40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432890/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-vb0-432890.jpg
4
2966
2966
Největší cestovatelské dobrodružství od dob Honzíkovy cesty! Mladý student Ladislav Zibura v létě 2014 hodil batoh na záda a vydal se na pouť do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Těšit se můžete na vyprávění kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
Na doporučení jsem sáhl po tomto cestopisu. No nelituji. Knížka je skvěle napsaná a Autor má velmi krásný smysl pro humor. Určitě pohledám další autorovy knížky ;)
Tak jsem po dlouhé době zabrousil mezi cestopisy. Myslím si, že některé příhody jsou trochu přibarvené, ale vlastně to chápu. Bez mučení přiznávám, že jsem se i párkrát zasmál. Obdiv Láďovi za uskutečnění cesty za stavu, který v těchto zemích panuje. Ať je to Turecko nebo Izrael.
Ani jsem netušila, že se při čtení tolik pobavím a přitom i něco nového dovím.Ráda si přečtu i další knihy L.Zibury.
Lidsky i obsahově mi absolutně nesedla. O daných zemích, městech atd. jsem se nic podstatného nedozvěděl. Jediné o kom jsem se něco dozvěděl bylo o Ládíkovi samotném - postpubertální, povrchní, sobecká příživa, která z dané země jen bere a nic jí nedává... Za této konstalace se jeho do určité míry vtipné příhody stávají bohapustým hospodským tlacháním o nezajímavém jedinci bez jakékoliv přidané hodnoty. Tato kniha mě k putování rozhodně nepřiměla.
Překvapivě jsem knihu četl až jako 3. v pořadí od Zibury. Doporučil bych ji každému kdo postrádá něco nenáročného na čtení, rád se pobaví a zároveň vzdělá.
Velmi zručně sepsaný záznam o pouti a hlavně o setkávání s lidmi na ní. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že už další podobnou knihu číst nepotřebuju.
Na knihu od Ladislava jsem narazila v rámci čtenářské výzvy. Přečetla jsem jí jedním dechem. Jeho humor je mi velice blízký a svými dojmy z cesty mě navnadil na poutnictví, ale asi zůstanu jen u toho tištěného. Opravdu skvělá kniha.
Cestopisy nejsou úplně můj šálek kávy, ale tohle je výborné letní oddychové čtení. Kniha je napsaná s humorem, a přitom lidsky laskavá. Autor je sympatický a také má rád maminku, a nestydí se za to! :-) Kniha je napsaná čtivě, chvílemi jsem měla i pocit, že putuji s autorem. Nejspíš nahlédnu i do jeho dalších knih.
Oddechové čtení se specifickým humorem, na letní odpoledne dle mého názoru ideální :-) Oceňuji obrovskou snahu o bourání předsudků a stereotypů
Mám rád odlehčené cestopisné knížky, mám rád humor a Ziburův styl humoru je mi velmi blízký, takže perfektní. Ke cti autorovi jde z mého pohledu také to, že snad dokáže čtenáři zprostředkovat, že muslimové nejsou vraždící maniaci ale lidé jako všichni ostatní. Za to díky.
Odvážna púť mladého chlapca, vtipne komentovaná. Určite si prečítam jeho ďalšie cestopisy.
Cestopisům se, po pravdě, docela vyhýbám, ale tato kniha mě nalákala na základě ohlasů, že je prostě „"jiná“. A je to pravda. Skvěle odvyprávěné putování jednoho nadšeného dobrodruha, sepsáno příjemnou formou, tak nějak „na koleni “. Nesnaží se šokovat, ohromit, jednoduše píše tak, jak to je, jak to cítí…
Připočtu –li trefné a vtipné poznámky a vsuvky, je to jasných 5* a velmi ráda sáhnu po dalších Ladislavových výpravách.
„Ve stínu benzínové pumpy jsem pak vytáhl elektronickou čtečku knih. Zde, daleko od domova a dosahu intelektuálů, to konečně mohu udělat. Vzrušeně jsem se rozhlédl kolem sebe, zda se nikdo nedívá, a pak tu knihu konečně otevřel. Michal Viewegh: Výchova dívek v Čechách..."
..... Odvaha panu Ziburovi opravdu nechybí! :-)
Skvělá kniha. Letos jsem byla v Turecku, tak o to více mě to zaujalo. Velice čtivé a oddechové. Z humoru jsem někdy byla celkem na vážkách, ale tak to asi musí být.
Velice příjemné čtení. Je zajímavé, jak dokáže Ladislav otevřeně psát i o intimních věcech a přitom to nepůsobí vulgárně a sprostě.
40 dní pěšky do Jeruzaléma jsem četl paradoxně jako poslední z dosavadních Ziburových třech knih. Vzal jsem si ji na svou cestu do Santiaga a ačkoliv jsem si myslel, že knihu sotva rozečtu, za tři večery v albergue jsem měl dočteno. Laskavý humor a sympatičtí lidé navozují příjemnou atmosféru mnohdy náročného putování. Těším se na další knihy z cest, které určitě Zibura sepíše.
Vskutku jde o oddechové čtivo, u něhož se člověk víc pobaví než něco naučí. A ne, že by mi to vadilo. Ziburův styl je poutavý, jeho humor nakažlivý a osobnost notně sympatická. Celá kniha příjemně plyne, až... prostě skončí. U deníkového cestopisu bych ale gradaci děje nečekal a pokud si chce člověk prostě jen přečíst něco krátkého, jednoduchého, vtipného a ještě narazit na pár zajímavých myšlenek, které uvozují začátky jednotlivých dnů, je tato kniha ideální.
Jediné, co mi chybělo, byly fotografie, na druhou stranu, ty komiksové vsuvky byly taky fajn.
S přimhouřením jednoho oka dávám čtyři hvězdy. Líbí se mi forma deníkových zápisků, kdy popisuje každý den cesty. Samozřejmě ne vždy se něco děje a spousta věcí se opakuje, ale i tak kniha obsahuje zajímavý postřehy. Sám bych asi nezvládl navazovat tak snadno kontakt s místními. Autor své zážitky popisuji s lehkou ironií a nebere se vážně, což je fajn.
Upřímně vlastně do teď nevím, co si o této knize mám myslet. Samotný příběh byla prostě pouť. Nic moc zvláštního, ale dovětek autora mě naprosto dostal. Moc obdivuji, že se Ladislav pustil do toho zmapovat svoji pouť. Nedokázala bych sama poutavě napsat svoje zážitky. Humor autora byl naprosto geniální, sarkastický, ale stále v mezích slušnosti. Jsem moc ráda, že jsem si tuto knihu přečetla, ale ještě nevím, jestli budu pokračovat v knihách od Ladislava Zibury.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Parádní výšlap, děkuji, Ladislave.
Krásně jsem se prosmála až k posledním puchýřům a dostalo se mi k tomu taky trochu moudrosti a tu si balím do své krosny na příště.Protože mnoho pravdy tady stojí a tato je naprosto zásadní: "Nemít nic před sebou totiž znamená mít všechno za sebou".