451 stupňů Fahrenheita
Raymond Douglas Bradbury
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542147/bmid_451-stupnu-fahrenheita.jpg
4
3815
3815
451 stupňů Fahrenheita je teplota, při níž papír hoří. V Bradburyho temné vizi budoucnosti nejsou hasiči vybaveni vodními stříkačkami, ale plamenomety, které ničí poslední svědky nespoutaného ducha – knihy. Až do dne, kdy si hasič Guy Montag začne klást znepokojivé otázky... Neobyčejný příběh ze světa, v němž je čtení knih trestáno vězením a smrtí, je výzvou proti omezování lidského myšlení a naznačuje osvobodivou sílu literatury.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2018
,
Plus
Originální název:
Fahrenheit 451, 1953
Interpreti: Jaromír Meduna , Tereza Bebarová , Lucie Štěpánková , Kamil Halbich , Jan Hartl , Jiří Lábus , Marika Procházková
více info...
Přidat komentář
Vždy, když bylo zapotřebí zastavit, udupat myšlenky, pálily se knihy. Žháři Alexandrijské knihovny s tím začali, Savonarola pokračoval a komando v Bradburyho podobenství to už zvládá dokonale. Ale - naštěstí - přece jen někdo se ještě dovede vzepřít. Je to příběh o naději.
Pěkné, pečteno se zájmem a rychle. Dle mého je lepší zejména první část, konec se již tak nějak vleče...
Ale málo platné Orwell 1984 je prostě lepší.
Ale fakt je, že takhle to někdy může dopadnout, knihy přestanou lidi číst sami od sebe, ani nebudou potřebovat nějaké požárníky. Budou čučet do kompů, budou připitomělý z různých fejsbuků, mobilů...a možná je to záměr, nechť je lid nevzdělaný, ono se s ním pak lépe manipuluje.
Tady na stránkách se naštěstí scházejí lidi, co stále čtou. Tak snad nás nezačnou likvidovat :-)
Skvěle vykreslený svět v knížce, která i přes své filozofování ani v minutě nenudí. Z popisu "televizního věku" až zamrazí, fantastická práce která potvrzuje, že sci-fi žánr má (měl) hodně co říct.
Tak na to, kdy kniha vyšla, je to pěkný příběh. Hodně filosofie, hodně polemiky, ale čte se to dobře. Není to taková oddechovka na neděli.
Další kniha kterou jsem přečetl na doporučení a musím přiznat, že jsem byl velmi zklamán. Pro člověka vyrůstajícím na knihách P.K. Dicka to byl jen slabší odvar. A jelikož jsem v podobné době přečetl i 1984 od Orwella, která mne opravdu nadchla, tak si nemůžu odpustit srovnání těchto dvou knih a i proto tak nízké hodnocení. Ačkoliv po zhlédnutí filmové adaptace, kterou jsem měl i vcelku problém dokoukat, bych možná i hvězdičku přidal.
Ve své době nadčasový, pro nás v nečem také, v nečem připomínající dobu dnešní... Skvělý příběh! Rozhodně doporučuji
Kolegyně tsal - ach jo, souhlasím s Vámi. Vždycky mě zamrazí, když si na tenhle příběh vzpomenu.
Nezákonné číst nebo vlastnit knihy? Hasiči jako "žháři", co pálí knihy? Ještě, že je to jen knížka, i když člověk má strach, aby se to jednou nestalo skutečností.
Paráda, velké nadšení, kniha podle mého gusta. Tak nějak... - plynoucí pořád nejméně 1000 metrů nad zemí.
Nalijte mi tekutý dusík do střev a spalte mozek, pokud není tohle ztělesněním snu fanatika destopických knih (Orwella nepočítám, už je až moc komerční).
Temná vize světa, kde vlastnictví knih je trestné a stíhané. Hlavní postava - požárník, který knížky ničí, se o nich začte a začne přemýšlet. Společnost to ale nepřijme.
Doufejme že tato vize se nenaplní..
Bradburyho knihy jsou jako sen... Někdy je krásný a nostalgický a jindy zase temný a děsivý.
Co napsat ke knize, k níž již bylo tolik řečeno? Snad jen, že mě jako jedna z mála rozplakala a že mi připomněla, proč s takovou láskou opečovávám svou knihovnu.
Až mi běhal mráz po zádech! Tahle kniha vznikla před 60-ti lety, ale je až děsivé, kolik se toho dnes děje, jen si to přečtěte a věřím, že mi dáte za pravdu!
Jako malé dítě jsem viděla zfilmovanou verzi; dávali ji "na Němcích", které jsme tehdy v Litvínově chytali. :-) Naši mi museli celý film překládat, protože jsem nerozuměla jazyku. Ale ději jo. Což je trochu strašlivé, vzhledem k tomu, že mi bylo šest, ale celkem pochopitelné, neb všudem kolem nás bujel socialismus.
Vlastní kniha mě nadchla. Četla jsem ji později i v originálě. Ve výtisku, zapůjčeném z knihovny, jsem na jedné stránce objevila poznámku psanou stařeckým rukopisem a tužkou: "Mívali jsme hasiče, aby hasili požáry. Teď máme požárníky..." Nu, apsoň něco se zase vrátilo do původních kolejí. Ale tato myšlenka a vidina lidí učících se nazpaměť celé knihy mě nenechávají klidnou dodnes.
K tejto knihe je môj komentár zbytočný. Dovolím si teda aspoň citovať, nech si každý urobí názor sám.:
...Více sportu pro každého, kolektivní duch, zábava a myslet se vůbec nemusí, co? Organizujte a organizujte a víc a víc organizujte skvělejší sportovní podívané. Víc kreslených seriálů do knih. Víc obrázků. Duch potřebuje míň a míň. Roztěkanost. Silnice plné zástupů, které se ženou někam, někam, někam, nikam...
...Vypisuj pro lidi soutěže, ve kterých dostanou cenu za to, že se naučí zpaměti populární šlágr, nebo hlavní města různých států, nebo kolik tun obilí sklidili loni v Iowě. Napěchuj do nich údaje, které nejsou nebezpečné, zahlť je tolika „fakty“, až se budou cítit přecpaní, ale budou mít dojem, že doslova srší informacemi. Potom se jim bude zdát, že myslí... Jenom jim nedávat nic tak ošemetného jako filozofii nebo sociologii, aby si uměli dát dohromady dvě a dvě. To je cesta k nespokojenosti....
Další příběh z ne příliš vzdálené budoucnosti, který varuje před stagnací a konečným samovyhlazením lidstva. V této knize se ale autor nezaměřuje moc na popis (zbytečného) života lidí (jako např. A. Huxley v jeho Konci civilizace), spíš se věnuje vnitřním myšlenkám a pohnutkám hlavní postavy, která nás provází dějem a ani chviličku nenudí. Spíš se děj postupně rozjíždí, až dospěje ke klimaxu a poté zlehka dozní do závěrečného "vždycky je naděje". Jediná nepatrná výtka, v době, kdy Bradbury psal knihu, neodhadl, že itelektuálním činnostem se v budoucnu budou věnovat i ženy. V závěru knihy, kdy hlavní hrdina narazil na "vyděděnce společnosti" kvůli jejich názorům, tam byli samí muži. V dnešní době by se mezi nimi určitě našli i nějací zástupci opačného pohlaví.
Ano, jsem tím, kdo nad těmito nesmysly přemýšlí a proto mi to bohužel jako sci-fi nepřijde. Nebudu zde polemizovat s některými názory, zda jsou konkrétní situace popisované v knize reálné či někdy možné, protože o to podle mne nejde. Bradbury zde velmi trefně zachycuje odosobnění celé společnosti a její uzavření se do přetechnizovaného světa virtuálního štěstí. Přitom je navíc se všemi těmi peckami v uších, telestěnami, milými seriálovými rodinkami a všudypřítomnou mediálně-reklamní masáží neuvěřitelně nadčasově přesný. Některé náhledy na svět jsou pochopitelně ovlivněny vznikem románu v 50. letech minulého století, ale jinak se podle mého názoru jedná o mistrovské dílo, navíc čtivě napsané. Kdo rád přemýšlí nad knihami, které čte, nebude tímto Bradburyovým románem rozhodně zklamán.
Vynikající podobenství, které je stále aktuálnější, až se nechce věřit, že vzniklo počátkem 50. let. Jen těch témat Bradbury komentuje až moc, navíc ovlivněn tehdejší americkou propagandou klade zbytečně velký důraz na možnou (atomovou) válku. Někdy však nedává chování Montaga smysl, někdy se Bradbury nechá unést a servíruje nám magický realismus s morálně zdviženým prstem. Přesto celkově je to nadčasová kniha, kde se objevují i poetické pasáže nebo popisy, z nichž až mrazí.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno útěk 20. století americká literatura budoucnost tajemství symbolismus hasiči rozhlasové zpracování pragmatismus o knihách technologie budoucnosti oheň knihy
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Nejsmutnější na tom všem je, že ze slova intelektuál se opravdu začíná stávat nadávka.