U řeky Piedra jsem usedla a plakala
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423/bmid_u-reky-piedra-jsem-usedla-a-plakala-hYU-423.jpg
4
1164
1164
A dne sedmého... série
1. díl >
Další z románů známého brazilského autora, publikovaný v Brazílii v roce 1994, vypráví příběh, v němž se prolínají fiktivní postavy – irská představitelka kultu „wicca“, novodobé severoamerické „valkýry“, mladá španělská dvojice.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , ArgoOriginální název:
Na Margem do Rio Piedra Eu Sentei e Chorei, 1994
více info...
Přidat komentář
Myslela som, že většina knih od coelho v sebe skryva nejaku podstatnu myšlienku, v tejto som žial žiadnu nenašla
Tato kniha byla na mě příliš "katolická" a celkově málo pochopitelná. Hlavní hrdinka mi lezla dost na nervy.
Nebylo to špatné, ale nějak to nebylo ono. Příliš mnoho úvah o Bohu, o životě, příliš málo příběhu, příliš mnoho snění, ve kterém jsem se ztrácela. Po pár letech už vlastně nevím, o čem tenhle příběh byl. To by se nestalo, kdyby se mě nějak hlouběji dotkl. Což nedotkl.
Příběh, kterým prostě proplujete bez větších šrámů na duši a bez nějakého hlubšího zamyšlení. Bez toho, abyste se museli ohlížet zpět a vzpomínat. Protože vlastně není na co...
U řeky Piedra jsem usedla a plakala je jedna z mých nejoblíbenějších knih od Paula Coelha. Vracím se k ní vlastně každý rok, někdy i dvakrát a letos jsem si jí přečetla hned 2.1.2020. "Láska je jako droga, nejdřív se dostaví pocit euforie, kterému se oddáš, ale uplyne den a chceš ještě víc. Zatím jsi nepropadl úplně, ale ten pocit se Ti líbí. Nakonec si myslíš, že to dokážeš ovládat, ale nedokážeš." U řeky Piedra jsem usedla a plakala je příběh o duchovní cestě, o propojení s běžným životem, o lásce fyzické i duchovní, o lásce k Bohu, kterého náš hrdina vidí jako ženu. Ženu svého života, pro kterou se vzdá své schopnosti léčit aby se mohl naplno věnovat své vyvolené.
Tahle knížka rozhodně není pro každého, protože má ohromný přesah, a já osobně v ní při každém čtení najdu něco nového. A byť jí znám už skoro nazpaměť, málokdy mě nerozpláče. :)
Moje v pořadí 3. kniha od Paula Coelha, která mě ale asi tolik nezasáhla.
Hodnocení Paulových knih je pro mě oříškem.
Musím uznat že k tomuto pánovi pociťuji velké sympatie a respekt, proto se pokusím držet s velkým respektem a láskou na uzdě.
U této knihy jsem měla dojem, že ji NAPSALA (ano, ženský rod) nějaká fanatická pánbíčkářská paní...
Někdy byl cítit záchvěv Paulového rukopisu, ale ten se zase rychle vytratil.
Držela jsem se zuby nehty a nakonec knihu celou dočetla, ale kdybych tuto knihu měla v ruce jako první, asi bych už po další nesáhla.
Nemůžu ale říci, že mi nic nedala, to ne, vlastně s odstupem času jsem nad knihou ještě stále bloumala, ale zkrátka to prostě nebyl můj styl :)
Možná je dobré, mít jí na svém "seznamu" co musíte přečíst, jen si ji nedávejte jako první. ;)
Coelha mám ráda, ale tahle kniha se mu nepovedla. Literárně nemám co vytknout, jazyk excelentní jako vždy, ale dej o ničem. Odehrává se během pár dní, ve kterých se vedou pouze diskuze o Bohu a v podstatě nic se neděje, žádné zvraty v situacích, napětí, překvapení, nic. Třeba taková kniha, Kdybych te nepotkal, kterou jsem četla před touto, mě strhla nadsenim úplně jinak. Piedra mě zklamala
Krásne myšlienky a z nich pre mňa top (čítala som v češtine) :
"Láska je jako droga. Nejdřív se dostaví pocit euforie, kterému se zcela oddáš. Ale uplyne den, a chceš ještě víc. Zatím jsi tomu nepropadl úplně, ale ten pocit se ti líbil a myslíš si, že ho dokážeš ovládat. Dvě minuty myslíš na milovanou osobu a další tři hodiny na něco jiného. Ale postupně si na toho druhého zvykáš, až jsi na něm úplně závislý. Pak tři hodiny myslíš na něj a dvě minuty na něco jiného. Když s tebou není, prožíváš stejné pocity jako lidé závislí na drogách, když je nemají. V takových chvílích bys pro lásku udělal cokoliv, stejně jako narkoman, který krade a ponižuje se, jen aby dostal svoji dávku.“
Před lety jsem viděla film Veronika se rozhodla zemřít a hrozně se mi líbil, když jsem se dozvěděla, že je i knížka tak jsem byla celá šťastná, že si mohu přečíst i psanou podobu příběhu, pak jsem zjistila, že je to knížka ze série, ikdyž podle tohoto dílu absolutně asi bez návaznosti. Toto bylo na mě až moc duchovně založené. Hlavní hrdinka mi svým chováním byla silně nesympatická podobně asi jako hlavní hrdinka v 11 minutách, což až doposud byla jediná kniha od tohoto autora, tak doufám, že druhý díl série bude o něco lepší.
nedočetl jsem - působí stejně zhovadile, jako kniha Alchymista, nechápu, jak mohl Coelho se svou antiliterární tvorbou prorazit za hranice Brazílie!
Veľmi depresívny (fiktívny ?) pohľad do zákulisia moderného katolicizmu a fanatického nebiblického mariánskeho kultu. Coelho ponúka zmes katolíckej teológie a rôznych iných náboženstiev, čo je pre ľudový katolicizmus (najmä) v Južnej Amerike typické. Kult nasal prvky mnohých iných náboženstiev a zablúdil do nešťastia, neistoty, duševnosti a vedomého vyhľadávania utrpenia. Namiesto radosti, manželstva, istoty a zdravého rozumu Nového zákona nastúpil smútok, celibát, zvody falošných vízií a zbytočné utrpenie. Zázraky na tom nič nemenia, tie sa diali aj v kulte Aštarty.
Zaujímavý príbeh o láske....aj fyzickej, aj láske k Bohu. Zo začiatku sa mi dej vliekol, potom to nabralo taký rýchlejší spád. Celkovo som čakala niečo iné, ale istým spôsobom pekný príbeh...
Můj první Coelho... Nebudu lhát, s knížkou jsem se docela prala a četla ji skoro dva měsíce, ale jsem moc ráda, že jsem ji nakonec dočetla. Knížka je plná mouder o lásce k člověku a k Bohu.
Ten příběh si vás musí vybrat. Ne každý miluje, mnoho lidí tekutě pluje tím, co mu aktuálně vyhovuje a neváhá přikročit k soudnímu oddělení, když je to nezbytné. Nevím, jestli se dětské lásky ještě dějí. Pro mě to je tedy něco kouzelného. Mnoho ze situací jsem zažila jako např. lásku jako malá holka ztratila a pak ji v životě ještě mnohokrát hledala. Ubohý ale ten, kdo neriskoval (nehledal, nevybíral, nerozmlouval,...).. A přitom to je vždy o tom najít jen klid srdce. Ten klid je však vykoupen očistcem emocí. Tak mnoho myslíme a málo cítíme a tohle heslo se mnohokrát odehrálo. Samozřejmě nejít do vztahu s každým ale nedá příležitost vysoké míře přitažlivosti a přiblížení se vlastnímnu ideálu partnera. Je třeba řídit se srdcem a zároveň nepředvídat, jakým způsobem se to má udát. Knihou se prolíná křesťanská nauka, nicméně jsou to spíše jen střípky a vzhledem k tomu, že příběh se vytváří jednak z životních situací ale i fiktivních až zázračných situací, je snadné to v rámci příběhu přijmout. Příběh je nadsázkou, určitou satisfakcí, žádné veledílo ale důvtipný příběh.
těšila jsem se na zajímavý příběh o duchovní cestě a propojení s běžným životem. po pomalejším začátku přišel ještě pomalejší střed, až ke konci se mi líbilo pár myšlenek. celkově byla pro mě až moc křesťanská a já očekávala spíš duchovno.
Dvakrát jsem začal číst,ani jednou jsem nedočetl do konce. Za mě jedna ze slabších autorových knih.
Pokud bych věřila katechismu a jeho pochybným výkladům slova Božího, a pokud bych věřila autorem líčeným otřepaným rozhovorům se srdcem, pak bych tento blábol byla schopná dočíst. Nicméně při čtení jisté pseudoduchovní pasáže jsem to psychicky nevydržela a knihu zaklapla s tím, že tohle už nikdy.
Trochu rozpaky. U zhruba první třetiny až poloviny jsem si říkal, zda jde o knihu stejného autora, který napsal Alchymistu nebo Bridu, která se dějem také mihne. Tak ploché až nudné mi to přišlo. S blížícím se koncem se začaly konečně objevovat i zajímavé vedlejší postavy, které děj oživily svou moudrostí. Konec bohužel opět spadl do šedi, takže ty 4* jsou mírně nadhodnocené. Celkově hodnotím zhruba na úrovni Veroniky.
Štítky knihy
brazilská literatura feminismus náboženský fanatismus utrpení mystika
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
...Většina lidí na lásku nevěří...
Těžké dílo,které musíš číst soustředěná a klidná bez starostí a špatných myšlenek.