99 dní s tebou
Catherine Miller
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/426061/bmid_99-dni-s-tebou-bPH-426061.jpg
4
60
60
Stretli sa v nemocničnej čakárni, obaja vystrašení, nervózni a osamelí. Ani jeden z nich nevedel, čo ho čaká. Emma žila doteraz pokojne, pracovala v knižnici a starala sa o chorú mamu. Nikdy sa nebozkávala s mužom, neochutnala šampanské, ani neprecestovala svet. Nezamýšľala sa nad tým, či nemárni mladosť, lebo staroba sa neujde každému. Naopak Nathan, inštruktor parašutizmu, zbožňoval adrenalín, žil naplno, ako by bol každý deň ten posledný. Aspoň si to myslel. Emma s Nathanom sa do seba zaľúbia aj napriek hrozbe, že sa čoskoro budú musieť rozlúčiť. Sľúbia si, že nepremárnia ani hodinu. No čo ak je príliš neskoro? 99 dní s tebou je dojímavý, no zároveň povzbudivý príbeh o nekonečnej sile lásky a o tom, že koniec vôbec nemusí byť koncom.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2020 , Ikar (SK)Originální název:
99 Days With You, 2019
více info...
Přidat komentář
Tady nevím, jak hodnotit.... téma smutné - ale ne beznadějné ....
Emma a Nathan a jejich náhodné setkání - s diagnozou v zádech ....
Ale ještě zbývá 99 dní - a za tu dobu se toho může spoustu udát ....
Když přijde láska, není nikdy pozdě .... je třeba prožít svůj čas ....
Nebol to najlepší príbeh, aký som kedy čítala, ale bol celkom dobrý, hlavne druhá polovica príbehu. Taký lepší priemer.
O dvoch mladých ľuďoch, čo sa stretnú v čakárni u lekára. Majú tam prísť s niekým blízkym, lebo sa predpokladá, že budú potrebovať morálnu podporu, no obaja tam prídu sami, lebo nechcú znepokojovať svojich najbližších. A rozhodnú sa byť oporou jeden pre druhého. A rozvinie sa to v niečo viac...
Nie všetko mi v príbehu sadlo - len ťažko uverím, že nejaká 27-ročná baba je panna a dokonca sa s nikým ešte poriadne nebozkávala, ale fajn. K tomu ich zblíženie navyše prebehlo akosi prirýchlo - pričom povahovo boli ako deň a noc -, čo som autorke veľmi nezhltla.
Ale ako som už spomínala - ak odhliadnem od tých vyššie spomenutých vecí -, druhá polovica knihy bola fajn. Dojemná, smutná, obsahujúca viacero pekných myšlienok. A v závere mi vyhŕkla nejedna slza.
Lebo je hrozné, ako tá pliaga rakovina dokáže človeka rozožrať, ako z mladého vitálneho človeka vycicia život, že nie je schopný ani bežných úkonov.
,,Jsem moc ráda, že ses mi objevil v životě. Chci, abys to věděl. Nevím, jaká cesta je přede mnou, ale slibuju, že se poperu se vším, co mě na ní potká. Vynasnažím se prožít dalších sedmadvacet let - to přinejmenším - s energií, kterou jsi mi vštípil."
Pekny příběh i když snutny...
Ale jo, mě se to docela líbilo. Jasně že konec byl předvídatelný, ale knížku nečtu jen kvůli konci...
(SPOILER) Toto je hrozné klišé. A patetické. Dospelá baba, ktorá sa ešte nikdy ani len nebozkávala a nepila šampanské dostane rakovinu a zoznámi sa s chlapom, ktorý má tiež rakovinu ale žije naplno. A bum a zaľúbia sa, láska ako hrom. Koniec predvídateľný a od prvej kapitoly jasný. Nuda.
Od knihy som nemala veľké očakávania, čiže ma vôbec neprekvapila. Skôr mi išla na nervy. Tento príbeh buď neodložíte a prečítate ho jedným dychom, alebo ho odložíte a už sa k nemu nikdy nevrátite. Ja som mala nutkanie po celú knihu na tú druhú možnosť. Jedinou výhodou bolo to, že nebola dlhá, čiže som ju horkoťažko dočítala, inak by mi urobila asi poriadnu čítaciu krízu.
Kniha bola ľahko písaná, ale totálne debilne. Neviem, o čo išlo spisovateľke pri písaní, ale celé zle. Inak, vy, ktorí ste to čítali, tak nemali ste miestami pocit, akoby ste čítali rozprávku? Lebo neviem, čo si mám myslieť o Slečne červenom kabáte, Pánovi Tárajkovi a Pánovi Vetrovke. Okrem toho tam bolo veľa nevysvetlených vecí, opis postáv nulový a na každej strane autorka vyslovene zdôrazňuje, ako hlavní hrdinovia umierajú a pomaly sa vidia v truhle. Myslela som si, že celá kniha bude aspoň trochu emočne písaná, ale vôbec. Na konci ale musím uznať, že tam sa do toho naplno autorka ponorila, a vyslovene som plakala. V knihe sa mi páčilo aj to, že kniha poukazuje na to, aby sa ľudia zbytočne nehádali, a mali sa radi. Aby si všetky sny, ktoré chcú si splniť, aby si splnili, pretože nikdy nevieme, kedy bude náš deň ten posledný.
O hlavných hrdinov nemám čo povedať, keďže okrem toho, že si našli obaja nejakú hrčku, a okamžite umierali, tam veľa toho nebolo. Jedna jediná vec, ktorá sa mi na nich páčila bola, že si plnili svoje sny, aj keď vedeli, že možno bude koniec.
Najviac čo sa mi páčilo v knihe boli nádherné myšlienky, o ktoré sa s vami rada podelím a jedným citátom sa odmalička riadim aj ja, a mal by sa ním podľa mňa riadiť každý jeden z nás.
"Každý deň preži tak, akoby bol tvoj posledný."
"Aj v najťažších chvíľach v živote sa niekedy rozžiari svetlo na konci tunela."
"Nemá zmysel mať strach z niečoho, čo aj tak nedokážeš zmeniť."
"Verím, že niekedy si človek musí svoje šťastie zariadiť."
Krásná kniha, která nás donutí, abychom se zamysleli nad vlastním životem ... nad tím, co je vlastně důležité a jak se ten náš život může během chvíle úplně změnit... Jenom škoda, že autorka některé kapitoly více nerozepsala. Ale i tak se mi moc líbila.
Nebavilo mě to. Vůbec jsem se nemohla začíst a asi od 100 stránky jsem se nemohla dočkat konce... Který nebyl žádným překvapením.
Hezká, lidsky a citlivě napsaná kniha o vztahu a lásce. Dojme, ale něco maličko v ní chybí. Nechci srovnávat s podobnými tituly, ale chybí mi v ní větší hloubka, víc citu. Přidal bych pár stránek, příběh o kousíček rozvinul.
To však je jen můj pohled, udělejte si vlastní názor. Za mně lepší půjčit než koupit, ale doporučit mohu.
Kdo má rád knihy jako Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala, tak ten si s radostí přečte i tuto knihu.
Další z nekonečných variací na Love story. Ale nádherná, jemná, křehká a něžná.
Už samotná anotace toho říká o knize hodně ale na její konec, i když je očekávaný,stejně jako v životě, vás nic nepřipraví. A její poselství žít. Každý den. Hodinu za hodinou je hodně osvobozující.
Wow, tak tolik jsem od tohoto příběhu nečekala. Byl čtivý a krásně napsaný, kniha mi dala tolik témat na přemýšlení. I když příběh končí za 99 dní, tak nám toho řekne hodně. A myslím, že hodně lidí se po přečtení příběhu, zamyslí nad svým životem...
Knihu určitě doporučuji a ke knize se vrátím.
99 dní s tebou
(SPOILER) Přišlo mi to trochu jako horší verze “Hvězdy nám nepřály. Třičtvrtě knihy jsem si říkala, kdy už to skončí. Ano, bylo to romantické, smutné a velmi dojemné, ale vlastně trochu nuda.
Když se Nathan dozvěděl diagnózu, kniha se blížila konci a když jsem se konečně začetla a začala to prožívat (do té doby jsem se nemohla do děje vžít), tak to bylo zrychlené a ze dne číslo 64 se stal den 99 a byl konec.