A hory odpověděly
Khaled Hosseini
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/172925/bmid_a-hory-odpovedely-bKg-172925.png
4
1422
1422
Khaled Hosseini, autor světově úspěšných románů Lovec draků a Tisíce planoucích sluncí, vydává třetí román, v němž se opět vrací do rodného Afghánistánu, ale zavede nás i do Paříže či Kalifornie. Vypráví příběh sourozenců rozdělených v dětství. Abdullah vyrůstá v chudobě afghánského venkova a nepřestává toužit po ztracené sestře, zatímco Pari, která zapomněla, že kdy měla nějakého bratra, vychovává bohatá rodina v Kábulu a Paříži. Na pozadí téměř šedesáti let dramatické afghánské historie se odehrává příběh lásky, ztrát i obětí. Je lepší být odtržený od rodiny než trpět bídou? Co mohou či mají udělat bohatí pro chudé? Jak silná jsou rodinná pouta a jaké následky mají naše rozhodnutí? Na tyto otázky hledá Hosseini v mistrovském vyprávění odpověď. Sejdou se ještě někdy Abdullah a Pari? Otevřete knihu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , ArgoOriginální název:
And the Mountains Echoed, 2012
více info...
Přidat komentář
Krásně rozpracované příběhy, které vykreslují tragičnost jednotlivých postav. Ačkoliv jsem se do knihy vůbec nechtěla pustit, nakonec nelituji - strávila jsem několik večerů s Parí, Nabím, Abdulláhem a jejich předky, potomky, příbuznými a známými. Moc se mi líbilo střídání perspektiv pomocí vyprávění jednotlivých postav a posouvání příběhu dál. Klidně bych snesla ještě pár dalších postav a jejich vyprávění :)
Smutná, ale čtivá kniha se silným příběhem. Jednotlivé postavy jsou autorem skvěle popsány, stejně jako různá prostředí, ve kterých se postavy ocitnou. Člověk si musí zvyknout na střídání časových úseků. Doporučuji k přečtení.
Kniha mě vedla k zamyšlení, že si dnešní lidé ani neuvědomují jak se máme v ČR dobře. Střecha nad hlavou, žádná válka, žádný hlad, děti mají (někdy až moc ) to ,co potřebují......Konec knihy mě rozbrečel -to přiznám- bylo mi líto, že Abdulláh Parí už nepoznal . Knihu doporučuji,jen mi vadily časové přeskoky a to, že jsem na začátku každé kapitoly začáteční stránky tápala,ke komu že se tato část knihy bude vázat.
Nevím. Ta knížka je dobrá, ale... něco jí chybí. Takové to "ono", ten pocit po přečtení, že je vše tak, jak má být.
Příběhy jako samotné jsou neskutečně čtivé, ale v momentě, kdy vás každý příběh úplně pohltí, je najednou useknut a začíná jiný, který s ním zpočátku vůbec nesouvisí. Byla jsem postupně okouzlena příběhem Abdulláha a Parí, Bábá a Nábího, Níly, Markose, Roši,... O každém bych mohla říct, že byl můj oblíbený. Ale jako celek to nefunguje. Je to vyprávění o postavách, které, ačkoli jsou lehce spojeny určitými vztahy, mají kolem sebe prázdno a plují sami časoprostorem.
Stále čekáte, kdy dojde k tomu osudovému protnutí osudů a ona tam ta protnutí jsou tak jemná, že to nevyvolá pomalu žádné city. Je to škoda. Hosseini zde vždy úžasně zpodobnil vztah 2 lidí a pak jej tak nějak nechal rozplynout.
Dávám 4 hvězdičky za čtivost, za úžasně vykreslené prostředí a postavy.
Třetí kniha od Khaleda Hosseiniho, kterou jsem četla, a v té trojici se u mě umístila na vrcholu. Žádná krev, žádné válečné drasťáky, žádné utrhané končetiny ani surové bití. V téhle knížce jde o lidské příběhy, o sourozeneckou lásku, o dobré srdce. o kořeny, kterými vězíme v zemi, kde jsme se narodili, aniž bychom je vnímali. Ale hlavně o zodpovědnost a volbu. Vřele doporučuji.
Škoda, že hodnocení je možné jen na pět hvězd, pokud by bylo na 10, dala bych 10. Tématem vztahů mezi sourozenci a mezi rodiči a dětmi mě knížka oslovila nejvíc z Hosseiniho knih. Což bych po tom, co jsem přečetla Lovce draků, nikdy nevěřila, že řeknu.
Během četby jsem se občas ztrácela v tom, kdo ke komu patřil po rodové linii, ale jinak pěkný příběh.
Pre mňa veľmi pekné čítanie, veľa postáv, veľa generácii. Musela som pozorne čítať, aby som hľadala spojitosť medzi osobami a ich osudom. Niektoré osoby ma nemilo prekvapili, niekedy som si želala krajší osud, ale je to dobré, tak, ako to je napísané. Niektoré scény pre mňa moc dojímavé.......
Po přečtení jsem si přečetl recenzi. Zde je velmi přesně vystižen obsah knihy. Není co dodat. Snad jen, že první dvě knihy Lovec draků a Tisíce planoucích sluncí byly více strhující a velmi dobře popisovaly těžký a drsný (zejména pro ženy v případě Tisíce planoucích slunci) život v Afgánistánu, ale tady po skvělém startu nastává v některých případech popisování běžných úkonů, které mi pro zajímavou knihu připadají zbytečné.
Mně docela stačila úvodní "pohádka". Měla jsem ji na mysli po celou dobu a divím se, že mi to docvaklo až na samém konci (dojemném) - byl to jasný obraz a pohádka se stala skutečností. Jak však pohádka pro jednoho může ublížit jinému, v konci však tomu, komu měla prospět, o tom také je tento příběh. Je dlouhý, hutný, mnohovrstevnatý a je dosti náročné u něj vydržet bez přestávek. Hosseiniho příběhy rozhodně nepatří mezi lehké oddychové čtení.
Musím se přidat spíše k rozčarované polovině čtenářstva. Po naprosto dechberoucím Lovci draků je toto moje druhá kniha od daného autora a s jeho prvotinou se teda vůbec nedá srovnávat. Což o to, hlavní myšlenka je poutavá a příběh nepochybně zajímavý, ale kvůli kompozici čtenář nedostane příležitost, aby k postavám skutečně přilnul a situaci zcela procítil. Spíš mi to přišlo, že se jen tak sklouzne po povrchu, místo aby šel do hloubky. Navíc některé postavy mi přišly nadbytečné a jiné zase dost nesympatické. A odklonění děje z Afganistánu příběh obralo i to kouzlo exotického neznáma, které bylo tak lákavé u Lovce.
Nelituju, že se mi knížka dostala do ruky, ale znovu už určitě číst nebudu.
Příběh mnoha lidí a mnoha generací, často se prolínající osudy. Nemohu si pomoci, Hosseini je dobrý, o tom není pochyb. Ale tato jeho kniha mi úplně nesedla. Ta rozvleklost má určitě cosi do sebe, ale preferuji údernější vyprávění. Nebýt to tak roztahané, mohlo to být i mnohem dojemnější - a počítám, že o dojemnost tu šlo. Chvílemi jsem se ztrácela. Asi se raději soustředím na pár konkrétních postav, celou knihu se s nimi sbližuji a prožívám vše s nimi. Tady se vám té šance moc nedostane - pro mě bohužel.
Velké plus hořkosladkému konci :)
Od tohoto autora jsem četla vše a i tahle kniha mě nezklamala. Zabývá se zase úplně jinou problematikou, kde v pozadí se opět dozvíte něco o dějinách Afganistánu a něco z jeho kultury. Příběh byl napínavý a dojemný zároveň. Čekala jsem happyend, ale je to ze života a v životě se mnoho heppyendů nestává. Hlavně u lidí, co mají tak komplikovaný osud, jako hlavní hrdinové knihy.
Přidávám se k pochvalným komentářům. Jen taky dávám za pravdu těm, kteří by uvítali některé příběhy dovyprávět (Abdulláh a Parí po odloučení), Roši.. Střídání různých časových úseků mi nejdříve trochu dělalo potíže, ověřovala jsem si letopočty na začátku kapitoly, ale pak už to nějak fungovalo samo. Mohu doporučit, i když vím, že ne každému. Lovce draků jsem také doporučovala a našli se tací, kterým se nelíbil.
Příběh mě hned na prvních stránkách velmi upoutal a nedal mi spát. Přesto jsem pak (asi ve třech čtvrtinách) knihu na nějaký čas odložila a vrátila se k ní s rozporuplnými pocity a neschopností znovu se začíst. V celé knize mě rušily odchylky od hlavní dějové linie, příběhy vedlejších postav, které by jistě stály za samostatné zpracování a trochu i vyprávění podané různými postavami. Celkově však knihu hodnotím kladně, vyvolala ve mně mnoho myšlenek, otázek, pocitů a dojmů.
Kniha byla velmi dojemná,hlavně ke konci,ale poněkud složitá.Často jsem se ztrácela v postavách.Čteno v AJ(v sedmé třídě).
Štítky knihy
Afghánistán homosexualita 20. století islám muslimové sourozenci rozhlasové zpracování adoptované děti LGBT, queer, LGBT+ afghánská literatura
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lovec draků |
| 2013 | A hory odpověděly |
| 2008 | Tisíce planoucích sluncí |
| 2018 | Mořská modlitba |
O knize A hory odpověděly se píše jako o románu, ale v mých očích se jedná spíše o devět povídek, které spojuje stejné téma a točí se kolem osudů lidí, kteří jsou vzájemně propojeni. Tím, že jsem k tomu přistupoval takto, jsem nebyl zklamaný, když byla další část vyprávěna jiným stylem, odehrávala se v jiné době a nebyly v ní postavy, ke kterým jsem v předchozím ději přilnul.
Líbilo se mi, že ačkoli je kniha o lásce, nebyly hlavním tématem partnerské vztahy a menší prostor byl i pro vztah děti-rodiče. Tím se dostalo na další typy rodinných vazeb, které nejsou v literatuře popisovány tak často (sourozenci, bratranci, strýcové a tetičky...) - to mně přišlo hodně zajímavé.
Všechny příběhy, které v knize najdeme, jsou popsány tak, že dokážou chytit za srdce. A to způsobem, který není laciný. Hosseini se sice někdy pohybuje na hranici kýče a některé dějové zvraty jsou trochu jako z červené knihovny, ale ke cti mu slouží, že nepřekročí hranici vkusu a neuchyluje se k nějakým laciným trikům. Naopak - hned několikrát nás překvapí a nečekaně zápletku zakroutí proti obvyklým postupům románové tvorby (nejzajímavější v tomto smyslu byl příběh Idrise a malé Roši). Tím mě jako čtenáře příjemně znejistil, protože jsem si tím pádem nemohl být jist, jakým způsobem uzavře hlavní dějovou linku - a ta taky nakonec dopadla jinak, než jsem čekal .
Jako hlavní klad knihy vidím Hosseiniho schopnost vytvořit atmosféru, která čtenáře pohltí - nejvíce to na mě působilo v částech, které se odehrávaly v Afghánistánu. Dalším pozitivem je schopnost vykreslit charaktery, které jsou uvěřitelné. Postavy v knize sice mají řadu chyb, ale jsou popsány tak, že jsem s nimi spíš soucítil a litoval je, než že bych si je nějak ošklivil.
Kdybych hledal slabiny, tak bych asi zmínil trochu rozvleklejší tempo v pasážích, které se odehrávaly v západním světě. A někdy trochu přílišná doslovnost, kdy popisuje motivace a pocity postav i tam, kde by mohl nechat čtenáře, aby si je sám domyslel z děje - jako by svému čtenáři příliš nedůvěřoval a raději mu to naservíroval na stříbrném podnose.
Každopádně: A hory odpověděly byla moje první kniha od Hosseiniho a jsem opravdu rád, že jsem mu dal šanci. A těším se na další.