U řeky Piedra jsem usedla a plakala
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423/bmid_u-reky-piedra-jsem-usedla-a-plakala-hYU-423.jpg
4
1164
1164
A dne sedmého... série
1. díl >
Další z románů známého brazilského autora, publikovaný v Brazílii v roce 1994, vypráví příběh, v němž se prolínají fiktivní postavy – irská představitelka kultu „wicca“, novodobé severoamerické „valkýry“, mladá španělská dvojice.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , ArgoOriginální název:
Na Margem do Rio Piedra Eu Sentei e Chorei, 1994
více info...
Přidat komentář
Přestože v ní bylo pár zajímavých myšlenek, tato kniha se mi od Coelha líbila nejméně.
Knihu jsem četla asi před 3 lety, ale pořád si pamatuji ono poselství, které mi tenkrát předala. Ačkoliv je tam na mě dost náboženské tematiky, dokázala jsem si ji vždy převést na to "své".
Prostě miluji příběhy o té pravé Lásce, s obrovským L, kterou nemůže nic zastavit, jen občas potřebuje čas, oddělení, aby se dva mohli zase setkat...
Někdy musíme opustit starý život a spřetrhat všechny provazy, abychom mohli začít skutečně žít, abychom se mohli přiblížit k Bohu a objevit sebe samu. Bůh je Bohyně, s ženskou a mužskou tváří. Láska je jako hráz. Neschopnost rozhodnout se je největší bolestí ze všech... v knize se objevilo mnoho zajímavých myšlenek a v mnohých jsem se našla. Přesto nějak nemůžu úplně překousnout, jak tady mnoho lidí zmiňuje, nábožensky laděný text. Stopadesátkrát Buď vůle tvá, sto padesátkrát Zdrávas Panna Maria.... jako nevím, ale po Veronice, Alchymistovi a Bridě byla tato kniha dost vekou ránou.
Hlavní hrdina na mě působí jako manipulátor, což v církevích kruzích není zrovna nevšední záležitost a hlavní hrdinka sice přetrhala pouto s jednotvárným životem, ale zato se pohroužila do života plného modliteb a plnění božího poslání, což na mě působí jako stejný stereotyp, akorát v bledě modré. A to nemluvě o ochotě následovat svého milého, ať už udělá cokoliv a půjde kamkoliv. Já říkám, všeho s mírou.
Mimoto, řekla bych že Paulo Coelho měl v hlavě soustu dobrých myšlenek, ale spracování se stalo poněkud problematickým. Oceňuju však hezky plynoucí tok vět a práci se slovy a zajímavé myšlenky.
Beru jednu hvězdičku za milionkrát omílané kostely, modlitby a panny Marie, kterými se podle mě autor snažil vyplnit strany v knize, a beru hvězdičku za milostný příběh postrádající originalitu. Čekala jsem víc.
Vlastně to ani nedovedu pojmenovat, proč mě právě tato knížka ze všech Coelhových tolik zasáhla.
Děkuju za tenhle příběh Paulo! Moc se mi líbil, stále mě hřeje u srdce. Pro mě prozatím asi to nejlepší z Coelhovo tvorby =)
Naprosto úžasná kniha, kterou jsem přečetla na jeden zátah, člověka donutí přemýšlet a uvědomí si, co pro něj znamená čekání a co láska... doporučuji... :)
Náboženská tematika môjmu srdcu veľmi blízka nie je, a aj keď to bolo zaujímavé a ľahko čitateľné, tak celkom som nepochopila, o čo autorovi vlastne šlo.
Coelha mám ráda,ale zde bylo až přiliš náboženství a příběh mě chvílema nudil, na druhou stranu jsem zde našla zajímavé myšlenky a kniha se četla přijemně.
kniha splnila má očekávání - nebyla mou první od tohoto autora. Četla se příjemně, vychutnávala jsem si ji po malých kouscích.
Pravda je, že ani nevím, jaký mám z knihy pocit, nějaký konkrétní. Rozhodně rozpolcenost a dál? Na jednu stranu se mi to líbilo, právě kvůli těm myšlenkám (pro příběh jsem to nečetla, nějaká dramata jsem nečekala), ale na druhou stranu mi místy už vadilo to neustálé "bohování". Silně rozlišuji slova náboženství a víra a tady na mne toho náboženství bylo opravdu až moc, snad proto, že žádné nevyznávám.
Ale i přesto se mi to v podstatě líbilo. No... ani nevím, jak se správně vyjádřit.
Ještě chci zkusit Veroniku a možná sáhnu i po Alchymistovi.
nádherná kniha, ve které kdo věří, se najde. Nepojednává jen o víře k Bohu, ale i k pochopení sebe sama, ochotě milovat, dávat i brát. Dokáže v člověku rozproudit myšlenky, které by ho bez ní nenapadly, což je podlě mě skvělé. Každý z nás v téhle stále někam spěchající době zastaví a zamyslí o jiných věcech, než jestli stihneme nakoupit nebo vysát...
nádherná kniha, ve které kdo věří, se najde. Nepojednává jen o víře k Bohu, ale i k pochopení sebe sama, ochotě milovat, dávat i brát. Dokáže v člověku rozproudit myšlenky, které by ho bez ní nenapadly, což je podlě mě skvělé. Každý z nás v téhle stále někam spěchající době zastaví a zamyslí o jiných věcech, než jestli stihneme nakoupit nebo vysát...
Mně se kniha velice líbila, po každé knize od Coelha zůstane takový ten pocit naděje.
Stará láska nerezaví, já v tom vidím to, že je tam popsané, že i po letech k sobě našli cestu dva lidé... Co se týče náboženské filozofie, tak v tomhle podání to bylo super.
Kombinace silné víry a stejně silné lásky je pohlazením po duši. Jen mě drobně zklamal konec, přesto mi z téhle knihy bylo hezky :-)
Heslo "stará láska nerezaví" zde platí na 100% a to jak ke starému příteli tak k bohu. Spíše jedna ze slabších Coelho knih ze série proměny člověka za sedm dní. Ale platí zde, stejně jako u většiny jeho knih, že pokud zrovna něco takové prožíváte či jste v té etapě života, tak si přidejte hvězdičku navíc.
Coelha mám ráda, ale tohle mi přišlo jako nesourodé spojení Bible a Padesáti odstínů šedi.
Štítky knihy
brazilská literatura feminismus náboženský fanatismus utrpení mystika
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Kniha není rozhodně špatná, je to moje čtvrtá kniha od tohoto autora. Je to takové odpočinkové čtení, které nutí se zamyslet nejen nad osudy postav ale i nad sebou samým.