/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-Dcp-336450.jpg
4
2985
2985
22letý muž jde pěšky 1400 kilometrů do Jeruzaléma. Pořád se ztrácí a je trochu nešikovný, potká ale dobrý lidi. Jak to skončí: do Jeruzaléma dojde, ale pak ho na letišti málem zabije raketa. Komu to můžeš koupit: komukoliv ve věku 14–99 let se smyslem pro humor. Seznam alergenů: obsahuje vtipy o náboženství a tlustých lidech.
Přidat komentář
Moje první e-kniha a taková pecka :) Těžko zde psát něco nového, vše již bylo napsáno v hodnocení u pětihvězdičkových komentářů. Zkrátka - jsem nadšená - téma, zpracování, humor - vše mi sedlo. A že budu dočítat knížku, která končí u hrobu Krista v Jeruzalémě, zrovna o Velikonocích - to prostě musel být osud ,)
Už jen za tu odvahu si 5 hvězd zaslouží. Smekám takovým bláznům, já bych se podělala. :D
Dlouho jsem autorovi odolávala, přišlo mi, že jeden čas koukal Zibura úplně odevšad; aspoň na člověka, který rád chodí, i když samozřejmě ne na takovéhle profi úrovni. Až teď mi knížku půjčila kamarádka. Musím uznat, že Zibura psát umí, to se musí nechat. Čte se to pěkně, kombinuje humor, nadhled a občas nějakou tu vážnější úvahu, jak už to k tomu putování taky patří. Však jsem si do výpiskové knihy přepsala pěkných pár stránek, což je příznak dobrého čtiva, to jo. Dobrý to bylo. Ale... vybledne to. Jakmile už člověk sám obul poutnický boty... tak číst jakýkoli zážitky z putování je nic proti tomu, co jste zažili sami. Asi jako kdyby vám někdo ukazoval přes sklo báječné a nádherné zákusky, ale vy na ně jen koukali. To už je mnohem lepší se s chutí a požitkem zakousnout do obyčejnýho čerstvýho rohlíku... ale na vlastní smysly.
Pod spoustu věcí se může člověk s poutnickou zkušeností podepsat - ano, pouť vás učí hledat malé krásy a vážit si jich. A když zvládnete obtížnosti cesty, zvládnete pak už skoro cokoli. Některá kouzla poutnictví vám naopak zůstanou utajena a vám nezbyde, než závidět - když Ziburu čtete coby žena, navíc žena po ne-úplně-příjemné zkušenosti právě na pěší pouti, zbyde vám jen upřímně závidět tu svobodu a volnost roztáhnout spacák kdekoli u cesty nebo v sadu. V tomhle mají muži-poutníci obrovskou výhodu a snad si to ani neuvědomují. Važte si toho, vy holomci, ani nevíte, jak moc se máte.
Knížka mi strašně moc připomněla a taky ve mně vyvolala dost závisti. Číst ji během koronavirové karantény a krásnýho jara, kdy sedíte doma na piheli, a přitom dlouhé pěší výpravy a poutě jsou vaší možná největší zálibou... to se skoro rovná čistému sebemrskačství. Já už chci jít. Musím.
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii, nic moc.. Dala som ale druhu šancu a neľutujem. Bolo skvelé čítanie.
MILUJU, ZIBURU!
Skvělý, odlehčený cestopis, který vás naladí do nálady ala vyrážím pěšky na konec světa! Zasmějete se..několikrát a hlavně nahlas, hodně a dlouho nahlas.
Doporučuji všema dvaceti.
Takle knížka se mi těžko hodnotí - je má druhá od Zibury, první byla prozatím poslední "Evropa", která jakž takž naplnila moje očekávání. Tohle mi přijde o stupínek slabší - přeci jen monotónější prostředí ("jen" dvě země), pomalejší tempo (co by i člověk čekal, když tady už nejezdí stopem ale jde striktně po svých :D), humor místy pobaví, místy už mi přišel nemístný, ale to je věc osobního vkusu... Vlastně ze všeho nejvíc mě zaujaly úvody kapitol (nazvěme to pár vět k zamyšlení) a pak ty boxy se vsuvkami - děj jako takový vesměs nuda a šeď a za týden na nic z toho nevzpomenu. Ale jsem ráda za vznik takových knih i jejich šíření mezi masy lidí - tihle nomádi dnešní době dle mého chybí a pokud Zibura nadchne alespoň pár dalších podobně nadšených lidí s pozitivním přístupem k životu a pokoře k mezikulturní rozmanitosti, pak jedině dobře...
Zibura mě baví. Zprvu jsem k němu měla postoj trochu skeptický, vadil mi marketing kolem těch knih. Ale po přečtení musím přiznat, že to bylo naprosto neopodstatněné. Čte se moc dobře, je to vtipné, svižné, je to taková příjemně pozitivní kniha.
Čekala jsem, že sáhnutím po této knize se dozvím něco zajímavého. Bohužel opak je pravdou. Kniha je plná suchého humoru a stále dokola se opakujících témat a situací. V půlce už jsem to nevydržela a vzdala to.
Knihu jsem si vybrala na doporučení kamarádek, které tímto autorem přímo žijí. Ačkoliv cestopisy nejsou příliš můj šálek kávy, tak musím uznat, že tento styl mi vyhovoval. Člověk mohl vtipnou formou nakouknout do života lidí a jejich smýšlení. Určitě si od tohoto autora přečtu i další cestopisné romány.
Hvězdy nepřiděluji, nedočetla jsem...prostě nic pro mě, cestopisy mě nezajímají, a bohužel nezaujal ani ten od Zibury, kterého jinak sleduji třeba na sociálních sítích a jeho příspěvky mě baví...ale tento druh literatury mi prostě nic neříká...
*čtenářská výzva 2019: Cestopis
Výborná kniha, když se chcete potěšit, nadchnout pro cestu kamkoli a k tomu se i něco málo dovědět. Mám moc ráda Ládíkův styl psaní, obvykle to někomu neznalému popisuji jako "něco mezi Tomášem Poláčkem a Saturninem" :-D Je to prostě šílený nápad uvedený do praxe a krásnou laskavou češtinou podaný nám, čtenářům, kteří v pohodlí domova čteme o tom, jak Ladislav v nepohodlí, vedru a s desítkami puchýřů kráčí pustinou a čeká, jestli ho někdo pohostí, aby snáze přežil samotu, hlad a strasti dlouhé cesty.
Skvělé oddechové čtení psané s humorem, kniha se mi moc líbila a na autora se chystám brzy zase. Doporučuji!
Netradiční ! Dříve jsem se považovala za cestovatelku, ale po dvojitém setkání (knižně i osobně) s panem Ziburou musím říct, že jsem toho procestovala minimum. Díky jeho knize jsem se mohla vydat do Jeruzaléma a Izraele. Sedl mi jeho styl humoru, v mnoha věcech mi i pomohl a v neposlední řadě mi tato kniha zpříjemnila den. Je to skvělá kniha. Lze jí číst najednou nebo si třeba dávkovat při cestě vlakem, větší časový rozestup nevadí příběh si člověk užije i tak. Musím doporučit !
Knihu jsem si velmi užila a protože za 4 měsíce chystám podobnou cestu tak mě velmi potěšila. Určitě není moje poslední kniha od Láďi
Pro mě osobně nepředstavitelná zkušenost, nedovedu si představit, že bych toho ušla tolik, že bych se nebála zazvonit u cizích dveří, že bych to nevzdala hned první den, kdy teplota vystoupala nad 30 stupňů, ... Velký obdiv a velký dík za zprostředkování těchto krásných zážitků podané úžasně zábavnou formou.
"Původně jsem si chtěl o místech, kterými budu procházet, něco zjistit. Plán ale změnil článek Jedovatí hadi a pavouci v Turecku. Usoudil jsem, že moc čtu a málo chodím."
Zábavné a (ne)uvěřitelné zážitky z putování, které se čtou téměř samy.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Kniha je považována za tu nejlepší od Zibury. Po přečtení me tento fakt odrazuje od četby jeho dalších cestopisů. Kniha je místy velice nudná, situace se neustále opakují, myslím si, ze se to dalo zpracovat na méně stránkách. Toto vsak nebyl ten největší problém. V průběhu knihy se stále vice vychvaloval a pohostinnost jiných národů, která se postupně měnila v další "filozoficke" úvahy, az se z knihy stala propaganda lásky, miru, rovnosti a uprchlíků. Myslím si, ze toto téma je nam neustále vnucovano a proto me mrzí, ze se cestopisna kniha změnila na kázání o rasové a náboženské snášenlivosti.