... a bude hůř
Jan Pelc
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/1886/bmid_a-bude-hur-db1-1886.jpg
4
841
841
Třídílný kultovní román odehrávající se převážně v totalitních severních Čechách poutavým způsobem a barvitým jazykem popisující život tehdejších mániček. Podle románu byl v roce 2007 velice úspěšně natočen stejnojmenný film v režii Petra Nikolaeva a podle scénáře samotného Jana Pelce... Tři hlasy nad knihou A bude hůř: Ivan Sviták: Pozoruhodné je právě to, že autoři těchto vulgárností jsou nejen hrdi na svou vlastní stupiditu a jsou pyšni na absenci kultury, ale že povyšují svůj plevel na kulturní hodnotu. Rio Preisner: Manichejský pansexualismus Dětí ráje bych v té souvislosti definoval jako pasivní antipolitičnost (sebe)zotročených mas v konfrontaci s aktivní antipolitičností otrokářské nomenklatury. Egon Bondy: Rio Preisner a snad i jiní nedovedou v Pelcových Dětech ráje asi číst nic jiného než ty partie o šoustání. Věru není v nich jádro tohoto textu. (...) Je to umělecky zvládnutá výpověď o životě nepoměrně těžším, než si kdy dovedli představit všichni Kerouakové, Ginsbergové, Borroughsové a Bukowští.... celý text
Přidat komentář
...a bude hůř...a bude líp...to si kuř...bude-li co pít...;) já osobně mám tu knihu rád, bo tak trochu tuším, o co tenkrát mohlo jít...minulo mne to vlastně jen o vlásek, přesně takhle těsně...;) 5*
Na knížku jsem byla hodně zvědavá, ale trochu mě překvapilo, jaká to byla "síla". Nevím, jestli bych dala 5 hvězdiček, ale díky poslední části rozhodně nemůžu, to už mě vůbec nebavilo a nezajímalo, hodně jsem přeskakovala. Dala bych 3 a půl, kdyby to šlo
Kniha kterou buď miluješ a nebo nenávidíš a nepochopíš! Já přestože vzorňačka v minulém režimu tuto knihu miluju! Často je nepochopena mladými kteří vůbec neví o co gou!
Vzpomínka na devadesátky, kdy jsem to četl poprvé. Zajímavá črta do života mániček v osmdesátkách a jejich neustálého střetu s Veřejnou bezpečností a s režimem a pak pobyt v lágru v kapitalistické cizině.
Tak musím přiznat, že tahle kniha a styl vůbec nebyl nic pro mě. Chápu rebelii doby, ale tohle je jen o chlastu, vzdoru a sexu.
(SPOILER)
Naprosto skvělou první část, (kde je chlast, toluen a perník) nahradí část druhá (kde jsou houbičky, magorák a incest,) kterou posléze nahradí část třetí (kde je přeskakující ich a er forma, co nedává žádný smysl a je příliš náročná na čtení.)
Mínusy knihy:
- Osobně bych si odpustil incest, (který nebyl uplně nutný)
- přeskakující formy poslední kapitoly, (které vám možná nepřijdou otravné v 16 plus letech kdy knížku čtete poprvé, ale po třicítce už Vám bohužel vadí.)
- často používané pejorativum "kráva" na ať už mužské či ženské pohlaví
- některé slangové výrazy, které nelze bez vysvětlení rozpoznat. (Např. Chytit Kapelu.)
Tak či onak, jedná se o nezapomenutelné dílo, jehož návykovost umocňuje fakt, že v románu neexistují ŽÁDNÉ kapitoly, stále se tam něco děje (buď sex anebo chlastání anebo bitky) a tudíž čtete, čtete, čtete, a najednou zjišťujete, že uběhlo pět hodin.
Skvělá kniha jako sonda do minulosti rebelujících mladých lidí, kteří se bouří totalitě a budovatelské výchově. Chtěly se odlišovat, ale čím? tak dlouhé vlasy a riflové oblečení, vysedávání po hospodách, spekulace o tom, kde sehnat peníze, a to nejlépe co nejvíc, jak se vyhnout práci a přesto mít štempl v občance. A hlavně si nezávazně užívat. Nevím, jak se nyní dívají mladí na tuto knížku, ti mladí, kteří totalitu nezažily, ale i takoví Olinové mezi námi žili, ale nebyli tolik vidět. Děkuji pane Pelci, že jsme mohli nahlédnout i mezi ty Oliny.
...a bude hůř je nešťastná kniha. Není to vlastně nic jiného, než sonda do party duševních slabochů a primitivů, která by se nechytila pravděpodobně ani mimo kom. režim. Kdybych nevěděl, která bije, skoro bych spíš sympatizoval s režimem, než s takovým budižkničemu jako je "hrdina" Olin. Takže tím spíš mně tato kniha vadí v tom, že leckdo, kdo bude po právu zhnusen hlavními postavami si pomyslí, že ty máničky byly vlastně všechny stejný, a ještě že proti nim ti komunisti tak brojili. Chudáci Plastici a zejména!! Blue Effect (s takovým sympošem jako je Radim Hladík v čele), že se o ně tyto postavičky otírají...Takhle by to působilo na mě, kdybych byl nezasvěcený čtenář a bral v potaz jen dílo bez znalosti historických souvislostí. No vážně, vždyť ztělesněním totality a útlaku minulého režimu jsou v románu pouze policajti, kteří se snad jako jediného prohřešku dopouští přemrštěného násilí - zrovna tak jako zbytek postav. Vážně potom tato kniha primárně předkládá, jak odporný byl život za Husáka? Ani bych neřekl. Už jen za to bych strhnul řadu bodů v hodnocení.
Další je ten primitivní účelový styl, kterým je celý román psán. Jak píše Vladimír Prokop: "... kultivovaný čtenář okamžitě pozná, že veškeré drastické a sexuálně explicitní motivy se v románu vyskytují jen proto, aby za každou cenu čtenáře šokovaly a udržely jeho pozornost. Dílo, jehož prvky jsou účelově manipulovány tak, aby zapůsobily co nejsilněji (aniž by fungovaly jakožto integrální součást umělcem přesvědčivě evokovaného světa), je neupřímné, ba dokonce lživé. Je to pouhý kýč."
A tady ty řeči o zrcadle doby, atd. ty sem zkrátka nepatří.
Když mám rozebrat jednotlivé knihy, musím říct, že první část je pro mě zaručeně nejhorší (v tom všem, co popisuju výše), druhá nejnudnější, a třetí (která se od prvních dvou liší) asi nejskousnutelnější. Když tady ale vidím, že ostatním čtenářům přijde třetí část nejslabší a dále vidím 84%, nerozumim. Vážně. Všechny % nad 55 jsou podle mě navíc. A dost možná že už nad 45.
Před lety si tuto knihu / a jiné od stejného autora / přál syn k Vánocům. Sháněla jsem je po antikvariátech, než jsem je zabalila, tak jsem do nich koukla. Není to můj šálek čaje, jak se říká. Kdyby ubylo sprostých slov a lahví alkoholu, asi by se to dalo i číst, protože život za socialismu je vykreslen parádně.
Zařadila jsem znovu po letech v rámci čtenářské výzvy. Když mi bylo náct, byla jsem nadšená. Dneska mně Olin štval od první strany po poslední. Asi už ten pubertální vzdor nemám a nemusím být za každou cenu v opozici.
Román rozdělený do tří knih, ve kterém sledujeme život Olina, který se v sedmdesátých letech není schopen zapojit do tehdejšího způsobu života, nevidí smysl ve studiu, práci a v "běžném" socialistickém životu tehdejších občanů. Jediné co ho baví je žít ve společnosti stejných lidí jako je on, jen sedět v hospodě a dělat co je baví. Ovšem komunisté a jejich represivní složky tomu nejsou nakloněni a dělají vše proto, aby tyto "napravili" . A dochází k tragickým událostem .... Olin si uvědomuje svůj způsob života, má občas tu touhu po změně a ovšem stejně vždy najde útěchu v alkoholu. Musím říct, že jsem byl obrovsky překvapen tímto románem a naprosto nadšen. Tato kniha je syrovým popisem života mániček a jejich rebelií proti režimu, kdy nutno říct, že by se chovali stejně za jakéhokoliv režimu.
Oline já nikdy nepochopím lidi, který tancujou, víš o kolik času se okradou? Místo toho aby chlastali?
Klasika, kterou jsem četla ve třinácti, pak v patnácti a až ve dvaceti jsem ji konečně dočetla. A líbila se mi.
No, nikdy nekončící příběh... Já cítila smutek a nebylo to jen o režimu, ta kniha se dostane pod kůži, stejně jako pesimismus, který tu byl tenkrát, dnes i zítra.
Kultová záležitosť mojej mladosti (aj počínajúceho stredného staršieho veku:). Olin a jeho mladosť - dospelosť v totalitnom režime v objatí undergroundovej komunity v severných Čechách. Dôverne známe každému, kto sa počas normalizačného režimu (1969 -1990) pohyboval v prostredí neoficiálnej ne-mainstreamovej kultúry a umenia. Odporúčam túto skvelú záležitosť každému non-konformistovi dnešných dní, nech sa dobre zabaví a snáď aj trochu poučí.
já jsem asi "konzerva"protože smysl života, jak ho vidí hlavní postava a jeho kamarádi,já prostě nemůžu tolerovat.Když si odmyslím jakým způsobem je kniha napsaná,tak mně děj zaujal,jsem bývalé dítě totality,takže situace mi není až tak cizí.Ale jsou mi cizí popisované názory,celá ta parta by nebyla spokojená za žádného režimu.
Přes hektolitry alkoholu,přes moře vulgarit i nechutností,přes sex na každé stránce,přes tohle všechno se musíte dostat,prodrat se tím někam pod povrch a pak se to možná před vámi rozestoupí a uvidíte tu beznaděj a touhu po svobodě,strach někoho milovat,strach bojovat,odvahu i zbabělost,strach ze sebe samého, hledání smyslu žití..... zkrátka lidský úděl v každé době i za každého režimu.
(SPOILER)
Poslouchal jsem jako audioknihu. Čekal jsem něco trochu pozitivnějšího a hlavně literárně ucelenějšího.
Kniha první: Plně chápu vývoj příběhu i chování Olina minimálně v první polovině. Kluk v pubertě bez dozoru, tak holt si užívá. To co mu fotr provede po přestoupení na učiliště je asi nejhorší věc co rodič svému potomkovi může udělat, takže plně chápu Olinův vztek a nenávist k otci i to, že kriminálníci jsou pro něj férovější lidé než lidé žijící "spořádaným" životem. Co trochu nechápu je to jak jednoduše se Olin vzdává všech svých lásek. V druhé polovině už je to vážně jen o chlastu, pro který slouží jako výmluva nějaká revolta vůči systému. Stejně tak nechápu, když Bejby tak moc miloval, proč aspoň nezkusil žít trochu normálně.
Kniha druhá: Tady jsem bal trochou zaražený vývojem vztahů. Olin mění přátele stylem "starý pro nový". Ani zmínka o Bejbině a dítěti, o Nataše, Marabu, vždyť i Pumpa docela zmizel. Zato se odnikud objeví Olina - duševní dvojče a nejlepší kamarádka. Olina skoro nonstop sledujeme den co den a doteď o ní nebyla jediná zmínka.
Kniha třetí: Zase "starý pro nový" všechno zahodit na všechny se vysrat, teď už se ze starých přátel mluví jen o Josefovi a Špínovi, sem tam zmínka o pár dalších, ale jen jednou větou (Hrbatá, Pumpa, Haš...), o většině se raději nemluví vůbec. Na to že Olin pořád vzpomíná, nějak na spoustu lidí zapomněl. Neuvěřitelně se navýšila Olinova sečtělost, což mi z jeho životním stylem úplně nekoresponduje. Navíc je tu iritujíc střídání ich a er a ač jsem se snažil sebevíc, nepřišel jsem na logiku těchto změn.
Velkou část knihy se Olin chová jako neuvěřitelněj zmrd aby zničeho nic zazářil jako nejslušnější a nejrozumnější člověk v okolí. Taky tady chybí určitá kontinuálnost vyprávění. Moc dobře víme že Olin nedostudoval, i proč. V druhé knize má ovšem maturitu a ve třetí se chlubí dokonce nějakým diplomem. Z příběhu jsem pochopil, že nebyl na vojně, ovšem v závěru třetí knihy vyznívá, že byl propuštěn až po odvedení. Taky vzpomíná na spoustu věcí, které by jsme s ním měli prožít, ale v tu dobu kdy se měli dít o nich není ani zmínka.
Knížka je dost depresivní a musím říct že mi dlouho trvalo, než jsem se na to povznesl a přestaly se tyto chmury přenášet na mně. S děním v knize se dokážu dost ztotožnit, protože, ač v jiné době, jsem jeden čas žil podobným stylem a není to nic k čemu bych se chtěl vracet.
Při čtení jsem ale pochopil jak vypadala spousta těchto bojovníků proti komunismu. Banda netáhel které zajímá jen to jak se ožrat (případně jinak zmastit), vyhnout se práci a co nejsnadněji se dostat k penězům.
Začátek byl naprosto famózní. První dvě knihy jsme žral jak koza trávu. Jo, přiznávám, že je to drsná kniha, ale mě to bavilo. Smál jsem se. Líbilo se mi, jak jsem se v Olinovi občas viděl.
Štítky knihy
totalitní stát zfilmováno komunismus květinové děti severní Čechy české romány
Autorovy další knížky
| 2007 |  ... a bude hůř |
| 2001 | Bez ohňů je underground |
| 2002 |  Šmírák |
| 2004 | Basket Flora |
| 1999 | ...a máš mě rád? |
Docela by mě zajmalo kolik tykadel nebo LSD v sobě autor měl když tohle psal. Na začátku to nebylo špatné čteni, ale každou další stránkou to byl větší a větší nečitelný úlet. Dřív se hlavnímu hrdinovi mohlo říkat bojovník proti systému dnes by to byl jen alkáč a bezďák.