... a bude hůř
Jan Pelc
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/1886/bmid_a-bude-hur-db1-1886.jpg
4
844
844
Třídílný kultovní román odehrávající se převážně v totalitních severních Čechách poutavým způsobem a barvitým jazykem popisující život tehdejších mániček. Podle románu byl v roce 2007 velice úspěšně natočen stejnojmenný film v režii Petra Nikolaeva a podle scénáře samotného Jana Pelce... Tři hlasy nad knihou A bude hůř: Ivan Sviták: Pozoruhodné je právě to, že autoři těchto vulgárností jsou nejen hrdi na svou vlastní stupiditu a jsou pyšni na absenci kultury, ale že povyšují svůj plevel na kulturní hodnotu. Rio Preisner: Manichejský pansexualismus Dětí ráje bych v té souvislosti definoval jako pasivní antipolitičnost (sebe)zotročených mas v konfrontaci s aktivní antipolitičností otrokářské nomenklatury. Egon Bondy: Rio Preisner a snad i jiní nedovedou v Pelcových Dětech ráje asi číst nic jiného než ty partie o šoustání. Věru není v nich jádro tohoto textu. (...) Je to umělecky zvládnutá výpověď o životě nepoměrně těžším, než si kdy dovedli představit všichni Kerouakové, Ginsbergové, Borroughsové a Bukowští.... celý text
Přidat komentář
jako bývalá mánička si normalizaci dobře pamatuji, kniha zaujala i byla zfilmována
https://www.csfd.cz/film/223804-a-bude-hur/prehled/
nejdřív jsem měla s toudle knížkou docela hate-love vztah ale pak mi moc přirostla k srdci a Volin mi docela chybí, rozhodně to stálo za to abych se v knihovně ptala estli mi to donesou ze skladu protože jsem se dozvěděla o slangu z Československa sedmdesátejch-osmdesátejch let a zas jsem měla možnost vidět svět očima degenerovanýho alkáče což mě velmi baví, ke konci se to krásně motalo z pohledu první a třetí osoby a ještě to přidávalo tomu všudypřítomnýmu chaosu, a několikrát se mi z tý knihy chtělo blejto což znamená že je to kvalitní literatura když vyvolala tolik pocitů
Bizardní brutal čteno v roce vydání na tuto knihu se nedá zapomenout V mém okolí nemohou knihu moc číst lidé , kteří totalitu prožili stejně jako Olin, Dělá se jim zle ze své vlastní minulosti
Mám z toho fakt depku, číst někdy těsně před lockdownem o tom, jak je všechno na hovno, mi moc nedodalo. A bude hůř...
Bezútěšný svět. Kniha spíš pocitová než dějová. A ty pocity nic moc...
Atmosféra popsaná dokonale. Koncentrace sprostých slov vyšší než nízká. Některá slovíčka mi chvíli trvalo, než jsem pochopila. Samotné mi připadalo, že jsem ožralá, když každou chvíli přišla nějaká změna první osoby za třetí, minulosti za přítomnost nebo za nějakou halucinaci, sen, cojávímco...
Je celkem jedno, jestli je to o minulosti, ono se ve výsledku tak moc nezměnilo...
Akorát mi neseděla do skládačky ta sečtělost hlavního antihrdiny.
Perfektní! Nejsem nějaký knihomil, ale tuhle jsem přečetl od doby, co jsem ji poprvé dostal do rukou, tak nejméně 10x. Procestovala se mnou kus světa. Odměnou je jí např. to, že si ji můžete půjčit i v centrální knihovně v Liverpoolu a to v češtině! Naprosto úžasný příběh hlavního hrdiny VOlina. Všechny tři kapitoly jsou jiné, přesto žádná z nich neztrácí na zajímavosti. Opravdu doporučuji.
Kvalitní sociologická sonda do duší budoucích jaderných inženýrů, ministrů kultury a ekonomických poradců vlády. Prohnilý obsah reálného socialismu pod pozlátkem oficiální propagandy. Zrcadlo nastavené bolševickému pokrytectví.
Kdyby byla alespoň polovina z toho pravda...
Syrová a drsná zpověď undegroundu, totality a vlastní neschopnosti. Pro lidi narozené po '89 celkem nutnost.
Kdysi dávno můj referát na gymplu a nelitoval jsem, že jsem si Pelce vybral. Dílo bylo něco jiného, než co jsem tehdy četl, takže bylo docela fajn proniknout do undergroundu a obohatit si slovní zásobu našeho rozmanitého jazyka.
musela jsem po dočtení zas asi měsíc počkat, abych se rozmyslela, jak moc skvělý to bylo. a moc. protože mám zas další knížku, na kterou si během dne náhodně vzpomínám a všem o ní vykládám, zas jsem trosku chytřejší a mám pocit, jak kdyby byl olin po tom všem, co sme si “spolu” zažili, můj kamarad a vobčas se mi po něm stejská
nádherná kniha inspirovaná životem v totalitní káznici bolševického Československa. Bere silně za srdce.
toto som nedokončil... donekonečna a bez východiska sa topiť v normalizácii... stačilo naživo...
Boží úlet, který se čte sám. Některé pasáže jsou troooošičku přehnané, např : erotické pasáže : po 10-ti pivech a nějakém tom rumíku, tam kaňouři dali 4-5 čísel, jakoby nic. Takového odborníka co polkne tolik piv a rumu a potom zvládne takový maraton, bych chtěl potkat :) jinak super knížka.
No, nedala jsem to :D Už jsem nějak nedokázala zabíjet tím další hodiny a dál si rozšiřovat ve své mysli místa, která už mě odtud nikdo nevymaže - nekrofilie atp. Dávka naměřená prvním dílem mi do konce života asi bude stačit :)
Ale jako jinak si myslím, že to je důležitá knížka, a to sice kvůli několika věcem. Za prvé - vnímám to jako věrně zaznamenaný obraz revolty proti tehdejšímu systému, zrcadlo toho, jak to tehdy bylo mezi máničkami a tou nejvíc spodní vrstvou obyvatel - žádný dokumentární popisy, ale prostě tak jak asi určitá skupina lidí žila, tak s tím koresponduje i styl, jakým je kniha napsaná. Za druhé - ta doba je fakt šílená, šílená, šílená... Takže se nedivím, že ožírání, flákání se a nechození do práce atd., platilo jako za tu jedinou formu odporu, která těm tehdejším puberťákům zbyla. Tenkrát to asi bylo dobrodružství, dneska by dotyčnej byl někde jako bezďák, kterej je všem ukradenej. Tenkrát o ně jevil zájem aspoň sbor VB, dneska by byli šumák i jim.
Doporučuju nečíst na lačno v dopravních prostředcích, jednou se mi u líčení kocovin, chlastání udělalo vážně zle od žaludku :D
Už si ani nepamatuji, o čem ta kniha byla... ajo vlastně, o chlastání a o souložení. Asi mám o undergroundu jako porevoluční dítě zkreslené představy, ale jeho protagonisty vnímám podobně jako beat generation - osoby, které sice žijí nespoutaný život, ale zároveň jsou to tvůrci zajímavých myšlenek. Tuto skutečnost ostatně potvrzují texty českých undergroundových kapel, které vnímám jako podnětné. V této knize jsem však nic podnětného nenašla, druhá půlka příběhu mne navíc vyloženě nudila. Beru knihu jako report, který si nic nepřikrášluje, proto jsem titul ohodnotila dvěma hvězdičkami místo jedné. A teď mne omluvte, jdu meditovat nad texty Plastiků.
Přestože jsem knihu poprvé četla začátkem 90. let, některé pasáže si pamatuji téměř doslova! jen doufám, že hůř už bylo!
Tak k tomuhle tomu daleko spíše, než ke Ginsbergově Kvílení pasuje vstupní věta Williama Carlose Williamse: Račte si podkasat sukně, mé dámy, teď jdeme peklem!
Poprvé jsem četla knihu tak v sedmnácti a byla jsem z knihy nadšená, bylo to tenkrát prostě NĚCO! Olin byl tehdy pro mně frajer,co se toho nebojí.
Teď po letech jsem zvládla sotva půlku,fakt se to nedá. Asi je to tím, že jsem dospěla, vyzrála a snad i dostala trochu víc rozumu. Olin se vymezuje proti systému,ale pro mě je to jen alkoholik a flákač.Otázka ale je, k čemu bych tíhla v té době já sama,těžko říct. Knihu hodnotím půl na půl, dílo je to zajímavé, mně už ale tak nějak míjí.
Nevím, co si o tom myslet. Z první části knihy se mi chtělo zvracet, z druhé také, třetí se trochu podobala knize. Ano, není to literatura, je to zpověď. Zpověď koho? Nejsem a nebudu žádný moralista, ale život podle téhle zpovědi? Ne děkuji, určitě radši ten, co tam tak haní.
Chvilku je kniha psaná v 1. pádě, hned zas ve 3. Větu od věty se postava nachází v přítomnosti a hned zas v minulosti nebo ve snech nebo v bludách. Chvílemi jsem nevěděla, jestli nečtu během jedné věty úplně jinou knihu.
Autorovy další knížky
| 2007 |  ... a bude hůř |
| 2001 | Bez ohňů je underground |
| 2002 |  Šmírák |
| 2004 | Basket Flora |
| 1999 | ...a máš mě rád? |
Ta mi dala hodně do života