451 stupňů Fahrenheita
Raymond Douglas Bradbury
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542147/bmid_451-stupnu-fahrenheita.jpg
4
3815
3815
451 stupňů Fahrenheita je teplota, při níž papír hoří. V Bradburyho temné vizi budoucnosti nejsou hasiči vybaveni vodními stříkačkami, ale plamenomety, které ničí poslední svědky nespoutaného ducha – knihy. Až do dne, kdy si hasič Guy Montag začne klást znepokojivé otázky... Neobyčejný příběh ze světa, v němž je čtení knih trestáno vězením a smrtí, je výzvou proti omezování lidského myšlení a naznačuje osvobodivou sílu literatury.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2018
,
Plus
Originální název:
Fahrenheit 451, 1953
Interpreti: Jaromír Meduna , Tereza Bebarová , Lucie Štěpánková , Kamil Halbich , Jan Hartl , Jiří Lábus , Marika Procházková
více info...
Přidat komentář
Přiznám se, že jsem se v některých momentech zastavila a musela čekat než má představivost alespoň trochu dohnala tu autorovu... :-)) Ale i tak jsem knížku přečetla jedním dechem a za jeden večer.
Knížku jsem už četla dřív a opravdu se mi líbila.
Pravdou je, že na textu je poznat, že ho autor napsal již v 50. letech, takže text není psán moderním způsobem. Přesto má kniha svoje nepopiratelné kouzlo.
V tomto prípade je bezpredmetné, ako budete k Bradburyho knihe pristupovať. Ak patríte k fanúšikom vedeckej fantastiky, a nielen tej populárnej, odhalíte autorov zámer poľahky. Ak ste len labužníckym čitateľom, ktorý má rád výzvy, chvíľu vám potrvá, kým si jednotlivé vôdzky pospájate dokopy a vytvoríte si konečný obraz Bradburyho fiktívnej skazy. Nič to však nemení na tom, že predkladaná antiutopická vízia vzdialenej budúcnosti, ktorá je ešte aj dnes vyzdvihovaná a chválená, vám neprinesie nič, čo ste nemali možnosť už niekde čítať (výnimku, bohužiaľ, netvorí ani YA literatúra). Mení sa len prístup autora k spracovaniu témy, voľby typu rozprávača aj výberu prostriedkov umeleckého štýlu a jeho štýlotvorných činiteľov.
Bradburyho román 451 stupňov Fahrenheita sa radí ku klasickej vedeckej fantastike, preto je, pochopiteľne, náročný. V duchu iných velikánov vedeckej fantastiky sa snaží čitateľovi odovzdať hodnotný odkaz. Dvíha varovne prst nad tým, kam dnešná spoločnosť smeruje, prehovára čitateľovi do svedomia, a tak trochu si dovolí aj predpovedať, čo nám vzdialená budúcnosť prinesie. Svojou schémou však vôbec nevybočuje zo žánrovej roviny. Sem-tam vás dokonca zbytočne rozčúli naivným vnímaním kultúrno-spoločenských vzťahov, alebo odmietaním opustenia územia USA – územia veľmoci, ktorá práve v tejto fiktívnej realite vládne zvyšku svetu.
Talent Raya Bradburyho nespochybňujeme. Aj reedícia vydavateľstva Plus (Albatros) sa až na doslov Františka Novotného naozaj vydarila. Dvakrát si však dobre premyslite, či vám 451 stupňov Fahrenheita naozaj stojí za to, aby ste potom neľutovali, že ste svoj voľný čas mohli stráviť aj o trošku lepšie. Napríklad v spoločnosti Asimovho Azazela či Čapkovej Heleny Gloryovej.
Fahrenheit je znepokojující kniha. Znepokojující samozřejmě dějem a stádností popisované společnosti, více však její podobností s tou naší. Divila bych se, kdyby se čtenář nezamyslel a nezačal analyzovat svoje zábavné aktivity a svoje rozhovory s přáteli. Divila bych se, kdyby se nesnažil dopátrat toho, že se vlastně Bradburyho společnosti až tak moc nepodobá.
Bradbury píše opravdu krásně a krásný je i překlad. Tak poetické a přitom lehce čtivé věty se málokdy vidí. Atmosféra je popsaná tak dokonale, že skoro cítíte žár plamenů na tváři a cítíte vůni listí v té absolutně nádherné, snové úvodní scéně, kdy Montag potkává Clarissu
Nezbývá, než doporučit a zákeřně dodat, že nepotřebnost hasit byla vážně hodně nedomyšlená.
Jazyk, kterým píše pan Bradbury je skutečně dechberoucí, jeho styl popisu a i básnických obrazů je neskutečný. Kniha mě velice vtáhla a překvapila, že jsem jí měl dočtenou za dva dny. Rozhodně částečně znepokojivé, když jsem si jí četl v metru a zrovna to byla část kde Montag jede v metru a všude na něj svítí reklamy a on se bláhově snaží přečíst knihu, podobně jsem si připadal jako on a cítil jsem se značně zneklidně. Jedná se o rozhodně skvělé dílo, které mohu jenom doporučit.
Po přečtení asi dvaceti stránek jsem knihu odložil s tím, že si přečtu něco jiného. Nějak mě to nevzalo a druhá kniha (byť asi čtyřikrát delší) mě vzala víc. Ale když už knihu rozečtu, tak ji většinou dočítám. A tak jsem se do toho pustil zase. A dočetl jsem to na jeden zátah. První a druhou část jsem četl se slinou u pusy. Představit si budoucnost a předpovědět vývoj společnosti tak přesně je kumšt (proto taky plánuju přečíst 1984 od orwella). Jen ta třetí část, která neměla vůbec žádnou pointu, jen krvelačnou myšlenku blázna, který se za své "bláznovství" nestydí a chce se pomstít... vlastně komu? Svému kapitánovi Beatymu, který určitě nebyl ovce, jen si chtěl udržet své status quo, aby nepřišel o kejhák? Nebo své manželce, která si užívala svého "ovečkovství" a nevěděla, co po ní Guy chce? Ta třetí část je prostě zmatená a zbytečná. Je jako kdyby z úplně jiného románu, z nějakého béčkového hollywoodského filmu. Škoda. I přes to dvě první části dávají knize neskutečný potenciál, kvůli které stojí za to knihu přečíst.
Je to uz vice jak tricet let,kdy jsem tuto knihu cetl Dodnes ve mne zustal tento pribeh,jako silna vune,ktera nechce zmizet .To co se mi tehdy zdalo,jako velice vzdalena budoucnost,prekvapive dnes v ni poznavam jeji urcite prvky,ktere nas plizive zacinaji obklopovat.
Mam otazku-Muze se nas svet menit ku obrazu nasich predpovezenych vizi?Pokud ano,mely by spisovatele
zacit tkat lepsi osnovu.
Doplnění svaté trojice k výstavě Brave New World v DOXu, děkuji pane Bradbury za skvělý knižní zážitek a tobě Montagu, za chuť vytrvávat :)
Tak po druhej knihe prečítanej od Bradburyho som zistil, že jeho štýl písania mi absolútne nesedí (niesom aspoň jediný ako vidím komentáre). Je vidieť,že má veľmi širokú slovnú zásobu, ale prišli mi jeho diela veľmi opisné a zamerané na vnútorné pocity postáv, s pomalým pohybom dejov a s málo dialógov. Aj na knihe sú pre mňa úžasné len dve veci, A to myšlienka, že požiarnici namiesto hasenia ohňov ich zakladajú a potom pozeranie programov v televízii, ktoré ich prehusťujú zbytočnými informáciami a my im to žerieme (písané pred 60 rokmi a na dnešnú dobu to sedí nesmierne). No ale to ostatné šlo úplne mimo mňa, popis sveta bol slabý, ohař moc pritiahnutý za vlasy a ten záver a myšlienka nosiť všetky knihy v hlave no bolo toho už veľa, pri takej krátkej knihe. Oproti knihe 1984 a jeho vízie budúcnosti bol toto slabý odvar.
Tohle musí děsit nás všechny, kteří milujeme knihy. Všechno se ve mně svíralo a musela jsem knihu odkládat, abych to rozdýchala, a to hlavně když jsem právě četla o něčem, co vidím kolem sebe. Díky za tu kapku naděje v závěru.
Když se podaří v jedné knize skloubit poutavý děj s filozofickým přesahem a ani jedna z těchto částí nepůsobí trapně či šroubovaně, je to vždy radost - radost číst, radost nad obsahem přemýšlet. A 451 stupňů Fahrenheita je přesně takovým dílem. Začíná jako temný sci-fi thriller, co postupně nabírá tempo, aby mohl ke konci absolutně zvolnit a nechat ve čtenáři spoustu myšlenek a otázek. Nadčasovost knihy a její až mrazivá aktuálnost je věc druhá. Klasika, která opravdu dostojí svému jménu, velikosti i formátu.
Kniha, která má obrovský přesah mezi svými řádky a měl by si jí přečíst opravdu každý knihomol. Příběh je hodně napínavý, ale to podstatné sdělení přichází hlavně na konci. Poslední stránky už pro mě neměly takový smysl, jako celý příběh dohromady, proto dávám čtyři hvězdy, ale rozhodně doporučuju.
Úžasná, ale zároveň děsivá kniha. Ačkoliv byla napsána před 60 lety, autor téměř dokonale vystihl dnešní dobu, z čehož mě osobně mrazí. Sice ještě nemáme mechanické ohaře a telestěny, ale místo chození do přírody a všímání si maličkostí sedíme na zadcích u počítačů a televizí a zahlcujeme si mozek kravinami. Místo čtení knížek hrajeme PC hry a že bychom se poučili z přechozích let a nevedli války? Ha, ha, ani náhodou, hodně rychle zapomínáme a válčíme ,,vesele" dál....
Je několik let poté, co jsem četl tuto knihu, a i přesto jsem si na ni mnohokrát vzpomněl.
Dříve jsem si myslel, že to Bradbury přehnal, že lidská společnost ještě není tak zkažená či že je to jen vize do budoucna. Ale za tu dobu jsem zažil tolik situací, které mi scény z knihy připomněly tak dokonale, až mě to děsí.
Ke konci jeden citát z knihy: "Nemusíte pálit knihy, abyste zničili kulturu. Stačí přesvědčit lidi, aby je nečetli."
Vize ve slavné Bradburyho dystopii (aspoň myslím, že se dá kniha označit za dystopii) je poměrně děsivá, ale zase až tak horké to nebude, aby nám jeden prohlédnuvší hasič musel ukazovat, že když nebudeme sami myslet a přemýšlet, tak to s námi půjde do kopru. Anebo se hodně mýlím. Dá se to číst celkem v pohodě, i když mi docela vadila jistá kostrbatost textu.
Pokúsim sa nejak vyjadriť svoj názor.. bola to teda pekne temná knižka, to vám poviem. Plná emócií a podnetov, že sa mi mysel len tak pretáčala. V dobe, keď to autor písal, to bolo fantazírovanie, no dnes.. až ma zaráža, ako veľa vecí sedí na dnešnú dobu. Istým sposobom ma to desí. Veľmi sa mi páčil autorov farbistý ale úsporný sposob rozprávania. Bola to moja prvá knižka od Bradburyho a myslím si, že nebola posledná.
Po mnoha letech jsem se znovu vrátil k tomuto románu a musím plně souhlasit s "Hesionou", protože to co nám nabízejí média a co nemyslící konzumenti televizních pořadů jsou schopni vstřebat, tak mám opravdu obavu o "zářivé zítřky". Tento román už v šedesátých letech nastínil možnost dalšího vývoje. Tím nemyslím samozřejmě pálení knih.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno útěk 20. století americká literatura budoucnost tajemství symbolismus hasiči rozhlasové zpracování pragmatismus o knihách technologie budoucnosti oheň knihy
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Páni. Tohle je ta knížka, kterou doporučíte každému, koho potkáte. Vážně. Já už to dělám ;)
Párkrát mě upřímně zamrazilo, to když jsem si vzpomněla na všechny ty naprosto nedoceňované historiky a podobnou 'humanitní havěť' a samozřejmě na to, co neustále slyším kolem sebe, totiž že nějaká historie, jazyky, umění, to nemá cenu studovat, teď přece jede chemie, technika! Když vezmu v potaz rok vydání knížky a tu podobnost s dneškem, děsí mě to. Řekněme, že mám o důvod víc se těmhle 'novým perspektivním oborům' obloukem vyhnout, děkuju pěkně.
Jsem si jistá, že o Montagovi budu ještě dlouho přemýšlet.