A hory odpověděly
Khaled Hosseini
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/217109/mid_a-hory-odpovedely-lbt-217109.jpg
4
1426
1426
Khaled Hosseini, autor světově úspěšných románů Lovec draků a Tisíce planoucích sluncí, vydává třetí román, v němž se opět vrací do rodného Afghánistánu, ale zavede nás i do Paříže či Kalifornie. Vypráví příběh sourozenců rozdělených v dětství. Abdullah vyrůstá v chudobě afghánského venkova a nepřestává toužit po ztracené sestře, zatímco Pari, která zapomněla, že kdy měla nějakého bratra, vychovává bohatá rodina v Kábulu a Paříži. Na pozadí téměř šedesáti let dramatické afghánské historie se odehrává příběh lásky, ztrát i obětí. Je lepší být odtržený od rodiny než trpět bídou? Co mohou či mají udělat bohatí pro chudé? Jak silná jsou rodinná pouta a jaké následky mají naše rozhodnutí? Na tyto otázky hledá Hosseini v mistrovském vyprávění odpověď. Sejdou se ještě někdy Abdullah a Pari? (V Argo vydání druhé.)... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , ArgoOriginální název:
And the Mountains Echoed, 2011
více info...
Přidat komentář
Hosseini je moje srdcová záležitost, po dočtení Lovce draků jsem prohlásila, že je to nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla. A tou zatím zůstává. A hory odpověděly je krásná kniha, přečetla jsem ji jedním dechem a hodně na mě zapůsobila. Bohužel na rozdíl od Lovce draků měla slabá místa (příběh o řeckém lékaři byl pro mě vyloženě nadbytečný) a tak trochu se mi zdálo, že se autor opakuje. Nečekala jsem, že by Hosseini překonal Lovce draků a proto nejsem po dočtení zklamaná. Doporučuji k přečtení všem!
Krasny pribeh, moc jsem si ho uzila, presto souhlasim, ze je to zatim nejslabsi Hosseiniho kniha. Lovec draku me zatim uchvatil nejvic. K nemu jsem se jeste dlouho po precteni v mysli vracela. Hory jsou ctive, ale chybi jim ta sila predchozich knih.
První setkání s Hosseinim a naprosto fascinující. Jeho předchozí knihy že jsou lepší? Tak to musí být něco z nadoblačných výšin :-). Děj mnoha postav, které ze svého pohledu popisují tzv. "objektivní zkušenost" až získáme pocit, že něco takového, jako objektivní skutečnost, ani neexistuje. Láska, lidskost, oddanot a věrnost nemaji nižší hodnotu jen proto, že jsou prožívány ve slumu a nepředstavitelné bídě. My je jen ze svých pohodlných domovů nevidíme. Děje se navzájem ovlivňuji a z různých úhlů pohledu informují o "tom" Afghanistánu a o lidech v něm. Žádná šablona, žádné sladké happy endy, žádné moralizování. A to vše v mistrovském podání s nesmírným vypravěčským talentem. Námětů k přemýšlení na celý život...Už v průběhu čtení jsem si vygooglil Khaleda H, abych viděl, jak vypadá. Mladý člověk s laskavýma očima a pozitivním výrazem v obličeji....co chcete více...
V tomto týdnu (1/14) přeběhl tiskem a internetem malý článek o desetileté dívce, kterou chytli v Afgh s vestou plnou výbušnin. Oblékl jí to její bratr - Talibánský velitel...se slovy, že ji Alláh ochrání a nevěřící psy že zabije...Na poslední chvíli ztratila odvahu. Už mne napadaly šablonovité mentální reakce, které jsem si o muslimech, Arabech a vůbec o všech těch násilnících nevážících si života a zneužívajících dětí, za roky vytvořil. Ale v okamžiku jsem přepnul na Hosseiniho, kterého jsem dočítal a posednul mne smutek, stesk a lidská účast...
Opět úžasná kniha od "mistra" Hosseiniho, byť musím dát za pravdu ostatním čtenářům, že ve srovnání se dvěma předchozími knihami jde o jeho "nejslabší" kousek. Alespoň pro mne je nejspíš důvodem to, že je zde příliš pasáží, které nepocházejí z afghánského prostředí - autor zde skvěle dokázal skloubit několik příběhů z různých časových perspektiv a zároveň z několika částí světa, nicméně se domnívám, že příběh tímto až překombinoval. V druhé polovině knihy jsem si již některé události či osoby dříve zmíněné těžko vybavovala. Kdyby autor příběh pojal jednodušeji a věnoval se např. pouze příběhu Abdulláha a Parí (a v další knize např. příběhům dalším jako Markose, jeho matky a Thalie), pravděpodobně bych byla dílem opět nadšena. Takto je pro mne kniha (včetně svého závěru a pouze v porovnání s Lovcem draků a Tisíci planoucími srdcemi) tak trochu zklamáním...
Další vodopád mistrovského vyprávění Khaleda Hosseiniho a stejně dojemného, i když ne s tak silným námětem jako jeho dvě předešlé knihy.
Úvodní příběh sourozenecké dvojice Abdulláha a Parí střídají další příběhy několika osob, které jsou s jejich osudem nějakým způsobem propojeni. Ani střídání vyprávění v různých časových rovinách , které mě občas trochu mátlo, mi nezabránilo dát knize opět nejvyšší hodnocení. Části, které jsou vyprávěny z Afghánistánu se mě líbily ještě o něco více, než ty z ostatních částí světa. Možná je to proto, že autor žije sice v Americe, ale srdcem je Afghánec. Je ještě poměrně mladý a tak se od něj určitě ještě dočkáme nějakého dalšího skvostu.
V jednom příspěvku níže někdo píše, že se mu nelíbí obálka. Mě se ale právě na ní líbí to pírko. Myslím, že je právě pro tuhle knihu výstižné.
Na Hosseiniho novou knihu jsem se nesmírně těšila a náležitě si příběh užila. Byla jiná než dvě předchozí. Zoufalství se střídalo s nadějí jako klouzání po sinusoidě a když jsem užuž měla pocit, že tam frkne happy end a nazdar bazar, přesvědčoval mě, jak jsem v jeho případě naivní a že se mu vážně nedá věřit. Strašně se mi líbila koncepce celé knihy. Hosseini je mistr retrospektiv a klaním se mu, že se v příběhu ani na moment nezamotal. Rozvíjel celé historie několika postav naráz a nedal čtenáři ani na moment chvilku odfuku.
Smekám klobouk a pevně doufám v další příběhy...
Od Hosseiniho nejslabší kousek, přesto mu nelze upřít vysokou kvalitu. Jeho rukopis je i zde jedinečný. Kniha je mimořádně čtivá a vypravěčský styl má svou osobitou lehkost. Prostředí Afgánistánu je stále zahaleno, pro nás středoevropany, rouškou tajemství a exotiky.
Bohužel "Hory" jsou překombinované a postrádají oproti předchozím románům autorovu typickou lehkost. Některé kapitoly snad ani nemusely spatřit světlo světa...
Přesto všechno je Hosseiny stále mistrem pera...
Krásný příběh. Z tématu mi bylo hodně úzko. Hezky vykreslené postavy. Jen u dvou kapitol jsem měla pocit,, že tam nepatří, nebo spíš, kdyby nebyly, tak by mi to nevadilo - ty vyprávěné z pohledu Marcose a Adela.
Velké zklamání....Lovec draků byl neměřitelně lepší...už od Tisících planoucích srdcí nejde ani tak o sestupnou menší kvalitu slohu, ale o nesrovnatelně menší čtenářský zážitek a procítěný příběh.....
Čekala jsem víc...
Na začátku příběhu byla láska...desetiletý Abdulláh a tříletá Parí, silný vztah, silné pouto sourozenectví, kdy starší bráška dojemně ochraňuje a stará se o malou sestru a ta mu oplácí důvěrou. Platí tu úměra čím víc lásky, tím víc chudoby...nuzota žití uprostřed pouště, donutí k jejich otce k rozhodnutí malou, roztomilou Parí prodat...a já doufala a přála si už od počátku jejich odtržení, aby se ti dva opět setkali...
Děj knížky se bude ještě chvilku odehrávat v Afghánistánu, ale ta krásná, tajemná a exotická poetika pouště pomalu mizí.
Vyprávění se přesouvá do jiných konců světa, Evropy a Ameriky rozmělňuje se spoustou dějových linií, postav, nepřehledností...pro mne čtivost knížky slábne....ano, čekala jsem víc, syrovost a hloubku Lovce draků
Další z autorů, který patří mezi mistry slova. Kniha byla úžasná a příběh, kde autor hodně pracuje s tématem důležitosti rodiny, jejich kořenů a vzájemných vztahů, mě dostala. Jsem moc ráda, že se mi dostala do rukou...
Na knihu jsem se těšila. Autor je velmi populární a oběpředchozí knihy jsem četla a vcelku se mi líbily. Početla jsem si dobře, na konci i zaplakala a padla na mě deprese z toho, jak to všechno letí a za chvíli je po životě. Ale potěšilo by mě trochu víc happy-endu (vím, že to tak nebývá, ale přesto). Khaled Hosseini je dobrý spisovatel, další knihu si zase ráda přečtu, ale není to můj nej, nej.
Nenechte se odradit příšernou kýčovitou obálkou (Argo - to fakt myslíte vážně? To animoval kdo, tuhle hrůzu?). Hosseini je fantastický vypravěč a já hltal jednu kapitolu za druhou. Po dlouhé době mě zase pohltila nějaká kniha tak, jako tomu bylo například u Klubu nenapravitelných optimistů. Excelentní kniha, excelentní příběh...
Trochu jiná než dvě předešlé, přesto se mi líbila. Nejlepší knihou pro mně ale zůstává nadále Lovec draků.
Po těch dvou předchozích peckách, kterými mě Khaled Hosseini doslova odrovnal, byl toto jen vlahý odvar a mírné zklamání.
Děj se odvíjel úplně jinak, než by čtenáře po přečtení anotace napadlo, a jak nad tím přemýšlím, kniha vlastně tak trochu byla o něčem jiném, než slibovala. To by samo o sobě nebylo úplně na škodu, kdybych se do příběhu dokázala začíst, kdybych knihou žila podobně jako příběhem Marjam a Lajly nebo Hasana a Amíra. A to mi v tomto případě prostě nešlo. Pořád jsem čekala, kdy to přijde, kdy mě děj pohltí tak, jako tomu bylo u předchozích dvou titulů. Bohužel se tak nestalo, a to pravděpodobně proto, že Hosseini roztříštil dějovou linku na spoustu malých dílků. Ani to by mi tak nevadilo, leč tady už to bylo opravdu přes čáru a příběhu to podle mě jenom uškodilo. Skoro každá kapitola přináší úplně nový příběh, kousek jakéhosi děje bez začátku a bez konce, vytrženého z kontextu, s novými neznámými postavami. Návaznost na hlavní dějovou linku se úplně vytrácí. Navíc kupříkladu v případě Roši jsem vůbec nepochopila vztah k hlavnímu příběhu dvou sourozenců. Na druhé straně i to bych byla schopná tolerovat, kdyby se ovšem příběhy nakonec spojily v jeden celek, kdyby se všechny souvislosti propojily. To se v tomto případě nestalo a pro mě některé dílčí epizody zůstaly otevřené, s neobjasněnými souvislostmi a nejasným významem pro hlavní dějovou linku.
Nemůžu říct, že by kniha přinášela špatný příběh, to v žádném případě! Myslím si ale, že téma je poněkud nešťastně vyřešené a čtenáři nepřehledně "naservírované" a hlavně - první kapitola slibuje příběh o dvou sourozencích, jejichž osudy čtenář chce sledovat (proto si knihu vybral), ale v kapitolách následujících je místo toho doslova zmítán mezi dílčími epizodami, jejichž význam tak úplně zřetelně nechápe. V hlavě mu po celou dobu neustále probíhá myšlenka, co se tedy vlastně děje s oněmi sourozenci? K úvodnímu příběhu se k velkému zklamání dostane až v úplném závěru, a to je opravdu trochu málo.
U obou předchozích knih Khaleda Hosseiniho jsem zdůrazňovala, že umí prostě psát příběhy. To platí i v případě jeho knihy A hory odpověděly. Četla jsem jedním dechem a nepřestala, dokud jsem na posledních stránkách neutřela pár slz. Tentokrát se příběhy odehrávají v různých koutech světa, v různých dobách a hlavními hrdiny je hned několik různých lidí, kteří jsou ovšem vždy nějak osudově spojeni, ač se to zprvu nemusí zdát. Na počátku byli dva sourozenci Abdulláh a Parí a jedno osudové rozhodnutí. Pak už autor splétá další osudy a vrší je nádherně na sebe a vplétá do sebe a to vše mistrně vsazuje do historických kontextů, které k životu jednoduše patří. Krásné i hořké.
Štítky knihy
Afghánistán homosexualita 20. století islám muslimové sourozenci rozhlasové zpracování adoptované děti LGBT, queer, LGBT+ afghánská literaturaAutorovy další knížky
| 2007 |  Lovec draků |
| 2013 | A hory odpověděly |
| 2008 | Tisíce planoucích sluncí |
| 2018 | Mořská modlitba |
Jaksi se nemohu odhodlat napsat komentář, pořád o té knize přemýšlím . Kdybych nečetla ty dvě předchozí knihy kterými si mne autor zcela získal, asi bych řekla, že to bylo sice zajímavé a čtivé, ale....
Je toho tu už napsáno hodně, i já dodávám, líbil se mi začátek, líbily se mi ty části odehrávající se v Afgánistánu. Škoda, že autor rozehrál tolik příběhů / i když ony s dějem jaksi souvisely, ale některé kdyby tam nebyly jaksi by opravdu nechyběly/ , ale v konečné fázi, tedy pro mne, knize více ublížily než prospěly. Líbilo se mi to afgánské a to, co bylo americké, to mne tolik nezaujalo. A taky dějová roztříštěnost , stále nové a nové postavy, ... . jako by toho Hosseini chtěl říci příliš mnoho najednou, vzal to příliš zeširoka a pak to už nespojil a nedal tomu mu nějaký tvar či řád.
O tom, že je skvělý vypravěč není pochyb. Moc se těším na jeho další knihu a doufám, že bude co nejvíce afgánská.