Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/424/bmid_veronika-se-rozhodla-zemrit-xX9-424.jpg
4
3468
3468
A dne sedmého... série
< 2. díl >
Mladá Slovinka Veronika se z omrzelosti nad stále stejným životem i z pocitu vlastní zbytečnosti rozhodne spáchat sebevraždu. Ve svém dosavadním životě se vždy snažila dělat to, co od ní očekávali druzí, neměla odvahu naplnit svou vnitřní touhu a riskovat neúspěch. Teprve když se v sanatoriu pro duševně choré dozví po nezdařené sebevraždě, že má poškozené srdce a že pomalu umírá, probudí se v ní instinktivní vůle k přežití a Veronika začne o svůj život bojovat. Při vyprávění Veroničina příběhu se světoznámý brazilský autor opírá o vlastní zážitky z dospívání z riodejaneirské psychiatrické léčebny.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2000 , ArgoOriginální název:
Veronika Decide Morrer, 1998
více info...
Přidat komentář
Veronika. . ., čekala jsem od této knihy více. První polovina knihy mi přišla velmi nudná. Nabývala jsem občas z této pasáže pocit, že pokud člověk neprojde psychiatrickou léčebnou, tak nemůže vést šťastný a plnohodnotný život.
pre mňa osobne je pán Coelho len šikovný manipulátor ľudských myslí a žiadny majster pera a nenachádzam na jeho knihách nič umeleckého (a to som mu dala šancu už 3x)...a túto knihu považujem za jednu obyčajnú priemernú knihu....to, že sa v knihe nachádzajú "pekné myšlienky" z nej nerobí automaticky literárny skvost.
Tuto knihu považuji za nejlepší román od Paula Coelha. Často na ni myslím, zvláště na závěrečnou pointu, kterou považuji za jednu z nejsilnějších v moderní literatuře vůbec. Je mi známo, že Coelho má kromě obrovské řady fanoušků i řadu odpůrců, já se však hrdě hlásím do první skupiny.
Útlá knížečka současného světoznámého autora vypráví příběh mladé dívky Veroniky. Příběh je velmi poutavý až nadčasový. Autor je dobrý vypravěč příběhů lidských osudů a celé jeho dílo působí lidsky, emociálně , filosoficky a s nečekanými optimistickými obzory pro budoucnost. Autor stírá rozdíly mezi zdravými a nemocnými lidmi, dokonale vystihuje duševní onemocnění, pocitově přibližuje stav mysli člověka před sebevraždou, stav po nedokonalé sebevraždě, léčbu a návrat do života. Kniha dodává naději a odvahu mnohým lidem, kteří propadají do bezmocnosti, beznaděje a do depresí. Čtenářům mohu knihu vřele doporučit, neboť informuje širokou veřejnost a obohacuje duševně nemocné. Kniha informuje o bídách tohoto světa, ale i o naději…
"šílenství je neschopnost sdělit své myšlenky. Jako bys byla
někde v cizí zemi - všechno vidíš, rozumíš všemu, co se kolem
tebe děje, ale nedokážeš se vyjádřit a nemůžeš od nikoho čekat
pomoc, protože nerozumíš jazyku, kterým se tam mluví"
Ke knize mne přivedl hodně povedený stejnojmenný film, který mne naprosto dostal. Říkala jsem si, že kniha bude stejně dobrá, ne-li lepší, ale bohužel se mi takové spokojenosti jako u filmu nedostalo.. Beze sporu jsem zde našla spoustu věcí k zamyšlení, přečetla si pěkné citáty.. ale tím to nejspíš končí. I když nese kniha důležité poselství, nemyslím, že by skutečně někomu zabránila se zabít a nemyslím, že je to kniha, která člověku změní život. Mně určitě ne. Pár pasáží jsem musela vynechat, jak šíleně mne nudily, což mě sice mrzí, ale kdybych to neudělala, nedošla bych až ke konci.. film byl nádherný,strašně mě nadchnul a kniha zase vyloženě zklamala. Dvě hvězdičky za některé citáty a objasňování toho, co to znamená, být blázen.. víc si to podle mne nezaslouží. Nejsem žádný ignorant, který musí číst za každou cenu akci a obrovskou lásku, ba psychologie mě zajímá!Ale tohle bylo podáno vleklým nudným dojmem.. a vděčná jsem jen za to, že to mělo tak málo stran. Navíc se stoprocentní jistotou mohu říct, že tohoto autora už nejspíš nikdy nevyhledám...
toto je moje druhá knížka od Coelha (tu první Alchymista jsem nedočetla-četla jsem ji asi před 10lety). Nedávno jsem zase našla jeho knihy, tak jsem si říkala, že mu dám ještě šanci, ale bohužel kniha je napsaná stylem, který mi naprosto nevyhovuje, ano, jsou tam myšlenky, které mě přinutily přemýšlet nad životem a spoustou věcí, ale styl toho psaní je prostě děsný, některé pasáže jsou napsány, jako by do té knihy vůbec nepatřily a jakoby je psal někdo pod vlivem drog, prostě se tam vůbec nehodí.
+ dávám za téma a myšlenky v knize
- za styl psaní
První pokus přečíst ‘Veroniku‘ jsem učinil před více než rokem a skončil jsem před padesátou stranou. Nudila mě neskutečným způsobem, dokonce takovým, až jsem se zařekl, že od něj už nikdy více nepřečtu. O mnoho měsíců později jsem dostal v knihovně záchvat – totiž, když jsem v knihovně procházel kolem poličky “C“, vytáhl jsem si Rukověť bojovníka světla. Ta knížka mi přišla asi dvacetkrát horší než ‘Veronika‘, nicméně jsem ji dočetl až do konce, abych ji aspoň ohodnotil a mohl k ní napsat komentář, který je velmi trapný. Opět jsem si slíbil, že Coelho nikdy více.
Haha :) .. Před týdnem jsem si rozečetl ‘Veroniku‘. Zase. A líbila se mi dost. Vlastně nevím, kde se u mě stala taková změna, ale je tomu tak a jsem tomu rád. Bohužel se obávám, že se jedná o jedinou autorovu knihu, která by mě eventuálně zajímala. U těch zbylých si vystačím s anotacemi. Takže s autorem opět (už potřetí) skončím (jen aby).
____
Každopádně, Veronika se rozhodla zemřít je opravdu dobrá knížka. Veškeré názory a myšlenky, které v ní autor prezentuje, jsou vkusně začleněny do textu a čtenáře neruší. Nejzajímavější byl námět. Příběh umírající dívky je působivý, byť na můj vkus by mohl být o něco více propracovaný. Coelho každopádně není autor, který by plodil stovky stránek a tak si příznivci propracované atmosféry a psychologie postav nepřijdou na své. Nicméně, zajímavých myšlenek a působivých pasáží je v knize mnoho. Nejvíce se mi líbily příběhy vedlejších postav, především Eduarda a Zedky. A v samém závěru mě dojal dopis Mari o pramenu a nádrži. Coelhovi můžu vytýkat tisíc nedostatků, ale tohle bylo dobré.
Paulo mě několikrát na stránkách knihách vnuknul potřebu uvažovat nad životem. Patří mu za to dík a poklona, jen je mi líto, že skutečné rozuzlení knihy, už jsem tušil kolem sedmdesáté stránky, tedy v polovině knihy. Ubírá to hvězdičku, nicméně to nesnižuje zajímavost "Veroniky". Doporučuji k přečtení.
Pro mě lepší než Alchymista. Donutilo mě to přemýšlet o životě. Takové knížky mám ráda.
Kdybych necítila v knize jistou autorovu samolibost, dala bych plný počet. Jinak se mi to líbilo. U četby Coelha se nemusí nijak zvlášť přemýšlet a nutit se k plný koncentraci ... a přece nějaký myšlenky předá. Dobrá volba pro oddechový večer.
Z mnou doposud přečtených Coelhovek mám tuhle nejradši.
Líbí se mi, jak Coelho zasadil děj do Slovinska (které se mi jakožto země po mých návštěvách v ní velmi zamlouvá), což není asi úplně běžná záležitost (minimálně o tom nevím).
Veronika zjistila, že stojí za to žít. Ne každý má to štěstí...
Líbí se mi, když někdo ví, po čem touží.
Mám ráda lidské úsilí a s ním spojené odhodlání dosáhnout vytyčených cílů bojem.
A zcela nejvíc miluji, když nic na světě člověka nedonutí se vzdát.
První Coelhovka a také první radost z nalezení výtečného spisovatele. Kniha poukazuje na silné myšlenky, chování a poznatky před smrtí, která se rychle blíží. Výtečné propracování hlavní hrdinky Veroniky a zajímavé vytvoření imaginárního ústavu, který v knize poznáváme. Nemám snad žádné výhrady, spokojenost na plné čáře.
Samotnou mě překvapilo, jak mě knížka chytla. Moje první kniha od Coelha byl Alchymista, který mě přes výborné komentáře zklamal a nebavil. Oproti tomu Veroniku jsem přečetla jedním dechem, je tam spousta věcí k zamyšlení.
S Veronikou jsem se na začátku naprosto ztotožňovala. Co sakra na tom světě mám dělat? Ale na sebevraždu se mám moc ráda. I když výlet do blázince by nebyl marný, přesně jak píše, od blázna nikdo nic neočekává.
Coelho si opět vybral atraktivní téma: uzavřenost prostředí, tápající hrdiny. A atmosféru sanatoria kdesi pod Julskými Alpami vystihl dokonale.
Tak tentokrát se moc velké nadšení nekoná, knížka mě prostě zklamala na plné čáře. Těšila jsem se na ni několik let, ale pořád v knihovně nebyla, tak jsem si ji koupila a možná i trochu lituju. Celou dobu jsem se nudila, Veronice bych hned na začátku dala pořádnou facku, za to, že se chce zabít z nudy, a příběh by byl vyřešen. Ani nějaké hluboké filozofické myšlenky jsem tentokrát nenašla a k mému zklamání ani žádnou dechberoucí slovní symfonii. Tohle tedy ne, pane Coelho!
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno psychiatrické léčebny brazilská literatura Slovinsko inzulin astrální projekce
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
[001/12] Těžko říct, co se odehrává v myslích bláznů, ale Paulo Coelho si na toto téma troufnul. Jestli je pravda to co píše a opravdu byl třikrát v sanatoriu pro duševně choré, nevím proč, ale tu zkušenost mu závidím. Vlastní úhel pohledu podložený zkušeností dokáže dát knihám neuvěřitelnou živost a pravdivost. Vlastní zkušenost toho dokáže hodně, ale tím nechci nabádat, aby autoři thrillerů začali zabíjet kolemjdoucí a hrát si s policií na kočky a zloděje sýra.
Každopádně kniha ‘Veronika se rozhodla zemřít‘ má své specifické kouzlo. Četla jsem ji už podruhé a tak to na mě nemělo ten kýžený efekt, ale i tak mě to opět bavilo. Vždyť to je už dobrých devět let, kdy jsem to četla poprvé. Bohužel teď na Veroniku pohlížím s rezervou a odstupem, už mi její odvaha či zbabělost vzdát se drahocenného života nepřipadá tak fascinující. Ale i tak základní myšlenka o tom, že když se člověk dostane pod tlaku a do presu, chce o život bojovat sebevíc, zůstává. Člověk je vůbec zvláštní tvor a kolikrát se chová úplně stupidně. Ale takoví zkrátka jsme.
Zajímavé na této knize je, že se autor nevěnuje jen Veronice, ale i jiným lidským osudům. Je zvláštní, že jsem se na to vůbec nepamatovala a myslela si, že to vše bylo jen a pouze o ní, ale ne. Člověk si tu přečte o několika pacientech, kteří měli každý jinak pohnutý osud. Někteří zůstávají proto, že se jednoduše chtějí stranit ostatních a jiní zase proto, že je tam, za zdí sanatoria, vlastně nikdo a nic nečeká. Je to v podstatě hrozně smutná kniha, ale určitě se tam dá najít i pár hezkých podnětů zaměřených na lidskou morálku a davovou schopnost sdílet společný názor, byť špatný.
Daleko více jsem si tentokrát ovšem všímala narážek na trošku naivní vnímání světa a života. Poprvé mi to vůbec nepřipadalo, ale i tady se hodně autor zaobírá vírou v ostatní, v sebe a vůbec vírou v to něco. Není to ovšem přehnané, vybráno je to celkem vkusně, i když pasáž o překrucování právních zákonů a pouček ve prospěch Boha a škodu lidstva, to mě i přes svou krátkost docela nudilo. Jinak se kniha čte dobře, přeskakování z osoby na osobu je plynulé, neagresivní a text je velice snadné vnímat. Je to kousek, který nepotřebuje náročného čtenáře a z knih od Coelha je rozhodně jedna z mála, které za něco opravdu stojí a mají v sobě literární sílu a jistou kvalitu.