7000 dní na Sibiři
Karlo Štajner
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215465/mid_7000-dni-na-sibiri-215465.jpg
4
59
59
Mladý tiskařský dělník Karlo Štajner vstoupil v roce 1919 do KS Jugoslávie s vírou ve světovou socialistickou revoluci a ve správnost stalinských dogmat. Teprve jeho pobyt v Sovětském svazu od roku 1932, kdy pracoval v balkánské sekci Komunistické internacionály, a teror, který zavládl v zemi ...
Přidat komentář
Hlavní hrdina a autor v jednom popisuje své dvacetileté tour po Ruských kriminálech, lágrech a gulazích. Je to drastické čtení, psané lehce dokumentární formou.
Autor byl odsouzen za zcela vymyšlený čin (vlastní obvinění bylo tak absurdní, že se tomu nedá skoro ani věřit, ale takových případů bylo několik miliónů). Celkově strávil ve vězení 17 let, poté ještě následovalo vyhnanství. Víceméně je knížka záznamem toho, co v gulazích prožil. Čtenář se tedy dozví, jak probíhalo zatčení, vyšetřování, vazba a následný pobyt v gulazích. Navštívil jich více, po určité době se snažili vězně přesunovat, asi kvůli zpřetrhání vazeb. Je to svědectví psané bez příkras, autor není ovšem spisovatel, takže hlavní síla knížky tkví v líčení života v gulagu (lidský život měl nulovou hodnotu, těžká práce ve spojení s minimálním množstvím jídla znamenala smrt několika miliónů lidí). Jsou tam nastíněny i osudy jiných vězňů, které potkal. Nejzvláštnější na tom je, že většina politických vězňů byla zcela nevinná, a právě k nim se chovali v táboře nejhůře (často se jednalo o přesvědčené komunisty, týká se to nakonec i samotného autora, ani pobyt v gulagu jeho víru nenarušil, bral to jako selhání Stalina). Trošku je odfláknutá korektura, občas překlepy, místo písmenka číslo, ale dá se to bez problémů číst (vydání z roku 2008).
Stále dokola se na první pohled zdá. Avšak svým precizním deníkovým líčením hrůz a útrap ruských gulagů se tato kniha řadí mezi ty silné knihy. Není pro každého, ale když najdete její hodnotu mezi řádky tak opravdu stojí za to.
Mám rád příběhy ze sovětských gulagů. Jsou hrůzostrašné a absurdní zároveň. Gulag - stát ve státě, jejíž obyvatelé jsou ta nejlevnější pracovní síla na světě. Pracují těžce za 300 gramů chleba a když padnou, odsoudí a přivedou další várku. Kolik? Klidně statisíce, miliony. Nas mnógo.
až na velmi malá písmena textu knihy, které mi dělali problém ( 1 mm) zajímavý příběh, kovaného komunisty
Zápisy Karla Štajnera ukazují to, že si ruské gulagy mohou klidně podat ruce s koncentračními tábory němců. Zvěrstva se prováděli v obou případech. Vlastně za nic byl Karlo 20let zavřený v lágrech na Sibiři. A neskutečné je i to, že po tom všem, stále věřil v komunismus. A myslím, že s těmi rusy, to je do dnešních dnů, stále stejné.
Je to vlastně pořád dokola to samé - výslechy, procesy, věznění, přesuny... ale rozhodně to není nuda.
Těžko čitelná kronika všeho, co lze v lágru zažít. Bylo to depresivní, hrozně dlouhé, ale odložit to zkrátka nešlo. A oproti milionům jiných příběhů má tenhle vlastně šťastný konec. Tedy až na ten zničený život.
Pravdou je, že autor není spisovatel, neumí si hrát se slovy a se čtenářovou fantazií. O to je to celé děsivější. Ta reálně popisovaná hrůza, neskutečné příkoří, to, co pár zfanatizovanych šílenců dokáže provést milionům nevinných lidí..člověk by rád věřil tomu, že to prostě není možné. Před válkou, během ní, po jejím skončení, stále v táborech, stále boj o kousek chleba nebo trochu tepla, tolik let. Stajnerova morální síla a odhodlání vydržet je obdivuhodná. Souhlasím s tím, že toto by měl přečíst každý, lidstvo nikdy nesmí zapomenout, na tohle ne.
Tato kniha by se měla povinně číst ve škole. Bohužel tomu tak není. Je to příběh člověka (sám spisovatel), který zažil GULAG v Rusku. Byl uvězněn většinu svého života. Je to moc pěkně napsané. I když věřím, že tam není úplně všechno. Osobně si tuto knížku zařazuji na první místo ve své knihovně. Pro pochopené dějin Sovětského Svazu je tato knížka výborné čtivo. Děkuji za možnost si přečíst tuto knihu.
Výpověď Karlo Štajnera je šokující, dá se říci, že až neuvěřitelná. Z některých momentů, které autor popisuje, běhá mráz po zádech. Autentický příběh plný absurdního, krutého, nehumánního chování člověka k člověku, ale i drobných náznaků bídného štěstí za ostnatým drátem, je cenným pramenem doby poměrně nedávné. Jsem opravdu rád, že pan Štajner našel odvahu oživit hrůzné vzpomínky a podělit se s nimi. Na druhou stranu mě trochu mrzí autorovo skrývání vlastních emocí. 7000 dní na Sibiři je tak spíše popisem sledu událostí, které však rozhodně stojí za přečtení.
Škoda, že vyprávění pana Štajnera nedostal do rukou některý opravdový spisovatel... Vznikl by příběh, který by vydal na román o tisíci stranách, který by šokoval a byl velmi emotivní. Takhle musím dát jen 3 hvězdičky, přestože mi to připadá nefér. Souboj mezi obsahem a formou prohrála forma. Jsou to bohužel neemotivně vyprávěné vzpomínky, útržkovitě slepené z obrazů, které si během svého utrpení zapsal do paměti. Něco tomu chybí. Vážně mě to mrzí...
Kniha je dalším, velmi silným svědectvím, o době stalinismu, o absurdnosti a zvrácenosti systému, hrůzovládě tyrana s jeho brutálním zacházením nejen s vlastním národem, ale i se sympatizanty a věrnými původním komunistickým ideám z okolních zemí. Podrobně do deatailů popsaný příběh zmařeného života autora. Tyto skutečnosti ani jejich aktéři by neměli být nikdy zapomenuti.