53. týden
Agnes Ravatn
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/362166/bmid_53-tyden-NtI-362166.jpg
4
19
19
Blíží se Vánoce a středoškolský učitel Georg Ulveset se na ně vůbec netěší. Kolegové, žáci i přátelé mu neustále připomínají, že toho se svým životem zatím moc neudělal a že už to nejspíš ani nestihne napravit. S manželkou se rozvedli, dceru skoro nevídá, a jako by toho nebylo dost, pan učitel se ještě ke všemu občas rád trošku napije... Přestože se na něj nepříjemnosti valí ze všech stran, čelí jim Georg s velkou dávkou sebeironie a humoru. Na obzoru se navíc objevuje jeho dávná láska, takže to skoro vypadá, že by s novým rokem mohl začít také nový, o něco veselejší život.... celý text
Přidat komentář
Tak trochu doufám, že po přečtení této knihy čtenář nezíská dojem, že Norové poněkud nadmíru "holdují alkoholovému opojení" a ještě k tomu s chutí "propadají depresivním sklonům" :-)
Ale teď vážně :-) Oceňuji, s jakou věrohodností dokázala ani ne pětadvacetiletá autorka vylíčit duševní pochody padesátiletého muže. Georg Ulveset je takový zajímavý typ škarohlída, který už nemá co ztratit, a tak se na dno lahve s pitím dívá daleko častěji, než je zdrávo. Osamělý učitel se na nastávající období vánočních svátků vůbec netěší. Zpočátku mě jeho opilecké eskapády docela bavily, přišel mi vtipný i jeho břitký humor, kdy si nebral servítky. Zdálo se mi, že autorka v jeho postavě skvěle ztělesnila kritika pokrytecké maloměšťácké společnosti, a byla jsem zvědavá, kam se děj během těch několika dní, kdy se odehrává, posune.
Musím přiznat, že nakonec jsem byla zklamaná: děj bohužel zrovna nepatří mezi autorčiny nejsilnější stránky. Ona avízovaná "dávná láska" totiž přichází naprosto nečekaně, snad až příliš pozdě, a zdá se mi, že skrz ni nabírá děj zcela nevěrohodný spád.
Výhrady mám též ke konverzaci: jde o zbytečné nadužívání prázdných frází a zbytečných slov, která nic podstatného nesdělují.
Určité oživení spatřuji ve vložení několika pasáží ze dvou deníků: toho, který si Georg vedl před 20 lety, a deníku své dcery.
Tato kniha je však nejen o tom, jak /ne/přežít Vánoce, když už jste, podle většiny, "za zenitem". Najdeme zde i závažnější témata, jako je smrt, vážná nemoc - a jak se s nimi vyrovnat.
Kniha mne určitě zaujala, navíc je psána svižnou, čtivou formou. /Ještě musím dodat, že mne překvapila i zmínka o Čechách a o Praze :-)/
Oddechovka, ale na můj vkus moc negativně laděná, rozčilovala mě Georgova sebedestruktivní povaha, trochu moc ve stylu "život je na nic, většina lidí jsou jen povrchní karikatury, šťastný dlouhodobý vztah je nemožný apod." Moc mi nesedl ani závěr a všechny ty pokusy o hlubší konverzace, nepůsobilo to na mě autenticky.
Své čtenáře si to asi najde, ale já mezi ně nepatřím. Ale napsáno čtivě, přečteno za tři dny.
Někdy dole, někdy nahoře. Vánoce nemusí vždy hýřit světélky a supercity, mohou být i jen tak obyčejně lidské s problémy ostatních dní.
Co ještě dodat k předešlému komentáři? Je to příjemné čtení, hrdina má jisté kouzlo a odzbrojující upřímnost. Snad jen, že to setkání s dávnou láskou jsem čekala dříve, dojde k němu až v poslední čtvrtině knížky. A neškodil by nějaký výraznější dějový zvrat. Ale i tak, stojí za přečtení, tahle lehce humorná vánoční norská mužská záležitost.
K tomuto celkem nenápadnému, útlému románu jsem při čtení pojala značné sympatie. Hlavní hrdina není žádný superman ani zkrachovalec. Je to chlap ve středním věku, který ví, že do světa žádnou díru neudělal a už ani neudělá. Přesto se snaží hrát s kartami, které má, tak dobře, jak jen to jde. Někdy s větším, jindy s menším úspěchem, ale vždycky se sebeironickým smyslem pro humor.
Moc se mi to líbilo a vřele doporučuji obzvlášť těm čtenářům, kteří se cítí být životem už trochu otřískaní :-).
Tato novela se odehrává v průběhu třinácti dnů, je plná sarkasmu a ironie. Autorka se zde zaměřila na ne zrovna úspěšného padesátníka. Mě tato kniha jen potvrdila, že žít o samotě s bravurou nedokáže každý. Velmi povedená kniha.