...a dole čeká kat

10.05.2023

Poslechnuto jako audiokniha.

Oproti jiným knihám letců z Anglie je tahle o něco více literární (tedy plné různých přirovnání, lyrických pasáží a dějových skoků) a o něco méně technicky popisná. To mi celkem nevadilo a trochu mi to připomínalo o hodně pozdější dílo Zatím dobrý o bratřích Mašínech. V tomto směru spokojenost.

Pokud jde o samotné zpracování audioknihy, tam musím být mírně kritický. Muzikant Petr Třebický má sice dané téma asi rád, tak se snaží o autentický přednes a jeho hlas není nepříjemný, ale je znát, že to není profík. Výslovnost francouzských geografických názvů taky úplně navyšla a navíc interpretovo ráčkování mu trochu lámalo vaz při technických pasážích (bombardér nabral kurs...) Celé pojetí mi trochu připomínalo recitativy v country písních á la "a spodek, pane, to je ďábel".

80%

17.03.2023

Knížka má dvě dějově linie. Jednu lepší a jednu horší, ovšem kniha Bombardér T-2990 se odmlčel je trochu někde jinde.

24.03.2022

Autor do knihy a postáv vložil skutočné príbehy a zážitky, ktoré prežil on alebo jeho spolubojovníci. Na knihe poznať vek, vďaka jazyku a spôsobu vyjadrovania som mal pocit, akoby som pozeral film pre pamätníkov. Ale to by až tak nevadilo. Autor sa snažil dať postavám príbeh a ľudský rozmer, takže príbeh z lietadla je strihaný minulými udalosťami. Zhruba do polovice knihy je to tak akurát, ale v druhej sa situácia stane neprehľadnou a striedanie rovín (lietadlo vs spomienky a predstavy letcov) išlo na úkor príbehu. Každopádne, vypočutie neľutujem, navnadilo ma to na druhú autorovu knihu o jeho vlastnom bombardéri T-2990.

04.06.2021

Výborne a citlivo napísané rozprávanie o pocitoch posádky lietadla, ktoré už-už prilietava do bezpečnej zóny, ale predsa len je zasiahnuté a rúti sa k zemi. Autor zvolil ten istý štýl rozprávania, ako v knihe Bombardér T-2990 sa odmlčal a príbeh poprelínal vsuvkami o osudoch jednotlivých členov posádky - nanajvýš pôsobivé.

21.10.2020

Pouhých 90 stránek možná jinak dobrého příběhu české posádky bombardéru Wellington, který se vydává na cestu, o které nikdy nelze říci jak skončí. Tomu odpovídá i název knihy.
Mému čtenářskému vkusu neseděl zvolený způsob uspořádání textu, který byl soustavně a necitlivě rozbíjen vstupy o osudech jednotlivých členů posádky.
Domnívám se, že by knize prospěla logická časová posloupnost.

21.08.2020

Je zvláštní, jak málo se píše o posádkách jediné "naší" bombardovací perutě (pravda, Operace Stonewall od pana Šulce to trochu dohání, ale stejně). Tohle je příjemná výjimka a opravdu jsem si to užil (jak jen to o knihách, kde se směje zubatá s kosou lze říci).
Z knížek z "prvního uvolnění" v šedesátých letech mám vždycky takový syrový dojem, jako kdyby se s tím pánové , tehdy již středního věku, moc nemazali a prostě to napsali. A ono to funguje. Žádné pentličky, žádné románky, jen pocit jak to doopravdy bylo. A člověku před očima letí i to, co je pak čekalo doma. Víc prozrazovat nebudu, snad jen to, že už samotný název knihy spolehlivě zamrazí, když o něm člověk přemýšlí.

PS: Po necelém roce se mi dostala do ruky i papírová verze z pozůstalosti příbuzného mojí manželky, kdysi člena KSČ. Jak hořkosladké někdy dokáží být lidské osudy a jak nečernobílý svět, ve kterém žijeme.

Když mi bylo třináct, knížku mi půjčila moje p. češtinářka, které zůstala doma po manželovi. Je to asi podivné čtení pro třináctiletou dívku, ale tehdy mě dokázala zaujmout. Vedle Ivankinova Konce honicích psů a Royova Navigátora jde o jediný titul válečná literatury, který jsem dočetla do konce, a vcelku mě bavil. Dodnes si vybavuji scénu, kde se jeden z hrdinů musel zachytit za podvozek jedoucího vlaku a vydržet tak celé hodiny. Dnes bych si z té knihy jistě vzala mnohem víc, ale co se dá dělat; něčím se čtenářský život zahájit musí.