40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/336450/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-Dcp-336450.jpg
4
2985
2985
22letý muž jde pěšky 1400 kilometrů do Jeruzaléma. Pořád se ztrácí a je trochu nešikovný, potká ale dobrý lidi. Jak to skončí: do Jeruzaléma dojde, ale pak ho na letišti málem zabije raketa. Komu to můžeš koupit: komukoliv ve věku 14–99 let se smyslem pro humor. Seznam alergenů: obsahuje vtipy o náboženství a tlustých lidech.
Přidat komentář
Zas až taková hitparáda to nebyla. čekal jsem trochu víc vzhledem k tomu jak to všichni chválí. Nevím co přesně mi na autorovy nesedlo, nedokážu to popsat. Na druhou stranu některé postřehy a názory jako trefil jako prdel na hrnec.
Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě a musím říct, že jsem za to skutečně ráda :) I přesto, že jsem na knihu a celkově Ladislava Ziburu četla samou chválu, cestopis jsem do této doby nikdy nečetla a vůbec jsem netušila, zda mě tento žánr vůbec může bavit. Neměla jsem tak žádná očekávání a o to více jsem nyní příjemně překvapena.
Kniha utekla nečekaně rychle, obsahovala spoustu zajímavých informací, ale velmi oceňuji zejména autorův humor. Ten mi totiž opravdu sedl a neustále jsem se u knihy chichotala. No a musím říct, že po dočtení mám teď chuť taky někam vyrazit a trochu si to projít. Rozhodně sáhnu i po dalších autorových knihách a už teď se těším, až se zase dozvím něco zajímavého a zároveň se u toho dobře pobavím. :)
U popisu scén na oslavě se střelbou a u Mrtvého moře jsem kuckal smíchy :D Zvláštní že v obou situacích autor vlastně trpěl... :D Pardon. Jinak kniha byla velice čtivá s novým pohledem na Turecko.
Paradoxně jsem tuto knihu četla jako poslední, až po následujících z Nepálu, Číny a Arménie, Gruzie. Ničemu to však neubírá.
Styl jakým je to psané jsme si zamilovala, hlavně ten osobitý humor.
Mě to Ládíkovo vyprávění vážně baví. Poslouchám ho sice v nesprávném pořadí, ale to zřejmě ničemu nevadí. Je to velmi bezprostřední, milé, poučné a zábavné. Určitě se s ním vypravím i na další pouť.
Cestopisy čtu výjimečně, ale tento byl poněkud netypický a vybrala jsem si ho kvůli konečné zastávce (bohužel Jeruzalém tam příliš mnoho nebyl, hlavně Turecko).
Čte se dobře, odpočinková četba, zajímavé zážitky.
Cestopisy nemusím. Tohle však bylo něco jiného. Tohle snad ani cestopis nebyl. Jak totiž může cestovat někdo takovej? :P
Navíc to byla neskutečná zábava, Ládínkovi hlody dost pobavily a navíc občas nějaká hluboká myšlenka.
Ale taky to přineslo pohled, který bych nečekal. Třeba to, že lidé na tureckém venkově jsou hlavně lidé. A že i o ramadánu se umí chovat přátelsky a pohostinně...
V rámci čtenářské výzvy 2019.
Vlastně ani netuším, proč cestopisy nečtu daleko víc - tenhle je vtipný, krásně napsaný a skvěle se čte. Člověk má hned chuť hodit si sbalenou krosnu na záda a podniknout něco podobně šilenýho.
Ale protože i já už mám taky něco na tomhle světě našlapáno (většinou ve vysokých horách), tak na druhou stranu vím, že víc než častěji si říkám "Proč já sem vlastně lezu..."
Přesto: perfektní počtení!
Moc cestopisy nečtu, ale když už to je potřeba do Výzvy... Co se týče cestopisné části, bylo to fajn čtení. Co se týče "humoru", místy jsem se zasmál, ovšem většinou mi to přišlo trochu zbytečné tlačení na pilu, místy padající až k trapnosti. A průběžné (a hlavně koncové) filozofování mě dost rušilo.
Každopádně vlastně děkuji autorovi za tento naturalistický popis, už nikdy nebudu mít cuky zkusit si něco takového? Maximálně tak Santiago v nějakou rozumnou roční dobu.
Tak tohle mě bavilo od první kapitoly až do konce.
Už se těším na další knížky od autora a nejspíš zajdu i na nějakou cestovatelskou přednášku.
Pobavilo i bavilo, ale pouze jako audiokniha... Nevim proc, do knihy jsem se zacist nedokazala...
Před třemi lety mi zavolala má nejmenovaná kamarádka Kačka, že na cestě autobusem z Brna do Olomouce potkala okouzlujícího Ladislava, který měl mít večer v U klubu svou cestovatelskou prezentaci. Čirou náhodou sehnala na tuto beznadějně vyprodanou událost vstupenky a toužila po mé společnosti. Ok, po jeho společnosti toužila asi víc, ale jen těžko s ní mohl sedět na vlastní přednášce v publiku, to dá přece rozum... Od touhy po mém doprovodu ji neodradil ani fakt, že na všechny popisy a připomínky jeho osobnosti jsem zarputile vrtěla hlavou, že ho jako vážně neznám... Až tak neodolatelná a nepostradatelná jsem byla! :) Co bych to byla za člověka, kdybych se k takové pomoci bližnímu svému nepropůjčila?!
A co bylo dál?
Přednáška se konala, rande nikoliv. Podezírám totiž Ladislava, že si podobně nečestným způsobem zajišťuje standardně vysokou návštěvnost svých prezentací.
Za trest jsem jeho první knihu přečetla až teď. (A to pochopitelně jen kvůli splnění čtenářské výzvy, pozn. autorky).
Příjemné, vtipné, poučné i zábavné ... Ladíkův styl humoru je blízký mému srdci.
Příjemné a odpočinkové vyprávění o pěší pouti do Jeruzaléma. Kniha je napsána s lehkostí a vtipem, dýchá z ní svoboda, pohoda a radost a nechybí ani autorovy postřehy o sobě samém. Knížka je doplněna pěknými obrázky. Líbila se mi.
Bohužel tento autor asi nebude úplně můj šálek čaje. Bavila jsem se na začátku a ke konci, ten prostředek už byl takový monotonní. Možná by bylo lepší ho nečíst najednou. Kdo ví.
Ale jako velké plus bych dala představení nám neznámé kultury lidi úplně z jiného úhlu pohledu.
Možná si od něj další knihu přečtu, ale až za nějaký ten čas.
Moje první čtenářské setkání s cestopisem a můžu říct, že kniha předčila má očekávání. Četla se jedním dechem, navíc bych nikdy nečekala, že se u tohoto žánru tak skvěle pobavím. Obdivuji každého dobrodruha, který se na takovou pouť vydá. Turecko ani Izrael nepatří k destinacím, které by mě lákaly k návštěvě, o to víc jsem si ale čtení užívala a vstřebávala informace. Moc se mi také líbily odstavce s praktickými informacemi. Ráda se pustím do dalších Ladislavových dobrodružství.
Humorné, lehce naivní, prostě od dvacetiletého mládence milé počtení. A tak to má být. Přeji autorovi, aby se na svých cestách i nadále setkával s lidmi dobrými a jeho anděl strážný byl stále ve střehu. (Napadlo mne, jak by asi kniha vypadala, kdyby autor nebyl XY ale XX.) Za ten sportovní výkon si pan Ladislav rozhodně zaslouží palec nahoru.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Buď autora milujete, nebo ne. Já jsem prostě někde mezi...já se nedokážu rozhodnout. Humor mi přišel chvílemi až nucený, prkenný...za každou cenu. Na druhou stranu ale musím uznat, že jsem párkrát i zasmála. Popisy cesty, vztahů lidí k poutníkovi byly fajn a jsem ráda, že jsem to četla. Nechám si to ještě uležet. Nějaký cestopis si určitě ještě přečtu. :-)